Plk. Alois Šedivý (25.května 1915, Hlinsko - 16.září 1990, Adelaide) český bojový pilot RAF služebním číslem 787248 (115517), nositel nejvyšších britských leteckých vyznamenání - záslužný letecký kříž DFC a záslužná letecký medaile DFM. Alois Šedivý byl jediným potomkem četnického strážmistra Aloise Šedivého a Marie Šedivé, rozené Lukešové. Brzy osiřel - otec padl za 1. světové války, matka dne 27. června 1918 podlehla tuberkulóze a je pohřbena v Malenicích. Malého Aloise se ujali prarodiče Marie a Josef Lukešovi ve Zlešicích. V Malenicích navštěvoval obecnou školu, měšťanku absolvoval ve Volyni. Vyučil se ve známém strojařském podniku Kolben - Daněk v Praze. V učení pokračoval na Státní průmyslové škole v Českých Budějovicích a stal se automechanikem. V roce 1934 si podal přihlášku do Školy pro odborný dorost letectva v Prostějově. Dvouletou školu ukončil s hodnocením výtečný a získal kvalifikaci pilota dvoumístných letounů. Dne 1. října 1936 narukoval na vojnu do Kbel u Prahy k Leteckému pluku T. G. Masaryka. Posléze konal službu pilota dvoumístných Letovů Š-328 u letky v Milovicích. V roce 1938 byl jmenován polním pilotem. Po dalším zvýšení kvalifikace a po absolvování kurzu nočního létání se stal pilotem dvoumotorových těžkých bombardovacích Blochů MB-200 u 81. bombardovací letky leteckého pluku 5 v Brně. Po okupaci utekl 14.července 1939 přes Polsko a Francii do Anglie (po prezentaci na konzulátu v Krakově odplul do Francie, 1.srpna 1939, po vyvázání z poměru vůči Cizinecké legii se dostal do Francie). Od 1.prosince 1939 byl Alois Šedivý povýšen do francouzské hodnosti Caporal-Chef. Přeškolení na francouzskou techniku prodělával A. Šedivý a jeho kamarádi na letištích Avord, Istres a Chateaurox nebo Tours. Zde většinou létali s Potezy 63 nebo Potezy 630, což byly lehké dvoumotorové bombardéry se zatahovacími podvozky a stavitelnými vrtulemi. Poměrně zastaralé stroje, u nichž Čechoslováci oceňovali pouze jejich velkou stoupavost. Podobně jako většina čs. bombardovacích pilotů se na frontu již nedostala a po jejím francouzském zhroucení se dostali z přístavu Bordeaux do Británie. Do svazku RAF byl Alois Šedivý přijat, ostatně jako ostatní, do nejnižší hodnosti AC 2 t.j. prostý vojín. Později toto zařazení bylo změněno, zatím alespoň na hodnost sergeant. Alois Šedivý se stal příslušníkem RAF 24. 7. 1940 a na letecké základně v Honingtonu byl jedním ze zakládajích příslušníků 311. čs. bombardovací perutě. Na dvoumotorových Wellingtonech vykonal A. Šedivý 40 nočních bombardovacích náletů na Německo a jím okupovaná území.V krátkém čase byl vyznamenán Čs. medaili za chrabrost a třikrát Čs. válečným křížem a byl několikrát povýšen. Poprvé do důstojnické hodnosti byl povýšen 6. 3. 1941 do hodnosti P/O Pilot Officer. Operační turnus, čítající předepsaných 200 hodin se mu podařilo dokončit jako jednomu z prvních příslušníků 311. perutě, přičemž pravděpodobnost přežití dvousethodinového turnusu u tehdejšího Bomber Command činila pouhých 12 %... V rámci předepsaného odpočinku pak přešel k operačně výcvikové letce do East Wrethamu, kde pak naučil mladé letce mnoho z toho, co se sám musel tvrdě učit nad Německem. Poté se opět vrátil k operační činnosti. Protože 311. peruť byla mezitím přemístěna k Velitelství pobřežního letectva (Coastal Command) a dostala výkonné čtyřmotorové Liberatory, absolvoval i on přeškolení na tyto stroje. Operační výcvik (i záložních posádek) probíhal na Bahamských ostrovech v Nassau. Zdejší výcvik absolvoval jako jeden z prvních a po jeho dokončení byl povýšen a vrátil se zpět do Británie, kde 10. 12. 