Šumavský rozcestník

stručně

název: kostel sv. Víta, Český Krumlov
kategorie: kultura a památky
podkategorie: kostely
lokalita: krumlovsko
GPS: 48°48'36.834"N, 14°18'57.949"E

popis objektu:
Je významnou památkou pozdní gotiky z let 1407-1438 postavenou Rožmberky, s pozdějšími úpravami. V roce 1995 byl vyhlášen Národní kulturní památkou. V interiéru např. raně barokní hlavní oltář, malé barokní a velké novogotické varhany, barokní kaple sv. Jana Nepomuckého.

stručně

název: kostel sv. Jana Nepomuckého, Větřní
kategorie: kultura a památky
podkategorie: kostely
lokalita: krumlovsko
GPS: 48°46'28.156"N, 14°17'12.268"E

popis objektu:
V roce 1850 byla ve Větřní postavena malá kaple, zasvěcená svatému Janu Nepomuckému. V kapli byli několikrát v roce slouženy mše svaté kněžími z Českého Krumlova. Ovšem s rozvojem papírny firmy se zvyšoval i počet obyvatel a proto 16.prosince 1930 obecní rada dává souhlas ke stavbě kostela ve Větřní. Z podnětu továrníka (papírny) Hanse Spiro v roce 1931 obecní zastupitelstvo rozhodlo postavit farní kostel s farou a zasvětit jej sv. Janu Nepomuckému. Základní kámen kostela byl posvěcen 11. října 1936. Kostel byl vystavěn za dva roky podle plánů architekta Ing. Foschuma stavební společností Ing. Fischera a stavitelem Janem Stepanem. Dne 5. září 1937 proběhlo slavnostní svěcení zvonů. Zvony byly dodány ze slévarny Rudolfa Pernera ze Suchého Vrbného u Českých Budějovic. Ve Větřní žili dvě skupiny obyvatelstva - původní usazené rolnictvo a zaměstnanci v rozvíjejícím se průmyslu. Proto nebylo jednoduché navrhnout plán kostela, který by byl přizpůsoben svéráznosti krajiny, mnohostannosti obyvatelstva a jejich zaměstnání. Rolnický základ obyvatelstva požadoval široký pohodlný rolnický kostel starší tradice, průmysl kostel technický střízlivý. Proto vznikl účelný půdorys, jednoduchá fasáda a dobré začlenění do krajiny. Kostel jako nejvýhodnější byla spočítána basilikální forma s jednou střední lodí a dvěma postraními loděmi. velikost střední lodě: délka: 24 m vnitřní šířka: 10,8m (odpovídá velikostem prostoru obvyklým na Šumavě) postranní lodě: vnitřní šířka: 3,6 m kostel: vnější délka: 33 m vnější délka: 20 m Tím se získala značná velikost, která však byla cenově levnější než stejně velký jednolodní kostel. V kostele bylo 176 míst k sezení a 900 míst ke stání. Na jižní straně se nachází věž - a ve všech podlažích zde vznikly ještě další prostory (v přízemí sakristie, dále depozitář, komora hodin a prostor zvonice 9 m vysoký nabízející možnost zavěsit zvony jednotlivě nad sebou). Protože strop kostela měl být odolný proti ohni, přicházel v úvahu pouze strop betonový. Betonové vazníky byly tvarovány polokruhovitě a daly kostelu zvláštní charakter. Tento charakter byl uplatněn i ve fasádě boční lodě proti střední lodi, triumfální oblouk a všechna okna byla ukončena kruhovitě. Stejně tak i presbytář byl uzavřen polokruhem. Kostel je obrácen proti východu, souběžně se silnicí. Náhodou se při tom stalo, že se mohla znovu zachovat stará tradice, kdy osa kostela je orientována k východu slunce v den patrona kostela sv. Jana Nepomuckého. V příčné ose je postavena fara, zvenčí přizpůsovena kostelu.

stručně

název: kostel Panny Marie Pomocné z Hvězdy, Železná Ruda
kategorie: kultura a památky
podkategorie: kostely
lokalita: železnorudsko
GPS: 49°8'13.656"N, 13°14'6.599"E

popis objektu:
Katolický kostel byl postaven v letech 1729 - 32 hrabětem Wolfem Jindřichem Nothafem, majitelem zdejšího panství. Půdorys kostela tvoří šesticípou hvězdu. I mohutná šindelem pokrytá cibulovitá kopule je zakončena, místo obvyklým křížem hvězdou. Zvonička byla dostavěna později v roce 1777. Stavbu kopule provedl zdejší tesař Matyáš Lehner. Náhrobní kameny ve stěnách kostela patří většinou členům rodinou Hafenbrädelů. Tato rodina pořídila vnitřní zařízení kostela. Kámen vlevo, druhý od vchodu, patří slečně Betynce, majitelce Debrníku, zakladatelce osady po ní zvané Alžbětín.

