Šumavský rozcestník: Listy z vězení, Oldřich Hlaváč

Listy z vězení, Oldřich Hlaváč

Šumava.cz
rozcestník
kultura a památky
literatura
Listy z vězení, Oldřich Hlaváč

detailní info

kategorie: kultura a památky / literatura
lokalita: horažďovicko
GPS: 49°20'1.178"N, 13°32'56.489"E

popis

Z motáků posílaných z vězení paní Míle Hlaváčové byla sestavena knížka "Listy z vězení", která nám přibližuje život našich uvězněných lidí z těch let velmi pravdivě. Kolekce dopisů MUDr. Hlavače z nacistického vězení je neuvěřitelně syrovým a autentickým svědectvím o vnitřním životě tohoto autora humoristických sbírek těsně před popravou. (Jsem klidný, třebaže odcházím nerad... „Kéž ve vás zůstane živo to, co ve mně bylo dobré“... „Byl –li můj život torzem, nesmí jím být ani Tvůj ani dětí, musí být plný a šťastný. Nepropadej materialismu a dbej, aby naše děti věřily, že život je vývoj dobra. Veď sebe a je k altruismu, služba lidem je pravým smyslem života…Nedočetl jsem několik knih, bylo mým osudem nedočítat, být torzem…“ Napsal v den své popravy 18. prosince 1942 své ženě z německého nacistického vězení.)

Oldřich Hlaváč (9.ledna 1895, Stříbrné Hory – 18.prosince 1942 věznice Plötzensee, Berlín) byl československý zubní lékař, odbojář a spisovatel. Pod pseudonymem Alarich zavedl jako první do české literatury žánr medicínských historek a anekdot o skutečných lékařích. Oldřich Hlaváč se narodil v početné rodině krejčího, který přijal později místo poštovního úředníka v Klatovech a nakonec v Praze, aby umožnil svým dětem kvalitní studia. Jeho otec se snažil pro své tři děti, dva syny a dceru, zajistit co nejlepší vzdělání. Po ukončení klatovského gymnázia roku 1913 začal Hlaváč studovat na lékařské fakultě Univerzity Karlovy, specializoval se na zubní lékařství a doktorát získal roku 1919. Oldřich v Praze pilně studuje, a protože rodina žije ve skromných poměrech, mladý gymnazista přispívá svým výdělkem: roznáší mléko po domech, dává kondice mladším žákům. Jako medik pracuje jako demonstrátor ve Fyziologickém ústavu a ještě za studií uveřejňuje v „Biologických listech“ výsledek svého výzkumu „Fyziologické pozorování při dělení a regeneraci Stylaria lacustris“. Fyziologii se věnuje i po promoci a v r. 1920 odjíždí do Spojených států, kde získal roční stipendium Rockefellerovy nadace. Výsledkem jeho píle byl návrh profesora Loeba, aby zůstal v jeho ústavu trvale. Byla to nečekaná nabídka otevírající budoucnost, o které Hlaváč ani nesnil, ale znamenala i těžké rozhodování. Nakonec lákavé pozvání odmítá. Hlaváč se vrací do vlasti, kde čekají stárnoucí rodiče. Za svého studijního pobytu za oceánem poznal i některé klinické obory. Mezi nimi ho zaujalo zejména zubní lékařství, obor, jehož úroveň ve Spojených státech předstihla v některých oblastech Evropu. Doma se tedy Hlaváč rozhodl pro zubní lékařství, kde svůj zájem vedle zmíněného dětského lékařství zaměřil na protetiku. Umění a literaturu milující Alarich se ve Spojených státech seznámil i s básnickým a filozofickým dílem „Prorok“ autora Kahlila Gibrana, spisovatele pocházejícího z Libanonu. Toto dílo bylo přeloženo do desítek jazyků a českého překladu se ujal sám Hlaváč. Kniha je členěna do krátkých kapitol, v nichž Gibran ústy fiktivní postavy Mustafy vyslovuje své názory a úvahy o závažných otázkách: O lásce, O svobodě, O rozumu a vášni, O přátelství, O manželství, O kráse, O dobru a zlu, O rozkoši, O modlitbě, O náboženství a O smrti. Kromě své lékařské praxe se také živě účastnil spolkového života v pražské Umělecké besedě, stal se dokonce předsedou jejího Společenského výboru a byl iniciátorem a jedním z hlavních organizátorů souborné výstavy děl Josefa Václava Myslbeka uspořádané v pražském Klementinu roku 1929. Byl také velký milovník přírody a náruživý lovec, často se vracel do rodného Pošumaví a věnoval mu také svou báseň Sylva vydanou z pozůstalosti roku 1946. Kromě odborných lékařských prací se Hlaváč začal z iniciativy Karla Poláčka věnovat zapisování medicínských anekdot, které pod pseudonymem Alarich publikoval od roku 1927 v Poláčkově časopise Dobrý den a současně je četl na setkáních v Umělecké besedě. Protože byly jeho historky, ve kterých s důvěrnou znalostí prostředí a se smyslem pro osobitý humor zachytil významné osobnosti i atmosféru tehdejšího pražského lékařského světa, velmi úspěšné, vydal je knižně ve dvou sbírkách Medicína v županu (1929) a Medicínské historie (1935). Pseudonym Alarich vznikl při jeho pobytu na Korčule roku 1924 a pocházel od jeho jugoslávských přátel, kterým jeho prudká povaha a zjednodušená výslovnost jeho křestního jména Oldrich připomínala vizigótského krále Alaricha. Po okupaci Československa nacistickým Německem se Hlaváč aktivně zapojil do odbojového hnutí Obrana národa - organizace plnící zpravodajské, vojenské, rozhlasové a sabotážní úkoly. Alarichova ordinace se stává místem tajných schůzek a centrem předávaných zpráv. Odbojová skupina Obrana národa měla sedm členů a jejím úkolem bylo včas varovat osoby, které měly být zatčeny německým gestapem, vybavit je penězi a zajistit jejich odchod do zahraničí. Jakožto převaděč na hranicích Slovenska a Maďarska s nimi spolupracoval i tehdy 17letý občan Československa Ludvík Jan Hoch, po 2. světové válce přejmenovaný na Robert Maxvell, celosvětově známý tiskový magnát.

