První zmínka o obci Bližanovy pochází z roku 1551, kdy byla součástí panství Zelená Hora. Původně se obec nazývala zřejmě Bližanov. V roce 1902 bylo v Bližanovech 65 domů a žilo v nich 438 obyvatel. Obec se rozkládá na obou březích Bližanovského (Klikařovského) potoka v údolí mezi výběžky Buzdrakova a Kakova. ?Uprostřed obce se nachází kaple sv. Vojtěcha. Při vjezdu do vsi stojí kaplička pod lipami, které jsou památné stromy.
Parkoviště, restaurace pro ubytované, posilovna, sauna, venkovní posezení s grilem, úschovna a půjčovna kol a lyží.
bar bezbariérový pokoj bezbariérový přístup domácím zvířatům vstup povolen
garáž gril internet, wifi konferenční centrum krb nekuřácký objekt ohniště parkoviště otevřené parkoviště uzavřené společenská místnost úschovna cenných předmětů zahrada s posezením2L s možností přistýlky se sprchou, WC, BTV/SAT. Apartmány 2 - 6 ti lůžkové s vlastní koupelnou, WC, BTV/SAT, vybavenou kuchyňkou a venkovní terasou s výhledem na pasoucí se koně.
vybavení pokojů: balkón CD přehrávač DVD přehrávač internet, wifi koupelna s vanou koupelna se sprchou lednice minibar pračka satelit televize trezor WC na pokoji apartmány 2L apartmány 3L apartmány 4L apartmány 5L apartmány 6L 1L 2L 3L 4L 5L 6L přistýlka stravování restaurace jídelna snídaně obědy večere restaurace v objektu, možnost ubytování bez stravy vlastní vaření společné vlastní vaření na pokoji lednice mikrovlnná trouba myčka nádobí nádobí sporák toustovač trouba konvice bazén venkovní bazén vnitřní fitcentrum ping-pong sauna solárium squash šipky tělocvična tenisový kurt úschovna kol úschovna zimní výbavy vysoušeče obuvi wellness whirpool brouzdaliště dětská postýlka dětská židle dětské hřiště dětský bazén dětský koutek hlídání dětí houpačka pískoviště prolézačky skluzavka dětský vlek trampolína salónek zasedací místnost kongresový sál bussiness centrum dataprojektor flipchart konferenční set pódium šatna v sezóně pouze týdenní pobyty ubytování celoročně / provoz v zimní sezoně kauce Vánoce SilvestrŠumavská roubená chalupa u lesa, nedaleko kempu Annín na řece Otavě.
bar bezbariérový pokoj bezbariérový přístup domácím zvířatům vstup povolen garáž gril internet, wifi konferenční centrum krb nekuřácký objekt ohniště parkoviště otevřené parkoviště uzavřené společenská místnost úschovna cenných předmětů zahrada s posezenímParkování u objektu, hala s krbem, kuchyně s tekoucí vodou, tenisový kurt 1 hod. denně zdarma.
vybavení pokojů: balkón CD přehrávač DVD přehrávač internet, wifi koupelna s vanou koupelna se sprchou lednice minibar pračka satelit televize trezor WC na pokoji apartmány 2L apartmány 3L apartmány 4L apartmány 5L apartmány 6L 1L 2L 3L 4L 5L 6L přistýlka stravování restaurace jídelna snídaně obědy večere restaurace v objektu, možnost ubytování bez stravy vlastní vaření společné vlastní vaření na pokoji lednice mikrovlnná trouba myčka nádobí nádobí sporák toustovač trouba konvice bazén venkovní bazén vnitřní fitcentrum ping-pong sauna solárium squash šipky tělocvična tenisový kurt úschovna kol úschovna zimní výbavy vysoušeče obuvi wellness whirpool brouzdaliště dětská postýlka dětská židle dětské hřiště dětský bazén dětský koutek hlídání dětí houpačka pískoviště prolézačky skluzavka dětský vlek trampolína salónek zasedací místnost kongresový sál bussiness centrum dataprojektor flipchart konferenční set pódium šatna v sezóně pouze týdenní pobyty ubytování celoročně / provoz v zimní sezoně kauce Vánoce Silvestr