1943 znovu nastoupil službu u 311. čs. perutě, která již operovala s Liberatory ze základny Beaulieu. Následovala série operací, které měly převážně charakter protiponorkových hlídek nad Biskajským průlivem, Severním mořem i Baltem. V rámci Coastal Command vykonal celkem 39 operací a provedl celkem čtyři útoky na nepřátelské ponorky, jeden na ponorku japonskou dislokovanou ve Francii. Jako jednomu z hrstky kapitánů 311. perutě mu bylo oficiálně přiznáno potopení německé ponorky U-1060 u ostrova Fleina 29. října 1944. Dne 7.září 1944 byl jmenován velitelem A-letky 311. Perutě, byl povýšen do britské hodnosti S/Ldr- Sguardon Leader (major). Kromě dalších vyznamenání obdržel vysoce ceněné DFM A DFC a stal se tak jedním z pouhých tří čs. letců, kteří tato vyznamenání dostali obě dvě. (DFM-Distinguished Flying Medal - Záslužná letecká medaile). (DFC - Distinguished Flying Cross - Záslužný letecký kříž). Čtyřikráte pak československý válečný kříž a další vyznamenání. Vykonal celkem osmdesát bojových akcí u Bombardovacího letectva - Bomber Command (v letech 1940-42) a u Pobřežního letectva - Coastal Command (v letech 1943-45). Stal se živou kronikou 311. československé perutě v RAF. Létal všechny typy letounů jimiž postupně disponovala její operační i výcviková část. Stal se tak jediným čs. kapitánem letounu, který zaútočil na japonskou ponorku a jedním z pouhých pěti, kteří mají na kontě potvrzené potopení ponorky německé! Byl také jedním ze tří československých letců, kteří obdrželi obě zmíněná nejvyšší britská letecká vyznamenání - záslužný letecký kříž DFC a záslužnou leteckou medaily DFM. Po skončení války, pracoval na dokončení posledního úkolu 311. perutě - převozu kamarádů repatriantů a materiálu z Anglie domů, byl 1.února 1946 jmenován velitelem 1. letky právě vzniklého leteckého pluku 25 v Havlíčkově Brodě. Po skončení války se vrátil do Zlešic. Alois Šedivý odešel z armády pro nepříznivé platové podmínky a usiloval o uplatnění v lépe placeném civilním letectví. Oženil se se Soniou Ellisovou (narozenou 1. 8. 1919 v Belize, Britský Honduras), která se za ním přestěhovala z Anglie do Havlíčkova Brodu. Z Anglie si přivedl také čtyři děti, přičemž tři děti vyženil. Bydleli tehdy na zdejší adrese Rozkošská č.p. 320. Z Havlíčkova Brodu se pak s rodinou přestěhovali na adresu blíže ke svému budoucímu působišti: Ruzyně-letiště čp. 320 okres Praha-východ. Nastoupil k Ministerstvu dopravy jako vládní pilot. Mezi jeho klienty patřili státní představitelé a ministerští úředníci, především pak ministr zahraničí Jan Masaryk. Dne 22. dubna 1948 emigroval podruhé, nevrátil se ze služebního letu do Ženevy, který uskutečnil na stroji C-47 Skytrian-Dakota. Doma byl degradován a rodinu se mu podařilo shromáždit za velkých potíží opět v Anglii, kde 21. 2. 1949 opět nastoupil službu u RAF. Zde nastoupil do kapitánského kurzu pro dálkové lety a posléze k 511. peruti která z letiště Lyneham létala prakticky po celém světě. Vystřídal řadu posádek RAF i v zámoří, kam ho následovala početná rodina (Lybie, Kypr). Cvičil kadety RAF u různých škol základního výcviku. Létal dlouhé tratě s VIP klientelou t.j. britskými ministry, vládními úředníky. Celá rodina se nakonec usadila v Penzance na jihu Anglie. Mezitím se mu narodily ještě další dvě dcery. Nejvytíženější byl v době Suezské krize (1956), kdy jednotka létala tam s vojenským materiálem a zpět s raněnými parašutisty. Do penze odešel 25.května 1965 právě v den dosažení 50 roků v hodnosti Flight Lieutenant. Ještě v roce 1965 ukončil svou aktivní službu u letectva a přestěhoval se s rodinou do Austrálie (v Adelaide, ale krátce žil i na Novém Zélandu). Návratu svobody a demokracie do své staré vlasti se sice dožil, ale tento zlom si sotva uvědomoval, neboť v roce 1983 mu lékaři diagnostikovali Alzheimerovu chorobu, které v roce 1990 podlehl ve věku 75 let. Dne 21. května 2005 mu byla slavnostně odhalena pamětní deska na budově ZŠ Malenice.
