Šumava: železnorudsko
šumavská poloha: mapy.cz
informace přináší šumavské ubytování: apartmány Rudík, Železná Ruda
Prof. Dr. Julius Miloš Komárek (15. srpna 1892, Železná Ruda - 7. února 1955, Praha) byl český učitel, vědec, spisovatel, zoolog a entomolog. Vystudoval gymnázium v Klatovech a odmaturoval na něm roku 1911. Pokračoval ve studiích přírodních věd na filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde také promoval. V roce 1919 habilitoval a od roku 1932 byl řádným profesorem zoologie a přednostou II. zoologického ústavu Karlovy univerzity. Mimo to byl docentem na Vysoké škole zemědělské. Podnikl četné studijní cesty do zahraničí a zúčastnil se několika mezinárodních kongresů. Když byl 31. října 1921 zřízen v Praze Výzkumný ústav lesnický, byl jeho vedením pověřen prof. Komárek a vedl jej až do roku 1945. Důvodem pro založení ústavu byla kalamita přemnožení bekyně mnišky. Ze své funkce jako první v střední Evropě nařídil letecké práškování proti mnišce a sosnokazu (1926, 1932). Své zkušenosti a znalosti podal v 200 svých odborných publikací a časopisech, které se týkaly lesnictví, lékařství, myslivosti, ochrany přírody a rybářství. Byl jedním z iniciátorů zřízení národních parků v Tatrách a na Šumavě. Později se stal členem korespondentem ČSAV. Mimořádně rozsáhlé dílo prof. Komárka zahrnuje vědecké práce v oblasti zoologie a entomologie včetně entomologie lesnické a lékařské, myslivosti, ochrany přírody a rybářství. Byl také spoluzakladatel Výzkumného ústavu pro ochranu lesa, děkan a proděkan Přírodovědecké fakulty UK, zakladatel Entomologické laboratoře ČSAV. Člen významných prestižních vědeckých společností - Královské společnosti nauk, Čs. akademie zemědělské, Masarykovy akademie práce, Učené společnosti Šafaříkovy, Československé společnosti zoologické, ornitologické, entomologické, prezident Československé zoologické společnosti (1934 - 1955) aj. Již v roce 1946 apeloval ve své výzvě „Poslední příležitost pro národní park na Šumavě“ na potřebu, co nejdříve založit Šumavský národní park. J. Komárek má také značnou zásluhu na vzniku Tatranského národního parku.
Podle geomorfologického členění Česka náleží pohoří „Šumava“ do geomorfologické provincie Česká vysočina, Šumavské subprovincie a do geomorfologické oblasti Šumavská hornatina. Tato oblast Šumavská hornatina je dále členěna na čtyři geomorfologické celky: Šumava, Šumavské podhůří, Novohradské hory a Novohradské podhůří. Šumava je nejvyšší částí Šumavské hornatiny. Délka pohoří je 190 km (přičemž jako jeho konce je bráno údolí Chodské Úhlavy a Vyšebrodský průsmyk) a šířka asi 45 km. Na severozápadě navazuje na Šumavu Český les (domažlicko, chodsko, tachovsko), na východě její podhůří hraničí s Novohradskými horami. Šumava má charakter ploché hornatiny s poměrně příkrými jihozápadními svahy na bavorské (Spolková republika Německo) straně, zatímco severovýchodní svahy na české straně pozvolna přecházejí do Šumavského podhůří (Pošumaví). Šumava má na české straně rozlohu 1671 km2 (třikrát větší než na straně bavorské – Böhmerwald), průměrnou výšku 921,5 m n. m. a střední sklon svahů 7° 58'. Dále se člení do šesti geomorfologických podcelků: Šumavské pláně, Železnorudská hornatina, Trojmezenská hornatina, Boubínská hornatina, Želnavská hornatina a Vltavická brázda. Vždy zde naleznete levné a kvalitní ubytování pro Vaše pobyty. Ubytování za výhodné ceny na horách, u vody, ve vesničkách i ve velkých městech. Široká nabídka levných hotelů, apartmánů, chat a chalup či penzionů. Zcela nejlevnější způsob ubytování jsou levné ubytování v ubytovnách. Pro studenty, turisty, cykloturisty jsou lákavé ubytování v levných penzionech, či levné ubytování v soukromí. Síť web kamer vás přes net informuje o počasí, sněhu, sněhových podmínkách pro lyžování, pro běžkaře navíc šumavský informační server Bílá stopa. Oblíbenou částí Šumavy je Lipenská přehrada, skiareál Lipno, kde došlo k prudkému rozvoji turistických rostřednictvím Lipno serisu. Řadu informace mimo náš nejstarší šumavský net http://www.sumava.cz/ přináší například Rock Radio Šumava, Kiss Jižní Čechy. Šumavu proslavil pašerák, o němž vznikl film Král Šumavy, ale dnes je Králem Šumavy vítěz cyklo maratonu MTB, ROAD Author Král Šumavy.
