Běžecké centrum (Skiwanderzentrum) Zwieslerwaldhaus jsou běžecké tratě v celkovém rozsahu 35 km jsou výborně udržované, stupeň obtížnosti běžeckých stop je lehký až střední, tratě pro volnou techniku v délce cca. 3km pro znalce a náročné. Optimální cvičné a tréninkové podmínky v oblasti startu a cíle (louka na “Böhmweg” a “Wildniscamp am Falkenstein”). Běžecká trať, vedoucí přes hranici do Čech ve Ferdinandsthalu, umožňuje připojení na cca. 70km dlouhou trať v Národním parku Šumava , která je také strojově upravovaná.
Penzion disponuje jedno a dvoulůžkovými pokoji s možností přistýlky a čtyřlůžkovými apartmány. Má vlastní restauraci, pizzerii, plně vybavenou posilovnu, úschovna kol a lyží, terasu, kulečník.
bar
bezbariérový pokoj bezbariérový přístup domácím zvířatům vstup povolen garáž gril internet, wifi konferenční centrum krb nekuřácký objekt ohniště parkoviště otevřené parkoviště uzavřené společenská místnost úschovna cenných předmětů zahrada s posezenímJednolůžkové a dvoulůžkové pokoje s možností přistýlky. Čtyřlůžkové apartmány (vždy dva dvoulůžkové pokoje). Všechny pokoje mají vlastní sociální zařízení, BTV se satelitem, telefon, seif a vlasový vysoušeč.
vybavení pokojů: balkón CD přehrávač DVD přehrávač internet, wifi koupelna s vanou koupelna se sprchou lednice minibar pračka satelit televize trezor WC na pokoji apartmány 2L apartmány 3L apartmány 4L apartmány 5L apartmány 6L 1L 2L 3L 4L 5L 6L přistýlka stravování restaurace jídelna snídaně obědy večere restaurace v objektu, možnost ubytování bez stravy vlastní vaření společné vlastní vaření na pokoji lednice mikrovlnná trouba myčka nádobí nádobí sporák toustovač trouba konvice bazén venkovní bazén vnitřní fitcentrum ping-pong sauna solárium squash šipky tělocvična tenisový kurt úschovna kol úschovna zimní výbavy vysoušeče obuvi wellness whirpool brouzdaliště dětská postýlka dětská židle dětské hřiště dětský bazén dětský koutek hlídání dětí houpačka pískoviště prolézačky skluzavka dětský vlek trampolína salónek zasedací místnost kongresový sál bussiness centrum dataprojektor flipchart konferenční set pódium šatna v sezóně pouze týdenní pobyty ubytování celoročně / provoz v zimní sezoně kauce Vánoce SilvestrHotel byl uveden do provozu koncem roku 1997. Záměrem majitele bylo vytvořit menší rodinný luxusní hotel pro náročné klienty. Součástí hotelu je útulná restaurace se stylovým barem, loby, venkovní posezení, úschovna lyžařského vybavení, parkoviště i krytá garáž.
bar bezbariérový pokoj bezbariérový přístup domácím zvířatům vstup povolen garáž gril internet, wifi konferenční centrum krb nekuřácký objekt ohniště parkoviště otevřené parkoviště uzavřené společenská místnost úschovna cenných předmětů zahrada s posezenímK dispozici je 6 komfortních dvoulůžkových pokojů s možností 2 přistýlek v každém z nich + apartmá, které má 2 dvoulůžkové a 1 jednolůžkový pokoj se společnou sprchou a WC. Všechný pokoje mají předšíň s úložným prostorem, samostatnou koupelnu s WC (vybaveno hygienickými potřebami, ručníky, vysoušecem vlasů), z pokojů s TV a satelitním příjmem i minibarem je možno vstoupit na balkon. Sedací souprava s konferenčním stolkem nabízí hostům pohodlné posezení v soukromí.
