Šumavský rozcestník

stručně

název: hřbitov Zlatá Koruna
kategorie: kultura a památky
podkategorie: hřbitovy
lokalita: krumlovsko
GPS: 48°51'1.542"N, 14°22'1.130"E

popis objektu:
Zlatokorunský hřbitov leží stranou obce nad splavem obehnán omítnutou zdí.

stručně

název: hřbitov Chvalšiny
kategorie: kultura a památky
podkategorie: hřbitovy
lokalita: krumlovsko
GPS: 48°51'19.734"N, 14°12'19.208"E

popis objektu:
Nový hřbitov za Chalšinami se zdobenou štukovanou branou je obehnán hřbitovní zdí. Původní hřbitov kolem kostela sv. Maří Magdalény byl zrušený před rokem 1838, kdy byla zbořena jeho ohradní zeď.

stručně

název: židovský hřbitov Strážov na Šumavě
kategorie: kultura a památky
podkategorie: hřbitovy
lokalita: klatovsko
GPS: 49°18'16.513"N, 13°16'0.923"E

popis objektu:
Nejméně 600 let starý židovský hřbitov u městečka Strážov na Šumavě leží na severním svahu Smrkové hory. Z údolí Lukavického potoka k němu vedou dvě cesty. Přímá, příkrá, široká a od roku 1917 s lipovou alejí a druhá pozvlnější a vozová odbočuje obchvatem vlevo. Roku 1928 byl strážovský hřbitov židovský zrušen a pozemek jeho zapsán jako lesní parcela města Strážova.

stručně

název: hřbitov Velhartice
kategorie: kultura a památky
podkategorie: hřbitovy
lokalita: sušicko
GPS: 49°15'37.281"N, 13°22'56.523"E

popis objektu:
Stranou od městečka Velhartice, v polích, v lukách a u lesa obklopuje kostel sv. Máří Magdaleny z roku 1373 malý hřbitov. Je nenápadný jako každý jiný vesnický hřbitůvek a na první pohled na něm není nic výjimečného. Obehnán je nízkou zdí a vchází se do něj kamenným portálem s dřevěnými vraty. Před dávnými časy, v dobách Velké Moravy bylo na tomto místě pohřebiště, na kterém došlo prý k děsivé události. Jde tedy o legendu velmi starou, přestože Karel Jaromír Erben, který se jí inspiroval k sepsání balady, situoval svou báseň do poněkud bližší minulosti. Ve starém příběhu i v Erbenově díle se navzájem prolínají křesťanské i pohanské motivy. Došlo zde prý k oživení dívky a protože bylo úspěšné, zůstala zde po tomto aktu negativní energie. Karel Jaromír Erben příběh zhmotnil do balady Svatební košile, poprvé zveřejněné v roce 1843. Ta říká, že milence rozdělila dálka, z které se on již živý nevrátil. Je pohřben u rodné vesnice a jedné větrné noci si coby oživlý umrlec přijde pro svou milou... Podle publicisty Ing. Pavla Kozáka (Tajemná místa Pošumaví, 2001) proběhl kdysi v jihovýchodní části velhartického hřbitova jakýsi obřad černé magie, jehož účelem bylo právě oživení mrtvého. Tento obřad byl podle všeho úspěšný a stopy velmi negativní energie, která se při tomto rituálu uvolnila tu zůstávají dodnes. V souvislosti s touto událostí zde mělo dojít i k ohrožení života ženy, kterou na poslední chvíli zachránila až vyšší moc...

stručně

název: kaple sv. Terezie, Kájov
kategorie: kultura a památky
podkategorie: kaple
lokalita: krumlovsko
GPS: 48°48'31.756"N, 14°15'30.772"E

popis objektu:
Barokní hřbitovní kaple sv. Terezie v Kájově, s novodobým zařízením jako součást ojediněle zachovalého církevního celku.

