Autorem současné podoby zámku byl bezpochyby vídeňský dvorský architekt Johann Lucas von Hildebrandt. Stavbu v Nebílovech realizoval jako své první velké dílo plzeňský stavitel a architekt Jakub Auguston. Nebílovský zámek je úzce spjat se jménem hraběte Adama Jindřicha ze Steinau, císařského generála, maršála Benátské republiky, polního maršála saského kurfiřta a polského krále, atd... Poté, co se po bouřlivých létech válečných, mnoha zraněních i osobních útrapách válečník od Rigy a vítěz nad Turky u Nových Zámků rozhodl uchýlit do ústraní, zakoupil na doporučení hraběte z Jana Josefa z Wrtby v roce 1705 zdejší panství a i s rodinou se patrně přestěhoval na starý zámek. Maršál se však novostavby barokní rezidence nedočkal. Umírá v 31.10. 1712 a panství dědí jeho dcera, vzdělaná a uměnímilovná Marie Terezie, provdaná za Františka Václava z Wrtby, bratra výše zmíněného Nejvyššího purkrabí království Českého. Zámek je posléze prodán Černínům a před rokem 1720 stavebně dokončen. Dvě podkovovitá křídla byla po stranách propojena arkádovými chodbami, nesoucími ploché terasy s balustrádou. V zadním objektu se nachází reprezentační místnosti – velký taneční sál – stavebně upravovaný v 80. letech 18. století, a kaple sv. Antonína. V předním stavení s průjezdní hodinovou věží existoval menší sál s barokní nástropní malbou. Na východě přiléhal k areálu hospodářský dvůr, na západní straně formální zahrada s fontánou a třemi pavilony v ohradní zdi. Zámek nebyl z důvodu statických poruch prakticky až do roku 1785 obýván. Teprve za Vojtěcha Prokopa Václava hraběte Černína z Chudenic, Nejvyššího lovčí království Českého je zde provedena i v souvislosti se stavbou nedalekého lesního zámečku Kozlu generální rekonstrukce, upraven taneční sál, a celý objekt vymalován Antonínem Tuvorou. Malby se z větší části dochovaly dodnes a jsou předmětem postupného restaurování. Od roku 1816, po Černínově smrti není už zámek v Nebílovech používán jako reprezentační rezidence, ale je novými majiteli, hrabaty z Valdsteina – Wartemberka určen k hospodářskému využívání. Během následujících 100 let se budovy zámku téměř rozpadnou, hospodářský dvůr a spojovací arkádová křídla zaniknou zcela. V roce 1919 je areál v rámci pozemkové reformy zabrán a později necitlivě rozparcelován a rozprodán. Od roku 1968 se zde provádí postupná obnova. Nebílovský zámek je představitelem typické vídeňské barokní architektury, v českých zemích ojedinělé. Svou půdorysnou dispozicí připomíná zámky v Aschachu, Halbturmu, vídeňskou rezidenci Belevedere, či salzburský Mirabell – prvořadá díla J. L. von Hildebrandta. Řada architektonických prvků a dispozic je shodná i se zámkem v Pommersfelden v Horních Francích. Naprosto unikátní a ojedinělá je Tuvorova výmalba zejména tanečního sálu, zakotvená už ve formách klasicismu, ale pořád ještě rokokově hravá. Malba na ploše cca 1400 m2 představuje fantaskní subtropickou krajinu se zvířaty, rostlinami a antikizujícími architekturami. Její paralelu bychom našli pouze ve císařských apartmánech vídeňského Schönbrunu, nebo v zahradním pavilonu kláštera v Melku, kde Tuvora v 70. letech 18. století rovněž působil. V současné době je pro návštěvníky objektu zpřístupněno přední zámecké křídlo, a tři pokoje a velký taneční sál v reprezentačním zadním křídle.
Parkoviště, restaurace pro ubytované, posilovna, sauna, venkovní posezení s grilem, úschovna a půjčovna kol a lyží.
bar bezbariérový pokoj bezbariérový přístup domácím zvířatům vstup povolen
garáž gril internet, wifi konferenční centrum krb nekuřácký objekt ohniště parkoviště otevřené parkoviště uzavřené společenská místnost úschovna cenných předmětů zahrada s posezením2L s možností přistýlky se sprchou, WC, BTV/SAT. Apartmány 2 - 6 ti lůžkové s vlastní koupelnou, WC, BTV/SAT, vybavenou kuchyňkou a venkovní terasou s výhledem na pasoucí se koně.
