Šumavský rozcestník

stručně

název: mlýn Švihov
kategorie: kultura a památky
podkategorie: mlýny
lokalita: klatovsko
GPS: 49°28'47.074"N, 13°17'5.460"E

popis objektu:
Jeden za řady mlýnů na řece Úhlavě využíval vodního toku v příkopu kolem vodního hradu Švihov a dnes již svému původnímu účelu neslouží.

stručně

název: mlýn Poborovice
kategorie: kultura a památky
podkategorie: mlýny
lokalita: klatovsko
GPS: 49°22'39.904"N, 13°14'16.460"E

popis objektu:
Jeden z řadu mlýnů které poháněla řeka Úlhava je dnes přebudován na hotel. Kořeny stavby bývalého mlýna sahají až do konce 16. století.

stručně

název: mlýn Hoslovice
kategorie: kultura a památky
podkategorie: skanzeny
lokalita: strakonicko
GPS: 49°11'9.2"N, 13°46'8"E

popis objektu:
Nejstarší a jedinečně dochovaný stredověký vodní mlýn v Čechách (v majetku Jihočeského kraje ve správě Muzea středního Pootaví Strakonice) leží ve zvlněné krajině šumavského Podlesí. Jedná se o tři stavby u potoka, jejichž návštěva jakoby nás přenesla do dob dávno minulých. Areál unikátního hoslovického mlýna tvoří původní mlýnice s obytnou částí, chlévy s kolnou a stodola, všechny kryté došky, roubené či zděné ze smíšeného zdiva. Patří k němu také rybníček s náhonem, sad a louky. Obytný dům s mlýnicí je rozložité patrové stavení téměř čtvercového půdorysu o rozměrech 12 x 16 metrů. Široká valbová střecha je krytá došky. Obvodové konstrukce jsou zděné kamenné, obytná část, patrové komory a šalanda sroubeny z mírně přitesaných trámů. Stropy jsou povalové, v mlýnici je strop ze širokých fošen. Ze vstupní síně je přístup do čtyř prostor. Černá kuchyně je přizpůsobena otopnému systému se sporákem, který s pecí vévodí sousední světnici, v níž se dochovalo vybavení z 20. let minulého století a dřevěná podlaha ze širokých prken. Další skladový prostor má povalový strop a podlahu z udusané hlíny. Mlýnice v levé části se zachovala se vším pomocným vybavením a používaným nářadím. Významné a unikátní je, že je zde k vidění jednoduché české složení s jedním mlýnským kamenem, násypkou a ostatními potřebnými součástmi. Dvůr areálu mlýna uzavírá vedle brány obdélná zděná kamenná budova chlévů se sedlovou střechou krytou došky. Prostor chléva je sklenut třemi poli pruské placky do pasů. Na chlév navazuje kolna pro vozy a zemědělské stroje a nářadí. Podstřeší bylo využíváno jako seník. Ke střední části dvorního průčelí chlévů jsou přistavěny ojedinělé roubené prasečí chlívky. Za mlýnem na svahu stojí stodola obdélného půdorysu o rozměrech 17 x 6 metrů, sedlová střecha s bedněnými štíty je opět krytá došky. Obvodové konstrukce jsou částečně kamenné a částečně roubené, za stodolou se dochovala konstrukce žentouru s upraveným pozemkem. Mlýn byl poháněný vodou, která vedla vantroky z malého rybníka. Toto zachovalé vodní dílo zajišťované příkrým náspem a hrází se nachází bezprostředně nad budovou mlýna. Náhon je asi 150 metrů dlouhý a začíná nad malým jezem u potoka. Podle písemných zmínek mlýn existovala již v roce 1352. První písemně doložená zpráva je z Berní ruly z roku 1654. V ní je uvedeno, že zde byl „mlýn o jednom kole a 16 strychů pole" a osedlým byl Tomáš Mlynář. Stromy, použité v konstrukci stropu sýpky, byly pokáceny v letech 1568 až 1569. Je tedy nepochybné, že mlýn stával v tomto místě již před více než čtyřmi sty lety. Zmínka o mlýnu o jednom kole se objevuje později ještě v Tereziánském katastru z roku 1748 a ve sčítání lidu v roce 1905. Mlýn byl stále v provozu. Vlastníci, bratři Harantovi, ještě koncem 70. let osadili nový hřídel mlýnského kola a s mletím končili asi před dvaceti lety. Výjimečný způsob života posledních vlastníků, kteří se od padesátých let minulého století izolovali od společnosti vedl k z zakonzervování technického stavu budov. Na mlýně se natáčela v roce 2010 česká pohádka Vodník a Karolínka.