Dne 8. dubna 1940 byl Němci zatčen a vězněn do září 1940 v Praze na Pankráci a byl vyslýchán v Petschově paláci. Pak byl přemístěn do věznice v Golnovwě u Gdaňska (do června 1942) a posléze do věznice v Berlíně - Plötzensee, kde byl odsouzen k smrti a 18. prosince 1942 popraven. (Jsem klidný, třebaže odcházím nerad... „Kéž ve vás zůstane živo to, co ve mně bylo dobré“... „Byl –li můj život torzem, nesmí jím být ani Tvůj ani dětí, musí být plný a šťastný. Nepropadej materialismu a dbej, aby naše děti věřily, že život je vývoj dobra. Veď sebe a je k altruismu, služba lidem je pravým smyslem života…Nedočetl jsem několik knih, bylo mým osudem nedočítat, být torzem…“ Napsal v den své popravy 18. prosince 1942 své ženě z německého nacistického vězení.) Z motáků posílaných z vězení paní Míle Hlaváčové byla sestavena knížka "Listy z vězení", která nám přibližuje život našich uvězněných lidí z těch let velmi pravdivě. V sobotu 20. května 2023 se v Nalžovských Horách konala pietní vzpomínka spojená s odhalením obnovené pamětní desky věnované významným rodákům tohoto města v Pošumaví, Anně Malinové a MUDr. Oldřichu Hlaváčovi. Zdánlivě odlišné životní příběhy spojila nejen krutá doba heydrichiády, ale především láska k vlasti a přesvědčení, že je třeba za naši zemi bojovat. Obnovení pamětního místa a organizaci pietního aktu zajistila Československá obec legionářská, Jednota Plzeň a vedení města Nalžovské Hory ve spolupráci se 4. brigádou rychlého nasazení „Obrany národa“ se sídlem v Žatci, Aeroklubem Plzeň Bory a rodinami Anny Malinové a Oldřicha Hlaváče. Na pietní vzpomínce vystoupila řada čestných hostů. Českou stomatologickou komoru zastupoval MUDr. Tomáš Brada, předseda OSK Klatovy. U obnoveného pomníku byly vysazeny růže československého šlechtitele a vlastence Jana Böhma, odrůdy Ave Maria, které byly rodinami obou hrdinů symbolicky pojmenovány Anna a Oldřich.