vybavení pokojů: balkón CD přehrávač DVD přehrávač internet, wifi koupelna s vanou koupelna se sprchou lednice minibar pračka satelit televize trezor WC na pokoji apartmány 2L apartmány 3L apartmány 4L apartmány 5L apartmány 6L 1L 2L 3L 4L 5L 6L přistýlka stravování restaurace jídelna snídaně obědy večere restaurace v objektu, možnost ubytování bez stravy vlastní vaření společné vlastní vaření na pokoji lednice mikrovlnná trouba myčka nádobí nádobí sporák toustovač trouba konvice bazén venkovní bazén vnitřní fitcentrum ping-pong sauna solárium squash šipky tělocvična tenisový kurt úschovna kol úschovna zimní výbavy vysoušeče obuvi wellness whirpool brouzdaliště dětská postýlka dětská židle dětské hřiště dětský bazén dětský koutek hlídání dětí houpačka pískoviště prolézačky skluzavka dětský vlek trampolína salónek zasedací místnost kongresový sál bussiness centrum dataprojektor flipchart konferenční set pódium šatna v sezóně pouze týdenní pobyty ubytování celoročně / provoz v zimní sezoně kauce Vánoce SilvestrParkoviště, restaurace s krbem a BTV, sauna (kapacita 6-7 osob), ruský kuželník, terasa, zahradní posezení, ohniště, grill, půjčovna sportovního náčiní.
bar bezbariérový pokoj bezbariérový přístup domácím zvířatům vstup povolen garáž gril internet, wifi konferenční centrum krb nekuřácký objekt ohniště parkoviště otevřené parkoviště uzavřené společenská místnost úschovna cenných předmětů zahrada s posezením2L, 3L, 4L (jedna místnost nebo dvě průchozí ložnice) se sprchou a WC. 2L-pokoj č. 9 má vlastní WC na chodbě o patro níže.
vybavení pokojů: balkón CD přehrávač DVD přehrávač internet, wifi koupelna s vanou koupelna se sprchou lednice minibar pračka satelit televize trezor WC na pokoji apartmány 2L apartmány 3L apartmány 4L apartmány 5L apartmány 6L 1L 2L 3L 4L 5L 6L přistýlka stravování restaurace jídelna snídaně obědy večere restaurace v objektu, možnost ubytování bez stravy vlastní vaření společné vlastní vaření na pokoji lednice mikrovlnná trouba myčka nádobí nádobí sporák toustovač trouba konvice bazén venkovní bazén vnitřní fitcentrum ping-pong sauna solárium squash šipky tělocvična tenisový kurt úschovna kol úschovna zimní výbavy vysoušeče obuvi wellness whirpool brouzdaliště dětská postýlka dětská židle dětské hřiště dětský bazén dětský koutek hlídání dětí houpačka pískoviště prolézačky skluzavka dětský vlek trampolína salónek zasedací místnost kongresový sál bussiness centrum dataprojektor flipchart konferenční set pódium šatna v sezóně pouze týdenní pobyty ubytování celoročně / provoz v zimní sezoně kauce Vánoce Silvestr
Rozsáhlé území při jihozápadní hranici České republiky, Rakouska a Německa bylo vyhlášeno Národním parkem Šumava v roce 1991. Jedná se o největší národní park České republiky. NP Šumava se táhne od Železnorudské kotliny na západě, zahrnuje oblast Šumavských plání v okolí Kvildy a dál sleduje jeho hranice tok Teplé Vltavy až k Nové Peci u Lipenského jezera. Zahrnuje i Trojmezenskou hornatinu s masivem Plechého. Svou rozlohou 69.030 ha je největším národním parkem nejen v ČR, ale i v celé střední Evropě. Nadmořská výška jeho území se pohybuje od 600 (údolí Otavy u Rejštejna) do 1378 m (vrchol Plechého - nejvyšší hory české části Šumavy). Funkci jakéhosi ochranného pásma pro NP Šumava plní CHKO Šumava. Na území sousední Spolkové republiky Německo (země Bavorsko) na NP Šumava navazuje NP Bavorský les (Nationalpark Bayerischer Wald). Tato tři území (NP Šumava, CHKO Šumava a NP Bavorský les) tvoří jednotný, v Evropě jedinečný přírodní celek, který UNESCO vyhlásilo v roce 1990 biosférickou rezervací. Pro ochranu přírody je NP (národní park) rozdělen do tří zón a několika klidových území. Kromě toho je zde chráněna i řada menších lokalit formou statutu přírodní památky (PP). První zóna zahrnuje nejcennější území. Zásahy člověka jsou zde omezeny na nejmenší míru a návštěvníci se tu mohou pohybovat pouze po vyznačených turistických okruzích. V terénu jsou její hranice vyznačeny červenými pruhy na hraničních stromech a tabulemi s nápisem I. zóna NP. Ve II. zóně jsou území s významnými přírodními hodnotami, které ovlivnil člověk svou činností. Probíhá zde hospodářská činnost, jejímž účelem je udržení přírodní rovnováhy. Tato zóna je využívána k turistice a rekreaci. Návštěvníci se zde musí řídit návštěvním řádem, jinak jejich pohyb není omezen. Třetí zóna (okrajová) zahrnuje území značně poznamenané lidskou činností. Je určena k trvalému bydlení, probíhá zde zemědělská výroba, turistika i rekreace, ovšem při dodržování zásad ochrany přírody. Klidová území zahrnují nejcennější území NP z hlediska ochrany živočichů citlivých na přítomnost člověka a ochrany přírodního rostlinného krytu před nadměrným poškozováním. Vstup do těchto území je povolen pouze po značených turistických trasách. V terénu jsou jejich hranice vyznačeny tabulemi. K poznávání Šumavy Vám poslouží ubytování na Šumavě – staré i nové chalupy, rodinné i velké penziony, apartmány, apartmánové domy, farmy, hotýlky a hotely, chaty v údolí, horské chaty a další. Ubytování na Šumavě = levné ubytování. Většina nabízí ubytování za příznivé ceny a je vybavena pro pohodlný pobyt svých hostů - turistů, lyžařů, běžkařů, cyklistů, rodin s dětmi během rekreace, dovolené, romantického víkendu či ozdravného pobytu.
