detailní info
kategorie: kultura a památky
/
kostely
lokalita: horažďovicko
GPS: 49°22'48.967"N, 13°30'54.498"E
popis
Kostel sv. Jana Křtitele je stavba z lámaného kamene, omítnutá, původně románská, s apsidou a původním okénkem, bez výraznějších architektonických, a dekorativních prvků tohoto slohu. Kostel byl založen přibližně roku 1200, ale přesná doba založení není známa. Jedinými prameny jsou legendy o založení obce. V 18. století byla přestavěna v barokním slohu (klenby a štuková výzdoba), opravena a obnovena r. 1778. Kostel se skládá 2 okrouhlé lodi, pravoúhlého presbyteria, nad nímž se zvedá barokní věž a polokruhové apsidy. Loď bez soklu má podobu románské rotundy, avšak bez zděné lucerny. Nad barokní římsou se pne stanová, původně šindelem krytá mansarda, hlavní vchod je v západní ose. Z každé strany je barokní okno, pod severním pozdější kobka, s postláním vchodem. Presbyterium je osvětleno jediným barokním oknem na jihu, nad ním, se zvedá věž přistavěná v 17. nebo 18. století. Ta je na hranách zaoblena a přikryta špičatou mansardou. Nízká sakristie je přistavěna k severnímu bloku. Apsida, jejíž římsa je stejná jako věžní, se podstatně -liší od lodní římsy.. Nemá okna a její zdi jsou hladké, nejsou stopy ani po zazděných oknech. Vnitřek je prostý a chudý, cihloví dlažba má všude stejnou výšku. Okrouhlí loď měří v průmětů 710 cm, nad ní se zvedá kopulové klenutí z lámaného kamene do výšky 840 cm. Triumfální polokruhový oblouk se otvírá do presbyteria, které je klenuto plackou. Vlevo jsou dveře do sakristie, vpravo barokní okno. Stavbu zakončuje 220 cm hluboká apsis sklenutá nepravidelnou konchou. Zděná mensa oltáře v presbytáře je barokní , na zdi apsidy je primitivní malba sv. Jana Křtitele z novější doby. Uvnitř kostela jsou lavice a velmi skromný oltář, na kterém sou pouze svíce. Kostel byl bohužel v nedávné době vykraden a tak asi nenávratně zmizelo několik obrazů a soška sv. Jana Křtitele, která byla umístěna na oltáři. Legenda první - na sklonku 11. století vzniklo v Evropě náboženské hnutí, jehož cílem bylo vysvobození Svaté země z rukou Mohamedánů. Papež svolal sněm, na němž byla vyhlášena křižácká výprava a tak roku 1095 byla vyzvána šlechta, aby šla vysvobodit Boží hrob a Jerusalem z moci nevěřících. Mnozí rytíři všech evropských zemí se vydali do boje. V té době žil ve zdejší krajině v dřevěné tvrzi na vrchu Hrádku rytíř Hošek z Borov. Žil jen se svým věrným služebníkem daleko od příbytků lidských v náboženském rozjímaní. Když se dověděl o křižácké výpravě do Svaté země, rozhodl se jiti také do boje. Věrný sluha neopustil svého pána. Hned v prvních bojích byl rytíř i se svým sluhou zajat a uvězněn. Později,byl sluha propuštěn, aby přinesl za svého pána vysoké výkupné. Dlouhá však byla sluhova pouť do vlasti a předlouhé čekání v zajetí. Rytíř Hošek poznal marnost čekání a v modlitbách se obrátil k sv. Janu o pomoc. Slíbil, že vrátí-li se domů, postaví kostelík blízko Hrádku. Té noci ho vyvedl sv. Jan z vězení a rytíř po dlouhém putování došel konečně do vlasti. Hned splnil svůj slib a dal zbudovati kostelík ke Jana nedaleko své tvrzi. Kolem kostelíka si lidé začali budovati stavení a tak vznikla osada, jež dostala jméno po rytíři z Borov - Zborovy. Legenda druhá vypravuje, že kostelík založil Jaroslav ze Šternberka na památku svého vysvobození z bojů s Tatary. Slavný hostýnský vítěz se totiž sám ocitl mezi Tatary, kteří zle na něho dotírali,takže již svou duši poroučel Bohu a považoval se za ztraceného. Tu však náhle vyšší mocí byl zachráněn. Z vděčnosti postavil kostelík, na jehož zdi dal vymaloval obraz bojů s Tatary. Tato pověst se však nezakládá na pravdě, neboť Planíce nebyla ve 12. stol. majetkem Šternberků.
