Brčálnické údolí je nejhlubším údolím Šumavy a považováno za jedno z nejkrásnějších údolí a míst vůbec. Jde o rozlehlé údolí s prameništěm horní Úhlavy (která pramení na západním svahu Pancíře) mezi svahy Můstku, Pancíře, Špičáku a Svarohu s několika samotami a chatami. Toto údolí odděluje Pancířský (Můstecký) hřeben a hřeben Královského hvozdu. Nachází se zde přírodní rezervace Brčálnické mokřady a prochází tudy NS Brčálník. Na Brčálníku je vlaková zastávka Hojsova Stráž - Brčálník železniční tratě 183 z Klatov do Železné Rudy. Před vjezdem do špičáckého tunelu stával rozáhlý Stornův dvorec - Storngut. Nedaleko železniční zastávky Hojsova Stráž - Brčálník stávaly budovy bývalého skautského střediska Dakota. Na cestě k chatě Rudolfovna stojí umrlčí prkno skauta Šedého Vlka.V sedmdesátých letech minulého století zde byl vybudován rekreační komplex Svazu družstevních rolníků, dnes hotelové komplexy. Technické památky: Elektrárna Černé jezero, železniční tunel pod Špičákem, železniční propustky z ručně tesaných kamenných kvádrů. Chata Rudolfovna dostala své jméno v polovině minulého století podle svého obyvatele - lesního pana Rudolfa. Nachází se zde také několik památných stromů, například Jasany na Brčálníku či Brčálnický buk. České jméno osady Brčálník (jméno pro oba svahy údolí kolem Úhlavy) se začalo užívat koncem devatenáctého století, kdy sem přicházeli první turisté z vnitrozemí. Jméno se však vžilo až po druhé světové válce. Do té doby tady bylo odpradávna téměř stoprocentní německé osídlení a byla používána německá jména. Pro oblast nad tratí, bylo vžité jméno Frischwinkl a pro oblast od Srubů kolem Rudolfovny dolů k elektrárně se užíval název Storn. Osada nikdy nebyla uzavřenou vsí, ale sestávala z usedlostí a samot roztroušených po svazích hor, tak, jak to v Královském hvozdu bývalo zvykem. První osídlené místo bylo v místech, kde bývala usedlost Frischhof, která vznikla zhruba kolem roku 1400. Později se osídlení rozrostlo na deset usedlostí roztroušených v údolí. Na nich hospodařili v drsných klimatických podmínkách se svými rodinami svobodní královští sedláci – Králováci. Frischwinkel a Storn patřil ke svobodné rychtě Eisenstrass (Hojsova Stráž). Oblast Královského hvozdu se dělila na osm rychet. Králováci měli od českých králů privilegia, která jim zaručovala určité svobody a právo volit si v každé rychtě vlastního rychtáře a rovněž jednoho vrchního rychtáře, který je zastupoval v jednání s vrchností a hájil jejich práva. Velký rozmach údolí nastal po třicetileté válce, kdy v údolí vznikaly především sklářské provozy (Fürstenhütte, Stornské sklárny). V té době se významně využívala k výrobě síla vodních toků – ve sklárnách byly mlýny, pily, hamry. Na začátku 19. století veškeré místní sklárny zanikly a lidé se živili zemědělstvím a dřevařstvím. V roce 1849 se změnilo obecní zřízení – z rychty vznikla obec a poslední Eisenstrasský rychtář Adam Oberhofer se stal starostou. Hospodářská situace pohraničních oblastí nebyla nejlepší a koncem 19. století se odtud vystěhovalo několik tisíc lidí do Ameriky. Kolem roku 1860 byly postaveny dvě nové silnice. Silnice Špičák - Hojsova Stráž (tehdy Spitzberg, nebo také Dorf Eisenstein - Eisestrass) a silnice Špičák – Hamry (Dorf Eisenstein – Hammern). V roce 1877 byla dostavěna železnice a také tunel pod Špičákem - na svou dobu unikátní dílo, které nemělo v obdoby v celém Rakousku – Uhersku. Do údolí začali proudit první turisté - převážně čeští lidé z vnitrozemí. V okolí vznikaly penziony a hospody a místní lidé dostali nový zdroj obživy. V roce 1936 byla