Pamětní deska spisovatele Josefa Holuba byla odhalena v sobotu 8. září 2012 a je umístěna na kameni, který byl symbolicky vzat z pomezí mezi Pocinovicemi a Nýrskem. O její vznik se zasadilo Muzeum Královského hvozdu ve spolupráci s Městskou knihovnou Nýrsko a stalo se tak na trávníku vedle Lesního divadla. Josef Holub se narodil v Nýrsku a prožil zde dětství. Pan Holub je autorem románu Červený Nepomuk, kde popisuje dobu před druhou světovou válkou právě v našem městě. Odhalení pamětního kamene zúčastnily také jeho děti - syn Georg Holub a dcera Martina Bauer. Byl tak založen park paměti, vytvořen má být vzpomínkový kámen pro spisovatele žijící nebo tvořící v Nýrsku a okolí. Josef Holub (7.září 1926, Nýrsko - 4.července 2010, Grab) byl německý spisovatel, autor knih pro děti, českého původu. Po absolvování gymnázia byl jako sedmnáctiletý odvelen na východní frontu, kde přežil asi rok. Poté byl převelen na budování atlantického valu, během spojenecké invaze byl pak zajat. Ze zajetí se mu podařilo uprchnout, dostal se zpátky do Nýrska a až do konce války se skrýval v seníku u svých příbuzných. Po válce nějakou dobu pašoval věci pro Němce, kteří už opustili Československo, nakonec sám do Německa odešel. V Německu byl Holub šmelinářem, uměleckým řemeslníkem, cihlářem, listonošem, přednostou jednoho úřadu a vrchním poštovním radou… Měl tři děti a jako úředník na odpočinku zastával místo obecního archiváře v Großerlachu ve spolkové zemi Bádensko-Württembersko. Psát začal po odchodu do důchodu. Holub byl úspěšným autorem knih pro mládež, dostal se dokonce do školních osnov v některých státech Ameriky nebo v Japonsku. Ve svých knihách vycházel ze svých zážitků z mládí, které prožil právě v Nýrsku, v tehdejší době v Sudetech. Byl spolupracovníkem nýrského muzea, věnoval mu například řadu svých knih v různých vydáních nebo deník, který si psal jako student gymnázia v Prachaticích. Roku 1992 se stal nositelem Ceny Petera Härtlinga a rok nato i Oldenburger Kinder- und Jugendbuchpreis za román Červený Nepomuk, v roce 1998 získal v USA cenu za další svou knihu Bonifaz und der Räuber Knapp a hned dvakrát mu bylo ve švýcarském Curychu uděleno ocenění zvané La vache qui lit (tzn. Kráva, která čte). V dnes zaniklých Zadních Chalupách je pamětní tabulí připomenuto jméno jiného šumavského autora Antona Schotta (autor množství povídek, padesátky samostatných knih), jehož byl Josef Holub prasynovcem. Česky vyšla pouze jeho kniha Červený Nepomuk, ve které popisuje přátelství českého a německého kluka v tehdejších Sudetech. Za zmínku stojí i román Rusák o sedmnáctiletém chlapci, který se zúčastnil Napoleonova tažení do Ruska, ale jde vlastně o autorovy vlastní zážitky z druhé světové války. Josefa Holuba je možno řadit mezi šumavské básníky. Rodina Holubova byla s ryze českým jménem prokazatelně jako německá usazena v Hojsově Stráži (Eisenstraß) od konce 18. století. Z české strany pocházely přivdané manželky (Josef Holub však uvádí, že matčini předkové byli němečtí). Josef Holub zemřel začátkem července roku 2010 v místní části Grab (někdejší samostatné obci s Großerlachem od roku 1974 spojené a jejímž čestným občanem od 3.7.2008 je). Je autorem knih: Der rote Nepomuk (1992), Bonifaz und der Räuber Knapp (1996), Lausige Zeiten (1997), Juksch Jonas und der Sommer in Holundria (1998), Die Schmuggler von Rotzkalitz (2001), Schmuggler im Glück (2001), Der Russländer (2002). Děj knihy Červený Nepomuk (Der rote Nepomuk, 1992) se odehrává na česko-bavorském pomezí ve městě Nýrsko (Neuern) a je napsán na základě skutečných postav se skutečnými jmény, jen přeházenými… Popisuje osudy dvou přátel, německého a českého chlapce v neklidném roce 1938. Jde o jedenáctiletého Čecha Jiřího a desetiletého Němce Josefa, kterému Jiří říká Pepíček, a jenž je také vypravěčem příběhu. Jejich přátelství vzniklo za poněkud drsnějších okolností, ale o to silnější pak bylo. Pepíček vše sleduje, ale svět dospělých je mu vzdálený, ne všemu rozumí a mnohem důležitější jsou pro něj výpravy s jeho kamarádem Jiřím. Na říčním ostrově (říčky Chodská Úhlava) si vybudují indiánskou chatrč a tráví v ní své dobrodružné léto. Jenže události roku 1938 promlouvají nejen do života v jejich vesnici, ale i do jejich letního dobrodružství. A jedna z událostí jejich poklidný ráj totálně převrátí na ruby. A s postupujícím časem se vše nevratně mění... Doba nemá pro jejich přátelství pochopení. Velké dějiny vtrhnou do prázdninové idyly a všechno se navždycky změní. Vzrůstající napětí mezi českou a německou komunitou dostává díky dětskému vypravěči překvapivý rozměr a dětský pohled závažné téma překvapivě zlidšťuje. Podle literárních kritiků tak čtenáři naštěstí nepřišli o pozoruhodný příběh, jehož vypravěč se dívá na vyostřené historické události nezaujatě a bez předsudků. Půvabná knížka pro děti vyšla v překladech také v USA, Nizozemí a Itálii.
