Šumavský rozcestník: John Josef

John Josef

detailní info

kategorie: kultura a památky / osobnosti
lokalita: prachaticko
GPS: 49°2'57.319"N, 14°11'46.034"E

popis

Josef John (17.srpna 1802, Petrův Dvůr u Netolic - 24.ledna 1871, Vimperk) byl význačný český lesnický odborník v systematizaci lesů na schwarzenberském lesním majetku, lesmistr ve Vimperku a iniciátor vyhlášení boubínské rezervace. Byl dopisujícím členem císařské a královské vlastenecké hospodářské společnosti. Pocházel ze šesti dětí. Jeho otec byl nejdříve řezač slámy, později ve dvoře Žitná ovčákem. Po ukončení školy jej přijali za praktikanta do důchodního a kontribučního úřadu netolického panství. V letech 1821-24 absolvoval na náklady knížete Matzoma lesnickou školu ve Zlaté Koruně. Po absolutoriu nastoupil jako praktikant k lesnímu úřadu v Českém Krumlově. Roku 1824 se stal personálním adjunktem. Z jara 1826 jej povolalo ředitelství panství do českokrumlovské kanceláře k výpomoci na katastru a především k vyhotovování objemných hraničních popisů jednotlivých obcí. Práce, které skončil v září 1827, daly jeho životní dráze nový směr. Podal si žádost knížeti, aby mohl cestovat po Dolním Rakousku a získat cenné zkušenosti, zvláště v taxačních pracích ve vztahu ke stabilnímu katastru. Od roku 1829 byl ustanoven v Českém Krumlově lesním písařem a v květnu 1834 požádal o místo lesního inženýra. V té době byl už všestranně činný. Působil osm let při stavbě plavebního průplavu u Jeleního potoka na Šumavě, pracoval na systematizaci severní části Blanského lesa, přednášel lesnictví na hospodářském ústavě v Českém Krumlově, vyučoval lesnické praxi. John se při své práci velice zajímal o zbytky nedotčené přírody a zasloužil se, že první exkurze České jednoty lesnické vedly do jihozápadních Čech. Byl ovlivněn učením francouzského myslitele J.J.Rousseaua a zasloužil se o vyhlášení původního hercynského smíšeného pralesa Boubína, jako jedinečnou přírodní památku o rozloze 140 ha. V r. 1858 pak přiměl majitele panství k tomu, že Boubín vyčlenil jako soukromou přírodní rezervaci. Ještě za Johnova života vražedná vichřice v roce 1870 zredukovala území na pouhých 47 ha. Tento zbytek byl v roce 1933 oficiálně vyhlášen za Státní přírodní rezervaci, která na dnešních asi 670 hektarů byla rozšířena v roce 1958 u příležitosti 100. výročí Johnova podnětu k ochraně pralesa. John pracoval ve Vimperku do roku 1870, kdy pro nemoc dnu a únavu odešel do důchodu, z něhož se netěšil dlouho. Byl raněn mozkovou mrtvicí a zemřel v roce 1871 ve Vimperku.