Šumava.cz

Karel Hájek (22.ledna 1900, Lásenice – 31.března 1978, Praha) byl významný československý novinářský fotograf. Je považován za zakladatelskou osobnost moderního českého fotožurnalismu a zásadní postavu v průběhu  třicátých, čtyřicátých a padesátých let. Jeho fotografické dílo vzácně kopíruje  historii našeho státu od roku 1926 do 70.let minulého století. Narodil se 22. ledna 1900 v Lásenici. Jeho matka Kateřina, která spolu s ním vychovala pět dětí, byla výtečnou kuchařkou, navštěvovaná i Emou Destinnovou. Jeho otec Andreas vedl s manželkou hostinec a poštovnu, byl předsedou honebního výboru a lásku k přírodě a myslivosti podědil Karel nepochybně i po něm. V roce 1907 začíná navštěvovat obecní školu v sousedním městyse, kam musí denně čtyři kilometry pěšky přes les. V roce 1914 vyučen kovářem v Nové Bystřici - domů dojíždí deset kilometrů na kole. Pak musel rukovat a sloužil v Českých Budějovicích, ve Vídni a na frontě v jižních Tyrolích. Z války domů se vrátil 25. října 1919, a již tři dny nato odejel do Prahy, kde zůstal natrvalo, s četnými návraty domů k rodičům. V letech 1918 - 1926 pracuje jako kovodělník v Ringhofferově továrně v Praze na Smíchově, později je zaměstnán jako tramvaják u Pražských elektrických drah. Dochází do Sokola v Praze na Malé Straně. V roce 1925 pro Pestrý týden fotografuje Emu Destinovou, jeho reportáž vychází i v zahraniční edici časopisu. Jako člen tělocvičné jednoty Sokol se účastní závodů Podbělohorské župy, kde získává 1. cenu. Karel Hájek byl dvakrát ženat, druhý sňatek uzavřel se členkou opery ND v Praze Slávkou Procházkovou. Měl jediného syna JUDr. Miloše Hájka, který však zemřel 19. 7. 1984 v nemocnici v Rumburku. Z jeho nejbližších příbuzných můžeme uvést neteře Marii Kratochvílovou a Vlastu Šafářovou a synovce Ing. Jiřího Hájka. Fotografoval prezidenty Masaryka, Háchu, Gottwalda a Beneše, kterému dělal osobního fotografa. Zachytil ale i mnoho význačných osobností našeho kulturního života - Emu Destinovou, Václava Talicha, Josefa Suka a další. Působil jako  fotoreportér v nakladatelství Melantrich (od 1932 - zachycuje nejrůznější politické, kulturní i společenské události, vytváří rovněž žánrové snímky, rozsáhlejší fotoeseje i portréty významných osobností) a v časopisu Svět v obrazech (od roku 1945) a řadě světových časopisů. Ve 30. letech pracoval s časopisem Pestrý týden. Setkává se s Pavlem Barchanem, obchodním ředitelem amerického týdeníku Life a majitelem pařížské obrazové agentury, který mu nabízí angažmá. Dne 15.března 1939 dopoledne fotografuje tzv. Škaredý den - ranní sněhovou chumelenici během níž onoho osudného roku do Prahy vstoupila německá okupační vojska. V centru Prahy na křižovatce Václavského náměstí a ulice Na můstku zaujímá místo v sudu dopravního strážníka a pořizuje unikátní fotografie přímo ze samotného středu dění. Pohotově odesílá negativy letecky do redakce časopisu Life, takže v dobových světových periodikách vychází celá série těchto snímků, které dokonce zpětně přebírá i tisková agentura ČTK a vydává je bez udání autorova jména. Vzniká slavný snímek Rozjitřený dav, kde Pražané hrozí zaťatými pěstmi německým vojákům na motocyklech s přívěsnými vozíky. Do dubna 1939 obdrží řádnou legitimaci reportéra časopisu Life, kabelogramem dostává objednávky na reportáže za pevnou zálohu 23 liber měsíčně. Dodává reportáže Sokolský slet (1938), Pardubické dostihy, Pohřeb T. G. Masaryka, Podkarpatská vláda s Vološinem v čele, První zasedání slovenského sněmu. S oblibou fotografoval zvířata ve volné přírodě – je autor publikace Krásy myslivosti.  Prosazoval směr moderní žurnalistiky v období 1900-1920 spolu s Pavlem Altschulem, Františkem Illkem, Alexandrem Paulem, Václavem Jírů nebo Janem Lukasem. Asistenta mu při práci na reportážích dělal Zdeněk Tmej. V období druhé světové války spolu s dalšími autory, jako byli Jindřich Marco, Oldřich Straka, Karel Ludwig, Václav Jírů nebo Václav Chochola, pokračoval v reportérské práci a zároveň dokumentoval každodenní život v protektorátu. Fotografuje Norimberský proces, na kterém jako jediný československý reportér spolu s korespondenty z USA, Velké Británie, SSSR a Francie má povolení fotografovat v soudní síni. Zachycuje tváře Goeringa, Goebelse a dalších válečných zločinců, dokumentuje stav válkou zničeného Německa. Fotografické dílo Karla Hájka  se dosud nepodařilo zkompletovat díky jeho rozptýlenému archivu , jehož větší část je uložena v Národním muzeu, Státním ústředním archivu, část i v soukromé sbírce  a nejzávažnější  skutečností je 80 000 ks negativů zabavených v roce 1950 Ministerstvem vnitra. Dne 13.6.1950 je mu orgány Ministerstva vnitra zabaven a odvezen z bytu nákladním autem fotografický archiv - jedná se o celoživotní dílo do roku 1953. Odvozu předchází prohlídka bytu, která proběhne v jeho nepřítomnosti a bez povolení prokurátora. Svědkem prohlídky je manželka Slávka Procházková. O této skutečnosti je mu uloženo zachovat mlčení s příslibem, že po prohlídce některých politických materiálů obsažených v archivu dostane vše zpět… Jeho rodný dům č. p. 10 je nyní ve vlastnictví obce Lásenice, je zrekonstruován pro byty a je zde umístěna pamětní deska.