Šumava.cz

Tachov je okresní město ležící v Plzeňském kraji, 15 km východně od hranice s Německem (hraniční přechod Pavlův Studenec - Barnau), v podhůří Českého lesa. Tachov leží na řece Mži. První zmínka o městě pochází z roku 1115, další z roku 1126, kdy kníže Soběslav nechal přestavět některé důležité hraniční pevnosti - mezi nimi i Přimdu a Tachov. Zmínka z roku 1131 potom již uvádí hrad v blízkosti vesnice Tachov. Rozvoj město zaznamenalo za vlády Přemysla Otakara II., který v Tachově nechal vystavět nový hrad a v jeho podhradí nechal patrně kolem roku 1285 založit nové královské město Tachov, které nechal obehnat hradbami, které se zachovaly ve velké míře dodnes a patří mezi nejzachovalejší středověké hradby na našem území. Již ve 13. století se Tachov stal centrem rozsáhlého okolí, ve kterém vznikaly statky, které podléhaly městskému purkrabímu. Statkáři měli za úkol střežit česko-bavorskou hranici. Po nástupu Lucemburků na český trůn město vykoupil Jan Lucemburský. V Tachově také pobýval Karel IV. V 15. století se v Tachově třikrát střetli husité a jejich odpůrci, z čehož nejvíce se zapsala do historie bitva u Tachova (v roce 1427). V roce 1616 město postihl ničivý požár. 17. století bylo pro Tachov vůbec velmi nešťastné. V roce 1623, když se ještě město nestačilo vzpamatovat z velkého požáru, bylo prodáno Janu Filipovi Hussmannovi z Namédy. Byl to trest císaře Ferdinanda II. za účast v protihabsburském povstání. Tachov se tímto stal pouhým poddanským městem s omezenými právy, navíc mu byly zabaveny statky, které městu dříve patřily. Za Hussmanna navíc probíhala násilná rekatolizace a germanizace obyvatelstva. V době třicetileté války bylo město město poničeno a vypáleno Švédy. Po třicetileté válce město jsou majiteli města Losyové, kteří v roce 1784 město prodávají Windischgrätzům, za nichž Tachov a okolí vzkvétalo a pod tachovský velkostatek spadalo téměř 50 vsí (na dnešním území okresu Tachov je 51 obcí). V roce 1869 žilo ve městě 3 857 obyvatel, většinou Němců. Od roku 1895 vede městem železnice, trat Planá-Tachov. Ta byla roku 1910 prodloužena pod Českým lesem až do Domažlic. Do roku 1930 se počet obyvatel zvýšil na 7 000. Poté však přišla světová hospodářská krize a Druhá světová válka. V roce 1938 bylo nejprve z českého pohraničí odsunuto české obyvatelstvo a oblast se stala součástí Německé říše. Po válce v roce 1945 zase došlo k odsunu dosavadního německého obyvatelstva a tím rapidně klesl počet obyvatel. Město muselo být (stejně jako jiná pohraniční města) dosidlováno lidmi z vnitrozemí a krajany žijícími v cizině jako např. na Slovensku, Ukrajině, v Rumunsku. V roce 1950 žilo v Tachově opět 4 073 lidí. Památky: kostel Nanebevzetí Panny Marie, městské hradby, Tachovský zámek, památník bitvy u Tachova, Mohyla (místo posledního odpočinku 232 obětí pochodu smrti, které na konci Druhé světové války procházely územím Tachovska). Jediná zachovalá stavba je monumentální Windischgrätzova jízdárna v pseudorománském stylu. Místní části: Světce, Vilémov, Bíletín, Malý Rapotín, Mýto, Oldřichov, Vítkov, Velký Rapotín. Německý název Tachau.