stručně

název: kostel Nanebevzetí Panny Marie, Kájov
kategorie: kultura a památky
podkategorie: kostely
lokalita: krumlovsko
GPS: 48°48'32.037"N, 14°15'31.687"E

popis objektu:
Areál kájovského kostela s kostelíkem Zesnutí Panny Marie, farou a hospicem tvoří zcela ojediněle zachovalý celek. Nejstarší stavbou komplexu je původní raně gotický kostelík Zesnutí Panny Marie z druhé poloviny 13. století, hlavní budovou je však poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie, který je ukázkou vrcholné jihočeské pozdní gotiky. Založen byl ve 14. století a současnou podobu má z gotické přestavby v roce 1471 – 1488 o kterou se zásloužil vzdělaný a cílevědomý farář Pils. Dvoulodní kostel byl vyzdoben síťovou hvězdicovou klenbou tak jako mnoho kostelů přestavovaných v druhé polovině 15. století Českokrumlovsku. Kostel byl při přestavbě i nově vybaven. Hlavní oltář je podle legendy postaven v místě pramene s léčivou vodou a jeho součástí se stala milostná socha Madony, která byla a je až do současnosti uctívaná jako zázračná Panna Marie Kájovská. Cisterciáci ze Zlaté Koruny kájovský mariánský kult umocnili. Farní kostel tak bohatnul na prodeji odpustků, které lákaly středověké poutníky. Ač ve dvacátých letech 15. století kostel tak jako mnoho jiných vyplenila husitská vojska, poutě přesto neustaly a kájovský kostel zažil po obnově dobu velkého rozkvětu. Nejslavnější poutní období však nastalo v době baroka za faráře cisterciáka, Matěje Aleše Ungara, pozdějšího zlatokorunského opata. Kájov se stal místem velkých církevních slavností, na které přicházeli poutníci z širokého kraje. Kyjov podporovali i krumlovská šlechta - Eggenberkové a později i Schwarzenberkové, kteří kostelu udělovali mnoho finančních i věcných darů. V roce 1630 byl zřízen naproti kostelu přes cestu hospic pro poutníky, hostinec a škola. Přestavěna v roce 1661 byla i fara a roku 1699 do n9 byla vestavěna kaple sv. Jana Nepomuckého, která sloužila ke zpovídání poutníků. Kostela Nanebevzetí Panny Marie se barokní úpravy příliš nedotkly, ale přistavěla se nová sakristie, vyměněny byly lavice, zasklena okna, zvýšena věž (zničena v roce 1690 úderem blesku). V roce 1667 bylo jako výraz zbožnosti dvořana krumlovského dvora vztyčeno patnáct žulových sloupů s obrazy růžencových tajemství podél cesty z Českého Krumlova do Kájova. Sloupová zastavení začínala za krumlovskou zámeckou ohradou a končila v místě vyústění poutní cesty pod kájovským kostelem. Právě na tomto místě byla v letech 1686 – 1689 vybudována kaple se studnou, do které byl sveden pramen léčivé vody od hlavního oltáře. Koncem 17. století přicházelo kájovské pouti okolo 20 tisíc lidí ročně, během první poloviny 18. století to bylo již 40 tisíc! Do Kájova chodívala pravidelně procesí z obcí, měst v okolí, ale i z velké dálky. Bohoslužby byly okázalé, vedl je opat ze Zlaté Koruny nebo prelát z Českého Krumlova a pomáhalo až dvacet kněží v přítomnosti knížecího páru s družinou a kapelou. V průběhu 18. století získal chrám nové vybavení včetně hlavního portálového oltáře s milostnou sochou Kájovské madony. Život poutního místa negativně ovlivnily reformy císaře Josefa II., v jejichž rámci byl v roce 1785 zrušen klášter Zlatá Koruna. Po jeho zrušení spadl Kájov pod Schwarzenberky a duchovní správy se ujali světští kněží. Kostel finančně poškodily zákazy poutí, rekvizice cenností i zvonů v letech 1793, 1809, 1914 ve prospěch státu. To vše vedlo ke ztrátě mnoha bohoslužebných předmětů a darů. Ve třicátých letech 20. století získali Kájov němečtí kněží řádu oblátů, kteří se o poutní místo starali až do poválečného odsunu německého obyvatelstva. Roku 1935 obnovili studnu s léčivou vodou, který skutečně vyvěrá pod oltářem, jak pravila legenda. Úplný úpadek nastal po odsunu německého obyvatelstva v roce 1946. Vysoká umělecká hodnota pozdně gotického kostela v Kájově vedla v roce 1995 k jeho zařazení mezi národní kulturní památky.

