Román Karla Klostermanna Kam spějí děti (1901) je závěrečná část trilogie z prostředí šumavské horalské rodiny (Ze světa lesních samot, V ráji šumavském, Kam spějí děti). Děj se odehrává v okolí šumavského Březníku 19. století. Zde se odehrává úplný rozpad horalské rodiny, v níž velký počet dětí způsobil rozdrobení původního majetku a alkoholismus a dluhy dovršily úpadek. Část děje se odehrává i na Čachrově, kde na faře působil František Bláhovec, jehož hostem Karel Klostermann byl.
Parkoviště, restaurace s krbem a BTV, sauna (kapacita 6-7 osob), ruský kuželník, terasa, zahradní posezení, ohniště, grill, půjčovna sportovního náčiní.
bar
bezbariérový pokoj bezbariérový přístup domácím zvířatům vstup povolen garáž gril internet, wifi konferenční centrum krb nekuřácký objekt ohniště parkoviště otevřené parkoviště uzavřené společenská místnost úschovna cenných předmětů zahrada s posezením2L, 3L, 4L (jedna místnost nebo dvě průchozí ložnice) se sprchou a WC. 2L-pokoj č. 9 má vlastní WC na chodbě o patro níže.
vybavení pokojů: balkón CD přehrávač DVD přehrávač internet, wifi koupelna s vanou koupelna se sprchou lednice minibar pračka satelit televize trezor WC na pokoji apartmány 2L apartmány 3L apartmány 4L apartmány 5L apartmány 6L 1L 2L 3L 4L 5L 6L přistýlka stravování restaurace jídelna snídaně obědy večere restaurace v objektu, možnost ubytování bez stravy vlastní vaření společné vlastní vaření na pokoji lednice mikrovlnná trouba myčka nádobí nádobí sporák toustovač trouba konvice bazén venkovní bazén vnitřní fitcentrum ping-pong sauna solárium squash šipky tělocvična tenisový kurt úschovna kol úschovna zimní výbavy vysoušeče obuvi wellness whirpool brouzdaliště dětská postýlka dětská židle dětské hřiště dětský bazén dětský koutek hlídání dětí houpačka pískoviště prolézačky skluzavka dětský vlek trampolína salónek zasedací místnost kongresový sál bussiness centrum dataprojektor flipchart konferenční set pódium šatna v sezóně pouze týdenní pobyty ubytování celoročně / provoz v zimní sezoně kauce Vánoce SilvestrParkoviště, restaurace pro ubytované, posilovna, sauna, venkovní posezení s grilem, úschovna a půjčovna kol a lyží.
bar bezbariérový pokoj bezbariérový přístup domácím zvířatům vstup povolen garáž gril internet, wifi konferenční centrum krb nekuřácký objekt ohniště parkoviště otevřené parkoviště uzavřené společenská místnost úschovna cenných předmětů zahrada s posezením2L s možností přistýlky se sprchou, WC, BTV/SAT. Apartmány 2 - 6 ti lůžkové s vlastní koupelnou, WC, BTV/SAT, vybavenou kuchyňkou a venkovní terasou s výhledem na pasoucí se koně.
vybavení pokojů: balkón CD přehrávač DVD přehrávač internet, wifi koupelna s vanou koupelna se sprchou lednice minibar pračka satelit televize trezor WC na pokoji apartmány 2L apartmány 3L apartmány 4L apartmány 5L apartmány 6L 1L 2L 3L 4L 5L 6L přistýlka stravování restaurace jídelna snídaně obědy večere restaurace v objektu, možnost ubytování bez stravy vlastní vaření společné vlastní vaření na pokoji lednice mikrovlnná trouba myčka nádobí nádobí sporák toustovač trouba konvice bazén venkovní bazén vnitřní fitcentrum ping-pong sauna solárium squash šipky tělocvična tenisový kurt úschovna kol úschovna zimní výbavy vysoušeče obuvi wellness whirpool brouzdaliště dětská postýlka dětská židle dětské hřiště dětský bazén dětský koutek hlídání dětí houpačka pískoviště prolézačky skluzavka dětský vlek trampolína salónek zasedací místnost kongresový sál bussiness centrum dataprojektor flipchart konferenční set pódium šatna v sezóně pouze týdenní pobyty ubytování celoročně / provoz v zimní sezoně kauce Vánoce Silvestr