Národní park Šumava slouží české veřejnosti už od roku 1991. Chrání pestrou mozaiku rašelinišť, smrkových i bukových pralesů, horských luk, divokých řek a ledovcových jezer. Domov na Šumavě mají desítky ohrožených druhů rostlin a živočichů, včetně rysa, losa nebo tetřeva. Národní park Šumava má nádhernou krajinu zachovat a zajistit, že ji budou moci i v budoucnu obdivovat turisté, kterých sem každoročně přijíždějí dva milióny. Málokteré místo u nás může se Šumavou soupeřit v půvabu a popularitě. Oblibě se těší divoký tok Vydry, Plešné jezero s Trojmezenským pralesem, prameny Vltavy i horské slatě. Část parku, zejména zbytky horských pralesů, bude ponechána divoké přírodě bez vlivu člověka. Můžeme zde obdivovat přirozené proměny pralesního ekosystému. Stromy tady rostou, žijí, umírají a rozkládají se. Můžeme tady zažívat, jak v šumavské divočině vypadají polomy po vichřici, hynutí po napadení kůrovcem a opětovná obnova lesa. Změny, které zde přirozeně probíhaly po stovky a tisíce let. Součástí přírodních proměn horského smrkového pralesa jsou a v minulosti vždy byly rovněž suché stromy. Pokud chceme na vybraném místě vidět divokou přírodu bez lidských zásahů, musíme si zvyknout také na tento pohled. Národní park je také velkou příležitostí pro šumavské obce, neboť divoká příroda, rysi a další vzácné druhy zvířat, to všechno přitahuje turisty. A takových míst najdou v Evropě už jen málo. Na Šumavě naleznete ubytování přátelské k Vám, k Vašim dětem, k Vašim pejskům. Region je vhodný pro rodinnou dovolenou, turistiku, sport (zejména lyžování, cyklistika), rekreaci, ozdravné pobyty, podnikové akce a školení, vánoční a Silvestrovské veselí.
Ukázka z knihy Mlhy na Blatech Karla Klostermanna:
„To není možná, pane správce," pravil baštýř; „já Potužákovic znám. To je k smíchu, co ten chlap nám tu povídá..."
„K smíchu to není, baštýři," vece Potužák, „k smíchu to není, protože je pravda, že včera večer přišel k nám četník a chlapce mi odvedl do vězení, na udání onoho pěšáka..."
„Vy povídáte, že tuhle pantátu znáte, baštýři," ujal se slova zase Karhoun; „a což, baštýř z Vomáčky ho nezná aspoň zrovna tak dobře jako vy ? A přece on sám poslal pro četníka do Pištína... Jste jeden jako druhý..."
„Já neříkám, že je jeden jako druhý," vpadl mu do řeči Potužák, „to není pravda a křivdit nikomu nechci, ale pravda je, že knížecí pěšák křivě obvinil moje dítě a velkou hanbu mi připravil. Jdu teď na Hlubokou — už bych tam byl, kdybych byl mohl projiti..."
Porybí přistoupil blíže.
„Kterýpak z těch pěšáků to byl, Potužáku?"
„Nevím, neviděl jsem ho — a Václav ho nezná..."
„Ale — vždyť jsem řekl," skočil mu do slova Karhoun, „že to byl z Dřítně, ten výpomocný, přezdívají mu Šňůra..."
„Martinák! To jsem si přece hned myslil!" pravil porybí; „pane správce, snad se račte pamatovat, že jsem vám už řekl, co to je za chlapa. Největší darebák, jehož kníže pán má ve svých službách! Přijali jsme ho před rokem na prosby jeho otce, který byl padesát let v knížecích službách a řádný člověk. A račte sec nad taky pamatovat, hned při prvním lovu, jedva že čtvrt roku sloužil, už jsme ho dopadli, jak kradl ryby a strkal je do bot…“
„Ovšem, ovšem – pamatuji se,“ odpověděl pan správec; „celkou štiku tehdy zandal. Pokutovali jsme ho a pohrozili mu propuštěním..."
„Jemu se pohrozilo," vece s úšklebkem Karhoun; „já kdybych tu pannu byl zandal do boty, byl bych vandroval aspoň na čtrnáct dní do basy..."
„Vy mlčte, vy jste jich už zandal víc, těch panen, třeba bot nemáte, a kluků taky..
„Nu, já jen povídám. Já jsem chudý člověk a mne kníže pán neživí."
„Vy zandáváte taky vepře, a na ty je větší trest. Nu, nebudu vám to vyčítat dnes. To by mohl tuhle Krušnej, co, strýčku?"
„Já?... Já nic neříkám, pane fišmajstře," koktal oslovený, na jehož obličeji se zrcadlily nemalé rozpaky.
