Šumavský rozcestník

stručně

název: Vltavský mlýn Loučovice
kategorie: kultura a památky
podkategorie: mlýny
lokalita: vyšebrodsko
GPS: 48°37'13.313"N, 14°15'39.441"E

popis objektu:
Obec Loučovice je s mlýnskou tradicí úzce spjatá. Nepřístupný a skalnatý úsek údolí Vltavy mezi Lipnem a Vyšším Brodem byl zprvu osídlen pouze několika staveními, z nichž nejvýznamnější byl mlýn. Teprve založení papírny v 80. letech 19. století způsobilo nárůst počtu obyvatel a prudký rozvoj obce. Největším podnikem v obci byly do roku 2010 Papírny Vltavský mlýn, na které byl v září 2010 vyhlášen konkurz.

stručně

název: Horní Mlýn
kategorie: kultura a památky
podkategorie: mlýny
lokalita: vyšebrodsko
GPS: 48°37'16.631"N, 14°21'4.466"E

popis objektu:
Horní Mlýn se nachází v krásném údolí na soutoku řeky Vltavy a říčky Větší Vltavice. Horní mlýn, německy Obermühl, se v době svého vzniku jmenoval „Janův“ a pod tímto názvem je uváděn v nejstarším klášterním urbáři mlýn, který již na konci 13. století patřil ke klášteru. Mlýn stojí na pravém břehu Vltavy, na druhé straně brodu stával klášterní dvůr Pramhof. Náhon k mlýnu vede od jezu, který zde stával nejméně od roku 1530 a samotný mlýn byl až do konce třicetileté války celý dřevěný. Jeho přestavba proběhla za opata Jana IV. Clavey mezi léty 1669 až 1687 a byl z části kamenný. Mlýnská kola, kterým se říkalo habán, byla dvě a obě na horní vodu. Měla v průměru osm loktů (470 cm). Jedno mlýnské kolo pohánělo mlýn a druhé nově zřízenou pilu. Horní mlýn pracoval v tomto složení s drobnými úpravami až do počátku 20. století. V roce 1904 zde byla vystavěna nová moderní pila a ve spojitosti s výstavbou místní elektrické železnice Zartlesdorf - Lippner Schwebe (dnes Rybník - Lipno), kterou financoval klášter Vyšší Brod a loučovický továrník Porák, byla v Horním mlýně vybudována vodní elektrárna, která byla majetkem kláštera. V elektrárně byla jedna Francisova turbina, která poháněla dvě dynama. Měly výkon 100kW a při 950 otáčkách za min. dodávaly elekřinu o napětí 1280V. K vyrovnávání napětí soužila akumulátorová baterie o kapacitě 148Ah. Při nedostatku vody ve Vltavě posloužil parní stroj. Napětí v trolejovém vedení bylo 1200 V. Z elektrárny vedly vodiče k napájení železniční trati. Měly výkon 100kW a při 950 otáčkách za min. dodávaly elekřinu o napětí 1280V. K vyrovnávání napětí soužila akumulátorová baterie o kapacitě 148Ah. Při nedostatku vody ve Vltavě posloužil parní stroj. Napětí v trolejovém vedení bylo 1200 V. Po roce 1920 byl celý Horní mlýn pronajat firmě Lechner. Elektrárna za podivných okolností vyhořela v lednu 1947. V současné době je na tříhektarovém ostrově výcvikové středisko ČVUT (Českého vysokého učení technického) v Praze. K výuce slouží vlastní elektrárna a solární systém. V areálu se nachází ubytování nejen v hlavní budově, ale i v chatkách a řada sportovního zařízení.

