Obnovená kašna na zámeckém nádvoří v Nebílovech.
Parkoviště, restaurace pro ubytované, posilovna, sauna, venkovní posezení s grilem, úschovna a půjčovna kol a lyží.
bar bezbariérový pokoj bezbariérový přístup domácím zvířatům vstup povolen
garáž gril internet, wifi konferenční centrum krb nekuřácký objekt ohniště parkoviště otevřené parkoviště uzavřené společenská místnost úschovna cenných předmětů zahrada s posezením2L s možností přistýlky se sprchou, WC, BTV/SAT. Apartmány 2 - 6 ti lůžkové s vlastní koupelnou, WC, BTV/SAT, vybavenou kuchyňkou a venkovní terasou s výhledem na pasoucí se koně.
vybavení pokojů: balkón CD přehrávač DVD přehrávač internet, wifi koupelna s vanou koupelna se sprchou lednice minibar pračka satelit televize trezor WC na pokoji apartmány 2L apartmány 3L apartmány 4L apartmány 5L apartmány 6L 1L 2L 3L 4L 5L 6L přistýlka stravování restaurace jídelna snídaně obědy večere restaurace v objektu, možnost ubytování bez stravy vlastní vaření společné vlastní vaření na pokoji lednice mikrovlnná trouba myčka nádobí nádobí sporák toustovač trouba konvice bazén venkovní bazén vnitřní fitcentrum ping-pong sauna solárium squash šipky tělocvična tenisový kurt úschovna kol úschovna zimní výbavy vysoušeče obuvi wellness whirpool brouzdaliště dětská postýlka dětská židle dětské hřiště dětský bazén dětský koutek hlídání dětí houpačka pískoviště prolézačky skluzavka dětský vlek trampolína salónek zasedací místnost kongresový sál bussiness centrum dataprojektor flipchart konferenční set pódium šatna v sezóně pouze týdenní pobyty ubytování celoročně / provoz v zimní sezoně kauce Vánoce SilvestrParkoviště, restaurace s krbem a BTV, sauna (kapacita 6-7 osob), ruský kuželník, terasa, zahradní posezení, ohniště, grill, půjčovna sportovního náčiní.
bar bezbariérový pokoj bezbariérový přístup domácím zvířatům vstup povolen garáž gril internet, wifi konferenční centrum krb nekuřácký objekt ohniště parkoviště otevřené parkoviště uzavřené společenská místnost úschovna cenných předmětů zahrada s posezením2L, 3L, 4L (jedna místnost nebo dvě průchozí ložnice) se sprchou a WC. 2L-pokoj č. 9 má vlastní WC na chodbě o patro níže.
vybavení pokojů: balkón CD přehrávač DVD přehrávač internet, wifi koupelna s vanou koupelna se sprchou lednice minibar pračka satelit televize trezor WC na pokoji apartmány 2L apartmány 3L apartmány 4L apartmány 5L apartmány 6L 1L 2L 3L 4L 5L 6L přistýlka stravování restaurace jídelna snídaně obědy večere restaurace v objektu, možnost ubytování bez stravy vlastní vaření společné vlastní vaření na pokoji lednice mikrovlnná trouba myčka nádobí nádobí sporák toustovač trouba konvice bazén venkovní bazén vnitřní fitcentrum ping-pong sauna solárium squash šipky tělocvična tenisový kurt úschovna kol úschovna zimní výbavy vysoušeče obuvi wellness whirpool brouzdaliště dětská postýlka dětská židle dětské hřiště dětský bazén dětský koutek hlídání dětí houpačka pískoviště prolézačky skluzavka dětský vlek trampolína salónek zasedací místnost kongresový sál bussiness centrum dataprojektor flipchart konferenční set pódium šatna v sezóně pouze týdenní pobyty ubytování celoročně / provoz v zimní sezoně kauce Vánoce Silvestr
Přírodní park Bavorský les (Naturpark Bayerischer Wald) byl založen 18. května 1967 v bavorském Zwieselu. Ve svém počátku byl daleko menší než dnes a zahrnoval jen okres Regen. Teprve po reformě územního uspořádání okresů v roce 1972 přibyl k ploše Přírodního parku okres Viechtach. V létech 1979-80 bylo přičleněno ještě území okresů Deggedorf a Straubing - Bogen ležící severně od Dunaje. V roce 1996 přistoupilo několik obcí z okresu Freyung - Grafenau a následně pak okres celý. Tím se Přírodní park Bavorský les stal výměrou 283.200 ha jedním z největších přírodních parků v Německu. Rozkládá se tak na území 89 obcí ze čtyř okresů. Sídlo správy je ve Zwieselu, v hlavním informačním středisku Přírodního parku (Naturpark Bayerischer Wald). Přírodní park Bavorský les je obdařen největší rozmanitostí přírodních podmínek, protože zahrnuje území od dunajské nížiny až po nejvyšší vrchol Šumavy - Großer Arber (Velký Javor) . Láká Vás čistá krajina Bavorského lesa a divoké Šumavy? K ubytování na Šumavě najděte chatu nebo chalupu k pronajmutí, horský penzion, apartmán nebo hotel. Šumava je jistě krásné místo pro nejrůznější sporty, turistiku i cyklistiku a regeneraci. Kvalitní předpověď počasí nejen pro Bavorský les, ale i pro Bavorsko, Falcko, Šumavu a celé Německo naleznete na http://www.wetteronline.de/, jistě oceníte zejména aktuální stav oblačnosti a srážek. Novinky přináší nejstarší šumavský net na http://www.sumava.cz/clanky/, nebo také řada šumavských rádií jako například radio Bayern, Rock Radio Šumava, Kiss Jižní Čechy – zprávy o dopravě, počasí, kultuře.