stručně

název: Sterzmühle
kategorie: kultura a památky
podkategorie: technické
lokalita: sušicko
GPS: 49°10'50.427"N, 13°23'39.053"E

popis objektu:
Sterzmühle 10, Mochov u Hartmanic je vodní mlýn postavený v první polovině 18. století, první záznam v pozemkové knize z roku 1780 (v mapě zakreslen 1760), kdy jej koncem dubna Marie Dohalská z Dohalic, majitelka statku, prodává Tomáši Thurnwaldovi. Dům se nazývá Mochauer nebo Sterzmühle v Mochově, a má zde číslo popisné 10. Thurnwaldům patří až do roku 1873. V roce 1966 mlýn koupil JUDr. Václav Hrabánek (nar. 1915) z Prahy, který tehdy ruinu opravil. Světnice má rozměry 6 x 6 m a výšku 2,2 m, okny orientovaná k jihovýchodu, zatímco menší komora k severovýchodu. Ve světnici stojí velká pec. Strop je původní, natřený volskou krví. Stropní trámy jsou vysoké okolo 40 cm, trámy roubení mají výšku od 26 do 43 cm. Dnes je vlastníkem Mgr. Václav Hrabánek, syn pana doktora. Mlýn si "zahrál" ve filmu Jiřího Menzela Obsluhoval jsem anglického krále.

stručně

název: kostel sv. Petra a Pavla, Dolany
kategorie: kultura a památky
podkategorie: kostely
lokalita: klatovsko
GPS: 49°26'33.37"N, 13°14'57.548"E

popis objektu:
Kostel sv. Petra a Pavla v Dolanech je prvně písemně zmíněn roku 1384. Roku 1796 byla provedena jeho celková přestavba, kdy z původní stavby byla ponechána pouze věž a zbytek kostela byl kompletně přestavěn.

stručně

název: tvrz Dolany
kategorie: kultura a památky
podkategorie: tvrze
lokalita: klatovsko
GPS: 49°26'33.36"N, 13°15'2.204"E