stručně

název: mlýn Hoslovice
kategorie: kultura a památky
podkategorie: skanzeny
lokalita: strakonicko
GPS: 49°11'9.2"N, 13°46'8"E

popis objektu:
Nejstarší a jedinečně dochovaný stredověký vodní mlýn v Čechách (v majetku Jihočeského kraje ve správě Muzea středního Pootaví Strakonice) leží ve zvlněné krajině šumavského Podlesí. Jedná se o tři stavby u potoka, jejichž návštěva jakoby nás přenesla do dob dávno minulých. Areál unikátního hoslovického mlýna tvoří původní mlýnice s obytnou částí, chlévy s kolnou a stodola, všechny kryté došky, roubené či zděné ze smíšeného zdiva. Patří k němu také rybníček s náhonem, sad a louky. Obytný dům s mlýnicí je rozložité patrové stavení téměř čtvercového půdorysu o rozměrech 12 x 16 metrů. Široká valbová střecha je krytá došky. Obvodové konstrukce jsou zděné kamenné, obytná část, patrové komory a šalanda sroubeny z mírně přitesaných trámů. Stropy jsou povalové, v mlýnici je strop ze širokých fošen. Ze vstupní síně je přístup do čtyř prostor. Černá kuchyně je přizpůsobena otopnému systému se sporákem, který s pecí vévodí sousední světnici, v níž se dochovalo vybavení z 20. let minulého století a dřevěná podlaha ze širokých prken. Další skladový prostor má povalový strop a podlahu z udusané hlíny. Mlýnice v levé části se zachovala se vším pomocným vybavením a používaným nářadím. Významné a unikátní je, že je zde k vidění jednoduché české složení s jedním mlýnským kamenem, násypkou a ostatními potřebnými součástmi. Dvůr areálu mlýna uzavírá vedle brány obdélná zděná kamenná budova chlévů se sedlovou střechou krytou došky. Prostor chléva je sklenut třemi poli pruské placky do pasů. Na chlév navazuje kolna pro vozy a zemědělské stroje a nářadí. Podstřeší bylo využíváno jako seník. Ke střední části dvorního průčelí chlévů jsou přistavěny ojedinělé roubené prasečí chlívky. Za mlýnem na svahu stojí stodola obdélného půdorysu o rozměrech 17 x 6 metrů, sedlová střecha s bedněnými štíty je opět krytá došky. Obvodové konstrukce jsou částečně kamenné a částečně roubené, za stodolou se dochovala konstrukce žentouru s upraveným pozemkem. Mlýn byl poháněný vodou, která vedla vantroky z malého rybníka. Toto zachovalé vodní dílo zajišťované příkrým náspem a hrází se nachází bezprostředně nad budovou mlýna. Náhon je asi 150 metrů dlouhý a začíná nad malým jezem u potoka. Podle písemných zmínek mlýn existovala již v roce 1352. První písemně doložená zpráva je z Berní ruly z roku 1654. V ní je uvedeno, že zde byl „mlýn o jednom kole a 16 strychů pole" a osedlým byl Tomáš Mlynář. Stromy, použité v konstrukci stropu sýpky, byly pokáceny v letech 1568 až 1569. Je tedy nepochybné, že mlýn stával v tomto místě již před více než čtyřmi sty lety. Zmínka o mlýnu o jednom kole se objevuje později ještě v Tereziánském katastru z roku 1748 a ve sčítání lidu v roce 1905. Mlýn byl stále v provozu. Vlastníci, bratři Harantovi, ještě koncem 70. let osadili nový hřídel mlýnského kola a s mletím končili asi před dvaceti lety. Výjimečný způsob života posledních vlastníků, kteří se od padesátých let minulého století izolovali od společnosti vedl k z zakonzervování technického stavu budov. Na mlýně se natáčela v roce 2010 česká pohádka Vodník a Karolínka.

stručně

název: Sterzmühle
kategorie: kultura a památky
podkategorie: technické
lokalita: sušicko
GPS: 49°10'50.427"N, 13°23'39.053"E

popis objektu:
Sterzmühle 10, Mochov u Hartmanic je vodní mlýn postavený v první polovině 18. století, první záznam v pozemkové knize z roku 1780 (v mapě zakreslen 1760), kdy jej koncem dubna Marie Dohalská z Dohalic, majitelka statku, prodává Tomáši Thurnwaldovi. Dům se nazývá Mochauer nebo Sterzmühle v Mochově, a má zde číslo popisné 10. Thurnwaldům patří až do roku 1873. V roce 1966 mlýn koupil JUDr. Václav Hrabánek (nar. 1915) z Prahy, který tehdy ruinu opravil. Světnice má rozměry 6 x 6 m a výšku 2,2 m, okny orientovaná k jihovýchodu, zatímco menší komora k severovýchodu. Ve světnici stojí velká pec. Strop je původní, natřený volskou krví. Stropní trámy jsou vysoké okolo 40 cm, trámy roubení mají výšku od 26 do 43 cm. Dnes je vlastníkem Mgr. Václav Hrabánek, syn pana doktora. Mlýn si "zahrál" ve filmu Jiřího Menzela Obsluhoval jsem anglického krále.