stručně

název: kaple sv. Jana Nepomuckého, Kájov
kategorie: kultura a památky
podkategorie: kaple
lokalita: krumlovsko
GPS: 48°48'32.778"N, 14°15'31.039"E

popis objektu:
Roku 1699 byla vestavěna do kájovské fary přebudovaní v roce 1661 kaple sv. Jana Nepomuckého, jež sloužila ke zpovídání poutníků. Kaple byla rekonstruovaná až po roce 1989 za podpory Rakouska a Německa spolu s celým areálem - kostelíkem Zesnutí Panny Marie, poutním kostelem kostel Nanebevzetí Panny Marie, hřbitovní kaplí, farou.

stručně

název: fara s hospicem Kájov
kategorie: kultura a památky
podkategorie: fary
lokalita: krumlovsko
GPS: 48°48'32.870"N, 14°15'31.626"E

popis objektu:
Trojkřídlá fara v Kájově s přilehlými hospodářskými budovami, hospicem a zahradou, s vestavěnou kaplí sv. Jana Nepomuckého pro zpovědi poutníků má dochované na severní fasádě fary zbytky barokních nástěnných maleb. Z fary vybíhá spojovací chodba, jejímž prostřednictvím je spojena fara s původním nejstarším kostelíkem Zesnutí Panny Marie a s poutním kostelem Nanebevzetí Panny Marie. Nad kostelem je ještě barokní hřbitovní kaple sv. Terezie, s novodobým zařízením a celý církevní komplex tak tvoří zcela ojediněle zachovalý celek. V 15. století byl Kájov dvakráte vypálen, jak od Boletických, tak byl přepaden od vojsk podobojí a tehdy hořela fara a škola. V roce 1630 byl zřízen naproti kostelu přes cestu tzv. hospic pro poutníky, v němž později sídlil i hostinec a škola. Zvětšující se nároky na církevní správu si vynutily stavební úpravy fary, která byla postavena v roce 1661 místo původní farní budovy, zasloužil se o to farář Matěj Aleš Ungar. Roku 1699 byla do fary vestavěna kaple sv. Jana Nepomuckého, která sloužila ke zpovídání poutníků. Poutní místo Kájov je prastaré – doloženo písemně od 13. století. Do roku 1785 patřil kostel, fara a hospic pod klášter ve Zlaté Koruně. Po zrušení zlatokorunského kláštera spravovali kostel Schwarzenberkové. Kájovský klášter řádu oblátů byl zřízen při zdejší faře až v roce 1930 a na žádost české menšiny byla v kostele zavedena česká mše sv., zpočátku podle potřeby, v roce 1931 česká mše zpívaná každou první neděli v měsíci, kostel byl jediným veřejným místem, kde se začal veřejně uplatňovat český jazyk. Tento řád se staral o poutní místo do poválečného odsunu německého obyvatelstva. V roce 1933 byl vybudován farní sál. V roce 1947 byl v Novém Křenově založen ochotnický spolek Psohlavci, proběhla adaptace bývalého farního sálu na kulturní dům. Poté byl klášter komunistickým režimem zrušen a od té doby zde byl až do smrti posledního faráře Jana Zborovského v roce1992 farní úřad. Nyní je farnost spravována z Českého Krumlova. Na faře ale působí od 31. července 1996 milosrdné sestry řádu sv. Vincence z Pauly. Obzvláště jejich domovský klášter v Mnichově se zasloužil o to, že farní komplex ožil nejen architektonicky, ale i sociálně potřebnou prací čtyř řádových milosrdných sester.

Šumava.cz