detailní info
kategorie: města a obce
/
města a obce
lokalita: nepomucko
GPS: 49°30'5.556"N, 13°34'35.664"E
popis
Obec Klášter patří k historicky nejstarším sídlům mikroregionu Nepomucko. Koncem léta roku 992 doprovázel poslední člen kdysi slavného rodu Slavníkovců sv. Vojtěch zdejším krajem 12 mnichů, aby se stali základem konventu břevnovského kláštera. Již tehdy při své pouti usilovali v kraji pod Zelenou Horou o vymícení pohanských zvyků a obrácení zdejších obyvatel v křesťanskou víru. K založení cisterciáckého kláštera dochází až v letech 1144-45 z rozkazu knížete Vladislava II., který věnoval cisterciáckému řádu rozsáhlá zdejší území (50000 hektarů, od Zdemyslic až ke Zdebořicím). Za tímto účelem sem bylo z Ebrachu posláno 12 mnichů spolu s opatem. Mniši spolu se stavbou kláštera započali s kolonizací kraje a výzkumem nerostného bohatství. Vystavěli rozsáhlý komplex klášterních budov s rajskou zahradou a několika, až 4 metry vysokými hradbami za sebou. V severním rohu stál "Chrám Svatého tajemství", dlouhý 14 metrů, nejvýznamnější zdejší stavba, údajně se zlatou střechou, který prý patřil k nejkrásnějším stavbám v Čechách. V okolí založili mniši mnoho přes sto vesnic, mnoho dvorců a vlastnili tři městečka - Nepomuk, Blovice, Plánice, dále spoustu zlatých dolů (zlato se rýžovalo v řece Bradavě, v Nepomuckých zlatých dolech i jinde). Klášter platil třetí nejvyšší královskou berni. Tento Pomucký klášter zakládal pak i sám jiné kláštery (Zlatá Koruna, Žďár nad Sázavou). Po dobách největšího rozmachu za vlády Karla IV., za kterých v klášteře sídlilo kromě jiného na 200 knězů, dochází k úpadku. Ten se projevuje programovým zastavování klášterního majetku a hotového jmění bylo postupně odváženo do bezpečného mateřského kláštera v Ebrachu. V Čechách narůstaly neshody věštící husitské války… Klášter byl v době husitských válek Žižkovým vojskem vypálen a mniši byli bez milosti upáleni. Při tomto hrozném masakru dne 25. dubna 1420 nezůstaly tehdy ušetřeny ženy ani děti, hlavní chrám i vše ostatní lehlo popelem. Žižka také se svým vojskem vypálil městečko Nepomuk spolu se zlatými doly. Počínal si krvavě, neboť obyvatelé byli veskrze německé národnosti a měli se tedy za dob vlády německého řádu nadmíru dobře. Za následné vlády krále Zikmunda v letech 1420-1437 docházelo k značná přeměna pozemkového vlastnictví - především rozklad církevních statků a vznik celých dominií panských rodů, kterým ochotně přidělil zástavní listiny klášterních majetků (např. klášteru v Nepomuku už tak vypleněném husity bylo odňato 5260 kop českých grošů), čímž si zajišťoval věrnost svých stoupenců. Později byl klášter zrušen a zachovaly se pouze jeho zbytky, které jsou dnes kulturní památkou. Románské, gotické i barokní prvky kláštera jsou patrné ještě nyní na budovách v obci, tvoří s vesnickými staveními zvláštní neopakovatelné spojení. Podél stavení č.p. 39, které bylo nejspíše klášterním špitálem, vede silnice a hned za stavením jsou vidět obloukovité podjezdy a románská okna. Nepatrné zbytky hlavního chrámu a ostatních klášterních budov jsou zřejmé i na ostatních staveních. Na návsi je též kaple sv. Markéty, postavená v roce 1861. Nad obcí na vrchu Zelená Hora lze spatřit stejnojmenný zámek, známý nálezem Rukopisu Zelenohorského v roce 1817, a z novější doby pobytem jednotek PTP - Černých baronů. Roku 1900 měla obec Klášter 82 popisných čísel a roku 1920 - 644 obyvatel, což znamená, že od roku 1789 počet obyvatel i domů vzrostl o polovinu.
