Šumava.cz

Johann Georg Grasel česky též Jan Jiří Grasel (4.dubna 1790, Nové Syrovice u Moravských Budějovic - 31.ledna 1818, Vídeň) byl bandita a loupežník, který působil na pomezí jižních Čech, jižní Moravy a Rakouska. Otec negramotného loupežníka Thomas Grasel byl sice původním povoláním soudním sluhou, ale pro řadu zločinů byl úředně označen jako nebezpečný vagabund. Za své kriminální činy si odpykal v letech 1792 - 1809 trest na brněnském Špilberku. Rovněž i jeho matka Regina byla v roce 1801 uvězněna. Nadále se Grasel živil jako pohodný (rasa - zaniklé řemeslo, které spočívá v likvidaci uhynulých zvířat, v odchytu toulavých zvířat a v jejich případném následném zabíjení), což bylo tehdy všeobecně opovrhované povolání. Z důvodů všeobecného vyčlenění z venkovské selské společnosti se rasové stýkali s tuláky a zloději. Sami si také nezřídka dopomáhali krádežemi. Grasel byl veden k loupežnému řemeslu už svým otcem. Už jako devítiletý byl Jan Jiří Grasel odsouzen pro drobné krádeže ke čtrnáctidennímu vězení a zmrskání metlou. První větší vloupání spáchal již v 16 letech společně s dalšími zločinci v Raabsu v Rakousku. Jeho podíl z kořisti byl velmi žalostný - dvě prostěradla a modrý přehoz přes postel... O šest let později, v červnu 1812, usmrtil v Obergrünbachu hostinského Michaela Witzmanna. Znakem všech zločinů, které Grasel se svými kumpány spáchal, byla brutalita. Například v noci na 13. května 1814 se vloupal společně s dalším zločincem Jakobem Fähdingem do fary v Matějovci u Českého Rudolce k faráři Anselmu Lamačovi. Když se farář hlukem probudil, Grasel s Fähdingem se na něj vrhli a surově ho zbili pěstmi do obličeje. Zatímco Fähding faráře půl hodiny držel a neustále bil, Grasel faru prohledal a zmocnil se jednoho dukátu, kapesních hodinek, několika kusů šatů, stříbrných lžic a potravin. O pár dnů později se Grasel vloupal v obci Zweitl do domu 66leté Anny Marie Schindlerové. Protože mu odmítla sdělit, kde má schované peníze, umlátil ji železnou tyčí. Perimetr působnosti Jana Jiřího Grasela a jeho loupežnické bandy byl na tehdejší dobu neuvěřitelně velký. Zločiny páchal nejen v Dolních Rakousích, zejména v okolí Gmündu, Raabsu, Zwettlu a Ober Hollabrunnu, ale i na území jižních Čech a jižní Moravy, a to mezi Chlumem u Třeboně, Novou Bystřicí, Slavonicemi, Dačicemi, Jemnicí a Znojmem. Kromě dvou vražd páchal Grasel se svými kumpány především krádeže prosté, krádeže vloupáním a loupeže. Oběťmi byli drobní kupci, řemeslníci, mlynáři a sedláci. Největšího lupu se Grasel zmocnil u obchodníka Loidolta v Grossieghartsu v Rakousku. Přestože mu odcizil velké množství zboží, zejména látek v hodnotě 5343 zlatých, od překupníka dostal pouhých 300 zlatých, které nerozdal chudým, ale prohýřil v hospodách. O Graselově povaze svědčí i případ vloupání do koželužny v Nové Bystřici, které provedl s Jacobem Fähdingem začátkem listopadu 1814. Grasel mimo jiné u koželuha nalezl také 30 zlatých v měděných mincích, o které se rozdělil s druhem. Dalších nalezených 100 zlatých ve stříbrných mincích však před společníkem zatajil a nechal si je pro svou potřebu. U obyvatelstva postupně Grasel a jeho kumpáni vzbuzoval opravdový strach. Svědčí o tom událost, která se stala ve Studnici u Jindřichova Hradce v roce 1815. Když Grasel se svým společníkem Zottlem šel do obchodu koupit kořalku, byl lidmi poznán. Před obchodem na něj čekal dav rozlícených lidí, kteří ho chtěli zadržet a předat úřadům. Zottl byl shromážděnými lidmi skutečně zadržen, ale Graselovi se podařilo uprchnout. To, co nedokázalo osm set vojáků, kteří kvůli Graslovi prohledávali v roce 1815 lesy v Podyjí, svedl téhož roku přičinlivý policejní agent, kterého okouzlila vidina čtyř tisíc zlatých odměny za dopadení lapky. V listopadu 1815 byla po celých Čechách, na Moravě a v Dolních Rakousech vyvěšena a vybubnována vyhláška s vypsáním vysoké odměny 4000 zlatých za dopadení Jana Jiřího Grasela. (Pro srovnání - zámecký pán z Náměště nad Oslavou tehdy připlácel jednomu ze svých sluhů za muzicírování měsíčně 20 zlatých, mosazný buben stál 50 zlatých a luxusní dvorec Cibulka v Praze Košířích s dvaceti hektary polností a zahrad se prodával za 112 tisíc zlatých).  