Šumava: klatovsko
šumavská poloha: mapy.cz
informace přináší šumavské ubytování: apartmány Rudík, Železná Ruda
Anton Schott (8.února 1866, Uhliště - 4.dubna 1945, na svém panství Hub bei Mettmach, Horní Rakousko ) byl rakouský spisovatel autor množství povídek, padesátky samostatných knih a prastrýc spisovatele Josefa Holuba. Anton Schott se narodil 8. února roku 1866 v Uhlišti (Kohlheim) čp. 23 svobodné matce Theresii Zierhutové, dceři Johanna Zierhuta, podruha v Uhlišti č.p. 23, a Theresie, roz. Altmannové ze Svaté Kateřiny (Sankt Katharina). Jako manželské bylo dítě, pokřtěné původně jménem Anton Zierhut, legitimizováno až sňatkem chalupníka ze Zadních Chalup Franze Schotta, syna Antona Schotta a Barbary, roz. Windové ze Zadních Chalup s Theresií Zierhutovou. Protože nebyla na Zadních Chalupách škola, naučil se číst a psát od svého otce, teprve v roce 1878 byla v obci zřízena jednotřídka a v ní získal první školní vědomosti. Otec byl pouhým tkalcem, těšil se však obecné úctě svého okolí. V roce 1879 ho dal otec na reálku do Plzně, pro nedostatek prostředků musel studia ukončit. V patnácti letech nastoupil jako písař u advokáta Dr. Rennera v Nýrsku. Vlastním studiem se ale nadaný mladík nakonec dopracoval až k maturitní zkoušce na německém učitelském ústavu v Praze a v letech 1883–1895 působil jako učitel v blízkém Červeném Dřevu. Tehdy i otiskl své první povídky. V roce 1902 získal za román „Gottesthal“ (Boží údolí) významné ocenění, nechal učitelování a koupil si v obci Zadní Chalupy stará kasárna finanční stráže s několika polnostmi a stal se rolníkem. Věnoval se botanickým studiím a zajímal se o veřejné záležitosti natolik, že byl zvolen starostou obce. Když děti odrostly, prodal v roce 1918 usedlost a usadil se v Rakousku. Během své literární činnosti vydal na padesát svazků knih a třicet svazků povídek a novel. V románu Der letzte Richter (Poslední rychtář) popsal zánik výsad obyvatel Královského hvozdu, tzv. Králováků, v letech 1847–1848. Ve svých knihách opěvoval přírodní krásy šumavské země a šumavského sedláka. Zemřel v 79 letech 4. dubna 1945 na svém statku Hueb v Mettmachu v hornorakouském okres Riedl. Po jeho smrti bylo vydáno rozsáhlé dílo pod názvem „Einer der Stillen im Lande“ (Jeden z tichých v zemi). Anton Schott je prastrýcem německého prozaika se šumavskými náměty Josefa Holuba, rodáka z Nýrska a autora románu „Der rote Nepomuk“. Anton Schott získal v roce 1901 Cenu německé literární společnosti, v roce 1923 2. cenu Herder nakladatelství, udělení stříbrné medaile z Rakouské republiky roku 1929. Jeho literární dílo zahrnuje romány, povídky a historické romány, v jehož středu je život na venkově.
Hledáte kvalitní a zároveň levné ubytování na Šumavě? Chcete si do sytosti užít sportu a jiných aktivit nebo jen relaxovat a odpočívat? Máte rádi kola, lyže, turistiku, rafty, kánoe, koupání, rybaření, outdoor aktivity? Pak je Šumava ideální destinace pro Vaši levnou dovolenou a odpočinek. Pravá relaxace v krásné šumavské přírodě! Oblast nabízí ideální podmínky pro pěší (horskou) turistiku, cykloturistiku po upravených cyklostezkách v okolí, rybaření, sběr lesních plodů, sjíždění divoké vody, běžecké a sjezdové lyžování, či podnikání nejrůznějších výletů. Nabízí se Vám pronájem ubytovacích objektů, soukromí, pobyty pro rodiny s dětmi, rodinná dovolená, dovolená s dětmi, nekuřácké ubytování, cyklisté vítáni, děti vítány, pobyty s dětmi, děti zdarma, levné ubytování, prázdniny s dětmi, dětské hry, aktivity s dětmi, hlídání dětí. Levné ubytování pro firemní i turistickou klientelu. Bohatá nabídka ubytování v ubytovně pro pracovníky firem a organizací, v nabídce jsou také turistické ubytovny. Šumava je jednou z nejnavštěvovanějších rekreačních oblastí díky svým přírodním atraktivitám. Nabízíme k pronájmu chaty, chalupy, hotely, penziony, apartmány i jiné rekreační objekty. Kvalitní a přitom levné ubytování na horách i u vody. Volné silvestrovské termíny na šumavských chatách. Hrady a nekonečná zeleň protkaná sítí horských potoků, volný prostor a čerstvý vzduch. Dlouhé horské pásmo, které se táhne podél jihozápadní hranice Čech s Německem a Rakouskem. Najdete zde také největší tuzemský park s rašeliništi, ledovcovými jezery a zbytky pralesových porostů a vodopádů. Příroda a lidové tradice je nabídka, která se neodmítá. Lidské ruce tady dokázaly vyrobit zázračné kousky skla doložené exhibicemi zdejších muzeí. Řadu úžasných míst najdou na Šumavě milovníci dalekých výhledů - vydejte se k rozhlednám na Pancíři, Poledníku, Kleti, Libíně, Mařském vrchu či na výlet při Schwarzenberském nebo Vchynicko-tetovském plavebním kanálu. Za pozornost stojí návštěva grafitových dolů, skanzen lidové architektury či návštěva městské rezervace Českého Krumlova. Jedno je zcela jisté - Šumava nabízí spousty romantických míst uprostřed historických měst, středověkých pevností a hradů.