Převažujícím typem vegetace na Šumavě je vegetace lesní. Ta se do své dnešní podoby zformovala během dlouhodobého vývoje v poledové době. Přirozený charakter těchto společenstev byl však částečně pozměněn lesnickým hospodařením posledních dvou století. Lesní vegetace tak v současné době představuje širokou mozaiku od silně pozměněných, nepůvodních společenstev, až po přírodě blízké zbytky lesních porostů, které zůstaly zachovány na více lokalitách Šumavy (např. Boubín, Smrčina, Stožec aj.). Bezlesé plochy vznikly zemědělským extenzivním obhospodařováním odlesněných ploch. Tato luční a pastvinná společenstva zůstala zachována jen na části své původní plochy, zde je dosud koncentrován výskyt většiny chráněných a ohrožených druhů šumavské květeny. Floristické bohatství Šumavy nespočívá ve vysoké početnosti a rozmanitosti druhů, celá oblast je však pozoruhodná kombinací různorodých prvků a dochováním unikátních společenstev, zejména na extrémních stanovištích (rašeliniště, jezerní kary). Šumava je i významnou lokalitou NATURA 2000. Šumava je poměrně rozsáhlé pohoří (cca 120 x 45 km), které zahrnuje řadu různorodých úseků krajiny. Odchylky v lokálních přírodních poměrech se projevují i ve složení místní flory a zastoupení vegetačních typů. Šumava spolu se sousedním německým Národním parkem Bavorský les (Nationalpark Bayerischer Wald) s rozlohou 240 km2 tvoří nejrozsáhlejší chráněnou plochu lesního komplexu v Evropě s řadou mezinárodních ocenění. Pro svoji polohu uprostřed hustě osídlené střední Evropy, relativně vysokou zachovalost přírody i bohaté vodní zdroje, je Šumava územím se stále rostoucím mezinárodním významem. Pro poznávání Šumavy (německy Böhmerwald) využijte široké nabídky levného ubytování na horách i ve městech. Vybrat si můžete hotely, chaty a chalupy, penziony, apartmány, kempy, zámky, farmy a další.
Ukázka z knihy Mlhy na Blatech Karla Klostermanna:
Dlouhé čekání. Postavili se k oknu, ven vyhlíželi do šerého dne. Vyhlídka na zelené údolí povltavské, které jako by klímalo těžkým snem pod hustým rouchem zastírajících je nízko kroužících mraků, hnaných, válených neviditelnými silami. Rozhled žádný, ani potuchy o blízkých Bavorovicích a Opatovících, tím méně o vysokém, kraji daleko vládnoucím Hosíně, o Hůrce a Malých Horách, o věžích a komínech budějovických, o pahorkatině doudlebské a o modrém věnci hor, jež zavírají obzor ke Krumlovu a k staré vzdušné Kleti. Bylo, jako by den se už chýlil, a přece slunce stálo ještě vysoko na nebi, ač zahaleno bylo neprostupnou špinavě šedou záplavou mlh a mraků...
Uběhlo dlouhých dvacet minut; ticho pořád na chodbě, živá duše nepřicházela ani neodcházela, jen tu a tam hlasy rozmlouvajících v úřadovnách doznívaly dušeně na sluch obou sedláků.
„Přestalo pršet," pravil šeptem Krušnej, „už jen tak mží."
Potužák pokývl hlavou.
„Dej Pánbůh časy," odpověděl tlumeným hlasem, „ale ještě se to netrhá." Potom umlkli zase. Zase uběhlo pět minut.
Tu bouchly nějaké dvéře na nejzazším konci chodby a chodbou kroky se rozléhaly. Přišoural se nějaký človíček, malý, shrbený, starý, jako omšený. Zočiv sedláky, oslovil je.
„Co tu chcete? Na koho čekáte?"
„S panem soudcem bych rád promluvil," vece Potužák. Staroch ukázal na první dvéře vlevo. „Vím, vím — ale nevím, smím-li vejiti. Nejsem obeslán..." „Jo — to já potom také nevím."
A odšoural se. Za chvíli se vrátil, a přecházeje mimo, jedva pohledem o ně zavadil. A zase čekali —
Tu, asi po deseti minutách, ozvaly se spěšné kroky na schodech a za chvilku vrazil do chodby pan Novák. Vida oba muže, zarazil se poněkud, zjevně nemile dotknut tímto shledáním.
„Aj — vy jste tu?" ptal se nahlas. Pojednou, jako by se byl vzpamatoval:
„Pst! Pst!" počal šeptem: „nesmíte hlasitě mluvit — pan soudce to má nerad. Dnes už asi sotva s ním budete moci promluvit, má stání. Kdybyste byli přišli před čtvrthodinou, byl bych vás k němu dovedl..."
„Ale my už tu čekáme přes půl hodiny..."
„To není možná, to se vám jen tak zdá. Přijďte zítra nebo pozejtří, už jsem to navlékl; nestarejte se, všecko bude dobře..."
„Musím naprosto dnes s ním promluvit," vece pevným hlasem Potužák; „chci vědět, na čem jsem. Počkám třeba, až bude po úředních hodinách. Nebudu ho dlouho zdržovat..."
„Saframente — nevím, jak pochodíte! Jak ho znám, řekl bych, že vás přívětivě neuvítá..."
„To je mi jedno. Počkám."