Ukázka z knihy Mlhy na Blatech Karla Klostermanna:
Chtěl se vydati, provésti tento svůj úmysl, ale běda! — nohy byly jako ze dřeva a dech se mu zajikal. Nemohl z místa... Za úvozem nikdo už nemluvil, ale zato kroky se blížily, šouravé kroky lidí, kteří neměli naspěch. Tohoť ovšem Krušnej neuvážil; jemu toliko stalo se jasno, že rozhodný okamžik nadešel a že osudu svému už neujde. Přikrčil se ještě více a jal se očekávati s tupou rezignací věci, které přijíti měly a jimž vyhnouti se více nebylo lze.
Uběhla dlouhá minuta. Vytřeštěnými zraky hleděl vstříc příchozím, kteří, soudíc dle zvuku jich kroků, byli již v bezprostřední blízkosti, ale jichž viděti nemohl, poněvadž úvoz se na tomto místě ostře zahýbal...
Vtom se ozvali zase hlasové spolu rozmlouvajících...
Co to? — Ženský hlas!... Zcela určitě byla to ženská, která mluvila, nebylo lze se mýliti, ačkoliv duševně, skoro šeptem zněl a slovům rozuměti nebylo...
Rázem spadl strach z Krušného. Bylo jisto, že tohle nebyli Karhounové. Vzchopil se a s kuráží šel v ústrety přicházejícím. Právě kde úvoz tvořil záhyb, deset kroků od místa, kde se byl skrčil, setkal se s nimi...
Uvoz nebyl hluboký, hlavy dvou lidí nad něj vyčnívaly, plné světlo měsíce polévalo jich obličeje, a Krušnej poznal ke svému nemalému úžasu svou dceru Anku, zavěšenou na rámě picinského lesního adjunkta, jemu dobře známého ...
I shlížela diskrétní luna z modré výše své na trojici překvapených, ustrnulých lidí, z nichž v prvém okamžiku žádný nenalezl slova, jež by bylo dalo výrazu jich svrchovanému úžasu.
„Ježíši! Maria! Josefe! tatínek!" vyrazila první ze sebe Anka, pustivši rámě příručího a odskočivši stranou.
„E, e... dobrý večer... pantáto Krušnej!" zabreptal mysliveček, jemuž sjela přehozená přes plece puška, takže ji jedva zachytil, načež nabyv ducha, s opičí dovedností se vyšinul na pokraj úvozu a tentam byl, uháněje jeleními skoky směrem k Blatům.
„Lumpe! Darebáku! Počkej!"... řval za ním Krušnej, jemuž ze všech tří naposled ústa se rozvázala. Pozdvihl obě ramena, zaťal pěsti — ale kdeže již byl prchající!... Po chvíli teprve pustil se do své dcery. Spousta divých, ošklivých slov vychrlila se mu z hrdla.
„Ty! Ty! Hanbářko!" křičel, až hlas jeho daleko se rozléhal nočním tichem; „tu ho máš, tvého galána! — Jako zbitý pes od tebe utekl! Pakuj teď, sloto mizerná, nestydatá, nehodná!"
A strkaje do ní, bouchaje ji do zad oběma pěstmi, že rány duněly, jako by do sudu mlátil, hnal ji před sebou. Záletné děvče nepromluvilo slova, nekřičelo, neprosilo za smilování, pouze, zakrývajíc si dlaněma tváře a oči, tiše stkalo. Jak do ní strkal, jak ji tloukl, několikrát k zemi ji srazil. Pozvedla se vždycky zas, ale přece se nedala na útěk, ba, krokem šla a beze slova do sebe bušit nechávala.
„Ještě jsem nechcíp, jako sis přála, ty..." křičel, znovu do ní bije.