Ukázka z knihy Mlhy na Blatech Karla Klostermanna:
„Ale, dítě mé zlaté, kdepak bych ji vzala ?..."
„Povídejte jinému, že nevíte, odkud ji vzít! Ve Zlivi je celá kumpanie rybářů; třeba pouze poslat k Pavlíčkovi košíkáři, ten vám jich prodá třebas kopu!"
„Kradených!" vyrazil ze sebe Potužák, nemoha déle zdržeti své nevůle.
„Vy na to divně pohlížíte, kmotře!" Ferda se obrátil k Potužákovi, chytaje se jeho slova. „Kdopak je krade? Snad my? Co je nám do toho, odkud Pavlíček si jich opatřil! My mu je poctivě zaplatíme."
Potužák položil vidličku a nůž, změřil si napřed mladíka zrakem plným pohrdání, pak obrátil oči na Krušného, jenž, stydě se do duše za zpupnou nestoudnost svého syna, seděl na svém místě všecek schoulen a omráčen, a děl s důrazem:
„Pavlíček nemá rybníků a řeku pachtovanou taky nemá, a přece prodává ryby. Ještědy na dlani, že je krade. Kdo je kupuje od něho, podporuje^ zloděje a sám do zloděje daleko nemá. To patří tobě, ty kluku furiantská, nabubřilá! — A tobě, Jakube, řeknu zase tohle: Je mi tě líto, ale, co máš, jsi si zasloužil, protože neumíš udržet kázně doma! Zpupnost a prostopášnost tvých dětí tě vyvrátí z kořene. Budeš se dřít a plahočit, ale konec neodvrátíš: jako žebrák odejdeš ze statku a z tvých synů ani jeden ti neposkytne útulku. Nemám již, co bych s vámi mluvil. Mějte se tu dobře, můžete-li!"
Vstal, odstrčil vedle sebe sedícího Ferdu, chopil klobouk, jenž visel na skobce u okna podle něho, a zaměřil pádnými kroky ke dveřím, jimiž vyšel, dříve než se vzpamatovali z leknutí, jež jeho slova vyvolala.
„Jouzo, prosím tě!" volal za ním Krušnej. Slyšel hlas, přecházeje jizbou, ale nestanul, ač úpěnlivé bylo volání a k srdci bodalo, jako by slyšel tonoucího, jenž přivolává pomoc. Pak, jda zápražím, neslyšel už leda vřavu hlasů, z níž vynikalo vřeštění selčino.
Uháněl ze dvora, z Pašic vyšel, kráčeje známou cestou k Plástovicům. Bylo kolem jedné hodiny s poledne, v době tedy asi, kdy opodál něho se odehrál na Blatech děsný výstup mezi jeho dcerou Apolenou, knížecím pěšákem a Vojtou a kdy mlhy nejhustěji kroužily nad širým, rovným krajem. Vystupovaly tyto šedé, vše zastírající chmury i z Volešku rybníka, v hustých chuchvalcích se valily k Blatům, nad nimiž ležely jiné šedé spousty. Jeho oči nepostřehly ani hladiny rybníka, ani zeleného pažitu, pouze v nejbližší blízkosti vystupovaly ze šera, napolo jím pohlceny, smutné zvlhlé polní lány, nad nimiž se neklenulo žádné nebe, toliko šedé, syré stíny přeletovaly, a jednotvárný okraj rybníka, sítím a ostřicí prorostlý, jakýs písčitý suchopar, prostoupený na nesčetných místech rmut-nými kalužinami, jež trsy různých skřípin lemovaly. Nesmírná tesknota tryskala ze všeho kraje, všem předmětům se sdílela, na srdce lichého chodce padala...