Karhoun, který tohle dobře zpozoroval, se ušklíbl potutelně.
„Pantáta Krušnej," pravil, „se tenkrát trochu spletl, asi tak, jako včera ten pěšák, a já s bratrem jsme to odstonali. Já vím, že vás už to mrzelo, pantáto, co?"
„Nechte těch řečí," ujal se slova pan správec, „běží teď o jinou věc. Baštýř z Vomáčky, povídáte, že běžel do Pištína přivolat četníka ? Kde je ten baštýř dnes ?"
„Na zlivské hrázi, pane správce," odvětil pan porybí, „ač dostal-li se ven ze své baštýrny. Řekl bych, že vedle svého zvyku se včera zase trochu příliš nahnul do sklenice."
Správce přisvědčil.
„Je to kus hlupáka!" rozhorlil se. „Na pouhé udání toho lumpa Martináka posílá pro četníka! Promluvte s ním, pane porybí, a já s ním promluvím taky. Však ví, že takovou věc má oznámit nejdříve u nás v úřadě a my pak zařídíme, čeho se nám uvidí zapotřebí. Zase jednou rum jednal za něho! Povězte mi, Potužáku, co víte o té věci? Jak se to všecko zběhlo, aspoň pokud je vám známo, a jak vám to vylíčil váš syn?"
Potužák mu pověděl stručně, co slyšel z úst svého syna.
„Chlapec je nesmělý, bázlivý a také nezkažený," dodal; „byla hloupost, že se dal na útěk, o tom nelze pochybovat; však jsem mu to také vytknul, ale ani pomyšlení, že by ho byl udeřil, neřkuli oloupil. Já mám čest v těle, pane správce, a své děti vychovávám v poctivosti a bázni boží."
Mluvil klidně a bez strojené okázalosti, ale pevně, jako se sluší člověku, jenž jest si jist, že povídá pravdu.
A správec na to:
„Není nej menší pochybnosti, že1'mluvíte čirou pravdu, sousede. Jděte klidně na Hlubokou a promluvte s panem sudím. Jakmile mne tu nebude více třeba, pojedu bez prodlení za vámi a zajdu přímo k soudu. Ručím vám za to, že váš syn bude ještě dnes propuštěn na svobodu, a slibuji vám, že se vám dostane plného zadostiučinění za křivdu, jež vinou našich zřízenců se vám stala. Za hrdinný skutek pak, kterým jste se zde vyznamenal, dostane se vám náležitého uznání a zasloužených díků. Postarám se, aby o něm zvěděl také kníže pán."
„Žádného uznání a žádných díků — pane správce! Byla pouhá náhoda, že jsem stál nejblíže. Není člověka, který na mém místě by jinak byl jednal, a také sám jsem mládka nezachránil. Děkuju vám za pomoc, kterou mi slibujete; vím, že svému slovu dostojíte."
Podali mu všickni ruku — on pak se měl k odchodu, Krušnej s ním a za nimi také Polda Karhoun. Toho však zastavil pan porybí.
„Poldo," pravil, „vy ve svém životě jste se asi nenadělal mnoho dobrých skutků, ale že jste se dnes zastal takovýmhle způsobem tuhle pantáty, zasluhuje namoupravdu všeho uznání. Až Pánbůh bude s vámi počítat, vyváží to asi hodnou sílu kaprů a zajíců, kterýchž jste nám pokradl. Bez vaše¬ho hubaření, kdo ví, kdy bychom se o této věci byli dověděli..."
Karhoun se ušklíbl.
„Viděj, vzácný pane!" odpověděl; — „a dyž sem dřívejc něco řek, nechtěli mi věřit. Teď maj na dlani, že taky dycky nelžu. Vostatck, dyby tu nebyl bejval pantáta Potužák, kterej nin mou řeč dosvědčil a dotvrdil, starýho čerta by mi byli věřil. Dyž teď povídají, že sem proved dobrej skutek, mohli by to uznat a dát mi ňákou maličkost, abych si moh drobet zahřát žaludek."
Domluvil a nastrčil otevřenou dlaň. Porybí se dal do smíchu, správec taktéž, a v následujícím okamžiku zalesklo se několik stříbrných šestáků na špinavé dlani Karhounově, dlaň se rychle zavřela a zmizela v kapse jeho kalhot, jediného to kusu jeho obleku, jenž podle všeho neměl děr.
„Zaplať jim to Pánbůh, milostpaní," děkoval pytlák a už pospíchal za odcházejícími dvěma hospodáři...