vybavení pokojů: balkón CD přehrávač DVD přehrávač internet, wifi koupelna s vanou koupelna se sprchou lednice minibar pračka satelit televize trezor WC na pokoji apartmány 2L apartmány 3L apartmány 4L apartmány 5L apartmány 6L 1L 2L 3L 4L 5L 6L přistýlka stravování restaurace jídelna snídaně obědy večere restaurace v objektu, možnost ubytování bez stravy vlastní vaření společné vlastní vaření na pokoji lednice mikrovlnná trouba myčka nádobí nádobí sporák toustovač trouba konvice bazén venkovní bazén vnitřní fitcentrum ping-pong sauna solárium squash šipky tělocvična tenisový kurt úschovna kol úschovna zimní výbavy vysoušeče obuvi wellness whirpool brouzdaliště dětská postýlka dětská židle dětské hřiště dětský bazén dětský koutek hlídání dětí houpačka pískoviště prolézačky skluzavka dětský vlek trampolína salónek zasedací místnost kongresový sál bussiness centrum dataprojektor flipchart konferenční set pódium šatna v sezóně pouze týdenní pobyty ubytování celoročně / provoz v zimní sezoně kauce Vánoce Silvestr
Šumava - zelená střecha Evropy a Šumavské podhůří. Rozsáhlé horské pásmo rozkládající se podél hranice s Německem a Rakouskem v jihozápadních a jižních Čechách. Délka hřebene pohoří činí úctyhodných téměř 120 kilometrů, maximální šířka pohoří, které se v Německu nazývá Bayerischen Wald (Bavorský les) , je 45 kilometrů. Hřebenem Šumavy mimo jiné prochází hlavní evropské rozvodí mezi Černým mořem a Severním mořem. Nejvyšším vrcholem české strany Šumavy je Plechý (1 378 m n. m.), dalšími významnými vrcholy jsou Boubín (1 362 m n. m.), Jezerní hora (1 343 m n. m.). Nejvyšší horou Šumavy (Bavorského lesa) je však Velký Javor - Grosser Arber (1 456 m n. m.), ležící již na území Německa. Šumava je jedním z nejstarších pohoří Evropy. Na jeho stavbě se podílejí v převážné míře přeměněné horniny prvohorního stáří, zejména žuly, ruly a svory. Val Šumavy byl však vytvořen až během alpínských vrásnění ve starších třetihorách vyzvednutím staré zarovnané paroviny. Šumava má mírný zaoblený reliéf s rozsáhlými náhorními planinami. V některých partiích pohoří jsou patrné dokonce stopy ledovcové činnosti. Ledovce v posledních glaciálech vyhloubily četné kary (především na severní straně pohoří), na jejichž dnech později vznikla jezera jako Čertovo jezero a Černé jezero, dále Prášilské jezero, Plešné jezero a jezero Laka. Na bavorské straně se nacházejí jen menší jezera - Malé a Velké Javorské jezero a Roklanské jezero. K poznávání Šumavy jsou Vám k dispozici levné ale i dražší kempy, chaty, chalupy, ubytování v soukromí, rodinné penziony a hotely, rozsáhlé hotelové komplexy, apartmány. K výbavě běžně patří zahrady s posezením, úschovny kol a lyží, parkoviště, zařízení pro rodiny s dětmi. K vnitřnímu pak společenské místnosti, restaurace, bary. U apartmánů vybavené kuchyně. Běžné je vybavení televizními přijímači, připojení k netu WiFi signálem. Z apartmánových domů doporučujeme Rudík v Železné Rudě http://www.rudik.sumava.cz/ a Starou Poštu v Hartmanicích http://www.staraposta.sumava.cz/. Přijeďte si užít přírodu s pohodlím.
Ukázka z knihy Mlhy na Blatech Karla Klostermanna:
Silnice se klonila obloukem k Selci, údolina se úžila a s ní hladina divých vod, beroucích na se podobu dravé řeky, plné špinavých příšerných vírů, jejichž hukot dorážel k jejímu sluchu…
Silnici pustá, človíčka nepotkala. Teprve před samým mostem přiloudal se proti ní lichý povoz, jedním koněm tažený, jakás kárka, plachtou z režného plátna krytá. Kráčel podle ní člověk, jenž držel opratě. Chvátala mimo něj, hrubě si ho nevšímajíc; přece bezděky oň zavadila pohledem. Zarazila se, poznala ho: byl to Železný, týž, jemuž Vojta prodával ryby a zvěřinu. Jak ji přešel, rázem všecky její myšlenky zaletěly z něho k Vojtovi. Bylo jí najednou s podivením, že jí nepřichází v ústrety. Co asi dělá ?... Snad by se mu bylo nepřihodilo něco zlého ?... Dost možná!... Kdoví nevyhnal-li ho na Blata strach, aby mu voda neodnesla jeho sádky... V hlavě se jí zavířilo, srdce se sevřelo...
Došla mostu. Divě ječíce, valily se vody pod klenutým obloukem, narážejíce vztekle na zdivo. Obrácena v levou stranu, k východu, kde rozprostírala se Blata, dívala se chvíli za těmito rmutnými, rozpěněnými, rychle uhánějícími vodami, jež, překonavše úžinu, do níž příroda a dílo lidských rukou je vtěsnaly na těchto místech, hned pod mostem zase v šíř se rozlévaly, v jakýs chobot velikého jezera, jehož hladinu už vidět nemohla: zastíralyť ji tytéž mlhy, které zahalovaly veškeren obzor...