postavena kasárna Sruby pro složky Stráže obrany státu, jako reakce na politiku Německa. V údolí žilo poměrně velké množství lidí, v roce 1939 tu bylo chováno 26 koní, 626 kusů hovězího dobytka a 1100 slepic. Po Mnichovu byla oblast zabrána Německem a místní muži museli narukovat do Německé armády a policejních složek. V květnu 1945 byla oblast Železnorudska osvobozena Americkou armádou pod vedením generála Pattona. Německé obyvatelstvo bylo omezeno v pohybu, nemělo dostupné sdělovací prostředky a v roce 1946 bylo odsunuto do Německa. Po nástupu socialismu v únoru 1948 byla hranice neprodyšně uzavřena nejdříve elektrickými zátarasy a hraniční pásmo sahalo téměř až k železniční trati. Opuštěné usedlosti v pásmu byly převážně strženy, Frischof byl přeměněn na kravín Státních statků Dešenice, vše chátralo a život se tu zastavil. Elektriku na hranicích v roce 1965 nahradily elektronické signální stěny a atmosféra v údolí se částečně uvolnila (hraniční pásmo začínalo nad hamerskou silnicí). Po roce 1970 bylo umožněno kupovat pozemky a na místech základů starých usedlostí si postavit chaty a chalupy. Průvodce po Šumavě z roku 1878 popisuje údolí takto: „Za Eisenstrassem súžuje se údolí Úhlavky v úžlabinu, po jejíž východní straně v úžasné výši nad hučivým potokem vedena jest dráha ,odkuž arci krásný máme pohled dolu do úžlabiny a na mlýn na potoce ležící, na strmé stráně, vysoko nad námi témě své povznášející Jezerní Stěnu u Černého jezera a nad touristům známou myslivnou pod jezerem, kolem níž běží silnice do Eisensteina. „Za úžlabinou touto spatřujeme kotlinu Frischvinkl zvanou, kterouž tvoří svahy hor Brückel(Můstek) a Panzer, pak sedlo Ostrohorské a Ostrá hora (Spitzberg -Špičák), které pak ji uzavírají, že se maně ptáme: Jak se odtud dostaneme? Parostroj však nalezne si cestu a táhne vlak do dlouhého tunelu středem vrchu prokopaného…“ Německý název Frischwinkel, Höllwinker, Hollgut.
Parkoviště, restaurace s krbem a BTV, sauna (kapacita 6-7 osob), ruský kuželník, terasa, zahradní posezení, ohniště, grill, půjčovna sportovního náčiní.
bar
bezbariérový pokoj bezbariérový přístup domácím zvířatům vstup povolen garáž gril internet, wifi konferenční centrum krb nekuřácký objekt ohniště parkoviště otevřené parkoviště uzavřené společenská místnost úschovna cenných předmětů zahrada s posezením2L, 3L, 4L (jedna místnost nebo dvě průchozí ložnice) se sprchou a WC. 2L-pokoj č. 9 má vlastní WC na chodbě o patro níže.
vybavení pokojů: balkón CD přehrávač DVD přehrávač internet, wifi koupelna s vanou koupelna se sprchou lednice minibar pračka satelit televize trezor WC na pokoji apartmány 2L apartmány 3L apartmány 4L apartmány 5L apartmány 6L 1L 2L 3L 4L 5L 6L přistýlka stravování restaurace jídelna snídaně obědy večere restaurace v objektu, možnost ubytování bez stravy vlastní vaření společné vlastní vaření na pokoji lednice mikrovlnná trouba myčka nádobí nádobí sporák toustovač trouba konvice bazén venkovní bazén vnitřní fitcentrum ping-pong sauna solárium squash šipky tělocvična tenisový kurt úschovna kol úschovna zimní výbavy vysoušeče obuvi wellness whirpool brouzdaliště dětská postýlka dětská židle dětské hřiště dětský bazén dětský koutek hlídání dětí houpačka pískoviště prolézačky skluzavka dětský vlek trampolína salónek zasedací místnost kongresový sál bussiness centrum dataprojektor flipchart konferenční set pódium šatna v sezóně pouze týdenní pobyty ubytování celoročně / provoz v zimní sezoně kauce Vánoce SilvestrNově postavené útulné prázdninové byty, parkoviště, úschovna kol a lyží, zahradní posezení, pískoviště.