Ukázka z knihy Mlhy na Blatech Karla Klostermanna:
„Dej mi pokoj s takovouhle," odpověděl dosti nevrle Potužák. „Nač takových strachů s holkou? Pro sedláka ji vychovávám a pro sedláka bude a taky dostačí."
„Toť se ví," vmísil se Krušnej, „pro sedláka ji vychovává a namouduši! dobře je tak."
„Prosím vás, táto, vy mlčte! Čemupak vy rozumíte? — Takový člověk, jako tuhle pantáta Potužák, může vdát dceru za každého pána! Tomu rozumím já! Jen trošku otesat, ohoblovat, suků zbavit! — to je vše, čeho je třeba. Mrzelo mě kupříkladu, když jsem se jí nabídl, že půjdu s ní, a ona mě odbyla, divže mi nevypřezděla! Přece nebylo třeba se za mne stydět! Vypadám snad jako nějaký pobuda nebo syčák? — Nechci se vynášet, ale se mnou si může promluvit a prošpacírovat každá slečinka z města! Měl byste vidět, jak se ve Vídni..."
Všecky tyto řeči se Potužáka dotýkaly velmi nepříjemně; přesto poslouchal dosti klidně — avšak poslední slova učinila konec jeho trpělivosti.
„Nač tohle poslouchám?" přerušil výklady mladíkovy, „špacíruj si ve Vídni, se slečinkami, s kterými se tí líbí! Má holka není slečna a také se za slečnu nehodí. Nevím, co jste spolu měli, ale nestála-li o tvůj průvod, uvážila, zdá se, žes pro ni příliš velkým pánem, a za to ji, venkocem, nebudu kárat. Přišel jsem k vám, abych promluvil s tvým otcem o vážných věcech, ale nikoli, abych poslouchal tvoje zbytečné pochlubo-vání a poučování."
Ferda chtěl odpověděti, než, vida zraky Potužákovy, jež téměř zlostně se naň upíraly, pocítil, že statnému sedláku ne-imponuje, a sklopil bezděky oči.
„Nu, nechtěl jsem vás urazit, pantáto," zakoktal velmi krotce, téměř zkroušeně. „To víte, řeč se povídá..."
„Dyť je dobře, chlapče! O urážce tu není řeči; ale poučování si ponech! To víš, mne už nepředěláš. Jsi-li hrdým na svůj stav, jsem já zase hrdým na svůj! Řekl bych ti jenom, abys nezapomněl, z jakého hnízdas vylítl."
„A kdepak?" ujala se slova Krušná. „To to, aby zapomněl! On byl vždycky v pořádku, nejmenšího se mu nemůže vyčíst. To víte, náš zlatý kmotře, je dosud mladý a moc, tuze moc už viděl ve světě, a my jsme tu hloupí, za pecí sedáme, tak on někdy si tak myslí, že nám musí říci, jak všecko vypadá v tom velkém světě..."
„Však Jouza se nepohněvá," pravil Krušnej, „však Jouza ví, co si pomyslit o mládí. Celý svět kdyby člověk sběhal, druhého Jouzy nenajde."
