Hrob Otakara Vočadla (hřbitov Klatovy). Prof. PhDr. Otakar Vočadlo (2.října 1895, Klatovy - 24.ledna 1974, Praha) byl zakladatelem studia anglistiky na Universitě Komenského v Bratislavě a amerikanistiky na pražské universitě Karlově. Byl členem King´s College Cambridge a členem Philological Society v Londýně, nositelem medaile Institute of Linguists. Mezi jeho žáky patří budovatelka cambridgské slavistiky Hillová, vynikající rusista prof. Matthews a srovnávací slovanský filolog Morison. Pod záštitou Cambridge vedl též kurzy pro dělníky (W.E.A.). Ovládal 25 jazyků. Přednášel i na řadě amerických universit, kde připomínal význam slavistických studií. Byl osobním přítelem Karla Čapka a současně jeho průvodcem na cestě po Anglii. Za války byl vězněn v koncentračních táborech (Terezín, Osvětim a Buchenwald), kde svým spoluvězňům byl nejen ochotným učitelem angličtiny a ruštiny, ale svou osobností i morálním povzbuzením. Při příležitosti jeho nedožitých stých narozenin mu byla v roce 1995 v jeho rodných Klatovech odhalena pamětní deska. Uspořádal Čapkovy korespondence, které pod názvem "Anglické listy" Karla Čapka vydalo nakladatelství Československé akademie věd již po jeho smrti (1975). Anglické listy Karla Čapka, se dočkaly reedice, uvedené předmluvou od lingvistova syna profesora Radoslava Vočadla.
Parkoviště, restaurace s krbem a BTV, sauna (kapacita 6-7 osob), ruský kuželník, terasa, zahradní posezení, ohniště, grill, půjčovna sportovního náčiní.
bar
bezbariérový pokoj bezbariérový přístup domácím zvířatům vstup povolen garáž gril internet, wifi konferenční centrum krb nekuřácký objekt ohniště parkoviště otevřené parkoviště uzavřené společenská místnost úschovna cenných předmětů zahrada s posezením2L, 3L, 4L (jedna místnost nebo dvě průchozí ložnice) se sprchou a WC. 2L-pokoj č. 9 má vlastní WC na chodbě o patro níže.
vybavení pokojů: balkón CD přehrávač DVD přehrávač internet, wifi koupelna s vanou koupelna se sprchou lednice minibar pračka satelit televize trezor WC na pokoji apartmány 2L apartmány 3L apartmány 4L apartmány 5L apartmány 6L 1L 2L 3L 4L 5L 6L přistýlka stravování restaurace jídelna snídaně obědy večere restaurace v objektu, možnost ubytování bez stravy vlastní vaření společné vlastní vaření na pokoji lednice mikrovlnná trouba myčka nádobí nádobí sporák toustovač trouba konvice bazén venkovní bazén vnitřní fitcentrum ping-pong sauna solárium squash šipky tělocvična tenisový kurt úschovna kol úschovna zimní výbavy vysoušeče obuvi wellness whirpool brouzdaliště dětská postýlka dětská židle dětské hřiště dětský bazén dětský koutek hlídání dětí houpačka pískoviště prolézačky skluzavka dětský vlek trampolína salónek zasedací místnost kongresový sál bussiness centrum dataprojektor flipchart konferenční set pódium šatna v sezóně pouze týdenní pobyty ubytování celoročně / provoz v zimní sezoně kauce Vánoce SilvestrParkoviště, restaurace pro ubytované, posilovna, sauna, venkovní posezení s grilem, úschovna a půjčovna kol a lyží.
bar bezbariérový pokoj bezbariérový přístup domácím zvířatům vstup povolen garáž gril internet, wifi konferenční centrum krb nekuřácký objekt ohniště parkoviště otevřené parkoviště uzavřené společenská místnost úschovna cenných předmětů zahrada s posezením2L s možností přistýlky se sprchou, WC, BTV/SAT. Apartmány 2 - 6 ti lůžkové s vlastní koupelnou, WC, BTV/SAT, vybavenou kuchyňkou a venkovní terasou s výhledem na pasoucí se koně.