stručně

název: kostel Narození Panny Marie, Klatovy
kategorie: kultura a památky
podkategorie: kostely
lokalita: klatovsko
GPS: 49°23'44.821"N, 13°17'43.966"E

popis objektu:
Arciděkanský kostel byl založen jako bazilika na konci 13. století. Kvůli špatnému stavu kostela na konci 14. století požádal klatovský děkan o udělení odpustků, z jejichž výnosu by byla hrazena oprava kostela a mistr Linhart z Aldenbergu v letech 1405 – 1422 dostavěl nové kněžiště s novou křížovou lodí, čímž byl kostel prodloužen o 10 m. V roce 1581 byla v těsné blízkosti kostela postavena zvonice (Bílá věž), jež měla nahradit kostelní věž zbořenou v roce 1540. Značné stavební úpravy kostela provedl v letech 1898 - 1908 architekt Josef Fanta.

stručně

název: fara s hospicem Kájov
kategorie: kultura a památky
podkategorie: fary
lokalita: krumlovsko
GPS: 48°48'32.870"N, 14°15'31.626"E

popis objektu:
Trojkřídlá fara v Kájově s přilehlými hospodářskými budovami, hospicem a zahradou, s vestavěnou kaplí sv. Jana Nepomuckého pro zpovědi poutníků má dochované na severní fasádě fary zbytky barokních nástěnných maleb. Z fary vybíhá spojovací chodba, jejímž prostřednictvím je spojena fara s původním nejstarším kostelíkem Zesnutí Panny Marie a s poutním kostelem Nanebevzetí Panny Marie. Nad kostelem je ještě barokní hřbitovní kaple sv. Terezie, s novodobým zařízením a celý církevní komplex tak tvoří zcela ojediněle zachovalý celek. V 15. století byl Kájov dvakráte vypálen, jak od Boletických, tak byl přepaden od vojsk podobojí a tehdy hořela fara a škola. V roce 1630 byl zřízen naproti kostelu přes cestu tzv. hospic pro poutníky, v němž později sídlil i hostinec a škola. Zvětšující se nároky na církevní správu si vynutily stavební úpravy fary, která byla postavena v roce 1661 místo původní farní budovy, zasloužil se o to farář Matěj Aleš Ungar. Roku 1699 byla do fary vestavěna kaple sv. Jana Nepomuckého, která sloužila ke zpovídání poutníků. Poutní místo Kájov je prastaré – doloženo písemně od 13. století. Do roku 1785 patřil kostel, fara a hospic pod klášter ve Zlaté Koruně. Po zrušení zlatokorunského kláštera spravovali kostel Schwarzenberkové. Kájovský klášter řádu oblátů byl zřízen při zdejší faře až v roce 1930 a na žádost české menšiny byla v kostele zavedena česká mše sv., zpočátku podle potřeby, v roce 1931 česká mše zpívaná každou první neděli v měsíci, kostel byl jediným veřejným místem, kde se začal veřejně uplatňovat český jazyk. Tento řád se staral o poutní místo do poválečného odsunu německého obyvatelstva. V roce 1933 byl vybudován farní sál. V roce 1947 byl v Novém Křenově založen ochotnický spolek Psohlavci, proběhla adaptace bývalého farního sálu na kulturní dům. Poté byl klášter komunistickým režimem zrušen a od té doby zde byl až do smrti posledního faráře Jana Zborovského v roce1992 farní úřad. Nyní je farnost spravována z Českého Krumlova. Na faře ale působí od 31. července 1996 milosrdné sestry řádu sv. Vincence z Pauly. Obzvláště jejich domovský klášter v Mnichově se zasloužil o to, že farní komplex ožil nejen architektonicky, ale i sociálně potřebnou prací čtyř řádových milosrdných sester.

stručně

název: pomník padlých WWI, Kájov
kategorie: vojenské
podkategorie: pomníky
lokalita: krumlovsko
GPS: 48°48'33.073"N, 14°15'32.959"E

popis objektu:
Pomník padlých v první světové válce z Kájova.