Parkoviště, restaurace s krbem a BTV, sauna (kapacita 6-7 osob), ruský kuželník, terasa, zahradní posezení, ohniště, grill, půjčovna sportovního náčiní.
bar
bezbariérový pokoj bezbariérový přístup domácím zvířatům vstup povolen garáž gril internet, wifi konferenční centrum krb nekuřácký objekt ohniště parkoviště otevřené parkoviště uzavřené společenská místnost úschovna cenných předmětů zahrada s posezením2L, 3L, 4L (jedna místnost nebo dvě průchozí ložnice) se sprchou a WC. 2L-pokoj č. 9 má vlastní WC na chodbě o patro níže.
vybavení pokojů: balkón CD přehrávač DVD přehrávač internet, wifi koupelna s vanou koupelna se sprchou lednice minibar pračka satelit televize trezor WC na pokoji apartmány 2L apartmány 3L apartmány 4L apartmány 5L apartmány 6L 1L 2L 3L 4L 5L 6L přistýlka stravování restaurace jídelna snídaně obědy večere restaurace v objektu, možnost ubytování bez stravy vlastní vaření společné vlastní vaření na pokoji lednice mikrovlnná trouba myčka nádobí nádobí sporák toustovač trouba konvice bazén venkovní bazén vnitřní fitcentrum ping-pong sauna solárium squash šipky tělocvična tenisový kurt úschovna kol úschovna zimní výbavy vysoušeče obuvi wellness whirpool brouzdaliště dětská postýlka dětská židle dětské hřiště dětský bazén dětský koutek hlídání dětí houpačka pískoviště prolézačky skluzavka dětský vlek trampolína salónek zasedací místnost kongresový sál bussiness centrum dataprojektor flipchart konferenční set pódium šatna v sezóně pouze týdenní pobyty ubytování celoročně / provoz v zimní sezoně kauce Vánoce SilvestrNově postavené útulné prázdninové byty, parkoviště, úschovna kol a lyží, zahradní posezení, pískoviště.
bar bezbariérový pokoj bezbariérový přístup domácím zvířatům vstup povolen garáž gril internet, wifi konferenční centrum krb nekuřácký objekt ohniště parkoviště otevřené parkoviště uzavřené společenská místnost úschovna cenných předmětů zahrada s posezenímJeden dvoulůžkový byt (barevná televize se satelitem, sociální zařízení, kuchyňský kout). Dva čtyřlůžkové byty se skládají ze dvou dvoulůžkových pokojů s barevnou televizí se satelitem, vlastního sociálního zařízení, kuchyňského koutu (el. dvouvařič, varná konvice, překapávač, lednice, nádobí, utěrky).