stručně

název: vodní elektrárna Vyšší Brod
kategorie: kultura a památky
podkategorie: technické
lokalita: vyšebrodsko
GPS: 48°37'57.406"N, 14°17'16.861"E

popis objektu:
O elektrárně pod Čertovou stěnou se začalo hovořit už v 80. letech devatenáctého století, ale myšlenku svést vodu Vltavy od Loučovic až k Vyššímu Brodu jako první zpracoval až inženýr František Karel. Konečný projekt nakonec ale dodala projekční kancelář Ganz & Comp. V kamenitém terénu začal obtížný výkop přírodního kanálu v roce 1896, vodoprávní povolení vodního díla bylo ale schváleno výnosem Císařského a královského místodržitelství v Čechách až v březnu 1898. Místo původně předpokládaných Giradotových turbín se použily tehdy nové, mnohem výkonnější Francisovy turbiny. Ty stačily pouze čtyři. Kolaudace proběhla v roce 1903. Když se spustil provoz elektrárny, tvořilo ji šest částí. Stavba začínala jezem pod Loučovicemi, který měl 32 m dlouhou korunu s rybí propustí, na niž navazovala pětimetrová trámová základová výpusť. Obří dílo představoval náročně vyhloubený přírodní kanál o délce 1 650 m, šířce 5,7 m, hloubce 3,2 m a spádu jedno promile. Další část představoval vodní závěr neboli komora, kde končil kanál a začínalo tlakové potrubí. To bylo ocelové, nýtované, o délce 560 m a průměru 1 800 mm. Dodávalo až 7,5 krychlových metrů vody za vteřinu. Vodní elektrárna se stala svým výkonem rázem největší svého druhu v Rakousko-Uhersku i ve střední Evropě. Dobový tisk impozantní stavbu srovnával s tou, která byla vybudována na Niagaře. Pro Šumavu měla elektrárna obrovský význam, protože pomohla rozvoji místního průmyslu, dodávala elektrický proud i městům jako byl Vyšší Brod nebo Český Krumlov i dalším městečkům a obcím. Tvůrcům díla se podařilo řeku přivést na kopec opředený pověstmi o čertu. V té se totiž praví, že chtěl zabránit výstavbě kláštera v nedalekém Vyšším Brodě tím, že postaví přes údolí hráz z kamení, aby zadržel vodu a tou klášter zatopil. Jenže svůj úkol do půlnoci nesplnil, a tak se kamenná hráz zřítila a balvany zavalily koryto řeky a její svahy. V roce 1926 byla elektrárna rozšířena ještě o druhé tlakové potrubí o délce 640 m a průměru 2 000 mm. V budově strojovny (49 x 12,3 m a výšce 9 m) byly umístěny hydroagregáty. Dálkové vedení dlouhé 25 km přenášelo výkon elektrárny bez transformování do vlastního závodu v Pečkách (Větřní). Elektrárna pod Čertovou stěnou skončila s výstavbou Lipenské přehrady a svedením veškeré vltavské vody do podzemního tunelu. Pouze se musela nějaký čas upouštět voda z přehrady dál do vltavského koryta, protože některá zařízení papírny ve Větřní byla stavěna na kmitočet 42 Hz. Časem však došlo k jejich výměně, a tak postupně zmizelo i veškeré vybavení strojovny. Zmizelo i jedno tlakové potrubí. Zbývající dnes využívají tři malé soukromé vodní elektrárny. Právě síla zdejší vody, která prochází přes tyto kameny, inspirovala Bedřicha Smetanu k dílu Čertova stěna.