Hovor se pak dostal do jiných kolejí; mužové se rozpovídali zase o svých záležitostech a Ferda, jenž se o tyto nezajímal, odsedí od stolu a vypravoval už jen matce, která sledovala jeho výklady s hrdým nadšením. Dostala se k slovu jen tu a tam a pak nejspíše zasvěcovala syna do pohnutek návštěvy Potužákovy, přičemž mluvila šeptem. Potužák, jenž se o jejich rozmluvu nestaral, zaslechl jen občas slova jako: „Rozdělit se to má!"... „Kdo ví, budou-li srozuměni."... „Je to kříž! Kterak já potom ty husy odchovám!"... A zase Ferda: „Pro mne! Mně je to jedno."... „Dobytčí nemoci že se roznášejí? — To je možná!"... „Co je mi do Blat? To bych věděl, nač myslit ve Vídni!"...
Sedli k obědu potom — všichni společně. Staří, Ferda, tři děvčata i čeled, jenže pro Ferdu a pro Potužáka připravili zvláštní mísu, vařenou slepici v bílé omáčce.
Nejstarší syn Jakub neobědval s nimi; nebylo ho doma, formančil v knížecích lesích.
„Nač to?" bránil se Potužák; „Přece víte, že jsem sedlák. Jen dejte krupicovou kaši, je mi milejší..." Nepřipustili.
„Hostě jako vás nemáme každý den," domlouvala selka. „Špatně dost vás uctíváme. Kdybychom se byli nadáli, byli bychom poslali do Zlivi pro maso. Vezměte zavděk, kmotříčku!"
A Ferda, jenž se zatím zase trochu vzpamatoval z lekce, které se mu dostalo, pravil:
„To by tak bylo, pohostit pantátu krupicovou kaší! Jen jim ji ponechte, kmotře! Cožpak myslíte, že já bych ji jedl? Já, jak bych neměl masa, od stolu bych vstal! Časy minuly, kdy jsem si nabíjel žaludek tímhle škrobem! To máma dobře ví, ani by ji nenapadlo krmit mě jejich stravou. Člověk přivykl jiným věcem..."
„Ba, ba," potvrdila hospodyně, „z těch chlapců by mi žádný nevzal do úst kaši nebo placky nebo brambory s mlékem. Nu arci: odvykli, nesmíme se divit! Ani postu mi nechtějí zachovávat. Jak tu byl o velkonocích Josef, velký kříž jsem měla. O rybu jsem se musela postarat."
„O rybu?" vydrala se řeč Potužákovi, jehož slova selčina se velice nemile dotkla, „o rybu, povídáte, jste se mu postarala? Nu, té by u mne nedostal, kdyby byl knížetem pánem, ani v obyčejný, ani v postní den! Já bych mu dal rybu! Co já jím, děti mohou jíst taky!"
„To bych řekl!" vmísil se Krušnej. „Tak je to! Ale pomoz si, Jouzo! Mí synové jsou samí milostpaní! Pro ně je jenom maso, káva, smetana, máslo! Už ani o buchtu nebo koláč nestojí..."
„Vy toho tak namluvíte!" osopil se Ferda na otce; „kdybyste mlčel, dobře byste udělal. Čemupak vy rozumíte!"
„Je to pravda!" ozvala se selka. „Dobře bys udělal, kdybys mlčel a svých rozumů si ponechal. Kdybys ty musel žít v městě, jedl bys taky maso! Potom se divíš, když nemají lásky k tobě, když jim ani toho kousku masa nepřeješ!"
Obrátila se pak k Potužákovi:
„Jen jezte, kmotře, a nedbejte jeho řečí! Kdybych vás mohla uctít, jak si vás vážím, nejlepším na světě bych vás vyčastovala. Že synům dám, čeho si přejou, tomu vy se diviti nebudete, vy jste moudrý. Kdybyste vy měl děti v cizině, taky byste jim přál, když by k vám přišly návštěvou. Myslil byste si, že aspoň budou pamatovat na domov a na rodiče, až těch už nebude, vždyť jsou v cizině jako sirotci."
Dojala se vlastními slovy, laskavým hlasem, jako by bojovala s pláčem, zakončila svou řeč. Ferda se nejevil nijak dojatým.
„Snad by se vám nechtělo do brečení, mámo!" pravil úsměšně. „Takhle to neberte. Věc je prostě tahle: člověk přijde domů a chce žít, jak si navykl. Chci maso, tož se mi ho musí dostat. Nevidím, co by v tom bylo ku pláči. Řekněte: Nemám ho, nedostaneš ho — dobře, seberu se a jdu, odkud jsem přišel! — Tuhle slepici jste si taky mohla nechat, je tuhá jako staré praštěnky. Ostatně: jsem já nějaká šesti-nedělka, že mi dáváte slepici? Pro Josefa jste měla rybu hned, když ji chtěl. Víte co? Chci ji taky! Zítra ať mi ji dáte!"
