Šumavský rozcestník: hřbitov Poleň

hřbitov Poleň

detailní info

kategorie: kultura a památky / hřbitovy
lokalita: klatovsko
GPS: 49°25'40.127"N, 13°10'35.390"E

popis

Na hřbitově v Poleni stoj kapli sv. Salvátora z roku 1789 (která slouží jako hrobka poleňských farářů) a barokní márnice. Naleznete zde i náhrobek národního buditele a obrozence, filologa, lexikografa, spisovatele, pedagoga, básníka a překladatele Josefa Franty Šumavského. Josef Franta Šumavský (27.listopadu 1796 Poleňka u obce Poleň – 22.prosince 1857, Praha), vlastním jménem Josef Franta, byl významný český obrozenecký, vlastenec, jazykovědec, spisovatel, pedagog, lexikograf a organizátor kulturního života v Praze. Pocházel z chudé rodiny venkovského tesaře. Do školy chodil v obci sousední obci Poleň, učil se také hře na housle a klarinet. Díky seznámení s mladším bratrem místního faráře, který jej připravil ke studiu, navštěvoval klatovské benediktinské gymnázium mezi léty 1814 - 1819. Po jeho absolvování odešel do Prahy, kde vystudoval filozofii a vstoupil do řádu benediktinů na Emauzech. V Praze se sblížil s předními obrozenci, jako byli Dobrovský, Nejedlý, Jungmann a Hanka. Roku 1830 založil s Amerlingem, Tomíčkem a J. J. Langerem časopis Čechoslav. Po vystoupení z kláštera se stal pomocným učitelem v opatrovně na Hrádku, kterou vedl Jan Svoboda. V letech 1840 – 41 byl členem vlastenecké skupiny, která mimo jiné zorganizovala první český bál. Obrozenci zapojovali do vlastenecké práce i ženy a v tomto okruhu byla i krásná Bohuslava Rajská, do níž se Franta Šumavský zamiloval. K jeho zklamání se ale provdala za F. L. Čelakovského… Roku 1846 dokončil nové vydání německo-českého slovníku, čímž pokračoval v díle Josefa Jungmanna a v následujících pěti letech sestavil česko-německý slovník. Po celý život žil v chudobě, protože neměl stálé zaměstnání, ucházel se sice o místo vysokoškolského profesora, ale nikdy na toto místo nedosáhl. Roku 1835 se ucházel o učitelskou stolici českého jazyka na pražské univerzitě, ale protože se o ni současně ucházel i jeho přítel F.L. Čelakovský, Franta ustoupil. Byl také členem pražského spolku Repeal, připravoval s politiky červnový Slovanský sjezd v Praze a účastnil se i na jeho jednáních. Po politických událostech roku 1849 se soustředil hlavně na vydání všeslovanského slovníku, kde chtěl sjednotit všechny slovanské jazyky jedním písmem a pravopisem, ale jeho první sešit, vydaný v roce 1852 skončil nezdarem. V letech 1848 až 1850 učil český jazyk na pražském gymnáziu a roku 1852 se znovu neúspěšně pokouší o habilitaci na filosofické fakultě. Umírá 22. prosince 1857, byl pohřben 24. prosince na pražském olšanském hřbitově.