Šumava.cz

Kozel je klasicistní lovecký zámek v Plzeňském kraji v okrese Plzeň-město. Výstavba samotného zámku, který šlechta nazývala Jagdschloss (lovecký zámek) bei Stiahlau, je datována do let 1784 - 1789. Stavbu objednal Jan Vojtěch Černín, nejvyšší lovčí Království českého a autorem projektu byl celkem neznámý pražský stavitel Václav Haberditz. Druhá polovina 18. století byla dobou společenských změn. To se odrazilo i ve stavebním slohu. Zámek byl budován jako venkovské sídlo šlechty. Je to ojedinělá klasicistní stavba u nás, v její architektuře a vybavení se vedle domácích uměleckých tradic 18. století projevuje francouzský vliv období Ludvíka XVI. Jedná se o přízemní čtyřkřídlou budovu kolem vnitřního obdélníkového nádvoří. Na výzdobě interiéru se významně podílel pražský malíř Antonín Tuvora, který technikou al secco vyzdobil plochy stěn většiny místností. Zámek leží v rozsáhlém zámeckém parku a překvapí svou jednoduchostí. To mělo několik důvodů. Stavebník zámku byl ovlivněn myšlenkami francouzského filozofa Jeana Jacquese Rousseaua, hlásajícího návrat k přírodě a budování venkovských sídel. Kozel měl vlastně sloužit jen jako ubytovací zařízení pro majitele a hosty při pravidelně pořádaných lovech v blízkých lesích. Dostavbu areálu zámku Kozel dokomponoval Ignác Palliardi (podle jehož návrhu se stavěl i Strahovský klášter v Praze) o kapli, jízdárnu, lokajnu a konírnu. Jan Vojtěch Černín umírá v roce 1816. Jeho dvě manželství zůstala bezdětná a zámek i se štáhlavským panstvím odkázal svému prasynovci hraběti Kristianu Vincencovi Valdštejn-Vartenberkovi. Jednou ze zajímavých osob tohoto rodu byl Albert Valdštejn, vojevůdce císařského vojska za 30leté války. Arnošt Valdštejn byl majitelem železáren v nedalekém Sedlci, ale především založil v roce 1859 v Plzni Valdštejnské strojírny s 68 dělníky. O deset let později je odkoupil tamní zaměsnanec Emil Škoda a postupně z nich vybudoval největší strojírenský podnik v Rakousko-Uhersku na českém území. Na zámku se z části zachoval původní mobiliář, který vytváří představu o zařízení loveckých zámků a letních sídel šlechty na přelomu 18. a 19. století. V každé místnosti jsou keramická klasicistní kamna zdobená rostlinnými motivy ve vrcholu zakončenými vázou. V nich se topilo z nádvoří, aby nebylo panstvo rušeno služebnictvem. Do reprezentačních místností zámku se vcházelo přes vstupní halu s malými zvonky u stropu. Každý zvonek měl jiné ladění, aby služebnictvo vědělo, do které místnosti je žádáno. Pro líčení a úpravu garderoby šlechtičen byl určen toaletní pokoj se zrcadlem dle benátského vzoru, ovšem vyrobeným v Čechách. Modrý pokoj byl pracovnou hraběnky. Je zařízen stylovým nábytkem. Zvláštností je glóbus, který se nechá rozložit jako toaletní stolek nebo sekretář. Černínova první manželka Josefina, pocházelaí z rodu Thun-Hohenstein, byla milovnicí umění, a proto měla ve svém salonku různé hudební nástroje. Dnes je zde možné vidět i mimořádný kladívkový klavír z dílny Conrada Grafa. Zámecké divadlo bylo původně maštalí pro nejoblíbenější koně zakladatele zámku. V první polovině 19. století ji Valdštejn nechal přestavět pro zábavu svých dětí na zámecké divadlo, které dnes patří k nemnoha zachovaným divadlům té doby. Do areálu zámeckých budov náleží spolu s jízdárnou, konírnou, lokajnou i kaplí, která dnes mimo jiné slouží jako koncertní a svatební síň, kde se konají civilní i církevní sňatky. Okolí zámku tvoří rozsáhlý 40hektarový přírodně krajinářský park. Je dílem S. X. France, všestranné osobnosti, který byl krom profese zahradníka i kreslířem, fotografem, geometrem a archeologem. Park možná připomíná v některých detailech vídeňský Schönbrunn, to proto, že Franc získal svoje odborné znalosti právě tam. Svůj název vděčí podle pověsti starému pohanskému zvyku Slovanů. Právě v těchto místech prapředkové obětovali v době rovnodennosti na usmíření bohů a v naději na dobrou úrodu kozla. Četné archeologické nálezy v okolí zámku dokazují, že místo pro svoji výhodnou polohu nad řekou Úslavou bylo osídleno už před příchodem slovanských kmenů.