Nad Tasnovicemi pod kostelem sv. Vavřince leží novější hřbitov, starší se rozporostírá přímo kolem kostela.
Parkoviště, restaurace s krbem a BTV, sauna (kapacita 6-7 osob), ruský kuželník, terasa, zahradní posezení, ohniště, grill, půjčovna sportovního náčiní.
bar
bezbariérový pokoj bezbariérový přístup domácím zvířatům vstup povolen garáž gril internet, wifi konferenční centrum krb nekuřácký objekt ohniště parkoviště otevřené parkoviště uzavřené společenská místnost úschovna cenných předmětů zahrada s posezením2L, 3L, 4L (jedna místnost nebo dvě průchozí ložnice) se sprchou a WC. 2L-pokoj č. 9 má vlastní WC na chodbě o patro níže.
vybavení pokojů: balkón CD přehrávač DVD přehrávač internet, wifi koupelna s vanou koupelna se sprchou lednice minibar pračka satelit televize trezor WC na pokoji apartmány 2L apartmány 3L apartmány 4L apartmány 5L apartmány 6L 1L 2L 3L 4L 5L 6L přistýlka stravování restaurace jídelna snídaně obědy večere restaurace v objektu, možnost ubytování bez stravy vlastní vaření společné vlastní vaření na pokoji lednice mikrovlnná trouba myčka nádobí nádobí sporák toustovač trouba konvice bazén venkovní bazén vnitřní fitcentrum ping-pong sauna solárium squash šipky tělocvična tenisový kurt úschovna kol úschovna zimní výbavy vysoušeče obuvi wellness whirpool brouzdaliště dětská postýlka dětská židle dětské hřiště dětský bazén dětský koutek hlídání dětí houpačka pískoviště prolézačky skluzavka dětský vlek trampolína salónek zasedací místnost kongresový sál bussiness centrum dataprojektor flipchart konferenční set pódium šatna v sezóně pouze týdenní pobyty ubytování celoročně / provoz v zimní sezoně kauce Vánoce SilvestrNově postavené útulné prázdninové byty, parkoviště, úschovna kol a lyží, zahradní posezení, pískoviště.
bar bezbariérový pokoj bezbariérový přístup domácím zvířatům vstup povolen garáž gril internet, wifi konferenční centrum krb nekuřácký objekt ohniště parkoviště otevřené parkoviště uzavřené společenská místnost úschovna cenných předmětů zahrada s posezenímJeden dvoulůžkový byt (barevná televize se satelitem, sociální zařízení, kuchyňský kout). Dva čtyřlůžkové byty se skládají ze dvou dvoulůžkových pokojů s barevnou televizí se satelitem, vlastního sociálního zařízení, kuchyňského koutu (el. dvouvařič, varná konvice, překapávač, lednice, nádobí, utěrky).
vybavení pokojů: balkón CD přehrávač DVD přehrávač internet, wifi koupelna s vanou koupelna se sprchou lednice minibar pračka satelit televize trezor WC na pokoji apartmány 2L apartmány 3L apartmány 4L apartmány 5L apartmány 6L 1L 2L 3L 4L 5L 6L přistýlka stravování restaurace jídelna snídaně obědy večere restaurace v objektu, možnost ubytování bez stravy vlastní vaření společné vlastní vaření na pokoji lednice mikrovlnná trouba myčka nádobí nádobí sporák toustovač trouba konvice bazén venkovní bazén vnitřní fitcentrum ping-pong sauna solárium squash šipky tělocvična tenisový kurt úschovna kol úschovna zimní výbavy vysoušeče obuvi wellness whirpool brouzdaliště dětská postýlka dětská židle dětské hřiště dětský bazén dětský koutek hlídání dětí houpačka pískoviště prolézačky skluzavka dětský vlek trampolína salónek zasedací místnost kongresový sál bussiness centrum dataprojektor flipchart konferenční set pódium šatna v sezóně pouze týdenní pobyty ubytování celoročně / provoz v zimní sezoně kauce Vánoce Silvestr
Šumava je díky svým přírodním atraktivitám jednou z turisticky nejvyhledávanějších rekreačních oblastí ČR. Penziony na Šumavě jsou jednou z možností jak celoročně strávit krásnou dovolenou za přijatelné ceny. Šumava to je levné ubytování. Je už jen na Vás, zda zvolíte penzion, chatu, chalupu na Šumavě co nejblíže k přírodě anebo spíše v turisticky rušnějších lokalitách např. v Železné Rudě, Špičáku, Kašperských Horách, Lipnu. Na Šumavě jsou možnosti pro aktivní pěší turistiku, cykloturistiku, hipoturistiku, agroturistiku, turistiku zaměřenou na poznávání historických památek, kulturních zajímavostí a tradic a pro lyžování. O upravenosti běžeckých tratí informuje Bílá stopa. Šumava má dostatečný potenciál pro provozování letních i zimních sportů. Mezi další možnosti rekreace