Ubytování se nachází na samém okraji Kašperských Hor, směr Sušice naproti Správě národního parku a Informačnímu středisku. Je vhodné jak pro starší generace, tak pro rodiny s dětmi nebo party kamarádů se zájmem o sport a turistiku. (celková kapacita 16 lůžek) Vzdálenost od centra je pět minut chůze. Ski park pět minut autem. Kašperské Hory a okolí nabízí prostor pro nejrůznější aktivity během letní i zimní sezóny. V létě mohou návštěvníci využívat sportovní areál s koupalištěm v obci Žihobce a Annín. Minigol v Rejštejně. Jistě si nenecháte ujít návštěvu krásného hradu Kašperk, nebo zříceniny hrudu Rabí. Vášniví cyklisté i pěší turisté si také přijdou na své. V okolí je mnoho cyklistických i turistických tras. Krásná šumavská příroda přímo nabádá k výletům do blízského okolí jako je Srní, Modrava, Kvilda, Železná Ruda, Špičák, Zadov, Churáňov,...
bar bezbariérový pokoj bezbariérový přístup
domácím zvířatům vstup povolen garáž gril internet, wifi konferenční centrum krb nekuřácký objekt ohniště parkoviště otevřené parkoviště uzavřené společenská místnost úschovna cenných předmětů zahrada s posezenímVsechny apartmány mají vlastní kuchyňský kout a sociální zařízení.
vybavení pokojů: balkón CD přehrávač DVD přehrávač internet, wifi koupelna s vanou koupelna se sprchou lednice minibar pračka satelit televize trezor WC na pokoji apartmány 2L apartmány 3L apartmány 4L apartmány 5L apartmány 6L 1L 2L 3L 4L 5L 6L přistýlka stravování restaurace jídelna snídaně obědy večere restaurace v objektu, možnost ubytování bez stravy vlastní vaření společné vlastní vaření na pokoji lednice mikrovlnná trouba myčka nádobí nádobí sporák toustovač trouba konviceŠumavské turistické trasy a cyklotrasy jsou na dosah ruky, stejně jako běžecké trasy, snow park Kašperské Hory je vzdálen 5 minut autem
možnosti v objektu: bazén venkovní bazén vnitřní fitcentrum ping-pong sauna solárium squash šipky tělocvična tenisový kurt úschovna kol úschovna zimní výbavy vysoušeče obuvi wellness whirpoolUzavřená zahrada
vybavenost pro děti v objektu: brouzdaliště dětská postýlka dětská židle dětské hřiště dětský bazén dětský koutek hlídání dětí houpačka pískoviště prolézačky skluzavka dětský vlek trampolína salónek zasedací místnost kongresový sál bussiness centrum dataprojektor flipchart konferenční set pódium šatna v sezóně pouze týdenní pobyty ubytování celoročně / provoz v zimní sezoně kauce Vánoce SilvestrŠumavská roubená chalupa u lesa, nedaleko kempu Annín na řece Otavě.
bar bezbariérový pokoj bezbariérový přístup domácím zvířatům vstup povolen garáž gril internet, wifi konferenční centrum krb nekuřácký objekt ohniště parkoviště otevřené parkoviště uzavřené společenská místnost úschovna cenných předmětů zahrada s posezenímParkování u objektu, hala s krbem, kuchyně s tekoucí vodou, tenisový kurt 1 hod. denně zdarma.
