Šumava.cz

Obec Roseč leží v okrese Jindřichův Hradec. V obci o nadmořské výšce cca 500m se nachází houbový park a muzeum fosilií. Roseč patří k nejstarším vesnicím na jindřichohradecku. I když první písemná zmínka o obci pochází z 1. října 1367, je jisté, že tento rok není rokem jejího založení. V tehdejší neprostupné krajině vznikaly první úzké stezky, z nich snad nejstarší byla stezka vitorazská - od Starého Města pod Landštejnem, prošla polesím Markyty u Stráže nad Nežárkou, aby pak pokračovala po stájičko cestě k Roseči , k Chýnovu a k Táboru. Existenci stájicko-rosečské stezky potvrzují písemné prameny z roku 1389. Jméno Roseč vzniklo ze dvou slov roz – sekati. Roku 1405 se název psal Rossiecz, roku 1493 je skloňován název obce v latinském textu českým způsobem „in roseczi“. Stejně je uváděn název obce na pečeti vsi roku 1658. Již ve 14.století stával v obci kostel, který vyhořel za husitských válek. Až v listině z roce 1551 se můžeme dočíst, že pan Jáchym z Hradce dává svolení a podporu k postavení nového kostela. Kostel sv. Šimona a Judy, pak vyhořel v roce 1743. Byl opraven a po přestavbě v letech 1791 -  1794 se stal filiálním kostelem strážské farnosti. V té době patřila Roseč se svými 387 obyvateli mezi největší obce na hradeckém panství. Významným v historii obce je rok 1658, kdy Ferdinand Vilém Slavata v druhém roce své vlády dal rychtám šestnácti obcí (mezi nimi i Roseči) právo opatřovat své písemnosti otiskem vlastní pečetě. Roseč dostala dělený štít s bílými a modrými pruhy, kolem pečetě byl název obce: „PECZET WSY ROSECZE“. K historii obce bezesporu patří i místní hřbitov, na kterém jsou uloženy ostatky předků rosečských, tak i z okolních vsí, které patřili k farnosti (Políkno, Stajka, Hatín, Polště, Ratiboř, Jemčina). Z roku 1650 se dochovaly první písemné zprávy o škole v Roseči. Zákon z roku 1805 přinesl ustanovení zřídit školu při každé faře, případně i v takové osadě, kde v obvodu půl hodiny chůze je alespoň 100 školou povinných dětí. Vyučovalo se však v hospodách, ubohých staveních i v obecních pastouškách. Samostatná školní budova byla postavena kolem roku 1860. Roku 1878 navštěvovaly rosečské vyučování děti z Ratiboře, Stajky a Hatína. Jako učitel je zvláštním dekretem chválen Antonín Zámečník, že již jako kaplan v Hradci se vyznamenal ve školství,  a i nyní, kdy jako rosečský farář učí mládež i dospělé i v okolních vsích příst vlnu i bavlnu. Na svátek sv. Anny (26.července) se každoročně koná tradiční rosečská pouť. Vyhlášení první světové války v roce 1914 přišlo právě doprostřed pouťového veselí, a mobilizovaní muži odcházeli sloužit do rakouské armády přímo z taneční zábavy. Třináct mužů z Roseče se z války nevrátilo. Vznikem Velkoněmecké říše se obec Roseč ocitla nejprve na hranici zbytku republiky a od 15. března 1939 na hranici Protektorátu Čechy a Morava. Období let 1945 - 1989 znamenalo pro Roseč řadu změn  v hospodářské oblasti i v územním uspořádání. Místní zemědělské družstvo se stalo součástí velkého zemědělského celku. Střediskovou obcí a sídlem místního národního výboru ve sloučených obcích se stal Hatín, a to až do 30.6.1990. Od 1.července 1990 se začala psát novodobé historie obce – obec se osamostatnila. Vznikl Místní národní výbor Roseč, ve kterém začalo pracovat 9 poslanců. V soutěži o obnovu vesnice „Vesnice roku“ obdržela Roseč v roce 1997 významné ocenění „Bílou stuhu“.  Dne 25.července 1997 podvýbor pro heraldiku Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky schválil znak a prapor obce. Návrhy znaku a praporu vypracoval Ing. arch. František Fical. Pamětihodnosti: kostel sv. Šimona a Judy s márnicí, socha sv. Jana Nepomuckého, venkovská usedlost č.p. 47. Německý název Rosetsch.