patří: rybolov, myslivost a houbaření. Významnou součástí celkové turistické nabídky Šumavy je potenciál vodních ploch a toků vhodných pro odpočinek a rekreaci, ale hlavně aktivní pohyb při vodních sportech a vodní turistice. Nejvýznamnější vodní plochou vhodnou pro rekreační a sportovní účely je Lipenská přehrada u které je turistický ruch podpořen činností Lipno servisu. Významnou rekreační aktivitou je také vodní turistiky na kánoích, kajacích či raftingových člunech na úsecích řek Vltava, Otava a Úhlava. Rozmanitost dobře značených pěších a cyklistických turistických tras vyzývá k výletům na Plechý, nejvyšší horu české části Šumavy (1 378 m n. m.), Ostrý (1 280 m n. m.) se dvěma vrcholky originálně nazvanými Prsa matky boží, Jezerní horu s její známou jezerní stěnou, Pancíř a další romantická místa, mezi něž patří Čertova stěna, kameny v údolí řeky Vydry nebo Medvědí stezka. Sedačkové lanovky zpřístupňují některé vrcholy (Pancíř, Špičák, Churáňov, Velký Javor). Když procházíte Šumavou, mimořádně na Vás zapůsobí krása panenského prostředí blízko horských jezer (Černé, Čertovo, Laka, Prášilské, Plešné), které zde byly vytvářeny v době ledové. Ubytování na Šumavě v sobě zahrnuje velký výběr z různých typů ubytovacích zařízení od rodinných domků, pronájmu celých chat přes menší i větší penziony až po velké hotely. Vhodný hotel, chatu a chalupu, penzion, zámek, kemp naleznete podle potřeb na samotách v přírodě nebo blíže k civilizaci v jednotlivých šumavských obcích či větších městech. Spojení se světem si díky netu zachováte i v těchto lokalitách. Více na netu http://www.sumava.cz/.
Ukázka z knihy Mlhy na Blatech Karla Klostermanna:
Tož tedy, když po večeři hospodář se vydal doprovodit Krušného, Vojta s pacholkem vykonali svou práci v maštali, načež oba ulehli spat a třetí s nimi Václav, jenž také líhal v maštali, ale opodál nich.
Pacholek jen ulehl a už spal tvrdým snem, což znamenaje Vojta, ztichounka vstal, a připlíživ se jako kočka neslyšnými kroky k lůžku Václavovu, nahnul se nad něho a zašeptal mu na ucho:
„Lež teď, a kdyby pantáta se sem ještě vrátil, ozvi se třeba. Já odběhnu, ale za půl hodinky tu budu zase. Půjdeme potom na sad a já ti něco povím. Zasměješ se. Slyšels ?"
„Slyšel."
„Tak spi třeba zatím!"
Vojta vyběhl z maštale, stanul chvilku na dvoře, a nespatřiv nikoho, krče se podle zdi, vběhl do sadu, ale nezdržel se tam ani okamžik, nýbrž přehoupnuv se přes zeď, uháněl rychlostí chrta do polí, a vyhledávaje meze, zmizel ve vysokém obilí.
Václav neusnul; kdyby mu byl Vojta řekl, aby naň čekal do rána, do rána by byl očí nezavřel. Rodiče, celé Plástovice, všichni kdekdo věděli, jakým přátelstvím přilnul k tomuto záhadnému hochovi, ale nikdo neměl tušení, jaké moci tento nad ním nabyl. Mluvili sic cosi, že mu učaroval, ale to bylo v jích ústech pouhé obrazné rčení, běžné u venkovského lidu, jež se nebralo doslova. A přece ve skutečnosti vystihlo pravdu. Byl jím zajisté jako fascinován, své vůle pozbyl, pod jeho sugescí stál tou měrou, že cokoli tento mu nařídil, bez rozmýšlení vykonával a čím déle tím více jeho očima na věci tohoto světa nazíral. Rok asi tomu, co Vojta jej uváděl do svého konání, nenápadně, pomalu, kus po kuse, bráně se tomu, co slyšel, ale Vojta, jinak nemluvný, rozvinoval zvláštní výmluvnost a z jeho pohledu tryskalo cosi, co ubohého prostého selského syna uspávalo a ještě více drtilo a podlamovalo jeho energii než mluvená k němu slova. Jevilo se mu v tomto pohledu, v řečech Vojtových, ve všem jeho konání cosi nadpřirozeného, nač nestačovalo měřítko, jež přikládal na věci všedního života, cosi tajemného, všesilného, jež namnoze nechápal a co přesto nebo lépe řečeno právě tím jej zároveň vábilo a hrůzou naplňovalo. Bylo zajisté v konání Vojtově mnoho, co připomínalo na výjevy z pohádek, jež při přástkách a při draní peří za dlouhých zimních večerů staré ženy vypravovaly, jimž on všecek u vyjevení naslouchával a o nichž přemýšlel a rozjímal s hloubavou myslí jihočeského sedláka, zděděnou po dlouhé řadě předků. Do půdy takto od dětství připravované vpadlo símě Vojtou zaseté; jakže by bylo nevzklíčilo, v bující býlí nevzešlo ?...