vybavení pokojů: balkón CD přehrávač DVD přehrávač internet, wifi koupelna s vanou koupelna se sprchou lednice minibar pračka satelit televize trezor WC na pokoji apartmány 2L apartmány 3L apartmány 4L apartmány 5L apartmány 6L 1L 2L 3L 4L 5L 6L přistýlka stravování restaurace jídelna snídaně obědy večere restaurace v objektu, možnost ubytování bez stravy vlastní vaření společné vlastní vaření na pokoji lednice mikrovlnná trouba myčka nádobí nádobí sporák toustovač trouba konvice bazén venkovní bazén vnitřní fitcentrum ping-pong sauna solárium squash šipky tělocvična tenisový kurt úschovna kol úschovna zimní výbavy vysoušeče obuvi wellness whirpool brouzdaliště dětská postýlka dětská židle dětské hřiště dětský bazén dětský koutek hlídání dětí houpačka pískoviště prolézačky skluzavka dětský vlek trampolína salónek zasedací místnost kongresový sál bussiness centrum dataprojektor flipchart konferenční set pódium šatna v sezóně pouze týdenní pobyty ubytování celoročně / provoz v zimní sezoně kauce Vánoce Silvestr
Šumavská turistická střediska zajišťují širokou nabídku turistických aktivit po celý rok. V zimě je zde k dispozici řada lyžařských vleků (skiareály Lipno, Zadov, Churáňov, Špičák, Velký Javor, Železná Ruda), sedačkové lanovky a běžkařské trasy. O úpravě běžeckých tras se můžete on-line informovat přes net pomocí informačního serveru Bílá stopa. O počasí prostřednictvím web kamer, serverů o předpovědi počasí a sněhového zpravodajství. Zajímavosti můžete získávat přes náš nejstarší šumavský net http://www.sumava.cz/, nebo jedno z místních rádií jako jsou Rock Radio Šumava, Kiss Jižní Čechy. V létě je místo ideálním výchozím bodem pěších tůr a výletů na kole na hřebeny... V zimě můžete využít všechny druhy zimních sportů, sjezdovky a běžecké trati. V letních měsících Vám nádherná Šumavská příroda nabízí nespočet tras jak pro pěší tak pro cyklo turistiku. Ubytování v centrech i na samotách nabízí dostatečný prostor pro děti i Vaše zvířecí miláčky. Ubytovat se můžete na pronajaté chalupě, chatě, apartmánu, na farmách, v rodinných penzionech, hotelech ale třeba i kempech u stojící nebo tekoucí vody. Ubytování najdete již za velmi příznivé ceny bez ztráty kvality. Šumava je levné ubytování. Podle počtu osob jsou k dispozici jednolůžkové, dvoulůžkové, třílůžkové, čtyř i vícelůžkové pokoje, s možností přistýlky, kuřácké i nekuřácké pokoje. Parkování u objektu samozřejmostí a u vybraných kapacit na pozemku ubytovatele či uzavřené parkoviště. Zvykem bývá úschovna kol a lyží, zahrada s nábytkem, dětským koutkem a grilováním. Zápůjčka dětských postýlek v objektech, lyží a horských kol v každém větším hotelu či středisku standardem. Připojení k netu přes WiFi free, internetové kavárny, přípojné body již naprostý standard také v téměř každém informačním středisku. Ohromnou popularitu si v poslední době získala lipenská oblast, kde služby na vysoké úrovni poskytuje Lipno Servis.
Ukázka z knihy Mlhy na Blatech Karla Klostermanna:
Kráčeli pospolu jasnou, vlahou letní nocí. Pokud šli vesnicí, žádný z nich nepromluvil, jen kroky jejich duněly a psi po statcích štěkali. Teprve když byli sami dva za vsí, když zaleskla se před nimi široká hladina Voleška, politá stříbrným světlem měsíce, Krušnej se ujal slova.
„Vidíš, Jouzo," pravil, „když se podívám tuhle na ten rybník, zlobím se na naše staré, jak prohloupili a jak málo o nás dbali. Knížecí je teď všechen ten rybník a naši staří ještě měli právo na polovičku z výtěžku lovu. Jsou ještě pamětníci, jak tehda zadali své právo."
Potužák přisvědčil. Ticho bylo slavnostní, jen psí štěkot dozníval chvílemi k nim ze vsi a zdáli, vlevo nyní, ozýval se kejhot hus, pasoucích se na Blatech směrem ke Zbudovu a k Selci. Na rybníce samém zašplouchal tichou vodou tu a tam vymršťující se kapr, zakvákala divoká kachna, ozvala se krátkým zaječením lyska; v dozrávajících klasech žita ševelil noční větřík a nad poli nad lány zakvílel pronikavě poletující sýc, jemuž opodál druh odpovídal.