stručně

název: Čertova Stěna - Luč
kategorie: příroda
podkategorie: přírodní krásy, úkazy
lokalita: lipensko
GPS: 48°37'50.262"N, 14°16'16.865"E

popis objektu:
Chráněný geologický útvar skal a zakrslých borovic s mohutným kamenným mořem. Chráněný skalní ostroh Čertova kazatelna, řečiště Vltavy s balvany a mísovitými prohlubněmi tzv. Obřími hrnci. Podle pověsti chtěl čert zabránit výstavbě kláštera v nedalekém Vyšším Brodě tím, že postaví přes údolí hráz z kamení, aby zadržel vodu a tou klášter zatopil. Jenže svůj úkol do půlnoci nesplnil, a tak se kamenná hráz zřítila a balvany zavalily koryto řeky a její svahy. Síla vody, která prochází přes tyto kameny, inspirovala Bedřicha Smetanu k dílu Čertova stěna.

stručně

název: Čertova stěna, Eliška Krásnohorská
kategorie: kultura a památky
podkategorie: literatura
lokalita: lipensko
GPS: 48°37'50.262"N, 14°16'16.865"E

popis objektu:
Eliška Krásnohorská velice často čerpala náměty pro své lyrické básně a drobnější prozaickou tvorbu ze Šumavy a z okolí Českého Krumlova nebo hradu Rožmberka. Napsala libreto k opeře Čertova stěna, jejímž autorem je Bedřich Smetana, a ve které je zachycena pověst o zrodu tohoto přírodního útvaru. Čertova stěna je komicko-romantická opera o 3 jednáních a jejím autorem je Bedřich Smetana, který tímto dílem uzavřel svou hudebně dramatickou tvorbu. Poprvé byla Čertova stěna uvedena 29. října 1882 v Prozatímním divadle. Děj opery se odehrává v polovině 13. století, v 1. a 2. jednání na hradě Rožmberk, ve 3. jednání na břehu Vltavy poblíž Vyššího Brodu. Pan Vok Vítkovic z Rožmberka žije sám, uzavřený do sebe. Jeho blízcí mu chtějí najít ženu a rytíř Jarek dokonce složí slib, že si sám nevezme svou Katušku, dokud se jeho pán nezasnoubí. Pan Vok však slíbil, že se neožení a odkáže svůj majetek novému klášteru, v jehož čele má stát poustevník Beneš. V takové neřešitelné situaci vstoupí do hry Rarach – ďábel, který v přestrojení za poustevníka svádí lidi k tomu, aby porušili slib a zachovali se nečestně. Jarka se snaží zlákat zpět ke Katušce, té ale nabízí bohatého ženicha, jejímu otci Michálkovi zase našeptá, aby Katušku provdal za pana Voka. Vokovi je mezitím svěřena do ochrany hraběnka Hedvika, dcera jeho dávné lásky. Pan Vok se do Hedviky zamiluje, ale Rarach mu včas připomene jeho slib daný Benešovi. Vok se tedy rozhodne vstoupit do kláštera. Hedvika chce na poslední chvíli vyznat Vokovi lásku a tím ho odvrátit od jeho rozhodnutí. Rarach tomu brání a když je mu znemožněn vstup do kláštera, vystaví na Vltavě hráz, aby voda zatopila klášter i s lidmi. Poustevník Beneš však jménem Kristova kříže rozboří čertovu stěnu a vše končí zasnoubením Hedviky s panem Vokem a Katušky s Jarkem.

stručně

název: přehrada Lipno II
kategorie: příroda
podkategorie: voda - přehrady
lokalita: vyšebrodsko
GPS: 48°37'50.817"N, 14°17'46.172"E

popis objektu:
Přehrada Lipno II (Údolní nádrž Lipno II, vodní nádrž Lipno II) byla vytvořena na západním okraji města Vyšší Brod na řece Vltavě a slouží jako vyrovnávací nádrž pro přehradní nádrž Lipno. Odrušuje přívaly vod, které vznikají při zapínání špičkového chodu elektrárny Lipno. Dále vodu vypouští bez kolísavých průtoků do řeky. Přehradní hráz je kombinovaná zemní a betonová s výškou 11,5 m a délkou 224 m a vytvořila jezero o délce 2 km s plochou 45 ha. Je osazena průběžnou vodní elektrárnou s jednou Kaplanovou turbínou o výkonu 1,6 MW.

Šumava.cz