bar bezbariérový pokoj bezbariérový přístup domácím zvířatům vstup povolen garáž gril internet, wifi konferenční centrum krb nekuřácký objekt ohniště parkoviště otevřené parkoviště uzavřené společenská místnost úschovna cenných předmětů zahrada s posezenímJeden dvoulůžkový byt (barevná televize se satelitem, sociální zařízení, kuchyňský kout). Dva čtyřlůžkové byty se skládají ze dvou dvoulůžkových pokojů s barevnou televizí se satelitem, vlastního sociálního zařízení, kuchyňského koutu (el. dvouvařič, varná konvice, překapávač, lednice, nádobí, utěrky).
vybavení pokojů: balkón CD přehrávač DVD přehrávač internet, wifi koupelna s vanou koupelna se sprchou lednice minibar pračka satelit televize trezor WC na pokoji apartmány 2L apartmány 3L apartmány 4L apartmány 5L apartmány 6L 1L 2L 3L 4L 5L 6L přistýlka stravování restaurace jídelna snídaně obědy večere restaurace v objektu, možnost ubytování bez stravy vlastní vaření společné vlastní vaření na pokoji lednice mikrovlnná trouba myčka nádobí nádobí sporák toustovač trouba konvice bazén venkovní bazén vnitřní fitcentrum ping-pong sauna solárium squash šipky tělocvična tenisový kurt úschovna kol úschovna zimní výbavy vysoušeče obuvi wellness whirpool brouzdaliště dětská postýlka dětská židle dětské hřiště dětský bazén dětský koutek hlídání dětí houpačka pískoviště prolézačky skluzavka dětský vlek trampolína salónek zasedací místnost kongresový sál bussiness centrum dataprojektor flipchart konferenční set pódium šatna v sezóně pouze týdenní pobyty ubytování celoročně / provoz v zimní sezoně kauce Vánoce Silvestr
Šumava (německý název Böhmerwald) je rozsáhlé pohoří na hranicích Česka, Rakouska a německého Bavorska. První historicky doložený název pro toto pohoří je keltský název Gabreta (přeloženo Pohoří kozorohů) a ve své mapě jej takto uvedl Klaudios Ptolemaios. V češtině bylo pohoří označováno Les či Bavorský les. Jméno Šumava patrně jako první použil Antonio Bonfini v roce 1565 ve svém díle Rerum Hungaricum a pochází od praslovanského slova šuma, což znamená hvozd nebo hustý les. Pohořím prochází hlavní evropské rozvodí mezi Severním a Černým mořem. Německá jižní strana pohoří má ostřejší sklon než severní, česká. Z podunajské roviny se prudce zvedá a tato část je nazývána Bayerischer Wald (Bavorský les) - Hinterer Bayerischer Wald a Vorderer Bayerischer Wald (Přední a Zadní bavorský les), jehož součástí je křemenný val Pfahl, leží o něco jižněji v německém vnitrozemí, od Šumavy je oddělen údolím řeky Řezná (Regen). K ochraně přírody zde slouží Národní park Bavorský les (Nationalpark Bayerischer Wald), Přírodní park Horní Bavorský les (Naturpark Oberer Bayerischer Wald), Chráněná krajinná oblast Šumava a Národní park Šumava. Na území Šumavy se nachází mimo jiné Lipenská přehrada, která je stále populárnější díky službám Lipno servis a skiareálu Lipno. K dispozici jsou Vám kempy, chaty, chalupy, ubytování v soukromí, rodinné penziony a hotely, rozsáhlé hotelové komplexy, apartmány. U apartmánů vybavené kuchyně. Běžné je vybavení televizními přijímači, internetové připojení k netu Wi Fi signálem. K výbavě běžně patří zahrady s posezením, úschovny kol a lyží, parkoviště. K vnitřnímu pak společenské místnosti, restaurace, bary. O množství sněhu, o počasí na Šumavě se můžete informovat prostřednictvím netu pomocí šumavských web kamer. O upravenosti běžeckých tratí informuje Bílá stopa. Na Šumavě si můžete poslechnout místní rádio Rock Radio Šumava, Kiss Jižní Čechy a projít se po místech kudy chodil Král Šumavy, nebo spisovatel Šumavy Karel Klostermann, který miloval horu Javorník na Šumavě. Na našem nejstarším šumavském netu http://www.sumava.cz/ najdete řadu turistických informací, nejen nabídku levného ubytování.