stručně

název: kostel Nanebevzetí Panny Marie, Kájov
kategorie: kultura a památky
podkategorie: kostely
lokalita: krumlovsko
GPS: 48°48'32.037"N, 14°15'31.687"E

popis objektu:
Areál kájovského kostela s kostelíkem Zesnutí Panny Marie, farou a hospicem tvoří zcela ojediněle zachovalý celek. Nejstarší stavbou komplexu je původní raně gotický kostelík Zesnutí Panny Marie z druhé poloviny 13. století, hlavní budovou je však poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie, který je ukázkou vrcholné jihočeské pozdní gotiky. Založen byl ve 14. století a současnou podobu má z gotické přestavby v roce 1471 – 1488 o kterou se zásloužil vzdělaný a cílevědomý farář Pils. Dvoulodní kostel byl vyzdoben síťovou hvězdicovou klenbou tak jako mnoho kostelů přestavovaných v druhé polovině 15. století Českokrumlovsku. Kostel byl při přestavbě i nově vybaven. Hlavní oltář je podle legendy postaven v místě pramene s léčivou vodou a jeho součástí se stala milostná socha Madony, která byla a je až do současnosti uctívaná jako zázračná Panna Marie Kájovská. Cisterciáci ze Zlaté Koruny kájovský mariánský kult umocnili. Farní kostel tak bohatnul na prodeji odpustků, které lákaly středověké poutníky. Ač ve dvacátých letech 15. století kostel tak jako mnoho jiných vyplenila husitská vojska, poutě přesto neustaly a kájovský kostel zažil po obnově dobu velkého rozkvětu. Nejslavnější poutní období však nastalo v době baroka za faráře cisterciáka, Matěje Aleše Ungara, pozdějšího zlatokorunského opata. Kájov se stal místem velkých církevních slavností, na které přicházeli poutníci z širokého kraje. Kyjov podporovali i krumlovská šlechta - Eggenberkové a později i Schwarzenberkové, kteří kostelu udělovali mnoho finančních i věcných darů. V roce 1630 byl zřízen naproti kostelu přes cestu hospic pro poutníky, hostinec a škola. Přestavěna v roce 1661 byla i fara a roku 1699 do n9 byla vestavěna kaple sv. Jana Nepomuckého, která sloužila ke zpovídání poutníků. Kostela Nanebevzetí Panny Marie se barokní úpravy příliš nedotkly, ale přistavěla se nová sakristie, vyměněny byly lavice, zasklena okna, zvýšena věž (zničena v roce 1690 úderem blesku). V roce 1667 bylo jako výraz zbožnosti dvořana krumlovského dvora vztyčeno patnáct žulových sloupů s obrazy růžencových tajemství podél cesty z Českého Krumlova do Kájova. Sloupová zastavení začínala za krumlovskou zámeckou ohradou a končila v místě vyústění poutní cesty pod kájovským kostelem. Právě na tomto místě byla v letech 1686 – 1689 vybudována kaple se studnou, do které byl sveden pramen léčivé vody od hlavního oltáře. Koncem 17. století přicházelo kájovské pouti okolo 20 tisíc lidí ročně, během první poloviny 18. století to bylo již 40 tisíc! Do Kájova chodívala pravidelně procesí z obcí, měst v okolí, ale i z velké dálky. Bohoslužby byly okázalé, vedl je opat ze Zlaté Koruny nebo prelát z Českého Krumlova a pomáhalo až dvacet kněží v přítomnosti knížecího páru s družinou a kapelou. V průběhu 18. století získal chrám nové vybavení včetně hlavního portálového oltáře s milostnou sochou Kájovské madony. Život poutního místa negativně ovlivnily reformy císaře Josefa II., v jejichž rámci byl v roce 1785 zrušen klášter Zlatá Koruna. Po jeho zrušení spadl Kájov pod Schwarzenberky a duchovní správy se ujali světští kněží. Kostel finančně poškodily zákazy poutí, rekvizice cenností i zvonů v letech 1793, 1809, 1914 ve prospěch státu. To vše vedlo ke ztrátě mnoha bohoslužebných předmětů a darů. Ve třicátých letech 20. století získali Kájov němečtí kněží řádu oblátů, kteří se o poutní místo starali až do poválečného odsunu německého obyvatelstva. Roku 1935 obnovili studnu s léčivou vodou, který skutečně vyvěrá pod oltářem, jak pravila legenda. Úplný úpadek nastal po odsunu německého obyvatelstva v roce 1946. Vysoká umělecká hodnota pozdně gotického kostela v Kájově vedla v roce 1995 k jeho zařazení mezi národní kulturní památky.

stručně

název: kaple sv. Jana Nepomuckého, Kájov
kategorie: kultura a památky
podkategorie: kaple
lokalita: krumlovsko
GPS: 48°48'32.778"N, 14°15'31.039"E

popis objektu:
Roku 1699 byla vestavěna do kájovské fary přebudovaní v roce 1661 kaple sv. Jana Nepomuckého, jež sloužila ke zpovídání poutníků. Kaple byla rekonstruovaná až po roce 1989 za podpory Rakouska a Německa spolu s celým areálem - kostelíkem Zesnutí Panny Marie, poutním kostelem kostel Nanebevzetí Panny Marie, hřbitovní kaplí, farou.

Šumava.cz