Šumava.cz

Jiříkovo Údolí (leží v nadmořské výšce 493 m) se nachází 3 km severně od Jakule (žel. stanice Nové Hrady) a je v současnosti známo především díky přírodní rezervaci Červené blato. Dříve zde stála proslulá sklárna, kterou založil přírodovědec, hrabě Jiří František Buquoy a po něm sklářská osada také dostala název. V roce 1804 vynalezl tzv. hyalitové sklo, vyráběné právě zde. Patent na toto černé sklo, které bylo v Jiříkově údolí vyráběno, obdržel Buquoy v roce 1817. V roce 1819 vynalezl červený hyalit. Přestože složení hyalitového skla je známo, tajemství jeho výroby odešlo s posledními skláři. Později se jej už nikomu nepodařilo vyrobit. Důvodem pro založení sklárny uprostřed lesů byl dostatek surovin pro výrobu skla – písku, paliva a kvalitní černé rašeliny. Ve sklárně se ročně spálilo několik milionů rašelinových borek. Protože ještě v první polovině 19. století byla výroba skla výnosným podnikáním a skláři patřili k nejlépe placeným zaměstnancům, bylo Jiříkovo Údolí hojně osídlené. Kolem roku 1850 sklárnu v Jiříkově Údolí koupil sklářský podnikatel z Altnagelbergu (Stará Huť) Karl Stölzl, ale na počátku 20. století už ji měl zase Buquoy. Kolem sklárny byly postaveny obytné a hospodářské budovy pro skláře, uhlíře a lesní dělníky. Byl zde postaven kostelík a na konci 19. století zřízena škola. V osadě byly postaveny obytné a hospodářské budovy pro skláře, uhlíře a lesní dělníky. Provoz sklárny byl od druhé poloviny 19. století omezován, nepotřebné budovy bourány. Přesto se zde vyrábělo sklo do 30.let dvacátého století. Potom byly objekty sklárny zbořeny a rozprodány jako stavební materiál. V poslední letech své existence měla sklárna zřejmě větší význam jako turistická atrakce než jako producent skla. Veřejnosti přístupná stará sklárna a okolní na nejvyšší úrovni intenzivně obhospodařované hluboké lesy byly ve 20. a 30. letech oblíbeným cílem jak školních výletů, tak i turistů z celých Čech i ciziny. Na západní straně od Jiříkova Údolí, na křižovatce dlouhých rovných kočárových cest, mohli turisté vidět vysoký bílý obelisk, nazývaný Bílá věž (podle zpráv z počátku 20. století byl vysoký 30 m a byl vidět až z 8 km vzdáleného novohradského zámku). Dále bylo možné prohlédnout si zde buquoyskou oboru a bažantnici. V roce 1945 v Jiříkově Údolí bylo kolem dvaceti obyvatel, většinou německé národnosti, kteří byli po válce odsunuti. Posledním obydleným domem byla do počátku sedmdesátých let hajnice, posledním hajným Josef Tomášek. Neobydlené budovy byly zbořeny, zůstal kostel, hájovna a dvě chalupy, které využíval státní lesní závod jako sklady. Po roce 1968 se z kostela stala rekreační chalupa. Bývalá útulná stará hájovna na severním okraji Jiříkova Údolí, byla po roce 1990 přestavěna na penzion a hostinec. Přírodní zajímavostí Jiříkova údolí je rozsáhlé rašeliniště, kde byla po ukončení výroby skla (a tím i těžby rašeliny) vyhlášena národní přírodní rezervace Červené blato - po ukončení provozu ve sklárně v roce 1933 jen část. V roce 1952 se celé 40 ha rašeliniště oficiálně stalo chráněným územím Červené blato. V roce 1972 bylo chráněné území zvětšeno o okolní lesy a Borské blato, v němž byla v šedesátých létech ukončena individuální výroba borek pro otop.  Celková výměra je 331 ha. V současnosti je pozůstatek osady Jiříkovo Údolí bez stálých obyvatel a spadá pod obec Petříkov.