Ukázka z knihy Mlhy na Blatech Karla Klostermanna:
„Hrom aby tu bandu zabil!" zaskuhral.
„Ba! Čert nám je byl dlužen," vece mládek. „Dnes v pravé poledne střelili za Vondrovem zcela nablízku Ohradského zámku po hajném. Rána ho sice minula, ale můžete si představit jeho leknutí. Jde to do živého, jak vidíte. Mne a Žemličku vyslal pan porybí semhle na Volešek, abychom tu hlídali. Včera nějací chlapi lovili ve Zvolenovu, dnes, jak se zdá, jsou zde při práci. Ještě v noci máme dát raport, viděli-li jsme co. Picinský hajný se k nám přidal a také baštýř z Vomáčky; jdou dolem po druhé straně a výhjavský baštýř s jedním pěšákem se drží na císařské silnici, aby je dopadl, kdyby snad tamtudy utéci chtěli. Nesmím se omeškat. Dobrou noc, pantáto!"
Kývnul hlavou, usmál se trochu, takže se zaleskly ve světle měsíce jeho pěkné bílé zuby, a již odcházel svým lehkým, rychlým a pružným krokem.
Krušnej stál jako přimražen, obličejem obrácen k rybníku, dívaje se upřeně ve stranu, kde byl spatřil plápolající ohně. Viděl je tam dosud. Napadlo ho, že loví-li tam bratři Karhounové, na něho číhat nebudou. Bůh jim naděl hojné kořisti! Aspoň nebudou mít pokdy s ním se obírati. Ještě lépe by bylo ovšem, kdyby se lajdáci dostali zase za pevnou závoru. Ale kdo ví, jsou-li to zrovna Karhounové, kteří loví; mohli by to být i jiní... Snad by se doporučovalo spustit se za mládkem a vrátiti se do Plástovic; čekají-li ho u Pašic, utrou hubu a s nepořízenou se vrátí... Již již se chtěl vydat za mládkem, který zatím už takový kus cesty urazil, že by jej sotva byl dohonil, a zahouknout naň, aby počkal, se mu přece jen příčilo, samotnému pak jiti se mu nechtělo: strach tou měrou mu vjel do těla, že pojednou vše ho děsilo, vše naň působilo příšerně, stíny, světlo, houštiny, stromy, hlasy ptactva, jichž si do té chvíle hrubě ani nebyl povšiml; připadalo mu též, že páry, jež obestíraly obzor na západě, houstnou v hrozivé mraky, a Blata na severu jako by se vlnila, jako by dlouhé, příšerné stíny, jimž fantazie jeho dodávala tvary nevídaných, nemožných oblud, němým rejem se přes ně převalovaly. Zachvěl se; pot, jenž stál na jeho čele, stydnul, zuby jektaly, rty šeptaly slova, zažehnávající zlé duchy noční, která rázem mu přišla na paměť, ač dávno, snad z útlého dětství, jich nevyslovil, ani vyšlo viti neslýchal. V Pašicích, jichž bílé omítěné domy viděl zcela blízko před sebou, ozval se ponocný: jedenáctkrát zazněl pronikavý zvuk jeho píšťaly. Jedenáct hodin! — Že se jen tak omeškal! — Vzpomněl si, že málo let tomu, jeho soused Matouškovský, bera se touže cestou, kterou on nyní šel, ošálen byv kterousi příšernou vidinou, zabloudil v těchto místech, a bezmála by se byl dostal do rybníka, ač znal jako on sám, každý keř, každý