Šumava: Německo
šumavská poloha: mapy.cz
informace přináší šumavské ubytování: apartmány Rudík, Železná Ruda
Glashüttenmuseum Regenhütte je sklářské muzeum kde si můžete prohlédnout nástroje, staré pece a všechny materiály potřebné pro výrobu skla.
Šumava představuje rozsáhlé horské pásmo v jihozápadních Čechách na hranici s Rakouskem a Německem. Její délka od údolí Chodské Úhlavy k Vyšebrodskému průsmyku je asi 120 km, maximální šířka Šumavy a jejího podhůří je 45 km. Na bavorské a rakouské straně pohoří výrazně klesá, na české straně má charakter horských plání s rozsáhlými rašeliništi a plynule vystupujícími horskými hřebeny. Hřebenem Šumavy prochází hlavní evropské rozvodí mezi Černým a Severním mořem. Šumava, jako jedno z nejstarších pohoří Evropy, je tvořena horninami prahorního a prvohorního stáří, zejména žulami, rulami a svory. Šumava vznikla při alpinském vrásnění v třetihorách vyzdvižením a rozlámáním zarovnané paroviny starého masivu. Je to lesnaté pohoří zaoblených terénních forem s rozsáhlými náhorními plošinami, s místy výrazněji vystupujícími vrcholy v centrální části a erozí vyhloubenými údolími vodních toků např. Vydra a Křemelná. O aktuálním počasí, množství sněhu na Šumavě se můžete informovat prostřednictvím netu pomocí šumavských web kamer. O upravenosti běžeckých tratí navíc informuje server Bílá stopa. Můžete si také objednat zaslání pravého šumavského medu přímo od včelaře. Zašleme na dobírku za cenu 100,-Kč/kg plus poštovné nebo na odběrných místech Železná Ruda, Hartmanice, Běšiny, Klatovy – po domluvě. Květový, lesní, smíšený, jarní, letní MED. Objednávky a podrobnosti e-mailem: prodejmedu@sumava.cz
Ukázka z knihy Mlhy na Blatech Karla Klostermanna:
Pomlčka. Zase bylo slyšet pouze bzučení komárů a jednotvárný hlas kuňky, která se ozvala v rybníčku.
„Teď půjdu do Selce," pravil Vojta. „Jděte se vyspat vy taky."
„Mně se spát nechce," odtušila Apolena, sbírajíc se a usedajíc na bobek. Obličej její zapadl do stínu, nohy se objevily ve světle paprsku měsíčného, malé nožky, lepě utvářené, bílé, jako z alabastru vytesané. Natáhla je, zpod kratinké sukničky vynořily se kotníky a lýtka do půl holeně.
„Pověz mi ještě, Vojto," promluvila, „kam si dojdeš pro ryby, které Zlivští ti slíbili?"
„Já si pro ně vůbec nedojdu. Ve Zlivi se neukážu; to by tak bylo, aby mě tam někdo viděl mluvit s některým z té chasy. Václav tuhle mi je přinese na Blata. Dáš je do pytle, slyšíš ? — do mokrého pytle, a pospíšíš si trochu, aby nelekly. Na Blatech mám sádky, v nichž mi vydrží třeba do podzimku."
„Sádky?" — tázala se udiveně dívka; „a kde je máš, tam na Blatech ? — Však jsi nám ještě o nich nepovídal..."
„Až tam jednou přijdeš, ukážu ti je. Jsou pěkně pod vodou, nikdo na ně nepřipadne."
„Sádky, sádky — na Blatech!" divila se Apolena, „a nikdo jich tam neviděl."
„Ba, sádky!" přisvědčil Vojta, „a k tomu ještě pohyblivé! Mohu je přenést každý den jinam." „Ty umíš čarovat..."
„Možná. Dej si pozor, abych neučaroval tobě!"
Smál se zase svým potměšilým smíchem. Cosi tajné hrůze podobného obešlo dívku. Vojta se obrátil k Václavovi:
„Slyšíš, Vášo? Ty mi pro ty ryby dojdeš, až budeš mít pokdy."
„Jakže tam dojdu? Bojím se... chytnou mě..."
Ubohý hoch se chvěl jako osika. Cítil, že musí uposlechnouti rozkazu, jejž mu dávala jakási vyšší, jeho vůli ovládající a neodolatelná moc, a bál se vskutku, jen naň pomyslil.
„A čeho se bojíš ?" zasyčel Vojta.
„Jakpak odejdu?... Jakpak se vrátím, aby mě nikdo neviděl? A komu řeknu o ty ryby? Dopadnou-li mě, jako že jistě dopadnou, bude zle s námi všemi, s tebou nejhůř... Já tě neprozradím, ale Zlivští nepomlčí..."
„Ty babo jedna! Otevři uši a poslouchej. Cožpak neřekla selka, že potřebuje nový košík a že si ho už zamluvila ve Zlivi u Pavlíčka košíkáře? Pro ten koš půjdeš, pěkně za bílého dne, aby tě všichni viděli, a pytel si vezmeš s sebou. Pavlíčkovi řekneš, že tě posílám já, a aby ti dal tři kluky do pytle a s pytlem do koše. Pavlíček patří ku partě, on už ví a dá ti kluky. Ty se potom sebereš a dáš se na Blata, kde mě najdeš. O ryby se potom postarám já. Tak mi teď řekni, čeho se bojíš ?"
„Ale kdepak má Pavlíček ty ryby?"
„Co je ti do toho, kde je má! Nu, ale abys věděl, povím ti to. Ve Zlivi u Bulku mají rybníček v sadě zrovna jako zde u vás a ten rybníček mají jako sádky, v tom ty nalovené ryby drží. Pavlíček tu partu vede, starý napolo hluchý Mikulášek je nad těmi sádkami baštýřem, je v podruží u Bulku a může si vyjít do sadu, kdykoli se mu zachce; nikdo v tom nic divného ne¬vidí. Bulka sám je té party sádeckým, ale neví o tom; jaktěživo mu ani ve snách nenapadlo, že by v jeho rybníčku byli kapři. Ještě k tomu Pavlíček, který má domek a zahrádku, má v této velkou káď do zemi zahrabanou a ve dne prkny a drnem přikrytou, a v té kádi má vždycky něco ryb pohotově, kdyby zrovna přišla poptávka. Z té ti je vyloví a v noci si je potom zase doplní ze sádek u Bulku. Teď tomu přece rozumíš, či ještě ne ?"