vybavení pokojů: balkón CD přehrávač DVD přehrávač internet, wifi koupelna s vanou koupelna se sprchou lednice minibar pračka satelit televize trezor WC na pokoji apartmány 2L apartmány 3L apartmány 4L apartmány 5L apartmány 6L 1L 2L 3L 4L 5L 6L přistýlka stravování restaurace jídelna snídaně obědy večere restaurace v objektu, možnost ubytování bez stravy vlastní vaření společné vlastní vaření na pokoji lednice mikrovlnná trouba myčka nádobí nádobí sporák toustovač trouba konvice bazén venkovní bazén vnitřní fitcentrum ping-pong sauna solárium squash šipky tělocvična tenisový kurt úschovna kol úschovna zimní výbavy vysoušeče obuvi wellness whirpool brouzdaliště dětská postýlka dětská židle dětské hřiště dětský bazén dětský koutek hlídání dětí houpačka pískoviště prolézačky skluzavka dětský vlek trampolína salónek zasedací místnost kongresový sál bussiness centrum dataprojektor flipchart konferenční set pódium šatna v sezóně pouze týdenní pobyty ubytování celoročně / provoz v zimní sezoně kauce Vánoce Silvestr
Chloubou Šumavy není pouze nedotčená příroda, ale také kulturní památky. Lidovou architekturu můžete obdivovat v řadě vesnických památkových zón, ale i rozesetou po celé Šumavě a šumavským podhůřím - začleněnou do běžného venkova, nebo městské památky v městských památkových zónách. Na Šumavě naleznete také řadu zřícenin hradů a tvrzí, ale i řadu hradů, hrádků, zámků i zámečků. Za zmínku stojí i šumavské rozhledny. Šumava se dělí do šesti podcelků: Železnorudská hornatina, Šumavské pláně, Boubínská hornatina, Trojmezná hornatina, Želnavská hornatina a Vltavická brázda. Nejvyšší body Šumavy na hraničním hřebenu dosahují výšek nad 1300 m n. m. Nejvyšším vrcholem Šumavy je Velký Javor (1 456 m n. m.) na bavorské straně hranice. Nejvyššími vrcholy české části jsou Plechý (1 378 m n. m.), Trojmezná (1 361 m n. m.), Boubín (1 362 m n. m.), Jezerní hora (1 343 m n. m.). Na Šumavě se nachází velké množství rašelinových slatí, jejichž celková plocha činí cca 5.000 ha. Směrem do vnitrozemí přechází Šumava v Šumavské podhůří a Novohradské hory s výškami cca 1000 m n. m. Šumava disponuje jak velmi dobrými klimatickými i přírodními podmínkami pro rozvoj zimní turistické sezóny, tak také širokou nabídkou různých druhů sportovních či relaxačních aktivit zajišťovaných mnoha rozličnými rekreačně - sportovními, ubytovacími, stravovacími a dalšími zařízeními, která vytvářejí kvalitní základnu pro prožití příjemné a spokojené zimní a letní rekreace. Hledáte levné ubytování? Vybírejte z levného ubytování s nízkou cenou. Levné ubytování Vám vždy vyjde vstříc příjemnou cenou. Nebojte se levně ubytovat, není to většinou na úkor kvality ubytování. Vždy zde naleznete levné a kvalitní ubytování. Ubytování za výhodné ceny na horách u vody, ale i ve vesničkách, městysech a velkých městech. Široká nabídka levných hotelů, chat a chalup či penzionů je pravidelně aktualizovaná. Zcela nejlevnější způsob ubytování jsou levné ubytování v ubytovnách. Pro studenty a turisty jsou zejména lákavé ubytování v levných penzionech, či levné ubytování v soukromí.
Ukázka z knihy Mlhy na Blatech Karla Klostermanna:
Z těchto sporujících se myšlenek jej vyrušil Krušnej, jenž po dlouhém mlčení k němu promluvil:
„A vidíš, Jouzo, syna ti do vězení odvedli a velké hoře na tebe snesli, a přece bych hned a rád s tebou měnil. Pustí ho zas a bude tvůj, jako býval. A já těch dětí mám víc a na svobodě jsou, a přece nejsou mé, a nikdy nebudou. Před chvílís to viděl. Člověk by si zoufal."
„Brachu zlatý," vece Potužák, „každý si neseme svůj kříž a svoje starosti. Můj chlapec také ještě není na svobodě, krásně slíbil pan správec, že se ho zastane."
„O tom přece nebudeme pochybovat, po tom, cos vykonal. A vidíš, holka za tím chlapem běhá jako čubka, ta za tímhle, druhá za jiným, poslušnost vypovídají, na posměch vydávají sebe a mne a doma žena jim pomáhá, proti mně se spuntovali. Tak si zrovna myslím, že Pánbůh sám by je měl ztrestat. Toho chlapa voda měla odnést! Tys ho vytáhl! Dobře! Jsem rád kvůli tobě, žes je tím dostal na svou stranu, ale kvůli té holces ho tam mohl nechat. Já bych prstem pro něj nebyl pohnul! Napij se z Bezdrevi, holomku, a plav si třeba do Prahy a za Prahu! Neubude! Holku ať taky čert vezme a třeba ještě deset knížecích! Z takových námluv přece nic jiného nekouká než dlouhatánské průtahy a nakonec třeba ostuda!"
„Jakube, co povídáš, není v pořádku. To jen hněv z tebe mluví, třeba spravedlivý. Byla v tom jen náhoda, že já první jsem tomu mladíkovi podal tyč. Nebýt tam mne, byl by to učinil jiný, dost možná, že ty sám. V tom byla vůle boží. Člověk je člověk a křesťan, bližnímu třeba v nouzi pomoci. Když jsem ho viděl zápasit s proudem, ani mi nenapadlo pomýšlet, že je to knížecí mládek, že si namlouvá tvou dceru proti tvé vůli, nebo že si tím ve své věci pomohu. Viděl jsem prostě člověka, který se topí, a že mi v dosahu ležela tyč, podal jsem mu ji. Že potom promluvil Karhoun, víš sám, ale já bych si byl nevzpomněl vykládat jim tam, co mne tíží; však jsi viděl, že jsem už odcházel..."