kámen, každou louži po celých Blatech, nadto u samých Pašic; tvrdilo se sice, že Matoušovský, bera se touže cestou, kterou on nyní šel, nechtěl přiznat, stoje na svém, že ho zničehonic šedá mlha obestřela a že jakási tajemná síla, jíž si uvědomiti nemohl, jej neustále vpravo popoháněla, až stál u samého rybníka. Píšťala ponocného, která v tom okamžiku k němu dozněla, zahnala mlhu i nečistou sílu, pohánějící ho vpřed, a zachránila jej. Dostal se domů bez nejmenších obtíží a z vděčnosti poslal nazejtří ponocnému pytel pšenice a zaplatil zaň deset mázů piva. On, Krušnej, nic jinak než celé Pašice a celá Blata se smál tehda Matoušovskému a nevěřil jeho vypravování, ale kdo ví, neměl-li přece pravdu. Vzpomněl si i na jiné, této podobné události, zřejmě tomu nasvědčující, že na Blatech se dějí někdy věci, jichž nelze vysvětliti přirozeným způsobem...
Uslyšev zvuk píšťaly a připomenuv sobě zachránění Matoušovského, Krušnej se poněkud vzpamatoval ze svého náhlého strachu, aspoň pokud tento mu byl nahnán nadpřirozenými příšerami. Neviděl již oblud, těkajících po Blatech, ale zato tím zřetelněji Pašice a v nich i střechu svého rodného domu a kus jeho bílého zdiva, měsícem jasně ozářeného, jiného ničeho nic než širokou rovinu, již daleko přehlédl a na níž rozpoznával každý keř, každou vyvýšenou mez i stříbrným světlem oblité cestičky; pouze kratičký úvoz, kudy se mu bylo brati, byl skryt před jeho zraky. Ale právě tam třeba číhali bratři Karhounové... Není možná... Nebylo jich tam, neboť mládek, jenž tudy přicházel, by je tam byl viděl. Vrátila se mu klidná rozvaha, zastyděl se přímo, že se tak dal postrašit, a pak mu přišla myšlenka, že si mládek třeba naschvál z něho šašky chtěl ztropit připomenuv mu návrat této zlodějské dvojice. Takový knížecí necamour je všeho schopen !...
„Počkej, kluku!" zabručel, „já ti tohle splatím, až se zase sejdeme! Na zloděje jdeš, bodejž ti vaz zakroutili!"
Opakuje si několikrát toto zbožné přání, Krušnej se dal zase v pochod a za dvě minuty dorazil k úvozu. Prošel jím skoro veskrz, když pojednou mu bylo, že slyší kroky a tlumený hovor. Stanul prudce a naslouchal. Co to jen bylo? Kroků více neslyšel, ale zato zcela zřetelně tlumené hlasy lidské, najmě jakýs hluboký mužský bas. Ulekl se, div nohy se mu nepodkosily. Skrčil, přitiskl se ke stěně úvozu, a pokud strach připouštěl vůbec nějakého uvažování, jal se přemýšleti, jak by hrozícím nástrahám unikl. Nejvhodnějším se mu zdálo vyjít z úvozu, dáti se k samému rybníku, obejiti cestu širokým polokruhem podél břehu a otevřenými drahami a dostati se takto zadem do Pašic. Tam byly ovšem bahnité louže a mokré, sítím a ostřicí porostlé plochy, ale lépe přece zmočiti si nohy nežli vběhnouti do rukou pomstylačných Karhounů...
