Šumava.cz

Josef Ondřej Liboslav Rettig, Sch.P. (8. března 1821, Ústí nad Orlicí – 1. července 1871, Nepomuk) byl český přírodovědec - botanik, pedagog, kněz - člen piaristického řádu, příležitostný spisovatel a syn Magdaleny Dobromily Rettigové. Josef se narodil jako poslední dítě manželů Jana Aloise Sudiprava Rettiga a Magdaleny Dobromily Rettigové. Patřil mezi vzorné žáky městské školy i piaristického gymnázia, které začal navštěvovat ještě v Rychnově nad Kněžnou. Vyšší gymnázium vystudoval v letech 1836-1838 v Litomyšli. V roce 1840 pak úspěšně ukončil také dvě třídy litomyšlské piaristické filozofie. Po ukončení filozofických studií vstoupil do piaristického řádu a rozhodl se pro učitelské povolání. Noviciát si mladý Rettig, který přijal řeholní jméno Ondřej, odbyl v Lipníku nad Bečvou. Po dvouletém studiu bohosloví a kreslení v Praze, byl poslán do učitelské praxe. První dvě léta (1843-1845) vyučoval na hlavní škole v Litomyšli. Poté učil rok v Hustopečích na Moravě a další rok v Bruntále ve Slezsku. Léta 1847-1848 trávil znovu v Praze jako student teologie. Vysvěcen za kněze byl v červenci 1848.  Jeho další životní dráhu určovala především řeholní kázeň. Byl poslán do Českých Budějovic, kde ve školním roce 1848-1949 učil druhou třídu hlavní školy a zároveň byl profesorem geometrie, krasopisu a kreslení na škole pro vzdělání učitelů (piaristický učitelský ústav). Od roku 1849 plných osmnáct let působil jako profesor na piaristické hlavní škole a následně na reálce v Kroměříži. Vyučoval kreslení, krasopis a přírodopis. Na rozdíl od domácí duchovědné a literární tradice ho jeho osobní zájmy vedly k přírodním vědám. Zabýval se zejména meteorologií, mineralogií a zoologií. Byl členem řady přírodovědeckých učených společností, jako byla Přírodovědná společnost Lotos v Praze a v Brně. Spolupracoval s vídeňským Geologickým ústavem a byl dopisovatelem Meteorologického ústavu ve Vídni aj. Mnohaletou soustavnou prací zpracoval podrobně zejména mineralogii a entomologii širokého okolí Kroměříže. Josef Ondřej L. Rettig rád cestoval a poznával cizí země. Dokud žila jeho sestra Jindřiška, prožíval vždy část svých prázdnin u ní v Mnichově, další týdny věnoval cestám po Bavorsku, několikrát byl v Itálii a jednou si dokonce zajel do Španělska. Všude pozoroval zvířenu a sbíral hmyz, zejména brouky, k doplňování svých rozsáhlých a cenných sbírek. Při jeho velkých odborných znalostech by bylo samozřejmostí, aby výsledky své badatelské práce otiskoval jako přírodovědné články, pojednání, studie i zprávy ve vědeckých časopisech a sbornících, ale dosud se nepodařilo jeho vědecké práce objevit. Známé je pouze jeho jediné literární dílo, divadelní hra „Sňatek ze žertu“, veselohra o třech jednáních. Hra vyšla tiskem v Jičíně v roce 1841 a její autorství bylo mylně připisováno jeho otci. Ačkoliv se osobně zabýval jenom přírodními vědami, byl už od roku 1850 členem Matice české při Národním muzeu, která vydávala jak staročeské literární památky tak také moderní vědeckou literaturu v češtině. Číslo jeho členské legitimace bylo 2.927. Stal se také členem Moravské národní jednoty. Ani jako pedagog nezapřel výchovu ve vlastenecky velmi angažované rodině. Českost neodkládal ani ve škole, žákům zdůrazňoval hodnotu české národní myšlenky, vštěpoval jim pevné národní vědomí a lásku k mateřštině, a to nejen proklamativně, ale i v praxi. Dbal na používání správné češtiny, požadoval, aby se např. studenti učili náboženství česky a aby také při zkoušení česky odpovídali. Jako vyučující rovněž vítal, když se studenti i jiným předmětům učili česky nikoliv německy. Od podzimu 1867 byl Josef Rettig jmenován rektorem nově zřízeného ústavu - piaristické koleje a nižší reálky v Nepomuku jižně od Plzně. Působil zároveň jako ředitel a katecheta nižší reálky a hlavní školy i obecné školy. Přes spousty práce s nově budovaným ústavem, vyučováním a inspektorskou činností, kterou byl pověřen i pro sousední klatovský okres, si i tady našel čas na pravidelná meteorologická pozorování a milovanou mineralogii. Dne 1. července 1871 Josef Ondřej Liboslav Rettig podlehl dlouhodobé srdeční chorobě. Byl jako první pohřben do společného hrobu členů piaristické koleje v Nepomuku.