Šumava: krumlovsko
šumavská poloha: mapy.cz
informace přináší šumavské ubytování: apartmány Rudík, Železná Ruda
Nejvýše položené sluneční hodiny v České republice najdeme na nejvyšším vrcholu Blanského lesa ve výši 1084 metrů nad mořem - tedy na Kleti. Ještě v nedávné minulosti byl lidský život pevně zasazen do historického kraje, přírody a vesmíru. I městský člověk sledoval a prožíval přírodní jevy v průběhu dne a ročních období mnohem intenzivněji než dnes. Sloužily k tomu také sluneční hodiny. Jeto nejjednodušší astronomický přístroj, ve svém principu gnómón, sloup, jehož pomocí bylo možno určovat polohu nebeských těles už před několika tisíci lety. Ačkoliv se mechanické hodiny objevují už ve 14. až 13. století a pražský staroměstský orloj, první veřejné a zároveň astronomické hodiny u nás, pochází ze začátku 15. stoh, bylo jejich seřizování stejně závislé na slunečních hodinách. Až do zavedení jednotného pásmového času (středoevropský čas byl u nás zaveden na železnici 1.10.1891), se každá obec řídila místním časem slunečním, který odpovídal místnímu poledníku. Převaha slunečních dní na vrcholu Kleti (průměrně je to 2012 hodin za rok, to by znamenalo 5,5 h každý den), předurčila toto místo pro astronomická pozorování. K tomu měla sloužit i rozhledna z roku 1825. Profesionální hvězdárna, dodnes nejvýše položená v Čechách, byla postavena pod vrcholem až roku 1957. Sluneční hodiny, které zde nechala postavit obec Holubov roku 1974, jsou pozoruhodným technickým a zároveň výtvarným dílem podle návrhu Ing. arch. Petra Peška z Českého Krumlova a vyrobené pražským kovářem Janem Smržem. Čas takto měřený na Kletí se vztahuje k danému místu, které se nachází na poledníku 14°16' východní délky. Tento místní čas je odlišný od prakticky používaného času pásmového, u nás středoevropského, který je časem poledníku 15° východně od Greenwiche, za kterým se místní, kleťský čas opožďuje o 2 min. 56 s, což je vzhledem k možnostem tohoto přístroje odchylka téměř zanedbatelná. Větší časový rozdíl je však způsoben nepravidelným pohybem Slunce, které promítá svým stínem na číselníku slunečních hodin tzv. pravý sluneční čas. Ten kolísá oproti střednímu slunečnímu času během roku od + 14 min. (v únoru), do-16 min. (v listopadu). Roční průběh této tzv. časové rovnice (střední čas minus čas pravý), je znázorněn graficky na zadní straně středního číselníku. Spíše než k určování času, mají tyto sluneční hodiny úlohu demonstrační - zobrazují průmět pohybu Slunce po nebeské dráze (po paralelách) během dne, i jeho proměny během roku (po ekliptice), mezi letním i zimním slunovratem. Na čtyřech číselnících (na východním od 4 do 10 h dopoledne, jižním uprostřed dne od 8 do 16 h, a na západním od 14 do 20 h) ukazují místní sluneční čas s přesností na 10 resp. 5 min. Svislé dělení časové je doplněno příčnými křivkami (hyperbolami), podél kterých prochází stín ukazatele (gnómónu) během dne od levé k pravé straně, vždy ve vrstvě, která značí polohu Slunce ve znamení zvěrokruhu (zodiakální polohu), jehož stín postupně od zimního slunovratu klesá (slunce stoupá) a naopak od letního slunovratu stoupá (Slunce klesá). Den vstupu Slunce do příslušných znamení je uveden rovněž na zadní straně střední desky. Na východním a západním číselníku lze také na koncích hyperbol odečíst časy východů a západů Slunce, čtvrtý číselník se nachází na vnitřní straně spojovacího prstence, který je v zimě osvětlen zdola, v létě shora a v době rovnodennosti je zastíněn, protože prstenec je poloze rovnoběžné s rovníkem a sluneční stín v té době neprobíhá po hyperbole, ale po přímce. Celý přístroj je nakloněn a svírá s vodorovnou rovinou úhel 48°51', který je severní zeměpisnou šířkou vrcholu Kleti. Nakloněná osa je zároveň rovnoběžná se zemskou osu a horním koncem směřuje do oblasti Polárky v souhvězdí Malého vozu (Malá medvědice, Ursa minor) a určuje přesně světový (astronomický) sever. Pohled na hvězdnou klenbu vždy ohromoval svou rozlehlostí a pomalým důstojným pohybem neměnné, tajemné konfigurace hvězd. Nepravidelné uspořádání, různé světelné intenzity v abstraktních útvarech, vedlo už ve starověku k hledání vzájemných vztahů a organizace vesmíru. Východiskem byla personifikace nebo symbolika souhvězdí ze zvířetníku, jak je označujeme dodnes: Orion, Panna, Váhy, Pegas, Malý a Velký vůz, Kasiopea apod. Ekliptika, dráha zdánlivého oběhu Slunce během roku po oblou, byla původně rozdělena po 30° na 12 dílů, takzvaných znamení. Každý díl byl pojmenován podle souhvězdí, kteréž našeho pohledu leží v jeho blízkosti. Ve skutečnosti ani Slunce ani stálice téměř nemění svou polohu, ale z našeho pohledu vlivem oběhu Země kolem Slunce se postup¬ně Slunce promítá do jednotlivých souhvězdí. Protože většina souhvězdí představuje zvířata, byla tato dráha nazvána zvěrokruhem (zodiakem). I když od starověku došlo k posunu jarního bodu po ekliptice, z tradice označujeme polohu Slunce podle starého zvěrokruhu, a nikoliv podle souhvězdí v nichž se Slunce nyní nachází.