„Že zrovna tenhle lump, tenhle Karhoun ty pány přivedl na tvou věc, mě mrzí," zaskuhral Krušnej; „člověk nemá štěstí! Než ještě hubu otevřel, měl jsem to na jazyku já a chtěl jim to hodit na hlavu, aby věděli, jaký jsi ty a jací jsou oni. Ten lajdák mě předešel. Potom ovšem si vzal právo pověsit se nám na paty. Ještě že jsme se ho zbyli..."
„Nu, vidíš, Jakube — Pánbůh užívá někdy zvláštních nádob, ve kterých nám ustědřuje své dary..."
„A co mě nejvíc hněte," přerušil ho Krušnej, „je to, že před takovým ničemným darebákem moje dítě mě zostudilo."
Potužák měl na jazyku říci svému starému příteli, že nepo¬slušnost svých dětí sám zavinil přílišnou povolností vůči své ženě a že nyní pozdě bycha honí, ale jak se naň podíval a viděl utrápený výraz jeho obličeje a slzy, jež mu stékaly po rozbrázděných tvářích, bylo mu ho líto a káravá slova mu uvázla v hrdle.
„Hleď, Jakube," pravil měkce, „neber si tohle tak do hlavy. Muší pomyslit, že holka má toho mládka ráda; nesmíš se divit, že se pobláznila, když ji tak poplašili zprávou, že se mi upil. Nebránils na počátku, proč najednou nyní bráníš? Víi přece, že teď už od něho neupustí. Na tvém místě bych ji byl nezdržoval, když ho chtěla vidět."
„Ale ten posměch z toho, Jouzo, ten posměch," zvolal Krušnej; „což mi má být jedno, když kdekdo bude říkat: Hleďte Rozáru Krušnejch! Běhá za mládkem až do rybárny! Věší se na něho jako klíště a na tátu div jazyk nevyplázne! — Pak se arciť o nás otírá každý otrapa!"
Ba právě, že Rozárka se těžce prohřešila proti mravům a způsobům blatských dívek, vydávajíc se za milencem do cizího stavení. To Potužák věděl lépe než kdo jiný, a kdyby se podobná věc byla stala v jeho rodině, velmi těžce by ji byl nesl a dozajista by nebyl připustil omluvy. Chápal také roztrpčení Krušného a za normálních okolností by ho byl i sdílel; než, za daných poměrů, uváživ, že chyba kotví v minulosti, kterou odčiniti nebylo již lze, hledal kdekterý důvod na omluvu nerozvážného děvčete, jen aby přítele potěšil a bolu jeho ulevil, což se mu po mnohých řečech také jakžtakž podařilo.
Došli zatím na Hlubokou. Právě když se ubírali mimo kostel, udeřila dvanáctá a zvonili poledne. Z budovy okresního soudu vycházeli páni, pan soudce, pan adjunkt, pan listovní. Potkali je jednoho po druhém, pana soudce naposled. Potužák zočiv ho, stanul, uctivě pozdravil...
Zda povšiml sobě starý pán, jenž nedbale poděkoval za pozdravení a z jehož mdlých, krátkozrakých očí, obrněných zlatými brejlenu, jedva na okamžik utkvěl pohled na uklánějícím se před ním venkovanu, plaše prosebného výrazu, jenž tomuto zřel z očí? — Ba, sotva asi! Šel mimo, upíraje zraky ku promoklé zemi, vyhýbaje se pečlivě kalužím.
Potužák zamýšlel zastaviti ho, promluviti s ním na místě, jižjiž vpřed se pošinul, aby ho dohonil, ale pojednou odvaha jej opustila.
„Přišli jsme pozdě," děl poloušeptem k stojícímu za ním Krušnému, „třeba počkat do odpoledne, až se vrátí do úřadu."
„Ba právě," odvětil tento, „jde k obědu, tu zdržovat ho nemůžeme a nadto v tom dešti. Takový pán by se třeba urazil a chlapec by to odnesl."
Při vzpomínce na svého chlapce Potužákovi se oči zalily slzami. Přišlo mu na paměť, že té chvíle snad žalářník mu přináší oběd, skrovný oběd vězňů. Ubožák ani nevěděl, že osoby dlící ve vyšetřovací vazbě mají právo stravovat se samy; jinak by byl svého syna zaopatřil potřebnými penězi. Zalomil rukama.