vybavení pokojů: balkón CD přehrávač DVD přehrávač internet, wifi koupelna s vanou koupelna se sprchou lednice minibar pračka satelit televize trezor WC na pokoji apartmány 2L apartmány 3L apartmány 4L apartmány 5L apartmány 6L 1L 2L 3L 4L 5L 6L přistýlka stravování restaurace jídelna snídaně obědy večere restaurace v objektu, možnost ubytování bez stravy vlastní vaření společné vlastní vaření na pokoji lednice mikrovlnná trouba myčka nádobí nádobí sporák toustovač trouba konvice bazén venkovní bazén vnitřní fitcentrum ping-pong sauna solárium squash šipky tělocvična tenisový kurt úschovna kol úschovna zimní výbavy vysoušeče obuvi wellness whirpool brouzdaliště dětská postýlka dětská židle dětské hřiště dětský bazén dětský koutek hlídání dětí houpačka pískoviště prolézačky skluzavka dětský vlek trampolína salónek zasedací místnost kongresový sál bussiness centrum dataprojektor flipchart konferenční set pódium šatna v sezóně pouze týdenní pobyty ubytování celoročně / provoz v zimní sezoně kauce Vánoce Silvestr
Šumava a jižní Čechy nabízí rozmanité možnosti rekreace, odpočinku, sportu a zábavy pro Vaši bezchybnou letní či zimní dovolenou. Nabízí možnosti jako rafting, kanoistika, pěší turistika, cykloturistika, agroturistika, celoroční koupání a plavání, letní i zimní bobová dráha, lyžování, golfové hřiště, skalní lezení, tenis, rybaření, houbaření a díky Lipenské přehradě i jachting. Vhodné pro pobyty rodin s dětmi. Dovolená s dětmi nebo aktivní dovolená sportovně založených hostů je na Šumavě skvěle zabezpečena. Pobyty jsou též ideální pro firemní akce nebo podnikové pobyty, spojené například se vzděláváním a stmelováním pracovních kolektivů - teambuilding. Chcete prožít nezapomenutelnou zimní dovolenou na horách s dětmi, rodinou či přáteli? Skvělé lyžování a zimní dovolenou můžete prožít v Čechách a nemusíte jezdit daleko. Šumava je ideální také pro milovníky pěší turistiky či cykloturistiky. Vyznavačům architektury a historie zase letní dovolená na Šumavě nabídne nepřeberné množství šumavských a jihočeských památek. O množství sněhu, o počasí na Šumavě se můžete informovat prostřednictvím netu pomocí sítě šumavských web kamer. O upravenosti běžeckých tratí informuje Bílá stopa. Na Šumavě si můžete poslechnout místní rádio Rock Radio Šumava, Kiss Jižní Čechy a projít se po místech kudy chodil Král Šumavy, nebo spisovatel Šumavy Karel Klostermann, který miloval horu Javorník na Šumavě.
Ukázka z knihy Mlhy na Blatech Karla Klostermanna:
A Vojta tedy zůstal.
„Budu mluvit moudře," pravil a mluvil „moudře", ač komáři zuřivě štípali, ač na odloučeném místě, v hluchém nočním tichu, ve slepé tmě letní půlnoci, měl po boku polonahou dívku, jejíž duši úplně ovládal, s jejímžto odporem mu nebylo třeba počítati; mluvil „moudře", ač ještě před chvílí sobě počínal jako říjící dravec...
Záhadný syn lidský, tento Vojta! Nevzdělaný, bez náboženství, znající Boha jedva dle jména, jen sebe a své choutky znal. Obdařen od přírody chytrou, vypočítavou a zároveň trpělivou prohnaností šelmy po kořisti prahnoucí, hotovil se k boji s celou lidskou společností, nelekaje se ničeho, co by se mu bylo mohlo postavit v cestu; dojista vraždy by se byl dopustil, šlo-li by o to, odstranili překážku nebo přiblížiti se cíli, za nímž jej vlekly divoké, nezřízené jeho pudy. Byl si dobře vědom své démonické moci nad jinými, kteří se ho báli; nikoho nevyhledával, k nikomu se nedružil, vyjímaje jedině Apolenu. S Václavem uzavíral styků jedině z toho důvodu, že tento zpočátku byl jaksi prostředníkem mezi ním a svou sestrou. Snad zprva také doufal, že hoch, který k němu opravdově lnul a se mu obdivoval, stane se časem slepým nástrojem jeho vůle; když pak shledal, že Václav pro svou měkkost a bojácnost se mu za takový nástroj nehodí, pustil jej ze svých výpočtů a spokojil se udržovat ho v neustálém strachu, aby mu snad nenapadlo vyzradit něco na něho. Postřehl dobře
duševní muka nebohého hocha a kochal se v nich s démonickou rozkoší...