Hlavním posláním národních parků je chránit a uchovávat jedinečná, rozsáhlejší, lidskou činností nedotčená nebo málo dotčená přírodní území jako doklad mnohotvárnosti, krásy a síly přírody, ale i jako základ pro další trvale udržitelný život Země i jejích obyvatel. Národní parky chrání dle mezinárodních kritérií především nerušený přírodní vývoj (na rozdíl od přírodních parků) a slouží jako velkoplošné přírodní „ostrovy“ a srovnávací území pro člověka, jako protipól intenzivně využívaných krajin. Dále jako území zprostředkující modernímu člověku krásu, sílu i „slabost“ přírody a poznání jejích zákonitostí. A v neposlední řadě jako prostor pro vnitřní povznesení člověka, jeho fyzickou i duševní rekreaci. Jen část evropských parků odpovídá plně mezinárodním kritériím. Další se jim postupně snaží přiblížit. Šumava patří mezi ně! Národní park a CHKO Šumava (Boehmerwald, Böhmerwald) leží při jihozápadní hranici ČR s Německem a Rakouskem, od Svaté Kateřiny na severozápadu po Přední Výtoň na jihovýchodu. Národní park Šumava má rozlohu 68 064 ha, CHKO Šumava rozlohu 99 900 ha. Nadmořská výška se pohybuje v národním parku Šumava mezi 600 m (údolí Otavy u Rejštejna) a 1378 m (Plechý), v CHKO Šumava mezi 465 m (Milence u Nýrska) a 1362 m (Boubín). Průměrná nadmořská výška celé Šumavy je 922 m! V této krásné české krajině si jistě najde bohatý sportovní, relaxační, naučný, ozdravný pobyt každý, a to v jakémkoli dni v roce. Ubytování na Šumavě je vhodné nejen jak pro relaxaci tak nevšední zážitky z okouzlující šumavské přírody. Šumava je ideální pro turistické výlety, sportovní aktivity jako lyžování, snowboarding, cyklistiku, golf, plavání, relaxace, in-line bruslení, turistiku, letání, rybolov či jízdu na koních. Ubytování můžete vybírat z ohromné řady ubytovacích kapacit. K poznávání Šumavy jsou Vám k dispozici kempy, horské chaty, prastaré chalupy, ubytování v soukromí, penziony a hotely, hotelové komplexy, apartmánové domy.
Ukázka z knihy Mlhy na Blatech Karla Klostermanna:
Ozvalo se mluvení v úřadovně — krok a krok... dvéře se otevřely a písař se objevil. Aby prý vešli, pan notář už přišel. Vešli tedy a v následující chvíli stáli v pokojíku za kanceláří před tímto pánem. Zpočátku Krušnej mluvil, poněkud rozvláčně a nesouvisle vypravoval, co se s Václavem Potužákovým přihodilo. Notář dobře neporozuměl, až Potužák sám se ujal slova a věc vylíčil. Notář ho vyslechl, jen a tu tam si dal něco doložit; nakonec děl:
„Činím vás pozorná, že se mnou musíte mluvit, jako byste se zpovídal knězi. Vy tvrdíte, že váš syn onoho pěšáka neuhodil, že se s ním vůbec ani nestřetl, ba, že ho ani neznal. Tomu lze těžce uvěřit. Něco přece předcházet muselo; nepovíte-li mi všecko, znesnadňujete mi můj úkol. Přede mnou se nepotřebujete ostýchat; mně kdybyste řekl, že ho obral, že ho chtěl zavraždit, já se ho nicméně ujmu. Zde není advokáta, mám tedy právo obhajovací. Soudu vy byste musel říci pravdu, kdybyste byl vyslýchán jako svědek, ale že jste otec, máte právo zříci se svědectví. Váš syn smí popřít všechno; nedokáže-li se mu, že skutek spáchal, bude z obžaloby propuštěn."
„Ručím za to, že moje dítě je nevinné," pravil povýšeným hlasem Potužák.