Ukázka z knihy Mlhy na Blatech Karla Klostermanna:
„Pan správec nepřijel!" vydralo se mu slovo; „a kdo ví, přijede-li do večera." „To přijede," tvrdil Krušnej, „dyť slíbil..." Potužák potřásl hlavou.
„Och, páni slibují!" pravil smutně. „Čas utíká. Odvedou ho třeba do Budějovic a tam bude hůře..."
„Nu, nedej Pánbůh, ale nic plátno, musíme čekat. Beztoho jsi chtěl zajít napřed k panu notáři... poradit se. Pojďme tam!"
Šli, ale nedošli; uvážili, že také pan notář obědvá a že ten také nesmí být vyrušen. Zašli tedy do hostince poobědvat, vypít sklenici piva. Krušnému tam bylo zjevně volněji, rozpovídal se o tom, o onom; než Potužák ho jen nedbale poslouchal, neměl stání ani klidu. Sotva minula jedna hodina, již se měl opět k odchodu; především že dlužno promluviti se soudním sluhou, který má dozor nad vězni, pravil, aby zvěděl, co je s Václavem, zůstane-li tu nějaký den ještě, zavedl-li se s ním výslech a bude-li vůbec možno promluvit s panem soudcem; pak teprve hodlal zajiti na poradu k panu notářovi. Soudního sluhu že zná, s tím je řeč; také prý není třeba se bát, že by se urazil, kdyby se mu něco položilo na ruku; žel, že panu soudci s takovouhle přijíti se nesmí, jinak že by mu rád dal třeba tisíc zlatých.
„Tisíc zlatých je moc peněz," mínil nato Krušnej; „to není, jako by člověk dal pomazánku nebo husu do kuchyně. Mohlo by se to nějak přece snad zkusit, ale obalit by se to musilo."
Ne, Potužák měl s to rozum, že nepřistoupil na tuhle řeč, soudě právem, že by pokus podplatiti soudce mohl míti osudných následků.
Odebrali se tedy k soudu, přímo do bytu sluhova vešli a Potužák se jal s ním vyjednávati.
,,Pane Nováku, znáte mě a víte, co se přihodilo mému chlapci."
,Jak bych neznal, pantáto Potužáku — ale ta věc je tuze zlá..."
„Není přece možná, aby kdo věřil, že by ten chlapec se čeho takového mohl dopustiti. Ten, co je živ, kamenem po psu nehodil."
Sluha, starší člověk už a vysloužilý poddůstojník dragounský, pokrčil ramenoma a stáhl husté, ježaté šedé brvy.
„Nic platno, pantáto, — udání je tu, my je nemůžeme hodit pod stůl, i kdyby běželo o knížete pána, a musíme zavést i tření, jak lomu chce zákon."
,,Dobře, pane Nováku, ale já nic nechci, co by se příčilo zákonu. Zákon přece nechce, aby nevinný člověk byl vězněn i odsouzen." Sluha zase pokrčil ramenoma a zase stáhl brvy.
„Spravedlnost je nade všecko, pantáto," pravil vážně, „a my tady u soudu konáme spravedlnost. Na vašeho syna přišla obžaloba a on musí prokázat svou nevinu. Zavedeme s ním výslech, zavoláme svědky, porovnáme, co ten řekl, co zase onen, a z toho se potom usoudí. V téhle věci má poslední slovo krajský soud v Budějovicích, protože tu neběží o přestupek, nýbrž o zločin. To je vždycky ošklivá věc."
Potužák chtěl odpověděti, ale Krušnej ho předešel.
„O tuhle tu nejde, pane Nováku," pravil, položiv sluhovi důvěrně ruku na rameno, „tohle kmotr ví, ale on by rád věděl, kam ta věc už došla, a byli-li už tady ti svědkové, vlastně ten jeden svědek, ten pěšák, a co ten vypověděl — a potom, jestli jako už dnes nebo snad zítra ten jeho ubohý chlapec, který načisto nic neudělal, bude dopraven do Budějovic, a pak taky, mohl-li by promluvit slovíčko s panem soudcem..."
„To je toho moc, tuze moc!" přerušil jej sluha, potřásaje hlavou a krče znova ramenoma; „to bych se na to všechno musel podívat, nahlídnout do těch spisů. Mně se zdá, že vyslýchán už byl hned ráno, aspoň nějaký protokol se s ním sepsal, ale jak pravím, nahlédnout bych do něj musil. A co se týče promluvení s panem soudcem, to věru nevím, co bych poradil. Je to zmíry hodný pán, náš pan soudce, ale přísný! Zákon je mu nade všecko, víme! A abych pravdu řekl, někdy taky trochu divný, zrovna kouše někdy. Nesmíme se divit, má toho někdy v hlavě mnoho, zrovna jako já, víme! Já taky jsem někdy dobrák, a někdy zrovna čert do mne vjede, a tu mě potom raděj nechat, vyhnout se mi a nepromluvit na mne."