Šumava.cz

Bitva u Tachova za husitských válek se odehrála 3. – 4. srpna 1427 v dnes již přesně neznámé lokalitě poblíž západočeského města Tachov. Spojené husitské svazy pod velením Prokopa Holého zde téměř bez boje rozprášily vojska třetí křížové výpravy v čele s trevírským arcibiskupem Otou ze Ziegenheimu. Krátce po útěku protivníka husité blízký Tachov oblehli a 14. srpna přijali kapitulaci jeho posádky. Papež Martin V. vydal dne 8. března 1427 jmenovací listinu, kterou ustanovil winchesterského biskupa Jindřicha Beaufort kardinálem a novým legátem apoštolské stolice v Čechách, Uhrách a Německu. Téhož dne vydal i bulu Salvatoris omnium, kterou vyhlásil třetí křížovou výpravu proti českým husitům. Začátek kruciáty byl stanoven na 29. června a do Čech měly vpadnout z každé světové strany koordinovaně čtyři útočné proudy. Otázky organizace výpravy se řešily zejména na říšském sněmu, který byl svolán v měsíci dubnu do Frankfurtu. Přes velmi pečlivé přípravy se však v daném termínu shromáždily křižácké sbory pouze v Norimberku (později se přesunuly do bavorského Weidenu), Chebu (markrabě braniborský s kontingenty z Durynska a Švábska) a Freibergu (Sasové). Jelikož některé oddíly dorazily do shromaždišť s několikadenním zpožděním, vyrazilo vojsko směrem k českým hranicím, a dále ke katolickému Tachovu, až 12. července. Větší část vojska se spojila u Plané, odkud 20. července vytáhla ke Stříbru, jehož obležení začalo 23 dne téhož měsíce. Informace o připravovaném útoku nevyvolaly mezi husity žádnou paniku. Naopak, v polovině května vtrhly táborské a sirotčí polní vojska do Lužice a Slezska a v širokém oblouku protáhly kolem Žitavy na Lubno, Lemberg a Javor. Odtud se vrátily přes Trutnov a Náchod do Čech. Tato akce přinesla husitům krom bohaté kořisti ve zlatě, stříbře a dobytku, i narušení severních a severovýchodních nástupních prostor nepřítele. Po zprávách o pohybech křižáckých vojsk, zvolili hejtmani husitů za své shromaždiště Prahu. Ve dnech 12 a 14. července se na Bílé hoře ubytovali sirotci, k nimž se 17. července připojili i příslušníci táborské obce. O den později tyto oddíly, posílené pražany a několika zástupci kališnické šlechty, postoupily ke Karlštejnu. Z této strategické pozice vyrazily do pole ihned po zprávě o obležení Stříbra. Zprávy o postupu husitů, kteří se patrně soustředili u Rokycan, dorazily ke křižákům nejpozději 1. srpna a již následujícího dne válečná rada rozhodla nečekat v táboře u Stříbra a zvolila vhodné místo k očekávanému střetnutí. Současně byl landshutský vévoda Jindřich s třemi tisíci jezdců pověřen úkolem zaútočit na postupující protivníkovu kolonu a poskytnout tak čas pro zformování dělostřelectva a trénu. Svou úlohu však nebyl schopen splnit a ještě téhož dne o půlnoci se vrátil zpět k vojsku. Ráno 3. srpna vypukl mezi křižáky, kteří se narychlo přesouvali na své předurčené pozice, obrovský zmatek. Panika byla umocněna požáry, které na několika místech zachvátily tábor oblehatelů. Část žoldnéřského vojska těchto nastalých zmatků využila a prchla zpátky za hranice. Zbytek křižácké armády tak učinil za chvíli po té a tak velitelé nařídili ústup a vyklizení pozic před Stříbrem. Většina katolíků se po zmateném ústupu podařila velitelům zastavit před Tachovem. I přes množství dezercí bylo křižácké vojsko stále velmi silné a kardinál Henry Beaufort na vojáky před Tachovem naléhal, aby se bez prodlení postavili blížícím se českým kacířům. Většina žoldnéřského vojska však nedbajíc kardinála a jeho projevu zamířila hned ráno 4. srpna stejně nejkratší cestou pryč ze země. Třetí křížová výprava skončila naprostým fiaskem. Pouze malá část, tvořená především oddíly plzeňského landfrýdu, se stáhla za tachovské hradby a čelila husitům. Kališníci tak zastihli před Tachovem pouze ojedinělé opozdilce ze zadního voje, které pobíjela. Ostudná porážka v pořadí již třetí kruciáty v bitvě u Tachova pouze předznamenala další výpravu. Husité po vítězné bitvě dobyli Tachov a upevnili tak svou pozici v západních Čechách. Teprve porážka čtvrtého křižáckého tažení přiměla katolíky k hledání kompromisu na Basilejském koncilu!