„Na vaše ručení soud ničeho nedá," odpověděl notář, krče ramenoma; „soud uváží výpovědi svědků. Běží zde o obžalobu pro zločin loupeže, a tu promluví ovšem sborový soud v Budějovicích. Okresní soud zavádí toliko předběžné šetření. Svědkové, pravíte, nebyli ještě slyšeni, najmě onen pěšák, na jehož výpovědi bude nejvíce záležeti, nebyl dosud předvolán. Dokud nevíme, co ten vypoví, nelze ničeho činiti..."
„Vždyť to je lump, zloděj, ničema," — skočil mu do řeči Krušnej; „pan správec sám to řekl a třeba sto svědků to potvrdí..."
„To je možné, ale do toho nám prozatím nic není..."
„A baštýř z Vomáčky, který poslal pro četníka, je od rána do večera opilý..."
„I to je možno, ale bude třeba to dokázat. Nevyrušujte mne, prosím vás, Krušnej! Vy těmhle věcem nerozumíte. A vy, strýčku, řekněte mi teď, co vlastně chcete, abych pro vás učinil?..."
„Přišel jsem prosit o radu, co bych měl učiniti, aby chlapec byl z vazby propuštěn. Složím popřípadě kauci, mám u sebe dva tisíce zlatých..."
„Toť věc nemožná! Možno-li propustit obžalovaného z vazby a vyšetřovat jej na svobodě, o tom rozhodnutí nepřísluší okresnímu soudu, nýbrž krajskému soudu v Budějovicích. Zdejší okresní soud by ho mohl propustiti z vazby jen tehda, kdyby v povaze jeho trestného činu neshledával leda přestupek, nikoli však zločin, nebo kdyby vůbec trestného činu nebylo..."
„Tak, tak!" přisvědčil Potužák; „třeba přesvědčit pana soudce, že se nestal trestný čin..."
„Ale člověče, copak mi tu mluvíte ? Vždyť se stal trestný skutek, vždyť přece sám říkáte, že pěšák byl uhozen do hlavy, omráčen..."
„Ovšemže byl, ale můj chlapec mu to neudělal..." „Počkejte! Uhodil-li ho váš chlapec nebo jiný, to v nej-lepším případě vy nevíte. A uhodit někoho, že následkem rány pozbude vědomí, je dojista trestný čin. Možná, že je to těžké ublížení na těle, možná, že jen lehké; o tom rozhodnou znalci lékaři. Myslím si, že zmíněný pěšák musí vědět, kdo mu tu ránu dal a proč se mu jí dostalo; to pak také souvisí s obráním."
„Ani rány mu nedal, tím méně ho obral o peníze. Třeba to říci panu soudci. Dojdu tam teď a vyložím mu, proč jsem chlapce poslal na Blata, a ježto pan notář je učený pán, který umí mluviti lépe než já, prosil bych, abyste ráčil jiti se mnou a slovo za mne vedl."
Notář se zamyslil. Oči Potužákovy spočinuly plny úzkosti na jeho rtech.
Po chvíli notář vstal a přešed několikrát pokojem zastavil se před Potužákem a děl:
„Ať věc uvážím tak nebo tak, je zbytečno, abych já tam chodil. Řeknu vám upřímně, že se vůbec nerad do téhle věci míchám. Zastupuju skoro výhradně knížete ve sporech, povstalých na zdejším panství mezi jeho správou a obyvatelstvem. Děje se zde mnoho darebáctví, krádeží, pychu, lesního a porybničního pytláctví. Je tu mnoho lidí, kteří si myslí, že při panství každý se smí přiživovat, a knížecí úředníci a zřízenci jedva stačí, aby uhájili majetek svého pána. Vám nepomohu, a kdo ví, koho bych si rozhněval. Radím vám toto: dojděte si k soudu, vyložte věc panu soudci, jmenujte mu svědky, kteří vám dotvrdí, že váš syn neměl nikdy ani hádek, ani sporů s oním pěšákem, že ho vůbec neznal; obec mu vydá vysvědčení, že je hodný, spořádaný, žádný rváč, ani zbůjník, a buďte ubezpečen, že to všecko padne na váhu. Ježto pak vám především o to běží, aby váš syn byl propuštěn z vazby, já na vašem místě bych šel rovnou cestou vyhledat onoho pěšáka a promluvil bych s ním moudré slovo. Kdyby ten při svém prvém výslechu udal, že se možná zmýlil, že ho mohl udeřiti také někdo jiný, že ve všem omámení hned nenašel ony dva zlaté nebo že je mohl vytrousit, byla by věc odbyta a váš syn by šel rovnýma nohama domů. Vy jste zámožný člověk — kdyby snad onen člověk, aby věc se odbyla zkrátka a bez průtahů, něco na vás chtěl, nejednal byste moudře, kdybyste snad skrblil. Zacpete mu ústa a dobře bude..."