Šumava.cz

Dne 21. srpna 1999 byla v obci Číměř odhalena pamětní deska osádce letounu B-24 Liberator Little Gismou z 15. USAF 776. peruti 434 EG, kteří byli sestřeleni (dva mrtvý a jeden nezvěstný) nad Číměří 24. srpna 1944 během bitvy nad Jindřichohradeckem při letu na Pardubice. Své americké spolubojovníky přijela podpořit řada čs. válených letců. Např plk. Alois Konopický, jehož rodové kořeny spadají do Kardašovy Řečice na Jindřichohradecku. Plk. Konopický byl nositelem vysokého vyznamenání OBE (Řád britského impéria). Dále František Peřina, Alois Šiška, Miroslav Štandera, Stanislav Mikula a Milan Malý. V roce 2000 pak byl odhalen na břehu rybníka Vajgar v Jindřichově Hradci odhalen památník letců. Aktu oslav výročí se dvakrát v minulosti zúčastnili i přeživší členové posádky bombardéru B-24 Liberator Virgila Leveretta, který byl 24. srpna roku 1944 sestřelen nad obcí Číměř. Události si připomínali v minulosti opravdu důkladně - v roce 1996 Virgil Leverett usedl jako druhý pilot za knipl letounu Morava L-200 (první je Monacelli) a proletěl trasu kde se v roce 1944 setkal s nepřítelem. Při své druhé návštěvě v roce 1999 požádal Virgil Leverett o možnost absolvovat celou cestu znovu. Tentokrát však jako pasažér, protože nechtěl mít pocit, že znovu letí na operační let. Pamětní deska je na kostele sv. Jiljí s textem: „Osádce letounu B-24 Liberator Little Gismo II z 15. USAF 776. peruti 434 EG, sestřelené nad Číměří 24. srpna 1944 během bitvy nad Jindřichohradeckem. 1/Lt. Virgil A. Leventt, 1/Lt. Clifton W. Selby, 1/Lt. Robert L. Weinberg, 1/Lt. Charles R. Skinner, T/Sgt. Elton W. Ankney, Sgt. Russel Bacher, S/Sgt. Raymond A. Bloxsoin, S/Sgt. Thomas R. Monacelli, T/Sgt. Richard C. Hinkley +, T/Sgt Peter Suchar +, Per Ardua ad Astra.“ Letecké bitva nad Jindřichohradeckem se uskutečnila dne 24. srpna 1944. Účastni se jí i letoun B-24J 42–78501 jménem „Flak Shak III“, který se v srpnu přesunul do Itálie k americké 15. letecké armádě. Osádka byla zařazena k 831. peruti 485. bombardovací skupiny a v období mezi 3. až 23. srpnem 1944 podnikla deset bojových misí. Následujícího 24. srpna uskutečnila 15. letecká armáda svůj první velký nálet na cíle v Protektorátu Čechy a Morava, konkrétně na rafinerie v Pardubicích a Kolíně a současně také na německé výcvikové letiště v Pardubicích. Vojenská operace byla součástí spojeneckého plánu systematického ničení velkých chemických rafinérií v držení Němců, které bylo označeno jako „válka o pohonné hmoty“. Tuto destrukční politiku uplatňovali Američané a Britové od května 1944 a jedním z jejich prvních vytipovaných cílů se stala právě chemická továrna David Fanto v Pardubicích. O její zničení se pokoušeli již Britové v noci z 21. na 22. července, ale nálet nepřinesl kýžený úspěch. Američané, kteří své letecké operace prováděli oproti Britům ve dne. Právě díky dobré viditelnosti cílů měli větší šanci přesnost zásahů, avšak nesli větší riziko možnosti napadení nepřítelem. Velení 15. americké letecké armády (USAAF) se sídlem v jihoitalském Bari chystalo akci s největší tajností - pro svaz 399 bombardovacích a 313 stíhacích letounů - připravilo tři hlavní cíle - již zmíněnou rafinérii v Pardubicích, dále tamní vojenské letiště Luftwaffe a chemickou továrnu Vacuum Oil Compeny v Kolíně. Vyslány byly osádky bombardérů B-24 Liberator a B-17 Flying Fortress za pomoci stíhačů P-51 Mustang a P-38 Ligtning proti německým stíhačům se stroji Bf-109 Messerschmitt a Fw-190 Focke Wulf. Od časného rána 24. srpna 1944 probíhaly na řadě amerických leteckých základen na jihu Itálie intenzivní přípravy k určené akci. Po předletové přípravě a všech rutinně nacvičených náležitostech byly osádky všech strojů připraveny ke startu. Američané neponechali nic náhodě a do vzduchu poslali také 200 bombardovacích strojů jako klamnou operační jednotku, která dokonale splnila svůj cíl a odvedla německé stíhače od skutečného útočného svazu - zaútočily na