Ležel tedy Václav na svém lůžku, otevřené oči upíraje ke klenutému stropu, jehož rysy rozeznával jen kuse a neurčitě v hloubné obklopující ho tmě, do níž vnikala malinkými, zamřížovanými okénky jen nepatrná trocha jasu měsíčné noci. Mouchy bzučely nad ním, podle něho, koně frkali a požírali ze žebřin seno, které chroupalo pod jejich zuby; tu a tam některý z nich zadusal, přešlapuje z místa na místo; opodál něho, v druhém koutě, chrápal pacholek, pohroužený v tvrdý sen; zvenčí nedorážel k němu nižádný hlas, nižádný šust, leda cvrkání několika cvrčků ze sadu, do něhož okénka maštale se otvírala.
Václav čekal a čekal. Jako strnulý ležel, nehýbaje údem, ale duch jeho těkal za Vojtou. Kam asi zaběhl tento?... Až se vrátí, poví mu něco, čemu se zasměje. Takového něco Vojta zřídkakdy povídával, a povídal-li, jako by ďábel se z toho chechtal. Nedávno tomu, vypravoval o Lochmoutovi, když tento se vrátil z trestnice borské, která je až někde u Plzně. Tam byl Lochmout, protože se tam chtěl dostat, aby to tam poznal a aby navázal známosti s chytrými lidmi, z nichž si chtěl vybrat „adjutanta", ježto Kozlík, který toto místo zastával, je nezpůsobilý břídil. Kdyby byl Lochmout sám nechtěl, do nejdelší smrti by ho nebyli dostali. Lochmout je vůbec takový chlapík, že nemá na světě sobě rovného. Střelil více srnců a jelenů v oborách než všickni fořti dohromady a než sám kníže pán; a ještě nadto jich pochytal více než sto do ok. I divokou svini chytil takto, vynesl ji z obory skoro před očima hajných a sám si vyudil maso, které pak přechovával v boudě, v níž se v zimě krmí jeleni. Potom jednoho dne se přestrojil — on se umí přestrojit, že živá duše ho nepozná — v mysliveckého, zašel si do Nové hospody za Selci, na silnici k Vodňanům, zanesl si tam šunku z té bakyně a pozval si tři náhodou tam přítomné myslivecké mládence, které počastoval pivem a tou šunkou. Těm chutnalo znamenitě a ani nevěděli, co jedli. Než se rozloučili, řekl jim, kdo je, a vsadil se s nimi o vědro piva s každým, že každého z nich dostane třikrát pod mušku na své pušce, než rok s rokem se sejde, a zůstanou-li naživě, aby se mu poděkovali za jeho dobrotu. A jak řekl, tak se stalo: všecky tři je třikrát překvapil v lese a stanout musili, zahodit flintu a vykoupit se tolika penězi pokaždé, kolik stálo vědro nejlepšího protivínského nebo třeboňského piva. Víc jim toho nevzal, a když který při sobě tolik peněz neměl, počkal mu do týdne, ale do té doby musel složit peníze na místě, které Lochmout mu naznačil... A střelec je Lochmout, pane! Má pušek asi třicet, na různých místech po polích, lesích a oborách uschovaných, a z každé střílí stejně dobře, třeba některá vypadala jako kus starého dřeva, k němuž jsou provázkem přivázaný zámeček a hlaveň, obé napolo sežrané rzí. Sám kníže pán o něm slýchal a jednou o honbě upozornil ho naň pan vrchní lesmistr. Lochmout totiž chodil za honce ke všem knížecím honům. Kníže pán, zavolav si ho, pravil: „Aj, Lochmoute, tys tu taky? Tys prý takový kapitální střelec, povídají?" — Lochmout se usmál, smekl klobouk a odpověděl: „Knížecí Osvícenosti, to bych jim moh dokázat, dybych měl flintu." Nato kníže pán poručil jednomu z fořtů, aby dal Lochmoutovi flintu do ruky, a řekl: „To bych rád viděl, jak umíš střílet, až vyskočí srnec, střel si po něm." — „Knížecí Osvícenosti, srnce střelí leckdos," odvětil pytlák, „ale já jim dokážu jinou věc. První ránou z týhlenc dvojky mu ustřelím pravý parůžek a druhou levý zadní běh. Daj mě zavřít, dyž to nesvedu!" — A za pět minut toho dokázal! Kníže pán na to: „Lochmoute, tys chlapík. Vezmu tě do svých služeb. Vyber si, kterou chceš hajnici, a já tě tam dosadím a ještě ti přidám na hotových." — Ale Lochmout tu službu nepřijal. „Knížecí Osvícenosti," řekl prý, „ráčej vodpustit, ale já to vzít nemůžu. Bylo by to zaopatření až do smrti, ale já sloužit neumím, a potom, ráčej dovolit, musel bych se voženit a toho se bojím. Ženské moc mluví a nic nesmící. Já se na ženskou nemůžu vázat; ženskou mám na hodinu, řekněme na den, nanejvejš na tejden a potom zas jinou. Je jich dost na světě, aby je člověk moh vyměnit." Nato, nevyčkav, co kníže pán mu odpoví, hodil flintu na zem a ztratil se mezi druhé honce. Kníže pán prý se smál mnohé té řeči a vypravoval o svém setkání s Lochmoutem, až se ta věc dostala k samému císaři pánu.