Potužák šel a šel, nevěda sám, kam by zaměřil. Ujížděly nohy po slizkém, rozmočeném povrchu jílovité cesty, místy hluboko se do hlíny bořily. Odcházeje od Krušných, poddal se, ustoupil spravedlivému hněvu, když slyšel zpupnou řeč Ferdovu. Zdálo se mu, že by bylo hříchem prodlíti v rodině, v níž se uplatňovaly zásady, příčící se naprosto jeho názorům o mravnosti a čestnosti. Nenáviděl z té duše drzé, vyzývavé furiantství vůbec, dvojnásob ovšem, jevilo-li se v řečech a konání mladého člověka, zapomínajícího na úctu vůči staršímu. Neúcta, ba přímé opovrhování, které jevil Ferda vůči svému starému otci, pobuřovalo jej, a co si mysliti o otci, jenž nechal věci dospěti do těchto konců!... Věru, věděl, že byť i jen nepřímo, svou poddajnosti a slabostí, Krušnej špatně vychovával svoje děti, ale že starý jeho kamarád pozbyl do té míry už své autority, tomu, ač lidé leccos takového už mluvili, přece přikládán víry se bránil. Nyní viděl, že lidé měli pravdu...
A šel a šel. Domů se mu nezdálo; byl by musil mluvit, sdělit se, a do toho neměl chuti. Sám nevěda zahnul vpravo do polí, po mezích se potloukal, brouzdaje se blátem. A jak teskno i mračno vůkol něho, soustrast se mu vkradla do duše, hněv přemohla...
Ubohý Jakub! Takovou velkou, nelíčenou radost měl z jeho návštěvy! Takové nevýslovné štěstí zřelo z jeho rozbrázděného, ustaraného obličeje, když uslyšel, že by on — Potužák — popřípadě dal svou dceru jeho nejstaršímu!... A jak byl zdrcen, jaký zoufalý boj se zrcadlil v jeho plachých očích, když po řeči synově Potužák odcházel! Ba, zachytil ho, tento nevýslovně zoufalý pohled!...
A hlas se v něm ozval, ostrý, káravý hlas: Přes vše, cos slyšel, neměls ho tak nelítostně potrestat, starého přítele celého života... A vše jak náleží uváženo, nespravedlivě jsi ho trestal a hněv ti špatně vedl ruku! Utekl jsi od stolu, na němž tě hostil tvůj druh, nenapravitelnou pohanu jsi uvalil na hlavu toho, jehož beztak osud těžkým údělem sklíčil. Rozběhne se pověst o tomto výjevu po vší obci, po všem kraji a způsobí mu ponížení nepomíjející... A přece Jakub je toliko ubožák. Kdo ví, jaké by byly tvoje děti, kdyby jejich matka byla podobná ženě, s níž nemilosrdný osud svedl tvého přítele?... Urazil, pobouřil tě vlastně jen Ferda; zda zasáhla ho rána, již jsi vedl?... Ba, nezasáhla! — Odejde odsud, setřese dojem, dojala-li ho vůbec tvoje slova, a vysměje se ti! Ublížil jsi jedině Jakubovi, poslední zbytek vážnosti, již by snad jeho děti přes všechno ještě byly k němu měly, jsi mu vzal, pokárav ho takto před nimi! Neměl-li ubožák síly do té chvíle, aby zkrotil jejich zpupnost, tvá řeč mu ji nedala...
A bylo mu, že z šera mlh, z němého příboje valících se mraků vystupují smutné oči jeho starého druha a zírají naň s tímže zděšeným, zoufalým výrazem, jímž se k němu obrátily, když vstal od stolu...
A zase ozval se hlas v jeho nitru: Vrať se k němu, odčiň, číms mu ublížil, můžeš-li ještě! Sejmi z něho pohanu, dobré slovo promluv, útěchy mu dej! Toť tvoje povinnost, již musíš vykonat, neohlížeje se na nikoho! Nezadáš si!...
A Potužák uposlechl hlasu a vrátil se. Došel kraje rybníka, nad nímž neviditelní, mlhou zastřeni, kroužili rackové. Slyšel jejich chechtot, stanul chvíli, než zabočil k Pašicům; podobalo se mu, že ďáblové se smějí jeho konání; než, neváhal dlouho, statně vykročil, a než se nadál, stál na zápraží u statku Krušných. Dorážela na jeho sluch táž vřava hlasů, již slyšel odcházeje tudy... Nedbal, vstoupil do sednice...
Duch dávno zemřelého kdyby se byl objevil, nebyl by způsobil většího úžasu. Rázem umlkly hlasy, kdo seděl, vyskočil, kdo přecházel, stanul, všecky zraky se naň upřely.
Potužák přistoupil ke Krušnému, jenž stál, drže se pravicí za okraj stolu, jako by se bál, aby neupadl, oči maje v sloup obrácené, zoufalá úzkost z nich vyzírala.
„Jakube — vracím se, přicházím, abych napravil, čím jsem ti ublížil. Pobouřila mě nemoudrá řeč, ale urazit mě neměla. Přenáhlil jsem se: prosím tě, odpusť mi!"