menší cíle v Maďarsku, Itálii a Jugoslávii. Ten proto dokázal téměř bez větších potíží a výraznějšího kontaktu s nepříteli pokračovat v letu po ose: městečko Brbnij v Jugoslávii – ostrovy Korčula, Hvar a Brač – Untzmarkt v Rakousku. Právě zde došlo k rozdělení svazu na sekci „pardubickou“ (B-17 a B-24 od 5. a 55. BW) s otočným cílem Hlinsko a „kolínskou“ (B-24 od 304. BW) naváděnou přes Jihlavu. Všechny vybrané cíle byly úspěšně napadeny přibližně kolem dvanácté hodiny polední. V té době však již nově seskupené německé letecké jednotky útočily na americké bombardéry nad Pardubicemi. Američané ihned po odhození pum vzali kurs zpět na Itálii… Němcům se podařilo vhodným manévrem odlákat doprovod od bombardérů a v prostoru Jindřichohradecka na ně zaútočit. Německým stíhačům podařilo sestřelit čtyři letouny B-24 Liberator - první se zřítil u Vlčic a zahynulo v něm z deseti celkem devět členů osádky. Další dopadl poblíž Lomů u Kunžaku (devíti letcům podařilo zachránit na padácích, dva členové osádky zahynuli). Třetí z letounů explodoval nad Číměří a v pěti kusech popadal na vesnici a její okolí. Z této osádky se zachránilo celkem sedm letců, další tři zahynuli na zemi, jeden pravděpodobně díky nenávistnému útoku německých obyvatel Číměře. Poslední z letounů se zřítil nedaleko člunku u Krvavého rybníka - přežilo všech deset členů osádky, kteří stejně jako jejich další spolubojovníci byli zajati a odesláni do německých zajateckých táborů. Němci během odvetného souboje s Američany ztratili na Jindřichohradecku celkem jedenáct stíhacích strojů, další čtyři se zřítily na území Rakouska. Když americký stíhací doprovod pochopil svůj omyl, obrátil se k pronásledování útočících německých letounů a více než deset z nich bylo za pomoci střelců z bombardérů zničeno. Do podvědomí pamětníků se tak zapsaly například lokality dvou dopadů Bf-109 u Kunžaku, dalšího u Ostojkovic, Stříbce, Senotína a Jižné nebo Fw-190 u Vlčic, Kačleh a řadě dalších míst našeho regionu. Německými stíhači a terčem jejich útoku se stal i „Flak Shak III“, na který se zaměřily tři obávané letouny Fw 190. Prostřední stíhač nám mířil na trup, dva po jeho bocích se soustředili na křídla a motory. Zadní střelecká věž zasažena nepřátelskou palbou - Little utrpěl průstřel pravé nohy. Přesto dokázal z hořícího bombardéru vyskočit na padáku a přistát v blízkosti Krvavého rybníka u Člunku. Po krátké době byl Leonard Little zajat německou hlídkou a dopraven do jindřichohradecké nemocnice, kde mu byla část zraněné nohy amputována. Po vyléčení prošel celkem pěti zajateckými tábory, až se 18. ledna 1945 v rámci výměny zraněných zajatců dostal do Kostnice ve Švýcarsku a odtud do francouzské Marseille. Zde nastoupil na palubu lodi Gripsholm, která ho 21. února 1945 dopravila do New Yorku. Po válce se Leonard Little usadil ve městě Tampa na Floridě a pracoval jako projektant. Se svým válečným zraněním se dokázal pozoruhodně dobře vypořádat a po několika letech nikdo nepoznal, že chodí s protézou. Na podzim 1972 dokonce navštívil spolu se svou manželkou Grace Jindřichohradecko, především Člunek a Lomy. Po téměř třiceti letech dokázal přesně určit místo, kde onoho osudného 24. srpna 1944 přistál na padáku a zavítal také do jindřichohradecké nemocnice, kde se setkal s MUDr. Janem Vosejpkou, jenž asistoval u jeho operace vedené primářem německé národnosti MUDr. Fišerem. Vděčně vzpomínal na přijetí českým zdravotnickým personálem a na péči, které se mu dostalo. Za své působení u 485. bombardovací skupiny získal dvě Bronzové hvězdy, Leteckou medaili a Purpurové srdce za zranění v boji. Těla zahynuvších amerických letců byla pohřbena 26. srpna 1944 na hřbitovech v Člunku, Číměři a sv. Ondřeje ve Strmilově, německého stíhače Lothara Sommera pak v Kunžaku. Dne 21. srpna 1946 byly ostatky všech Američanů exhumovány a převezeny z Československa na centrální hřbitov St. Avold ve Francii či přímo do Spojených států amerických.