Ve vyhlášce bylo uvedeno, že pokud by ke Graselovu dopadení přispěl jeho spolupachatel, měla mu připadnout polovina odměny a byla mu slíbena beztrestnost. Kdo by neoznámil jeho pobyt nebo mu pomáhal, měl být potrestán na 3 až 4 roky těžkého žaláře. Kdo oznámením jeho pobytu přispěje k zatčení, měl dostat odměnu 500 zlatých. Největší zásluhu na dopadení Grasela měl brněnský policejní ředitel von Okacz, který připravil na Grasela důmyslnou léčku. Ke spolupráci získal jistého Davida Mayera a bývalou zlodějku Penkhartovou. Oba nechal dopravit do vězení v Drosendorfu, ve kterém si odpykávala svůj trest jedna z Graselových milenek Terezie Hambergerová. Mayer zinscenoval její útěk z vězení, čímž si získal její bezmeznou důvěru a zprostředkovala mu setkání s hledaným zločincem. Za dramatických okolností a mimo stanovený plán byl Grasel zatčen 18. listopadu 1815 v hospodě v rakouském Martersdorfu. Při zatýkání se bránil a Mayerovi pomáhali k překonání Graselova odporu i v hospodě přítomní vesničané. Poté byl Grasel umístěn do speciální klece ze železných prutů a převezen k trestnímu soudu ve Vídni. Soudní proces, ve kterém byl odsouzen za dvě vraždy a za 205 loupeží a krádeží, trval téměř tři roky. Samotný protokol o výslechu Grasela má 568 stran, spis měl 1 348 listů a 1 185 příloh. Na morbidní divadlo se přišlo podívat na 60 tisíc Vídeňáků i přespolních! Když byl popravován a spatřil dav, který se na něj přišel podívat, prý prohlásil: „Ježiš, tolik lidí.“ To měla být jeho poslední slova. Společně s ním bylo nakonec souzeno i 66 jeho kumpánů. Několik vyšetřovanců během vazby zemřelo. Nakonec bylo kriminálním soudem ve Vídni odsouzeno 59 zločinců k mnohaletým trestům těžkého žaláře nebo k pevnostním pracím v okovech. Grasel a dalších 7 zločinců pak bylo souzeno vojenským soudem, neboť šlo navíc o vojenské dezertéry. Dva z nich - Ignác Stangel a Jakub Fähding - byli popraveni oběšením na dvoře rossauerských kasáren ve Vídni v ten samý den jako Grasel. Veřejná poprava Jana Jiřího Grasela alias Johanna Georga Grasela, známého také pod jménem Hansjágr či Niklo a jeho dvou kompliců se konala v ranních hodinách 31. ledna 1818. Rozsudek vojenského soudu byl vytištěn v nákladu 15.000 výtisků. Válečná rada obdržela 1.400 výtisků a před popravou bylo rozdáno 150 výtisků. Zbytek byl prodán po 10 krejcarech ve prospěch slepých dětí po vojínech. David Mayer skutečně obdržel vypsanou odměnu 4000 zlatých a navíc ještě 2509 zlatých za vynaložené náklady. Později se prý stal nájemcem pivovaru ve Slavonicích. Zlodějka Penkhartová obdržela od císařského dvora 400 zlatých, kanonýr Vollmost, mající největší podíl na přemožení Grasela v hospodské bitce při zatýkání Grasela dostal 130 zlatých a čtyři další vesničané pak 30 zlatých. Okolo Grasla vyrostla brzy po jeho smrti rozsáhlá legenda. V Rakousku je díky mnoha románům, písním a lidovým pověstem znám jako šlechetný loupežník, který bohatým bral a chudým dával. Podobné pověsti byly tradovány též na jižní Moravě, a v jižních Čechách, ale převážně mezi německým obyvatelstvem. V českém jazykovém prostředí byla jeho pověst zpočátku spíše opačná. Právě proto se v češtině jméno Grasel v počeštěném tvaru „grázl“ používá jako nadávka k označení zloděje, lumpa, lotra, násilníka, hrubiána či dokonce vraha. Nejpozději po druhé světové válce se však postupně začal stávat populárním i v českém jazykovém prostředí. Po Graselovi byly pojmenovány některé terénní útvary a přírodní lokality. O několik let později byly na dvoře rossauerských kasáren ve Vídni, kde proběhla exekuce nad Graselem a jeho dvěma kumpány, prováděny zemní práce, při nichž byly nalezeny kosterní pozůstatky. Stavební dělníci úlomky kostí vydávali za Graselovy pozůstatky a prodávali je pověrčivým Vídeňákům za vysoké ceny. Graselův příběh zpracovává třetí epizoda českého seriálu Slavné historky zbojnické (1985) - Grasela zde ztvárnil Ivan Vyskočil. Na začátku 21. století pak Graselova idealizace vedla v severním Rakousku, na jihozápadní Moravě a také v oblasti Česká Kanada k vybudování několika turistických stezek. Z čistě propagačních důvodů byly nazvány „Graselova stezka“. Stezky jsou vyznačeny v místech, kde Grasel pobýval nebo loupil se svou bandou.