„A vidíš, Jouzo," hovořil dále Krušnej, „po třech letech vždy Volešek se pouští a dvě stě metráků ryb se z něho vyloví. To je slovo, dvě stě metráků ryb! Počítej po sedmdesáti zlatých za metrák, máš čtrnáct tisíc zlatých. Polovice pro nás, máš sedm tisíc každý třetí rok. A za trošku stýlí rákosového, za právo pastvy na březích neúplně nahnaného rybníka naši staří se vzdali práva na polovici ryb! Kde měli rozum tátové! — Pánbůh mu dej věčnou slávu, tvému tátovi, Jouzo, ale on byl z předních, kteří se přimlouvali, aby se to knížecím ponechalo! Knížecí mají Bezdrev, mají sto třicet rybníků jen na Hlubocku, ještě se jim musel hodit celý Volešek, aby se nenasytný jejich chřtán nahltal. Kde bych já byl dnes, kdybych svůj podíl peněz za všecka ta léta měl v kapse! Všech těch starostí a strastí bych byl zbaven..."
„A tvůj Josef by mohl dodělávat na doktora ještě deset let, viď, Jakube?" prohodil s úsměškem Potužák. „Počítej přece trochu, kamaráde! Povídáš, že sedm tisíc by na nás připadlo každým třetím rokem. Uvaž teď, že je nás dvacet starousedlých, přišlo by tedy na každého z nás tři sta padesát zlatých. Uvaž k tomu, že rybník se sám nenaseje, že třeba kupovat násadu, že hájení také něco stojí a lovení taky. Nezapomínej dále, že v době, kdy sedláci knížecím rybník postoupili, metrák ryb byl za třicet zlatých. Také nesmíš zapomenout, že by na nás byla připadla polovice daní, kterou teď platí kníže, a že když se zakládal katastr, sedláci z pozemků, které na ten čas ničeho nevynášely, daní platit nechtěli, jako ty pořade škemráš, že za pastviště daň platit musíš. Z té příčiny, když knížecí prohlásili, že daně platit budou, okraje rybníků, kde byly písčiny nebo močál, jim připadly, oni pak více vody nahnali a rybníky zvětšili. Tohle a jiné věci ještě si jak náleží rozmysli a potom rci, oč bys byl bohatším, kdyby staří tehda si právo na polovici Voleška byli uhájili."
„Mne jen mrzí," odpověděl Krušnej, jinam řeč zaváděje, „jak se nadýmá a nafukuje všecko, co se věší na šosy knížete pána. Nemluvím ani o pánech, ale před každým hajným a baštýřem, před každým knížecím pěšákem aby se člověk krčil..."
„A kdo ti poroučí, aby ses krčil před nimi? Není přece třeba se krčit. Dobrou vůli zachovávat, ale krčit se? Ne, ani před pány se nekořím! Je po robotě a poddanství; jsme si rovni všichni. Oni mají své a my máme taky."
„To se snadno řekne, a přece to pravda není. Oni nás škrtí a my se neubráníme. Soudy jim dávají za pravdu a my vždycky prohrajeme. Blata jsou naše a potok Soudný je jejich a oni v něm loví ryby a trávu nám šlapou na našich pozemcích a vodu na zavlažování našich luk z něho brati nesmíme, aspoň ne, kdy je toho zrovna třeba, pouze v určité dni, byť Blata byla zatopena od dešťů. Tomu se potom říká spravedlnost!"
„V tom jsou, brachu, ještě jiné věci, které my tady nezměníme. Tu možno říci, že naši staří se nezasadili, dokud byl čas, o svá práva a promeškáním je zadali. Nechali knížecí v držení vody, až tato vešla v jejich majetek; soudy potom ovšem nemohly jinak než přiřknouti právo tomu, jemuž po dlouhou řadu let nikdo ho nepopíral. Že pak soudy vždycky knížecím za pravdu nedaly, toho důkazem jsou Blata, jež po dvoustaletém sporu nám přiřkly. A mezi těmi, kdo to zavinili, Jakube, byl zase tvůj táta, dej mu Pánbůh lehké odpočinutí! Připomenu ti to, abys nedával vinu jen mému, pokud běží o Volešek."