Vtom dole zase kroky; někdo běžel ke schodům a nahoru po schodech, lehce, pružně, skoro letmo, jako by bral po třech stupních. Sluha odkvapil podívat se, kdo přichází.
„Ah -- pan správec! Ponížený služebník, vašnosti!"
„Je tu ještě pan soudce?"
„Jak by nebyl, vašnosti! Před pátou nikdy neodchází..." A pan správec div jej neodstrčil a dvěma kroky stál před Potužákem.
„A to je dobře, že jste tu! Dobrý večer, pantáto! Počkejte jen chvilinku a hnedle to spravíme. Vy jste se asi divil, že nejdu, co ?"
A nevyčkav odpovědi: „Počkejte, hnedle uvidíte, proč jsem se omeškal. Doufám, že budete se mnou spokojen!"
Podal ruku Potužákovi, jenž pro překvapení ani promluviti nemohl, načež odskočil, a zaklepav na dvéře úřadovny, bez okolku vešel. Oba hospodáři slyšeli, jak pan sudí jej vlídně vítal u dveří; než, když oba pánové ode dveří poodstoupili, slyšeli než hlasy mluvících, slovům pak už nerozuměli.
A po krátké době dvéře se zas otevřely, pan správce vyběhl.
„Pojďte dále, pantáto Potužáku, pojďte!" zvolal a už ho držel za rameno. Potužák ani nevěděl, co se s ním děje. Stál v úřadovně, pan soudce mu podával ruku. Krušnej se přišáral nesměle za ním. Pan správec spustil:
„Jak jsem vám řekl, pane sudí, neslýchanou hloupost provedli. Ten baštýř je osel, ale že četník nebyl chytřejším, tomu se divím. Toho lumpa Martináka udeřil někdo do hlavy, v širých Blatech, nad baštou Vomáčkou, to je pravda, ale že to nebyl syn tuhle Potužákův, kterého vám sem večer dodali a jehož jste dnes vyslýchal, na to bych vzal jed. Tuhle s pantátou se znám už od let, zasedáme spolu v okresním zastupitelstvu, je to nejřádnější hospodář z celého okresu. Dnes ráno u bezdrevské hrázi nám vytáhl z vody mládka, který bez jeho pomoci by se byl jistě utopil. Slíbil jsem mu za to, že se ho ujmu, a tu jsem. Abychom věc neprotáhli, dojel jsem si na Vomáčku pro toho lumpa Martináka, který se tam povaloval u baštýře. Má hlavu zavázanou, ale přece se přepravil sám bez pomoci přes zaplavenou louku, tak mu příliš zle není. Vzali jsme ho potom do prádla, porybí a já..
„Já jsem jej obeslal," sudí vpadl správci do řeči, „ale posel se vrátil s vyřízenou, že pro velkou vodu nikdo nemůže do Vomáčky."
„Už ho tu máme, pane sudí," smál se správce; „myslel jsem si to, a proto jsem ho raději přivedl, aby nebylo třeba jej obesílati ještě jednou. Čeká dole, pan porybí je s ním, aby nám snad neupláchl. Dovolíte-li, přivedu vám ho, a prosil bych, abych tak směl učiniti. Zdá se mi do nebe volajícím bezprávím, aby nevinný člověk měl býti dále vězněn na základě bezpodstatných výpovědí dvou zcela nespolehlivých lidí. Račte se ho pozeptati sám, však se přesvědčíte, že za spravedlivou věc prosím."
„Nepochybuji o tom," odvětil soudce; „když jsem dnes ráno vyslýchal toho mladíka, nemohl jsem se ubrániti dojmu, že není schopen skutku, z něhož byl obviňován. Ale co mi zbývalo? Formální udání tady bylo."
Nařídil pak sluhovi, aby přivedl výpomocného mládka Martináka, načež se obrátil k správci řka:
„Račte se posadit, sepíšeme o tom protokol; doufám, že nebude dlouhý, ale formu třeba zachovat, to víte — "
A ku přítomnému diurnistovi:
„Připravte to všechno, Kozlíku!"
Martinák vešel, provázen porybím. Obrovitý člověk, pravý hromotluk. Hlavu měl ovázanou bílým šátkem, na němž se jevily vodou rozředěné skvrny krve. Jeho pravice, připomínající na medvědí tlapu, mačkala beztvárný šedozelený klobouk, vodou prosáklý. Nohy trčely v ohromných nepromokavých rybářských botách.
„Ruku líbám, milostpane!" pozdravil pana soudce, neohrabaně se ukloniv. Výslech započal ihned. Odbyv generálie, soudce se tázal: „Kde jste byl včera?"
„Prosím, s baštýřem z Vomáčky jsme se šli podívat na plůdek v Knopru."
Knopr je třecí rybník menších rozměrů u Zlivi pod hájovnou Překážkou, nedaleko Vomáčky.
„A potom?"