A tento člověk zlý, bezohledný, naprosto sobecký, neodolal prosbě slabého, nevinného děvčete, jež se mu tělem i duší oddávalo, vidouc v něm cosi vznešeného, bohatýrského, ba nadlidského. Jí k vůli se tolikráte již přemohl a neustále přemáhal; když přes její rtíky přeskočilo slůvko „hřích", jež jinak proň nebylo leda prázdným zvukem, pohnulo se cosi v jeho nitru, cosi jako hrůza před něčím neznámým, a tatam byla jeho nezdolná síla, která každý odpor by byla hravě překonala. V takových chvílích i on se neubránil citu, že na světě je něco neskonale silnějšího jeho vůle, a toto poznání jej nijak netísnilo, ba, nevýslovně slastnou rozkoší všecku jeho bytost naplňovalo, přestože touha zmocniti se jí úplně a vášnivě jí užiti v něm nezmírala, ba, bez ustání rostla, bez ustání znovu se probouzela...
Och, Vojta mluvil „moudře"! — Sedě po jejím boku, objímaje její štíhlý, kyprý život, opájeje se vlahým teplem, sladkou vůní, jež tělo její dýchalo, naklonil ústa k jejímu uchu a šeptal, jako by lásku svou jí vyznával.
„Apoleno, je svrchovaný čas, víš! Ta věc se teď musí provésti. Víš beztoho, že velká voda mi odnesla jedny sádky se sedmi kapry a druhé mi zanesla tolikým bahnem, že ryby v ní polekaly. Železný se mi vysmál, když jsem mu to povídal. A já, víš, nechci, aby se mi kdo smál! Ten jeho výsměch mě mrzí víc než ztráta ryb; však mu to nedaruju! Má taky své sádky, chlap mizerná! — však jsem je vyslídil. Jen co se mi hodí, vyberu mu kluky, odvedu si" je a při příležitosti mu je zase prodám. A Bulkům do Zlivi se taky podívám. Lumpové mě ošidili o jednoho kapra — však se pamatuješ, že Pavlíček ti dal jen dva místo tří, když jsi mi tam tenkrát pro ně došla. Zato jim jich seberu aspoň pět..."
Apolena se zasmála. Co jí hříbek vypravoval, zdál se jí vrcholem dovednosti.
„Ty mi rozumíš, ty!" Vojta přerušil svoje vypravování a tiskl dívku pevně k sobě, vášnivě ji líbaje.
„Co ti voda vzala, dovedl sis nahradit," pravila dívka, nevzpírajíc se mu; „však jsi chytil aspoň patnáct kaprů od té doby... ale, prosím tě, můj drahý Vojto, ustaň... v hlavě se víří... řekl jsi, že budeš moudrý..." Pustil ji.
„Máš pravdu, máš pravdu," zablábolil, „řekl jsem, že budu moudrým, a zapomínám se... Jak tak těžko být moudrým... mám tě tolik rád..."
„Já tě mám také tolik ráda, můj Vojto..., ale pomysli: kdyby se něco stalo, bylo by po všem... na všecky časy po všem... a já bych z toho umřela..."
„Ty neumřeš, Apoleno, ty neumřeš! Vždyť ti povídám, že budu moudrým... že ti neublížím... Však vidíš, že jsem již odsedí od tebe. Neboj se, moje holubičko! Raděj bych sám umřel, než bych ti ublížil."
Dýchal těžce, seč byl, se přemáhal...
A přemohl se zase, zase cosi lepšího v něm a nad ním zvítězilo.
„Kdo poví, kde plovou moji kapři," začal pojednou mluvit; „snad se dostali s velkou vodou do Zlivského rybníka. To by tak bylo, abych já nadháněl knížecím svoje ryby! Přece chápeš, že tohle být nemůže."
Rozumí se, že chápala, ani v nej menším nepochybovala, že by to byla velká nesrovnalost. Knížecí mají stokrát tolik kop co Vojta jednotlivců.
„A v těchhle mých sádkách se kluci špatně živí," vykládal dál; „hledat si potravu nemohou, třeba se jim spokojit tím, co voda jim přinese. To nejde: do podzimku, místo co by ztučněli, spadnou se, vychrtnou. Letos už to nezměním, ale na rok bude jinak. Ten rybníček tuhle se musí vypustit, vyčistit, upravit; potom se podíváš, co bude kaprů a jací budou tuční. Tohle musí provést Václav, přimět sedláka, aby bez odkladu započal vyvážet bahno. Ty to Václavovi řekneš, nedáš mu pokoje. Řekneš mu, že já to chci, rozumíš?... Já to chci, to slovo platí. Uvidíš, že poslechne."
„Toť se rozumí! Když ty chceš, on musí uposlechnout," odpověděla velmi vážně. „Bud bez starosti, hned zítra mu to řeknu."
„Dobře. Já s ním promluvím taky. Co má sedlák z toho rybníčku? — Nic! — Jen žáby a komáři se v něm rodí, z bahna se udělá kompost, to bude ňáká mrva na pole, lepší než hnůj, však se všickni podivíte!"