„Jak to myslíš ? Můj táta ?"...
Nu, tvůj táta byl první, který zažádal písemně... písemně —"povídám! — u hlubocké knížecí správy, aby mu dovolili odvést si strouhu z potoka na zavlažování své louky, a tím přiznal knížecím právo na vodu. Zapomněls to ?"
„Nezapomněl, Jouzo! - ale to mu tehdy tak poradili..."
"To je jedno, Jakube. Rada byla špatná a on měl míti s to rozum neříditi se špatnou radou. Když ti právo přiznám, budeš se ho držet, a to knížecí taky udělali a nic jiného. To už potom nic nebylo plátno, když přiběhl Bartoš ze Zbudova na knížecí, kteří lovili v potoce, rovnýma nohama skočil do vody a křičel, že lovit nesmí, že potok jejich není a že napřed musí zabít jeho, jako zabili svého času Kubátu, a jeho mrtvolu že musí předem vylovit z vody, než budou vytahovat ryby. Knížecí ho nezabili, přestali lovit a odešli, ale potom mu řekli od soudu, že na základě toho, co tvůj táta udělal, potok patří knížecím a on že jim v lovení bránit už nesmí. Bartoš potoku neuhájil, jako uhájil Blat Kubáta."
„Ba, Kubáta dal hlavu za Blata," odtušil Krušnej, svěsiv hlavu a rukou máchnuv, „uhájil nám jich, ale co jsme tím získali? — Paseme na nich, to je všechno! A to je málo, tohle všechno! — Na Blatech teď dělá každý, co se mu líbí, a pomalu ani té pastvy nebude dost. Ten drn odváží, onen hlínu kopá — všude samá jáma, samý výmol, v nichž se voda sbírá, která ani v létě za největšího žáru nevysýchá. A ty tisíce hus, co se tam pasou, ty svým trusem všechnu trávu vypálí..."
„A nejvíc jich tam máš ty," prohodil Potužák. —
„Já ne, to moje žena," bránil se Krušnej, „já jí to pořád vytýkám; však víš, že ničeho nezmohu s ní, když rozumu nemá. Zkrátka, kdyby Blata se rozdělila, kdyby každý, kdo na ně práva má, dostal z nich svůj podíl, aby si s ním dělal, co chce, může a smí, bylo by lip. Nadělalo by se luk a sena i otavy by bylo, že by každý z nás mohl chovat dobytka ještě jednou tolik, kolik ho má. Ale tu jsou pořád ještě lidé, kteří se tomu vzpírají, a jen nepřízeň by měl člověk, který by navrhl něco podobného. Tak prý bylo a tak ať prý je pro všecky časy! Blata jsou svobodná! — Už tu a tam někdo to uznal a mluvil o tom, ale tu bylo rámusu! Starý Bartoš kdekoho zakřik, a dokud on živ bude, nic prý se nesmí rozdělit!'
„Vždyť starý Bartoš už zemřel..."
„Nu, zemřel, pravda, a hodný člověk byl a nikoho se nebál, ani knížecích, dej mu Pánbůh nebe! — ale rámus, který by povstal, kdyby kdo promluvil o dělení, ten, myslím, neumřel s ním."
„V tom máš pravdu, Jakube. Blata by se měla rozdělit. Vždyť už i dříve se rozdělovala. Čemu říkáme Blata, není ani desátá část těch, co jednou tu bývala. Až za Nákří, k Záblatům, za Dubenec k Radomilicům, k mlackým remízům, na druhé straně pak ke Zlivi, mezi Pištínem a Zalužicemi až k Češňovicům, a mezi Výhlaví a Voleškem tuhle až k Chrášťánkám a k němčickému lesu, všecko bylo Blata, a dnes jsou z toho louky a polní lány. Věc třeba ovšem jak náleží uvážit, aby při dělení a po něm nepovstaly sváry a spory a aby nikdo nebyl zkrácen; také bude nezbytno ustanovit přesně, kterým usedlostem přináleží právo užívání tohoto obecního majetku, aby se nám potom nepřipletli a nepřiživovali lidé, kteří takového práva nemají..."
