detailní info
kategorie: kultura a památky
/
literatura
lokalita: nepomucko
GPS: 49°29'47"N 13°34'53"E
popis
Hlavní postavou příběhu je vojín Kefalín, v civilu asistent režie, který nyní nastoupil do povinné vojenské služby. Pro nedostatky ve zdraví byl zařazen k PTP. Ihned po nástupu na Zelenou Horu se setkává s majorem Haluškou, který je nazýván Terazky podle svého oblíbeného úsloví, a je vtažen do víru událostí. Jakými jsou např. vytvoření prasečího ráje na Zelené Hoře nebo "vychlastání" celé cisterny vína a následné opití celé roty i s velitelem. Rota je rozdělena na různé části a posílána na pracoviště po celé republice. V Janovicích nad Úhlavou pod vedením poručíka Hamáčka a jeho zástupce pro věci politické poručíka Troníka začínají vojáci pracovat, ale také vymýšlet různé záminky pro vytracení se z pracoviště. Kefalín a jeho jednotka několikrát změní působiště a to se samozřejmě neobejde bez průšvihů. Změní se i velitelé a tím také morálka roty. Od nadporučíka Mazurka, jehož stále bije před zraky všech jeho manželka, po nadporučíka Pernicu. Alkoholika, který za láhev alkoholu promíjí všechny průšvihy vojínů. Civil už se sice blíží, ale nadřízené vojínů čeká ještě jedna rána. Na Zelenou Horu do Nepomuku přijede prověrková komise vedená samotným ministrem obrany Alexejem Čepičkou, který dal však přednost občerstvení pod zámkem od ztepilých servírek, a proto ho zastoupil jeden z mnoha přísných generálů s celou družinou vysokých šarží. Terazky, zmaten takovou návštěvou, zmohl se jen na větu, kterou denně slýchal od dozorčího roty:" Po dobu mojej služby sa nic zvláštného neštalo!" "Ale stane se!" zavyl generál "A vám, soudruhu majore, z toho veselo nebude!". A ihned se pustil do prohlídky kasárny. "Pétépáci" přežijí prověrkovou komisi a civil už je podle oblíbeného úsloví "za pár", a tak kolem osmé ranní zastavil vlak na Hlavním nádraží v Praze. Novopečení civilové se s řevem hodným obyvatel méně vyvinutých krajin vyhrnuli z vagonu a řítili se k východu. Kefalín se ohlédl a spatřil majora Terazkyho. Stál opřen o vagon a smutně se usmíval. Zraky všemocného velitele a nejhoršího vojína u praporu se střetly. Kefalín se zastavil a major k němu váhavě přistoupil: "Čo bolo, to bolo", podal mu pravici. "Terazky stě v civile a o pár týždňov buděm i ja." "Ale stejně to bylo všechno absurdní, soudruhu majore", usmál se Kefalín. "Bolo", přikývl Terazky. "Bože moj, bolo." Chvíli mlčel a teprve, když už Kefalín hodlal opustit nástupiště, překvapil ho otázkou, kterou měl delší dobu na jazyku. "A čo si predstavujetě pod takým slovom absurdní?" To je známé a oblíbené dílo z pera renomovaného autora a osvědčeného vypravěče Miloslava Švandrlíka. Dnes již klasický titul připomínající doby nedávno minulé, v němž autor, který vojenskou prezenční službu vykonával v letech 1953-55 na pracovištích Technických praporů v západních (janovice nad Úhlavou) a jižních Čechách (zámek Zelená hora, Nepomuk), barvitým a osobitým způsobem popisuje všední absurdity nevšední doby Československo-sovětského poválečného přátelství a její odraz nejenom v životě vojenských branců - pétépáků. Dodejme, že kniha, respektive jejích 17 kapitol "prvního dílu" vyšla poprvé v nakladatelství Vysočina v roce 1969 a dalších dvacet let se příběhy "druhého dílu" mohly šířit jen ústním podáním nebo opisováním. Kompletního vydání se text dočkal až po změně politických poměrů v roce 1990. Román Černí baroni byl rovněž úspěšně zfilmován v roce 1992.