Pustil se pak do obšírných výkladů, jak si vše zařídí, a kochal se v úvahách o svém budoucím bohatství. Se zlivskými „sádkaři" že bude vítězně konkurovat, ujišťoval; jich je mnoho a k tomu nejsou svorní a neustále se mezi sebou hašteří, kdežto on bude sám a jediný v držení svého rybníčku. Kdyby nešlo o to, že samoten nemůže podnikati velkých lovů, všecko by jim zkazil, třeba pěšáky by jim poslal na krk, aby jim každý lov zmařili. Však později to udělá, jen až se z vojny vrátí; pak si udělá spolek s Lochmoutem a svět bude žasnouti nad jejich podniky a výpravami. Zachechtal se svým zlým, ďábelským smíchem, a dívka, ač se nemohla ubránit jakési tajné hrůze, smála se s ním.
Rozešli se pak, slíbivše si, že nazejtří v noci se opět sejdou.
Nazejtří Václav oral strniště na samém kraji Blat. Poledne tu, poslední brázdu doorával. Krásný, ale horký den. Žhavé paprsky sluneční dorážely na širá Blata jako sprcha ohnivých šípů; vše zářilo, vše se koupalo v záplavě světla. Opodál, ale v dohledu mladého oráče, pásla se skupina hříbat; tráva tam tak vysoká, že bujně dovádějící a poskakující zvířata se v ní brodila až po břicho. Než, nebyla rozložitá, tato hustou zelení porostlá plocha; jen málo více vpravo, kde půda poněkud stoupala, černal se naprostý suchopár; nikde stébelka, vše vyprahlo, vše připomínalo udupaný mlat z hlíny, smíšené rašelinou a uhelným prachem; holá černá zem střebala a pohlcovala těkavý jas padajících na ni ohnivých paprsků. Za touto příšernou pouští pak vystupovala zase zelenající se místa, jiným pažitem pokrytá: trsy skřípin a tvrdého sítí, skupiny nízkého, plazícího se křoví, menší i větší hladiny vodní, tu lesklé, odrážející paprsky sluneční i blankyt nebeský, onde plaše se kryjící do hlubokých stínů lemujícího a prostupujícího je hustého jako brčál zeleného rákosí; v dálné dálce vinul se klikatý tok Soudného potoku, nebylo vidět jeho vod, jen stromy, rákosí a kře, které jej vroubily. Nad touto živou hrou barev, světel a stínů vznášelo se nad vším krajem cosi ponurého, chmurného, skHčujícího, jakési těžké ovzduší, zcela jiné onoho, jež plíce volně dýchají střed luk a polních lánů, v hájích a lesích, na horních stráních a na březích bystře tekoucích řek...
Doorav brázdu, Václav se zadíval do Blat. Oči jeho zabloudily do dálky, spočinuly chvilku na skupinách stromů, na červených taškových střechách a na bíle omítěných zdech statků a chalup zbudovských, nad nimiž se vznášely lehounké modravé páry, načež obrátiv se, přistoupil k svému spřežení.
„Ty moje Vranko," promluvil k náruční klisně, statné, černé jako uhel, s velkou bílou lysinou od čela až k nozdrám, těl-naté, lesklé, potřepávaje ji na krku, „ty moje zlatá! V jednom roce jsme se narodili a z posledních tří roků jen jednou jsem tě nenakrmil, viď?... Táta tě zamýšlí prodat, ty moje ubohá... Jak mi bude bez tebe?... Zrovna mi připadá, že s tebou odejde všecko, co mě těšívalo... A ty, komu se dostaneš? Kam tě zašantročí handlíř, který tě koupí?... Kdo poví, jaké dřině propadneš, a chudinko, třeba se ani jak náleží nenasytíš !... Vidíš, má stará — sloužilas nám věrně tolik let, a že stárneš, že už tak nemůžeš jako dřív, zbavujeme se tě!... To je tvůj osud, jakáž pomoc!... A přece je mi tě tak líto, že bych plakal nad tebou... Jdeš do nejistá, vidíš!... a já taky, moje Vranko, někam se řítím, nevím kam — a něco visí nade mnou, něco strašného, nemohu ti to vypsat, ale zdá se mi, že mě to rozdrtí, že tomu neuteku... To je, vidíš, zase můj osud!... Nu, každý neseme své, neubráníme se!... Ale říkej si každý cokoli, není spravedlivo, že člověk prodává němou tvář, která mu věrně sloužila, nejlepší síly své mu obětovala... Zdá se mi, že němá tvář žaluje na nás u Krista, a Pánbůh nás za naši nespravedlivost trestá..."