popis objektu:
Od roku 1238 Dolany držela jedna větev pánů z Rýzmburka až do konce 15. století. Ta v Dolanech vystavěla rozsáhlou tvrz, která původně sloužila pouze k hospodářským účelům. Teprve o několik let později byla přistavena obytná část. Objekt tvrze byl obehnán vodním příkopen, jenž byl ještě v roce 1885 funkční a který byl napájen vodou svedenou dřevěným potrubím z horní části obce „Ovčín“, kde pramenil místní potok. Do tvrze se vstupovalo ze severní strany po padacím mostě, vedoucím přes vodní příkop. Most chránila věž s branou a jí se vstupovalo na nádvoří, obehnané hradbou, v jehož jižní části stál mohutný palác, který se dochoval dodnes. Pozoruhodné je, že dispozice dolanské vodní tvrze je stejná jako hradu Švihova s tím rozdílem, že švihovský hrad má paláce dva. Ve 14. a 15. století byl majiteli Dolan již zmiňovaný rod Rýzenberků, který tvořil jednu z četných větví Drslaviců, z nichž odvozují svůj původ i páni Černínové z Chudenic. Na sklonku 15. století (od roku 1492) stal se držitelem Dolan Radek Měsíček z Výškova, který po celou dobu svého vlastnictví (zhruba do roku 1631) žil v dolanské tvrzi. Po jeho smrti se vlastníci dolanského statku rychle střídali. Od roku 1631 držel Dolany Rudolf Čejka z Olbramovic, který je koupil od Bořivoje Měsíčka, od r. 1640 Kateřina Vidršpergárová z Vidršperka, po níž následovali znovu Měsíčkové a po nich znovu Vidršpergárové. Tehdy počala tvrz chátrat a v odhadu dolanského statku z roku 1673 se uvádí již jako značně sešlá. Kromě staré gotické tvrze se tehdy připomínalo také novější renesanční stavení, které bylo pokryto cihlovou střechou. Přičemž jedním z posledních byl řád jezuitů, který zde působil od roku 1679 až do roku 1773, kdy byl zrušen. Tvrz používali jako letní sídlo a tehdy bylo k jižní zdi staré části tvrze přistavěno podlouhlé stavení s půlkruhovitou baštou, sloužící patrně jako kaple. Po zrušení jezuitského řádu spravoval statek studijní fond až do roku 1805, kdy byl prodán k chudenickému panství hrabat Černínů z Chudenic. Tvrz přestala sloužit jako feudální sídlo a středisko statku a byla proto roku 1852 rozprodána na jednotlivé díly a použita k obytným účelům. Dnes je objekt rozdělen na domy čp. 2, 50 a 136. Z původní tvrze se dochovala věžovitá stavba starého paláce, vyčnívající ze středu obytných stavení. Původní vysoká valbová střecha byla změněna na střechu pultovou. Příkop, kdysi zaplněný vodou, byl zasypán a proměněn v zahradu. Při tvrzi se dochovala mostnice se zbytky vezděných kamenů z padacího mostu.

stručně

název: fara Dolany
kategorie: kultura a památky
podkategorie: fary
lokalita: klatovsko
GPS: 49°26'34.023"N, 13°14'56.283"E

popis objektu:
Fara v Dolanech u kostela sv. Petra a Pavla.

stručně

název: pomník padlých WWI, Dolany
kategorie: vojenské
podkategorie: pomníky
lokalita: klatovsko
GPS: 49°26'35.002"N, 13°14'53.567"E

popis objektu:
Pomník padlým v I. světové válce v Dolanech pochází z roku 1920. Dolanská obec ztratila v první světové válce asi 35 mužů, většina z nich padla na sibiřské frontě. Vzniklo Sdružení dolanské mládeže, které si vzalo za cíl postavení pomníku, který byl zadán klatovské kamenosochařské firmě Vojtěch Pták, která následně angažovala Glose. Vilém Glos se narodil 4. prosince 1880 ve Štěpanicích, vzdálených zhruba tři kilometry od Nové Paky, kde se vyučil u Antonína Suchardy ml. (1843 – 1911), otce známých sochařů Vojtěcha a Stanislava. Pomník byl vůbec první Glosovou poválečnou prací tohoto druhu. Pomník byl slavnostně odhalen již 10. října 1920 jako jeden z prvních na Klatovsku. Za okupace musela být socha odstraněna a válku přečkala ve stodole Václava Bosáka. 3. června 1945 byl pomník znovu odhalen. Pomník z hořického pískovce na žulovém soklu měl podobu nakročeného vojáka s rozpaženýma rukama, u jehož nohou stojí lev, pošlapávající atribut habsburské říše – podle historické fotografie lze ještě identifikovat pravou spodní část rakouské orlice s fragmenty jejího rozeklaného ocasu, říšského jablka a perutí. Pozadí figury tvoří rozvinutý „prapor svobody“, jehož žerď voják třímá ve své levé ruce, v pravé drží pušku. Ve sdružení, které stavbu pomníku organizovalo, vznikly rozpory o tom, zda má být znázorněn voják ruské či italské legie. Sám Glos prý nakonec prosadil podobu vojáka v uniformě první republiky a toto řešení pak používal i na dalších svých figurativních pomnících. Detaily Glosových vojáků vykazují charakteristickou podobu uniformy pěšáků poválečné československé armády s typickou helmou, ovinovačkami na nohou, sumkami u pasu a s puškou manlicher carcano vzor 1895.

Šumava.cz