Šumava.cz

Halámky je obec nacházející se v okrese Jindřichův Hradec v kraji Jihočeskem. Obec leží na východním břehu řeky Lužnice. Obec je poměrně mladá, byla založena dřevaři a uhlíři okolo roku 1730 a byla asi o patnácti dřevěných domcích. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1770. Zápisy v římskokatolických matrikách narozených, oddaných a zemřelých fary ve Dvorech nad Lužnicí, kam Halámky spadaly farností, začínají rokem 1788. Před tím docházeli halámečtí do kostela v Gmündu. První duchovní správce nově zřízené farnosti měl ryze české příjmení – Pivoňka. Koncem 18. století bylo podle matričních záznamů v Halámkách, tehdy s německým pojmenováním Witschkoberg, asi 25 popisných čísel. V roce 1937 byla tato farnost převedena z diecéze svatohippolytské (Sankt Pölten) do českobudějovické. Matriky z let 1788 až 1928 jsou uloženy ve Státním oblastním archivu v Třeboni. Půda kolem obce byla získávána vykácením lesů a vznikaly názvy lesů a tůní: např. Kulovatá, Kašpárka, Koprštánka, Pajrynčoch atd. Obyvatelstvo pracovalo v okolních lesích, které vlastnil maďarský hrabě Pálffy a živilo se výrobou košíků, opálek, výrobou šindele a pálením dřevěného uhlí. Pracovní příležitost byla v Halámkách vždy malá. Proto oživení přinesla výstavba železnice z Velenic do Českých Budějovic dokončená v roce 1869 a provoz na trase Praha – Vídeň zahájený v roce 1871. V následujícím roce byly dokončeny poblíž nádraží opravny kolejových vozidel. Tak vznikla další pracovní místa. Od roku 1870 zde sice byla nedaleko železniční zastávka Německé, ale obyvatelé museli překonat 400 m bažin a ramen řeky Lužnice býval problém, protože most přes řeku byl postaven mnohem později. Celé katastrální území původně dolnorakouské obce bylo k někdejšímu Československu (první republika) připojeno až 31. července 1920 jako součást tzv. Západního Vitorazska do soudního okresu Třeboň stejnojmenného politického okresu. Specifickou oblastí je tzv. Vitorazsko právě na horním toku řeky Lužnice. Ve 12. a 13. století oblast Vitorazska patřila střídavě k českému území Přemyslovců a rakouských knížat, nejčastěji z rodu Kuenringů. Oba rody byly dokonce spojeny příbuzenským svazkem. Alžběta, dcera českého krále Přemysla Otakara II., se roku 1275 provdala za rakouského zemského maršálka Jindřicha V. z Kuenringu. Král Václav II. oblast Vitorazska trvale ztratil v roce 1296. Od té doby až do roku 1919 bylo Vitorazsko součástí Dolního Rakouska. Po skončení první světové války nový Československý stát začal uplatňovat nárok na území mimo historické hranice tam, kde se udržoval český živel. Šlo mimojiné také o Vitorazsko. Po sepsání Saint-Germainské smlouvy mezi státy Dohody a Rakouskem byla však jen část Vitorazska přičleněna k Československu, konkrétně do politického okresu Třeboň. Do oblasti patřily obce Halámky, Krabonoš, Kunšach, Německé, Rapšach, Tušť, Dolní Velenice, Nová Ves nad Lužnicí (Erdweis), Česká Cejle a Josefov. Dvě poslední obce byly spojeny v město České Velenice. Dnes pro tuto oblast o rozloze 113 čtverečních kilometrů, která po připojení k ČSR 31. července 1920 měla asi deset tisíc obyvatel, používáme název České Vitorazsko. Rakušané pojmenování Vitorazsko neznají, oblast nazývají Waldviertl. Po roce 1945 se život v obci Halámky výrazně změnil. Obec ležela v ochranném pohraničním pásmu s celnicí a hraničním přechodem. Novou pracovní příležitostí bylo zahájení provozu v nedalekých pískovnách. V roce 1967 se začalo s výběrem staveniště pro nový závod na těžbu písku a výrobu mletých živců. S vlastní těžbou se začalo až počátkem 70. let. Obec je dle místních občanů rozdělena na dvě části: Hořejšek a Dolejšek, dle toku řeky Lužnice. Německý název Witschkoberg.