Šumavský rozcestník: vodní elektrárna Vyšší Brod

vodní elektrárna Vyšší Brod

Šumava.cz
rozcestník
kultura a památky
technické
vodní elektrárna Vyšší Brod

detailní info

kategorie: kultura a památky / technické
lokalita: vyšebrodsko
GPS: 48°37'57.406"N, 14°17'16.861"E

popis

O elektrárně pod Čertovou stěnou se začalo hovořit už v 80. letech devatenáctého století, ale myšlenku svést vodu Vltavy od Loučovic až k Vyššímu Brodu jako první zpracoval až inženýr František Karel. Konečný projekt nakonec ale dodala projekční kancelář Ganz & Comp. V kamenitém terénu začal obtížný výkop přírodního kanálu v roce 1896, vodoprávní povolení vodního díla bylo ale schváleno výnosem Císařského a královského místodržitelství v Čechách až v březnu 1898. Místo původně předpokládaných Giradotových turbín se použily tehdy nové, mnohem výkonnější Francisovy turbiny. Ty stačily pouze čtyři. Kolaudace proběhla v roce 1903. Když se spustil provoz elektrárny, tvořilo ji šest částí. Stavba začínala jezem pod Loučovicemi, který měl 32 m dlouhou korunu s rybí propustí, na niž navazovala pětimetrová trámová základová výpusť. Obří dílo představoval náročně vyhloubený přírodní kanál o délce 1 650 m, šířce 5,7 m, hloubce 3,2 m a spádu jedno promile. Další část představoval vodní závěr neboli komora, kde končil kanál a začínalo tlakové potrubí. To bylo ocelové, nýtované, o délce 560 m a průměru 1 800 mm. Dodávalo až 7,5 krychlových metrů vody za vteřinu. Vodní elektrárna se stala svým výkonem rázem největší svého druhu v Rakousko-Uhersku i ve střední Evropě. Dobový tisk impozantní stavbu srovnával s tou, která byla vybudována na Niagaře. Pro Šumavu měla elektrárna obrovský význam, protože pomohla rozvoji místního průmyslu, dodávala elektrický proud i městům jako byl Vyšší Brod nebo Český Krumlov i dalším městečkům a obcím. Tvůrcům díla se podařilo řeku přivést na kopec opředený pověstmi o čertu. V té se totiž praví, že chtěl zabránit výstavbě kláštera v nedalekém Vyšším Brodě tím, že postaví přes údolí hráz z kamení, aby zadržel vodu a tou klášter zatopil. Jenže svůj úkol do půlnoci nesplnil, a tak se kamenná hráz zřítila a balvany zavalily koryto řeky a její svahy. V roce 1926 byla elektrárna rozšířena ještě o druhé tlakové potrubí o délce 640 m a průměru 2 000 mm. V budově strojovny (49 x 12,3 m a výšce 9 m) byly umístěny hydroagregáty. Dálkové vedení dlouhé 25 km přenášelo výkon elektrárny bez transformování do vlastního závodu v Pečkách (Větřní). Elektrárna pod Čertovou stěnou skončila s výstavbou Lipenské přehrady a svedením veškeré vltavské vody do podzemního tunelu. Pouze se musela nějaký čas upouštět voda z přehrady dál do vltavského koryta, protože některá zařízení papírny ve Větřní byla stavěna na kmitočet 42 Hz. Časem však došlo k jejich výměně, a tak postupně zmizelo i veškeré vybavení strojovny. Zmizelo i jedno tlakové potrubí. Zbývající dnes využívají tři malé soukromé vodní elektrárny. Právě síla zdejší vody, která prochází přes tyto kameny, inspirovala Bedřicha Smetanu k dílu Čertova stěna.