Přešla most, do vesnice vkročila. Ticho, mrtvo tu jako v Novém Sedle; deštík padal drobně, ale hustě, jako by všecek vzduch se byl proměnil v srážející se vodní páry; kostelík jako omšený, napolo zastřený, se střech statků, chalup i domků, pokud byly kryté taškami, stékaly vezde praménky vody, které se sbíhaly v celé soustavy brunátných kaluží; kde střechy byly doškové, vypadaly, jako by hnily, a mech a býlí, jež z nich vyrůstalo, bujně se zelenaly, neboť vody smyly důkladně nasazený na nich bělavý silniční prach. Vně příbytků nikdo se neukázal. Nikým nepotkána, nikým neoslovena octla se zase venku mezi polními lány, jež po obou stranách vroubily silnici.
Na silnici samé bylo bláta poměrně málo, aspoň nohy se nebořily a lehce se jí šlo. Už byla blízko rodné dědiny, za dvacet minut tam mohla dojít. Přidala kroku, skoro do běhu se dala, jako by se dočkat nemohla návratu, a přece věděla, že nečeká ji radostné shledání .. ale... snad přece, snad už se vrátil Václav, snad otec, jenž dojista záhy ráno se odebral na Hlubokou, již ho přivedl; snad Vojta jej vysvobodil ze spárů tajemné, příšerné moci, jíž se jí zdály všecky úřady i s výkonnými jejich orgány. Co živa byla, nepřemýšlela o povaze, působení, účelech a dosahu úřadů, toliko instinktivně brala z nich utajenou hrůzu, majíc za to, že byly ustanoveny nějakou ještě vyšší, nedohlednou, nevyzpytatelnou mocí na postrach obyčejným lidem. Kdykoli slyšela, že někdo jim ušel, byť i zjevný zločinec to byl, radovala se z toho a sympatizovala s ním... Kdyby tak Vojta vyzrál na ně!... Věru hrdou by byla na něho, bohatýrem by byl v jejích očích, bohatýrem větším, silnějším toho, kdo zvítězil nad zlou saní, nad drakem pohádek ...
Odbočila vlevo od silnice, na vozovou cestu vedoucí k Plástovicům. Za deset minut tam mohla doběhnout. Úvozovitá cesta se mírně kloní do mělké úžlabiny, na jejímž dně probíhá strouha, v níž zjara, když sněhy tají, a po deštích se sbírá voda, která v létě a za delšího sucha skoro úplně vysýchá, zanechávajíc pouze řadu mezi sebou jedva souvisících bahnem vyplněných lokáčů a louží, jimiž vozy projíždějí bez jakýchkoli obtíží a jež i pěším lze tu přeskočiti, onde přejiti po větších, naschvál tu naházených dopola z vody nebo z bahna vyčnívajících kamenech.
Apolena došla této strouhy, o níž se zmínil již její strýc ve Zbudově. Ani pomyšlení, aby se pokusila přeskočit nebo přejít nehybnou kalnou hladinu žlutohnědé, stavící se vody, tři, čtyři metry široké. Dívka stanula, došedši kraje. Zdálo se jí, že tyto vody naprosto neprůhledné, z polí spláknutým rmutem jako škraloupem pokryté, z nichž jen tu a tam vyrůstaly trsy tvrdého sítí, jsou ošemetně hluboké a že dno jejich není nic než řídké bahno, do něhož by se celá propadla. Přebíhala vpravo vlevo, hledajíc místa, kde by snad přece se přebrodila; avšak strouha, snad zbytek někdejší stoky, přivádějící vody z potoka do Volešku, křivolace se vinoucí mezi dvěma nízkými svahy, byla všude skoro stejně široká a napohled také stejně hluboká a podobala se úzkému chobotu, z tohoto rybníka vybíhajícímu.
Dívka rozčilujíc se z této nenadálé překážky, div do pláče se nedala; ohlížela se po nějaké houštině, aby z ní urvala prut, jímž by bylo lze zkoušeti hloubku vody. Nebylo tu houštin, nic než poměrně nízké sítí, aspoň po straně, kde ona se nalézala.
Po nějakém váhání se odhodlala přebroditi se přes všecky možné úklady bahnitého dna. Vyhrnula sukně až přes kolena, usedla na břehu, položila opatrně napřed pravou, pak levou nohu do vody, načež znamenajíc, že voda při břehu je mělká, na nohy skočila. Dno bylo kluzké jako mýdlo, ale bahno se nebořilo. Krůček za krůčkem šourala se vpřed, opatrně hmatajíc nohama. Pojednou se jí podobalo, že dno se náhle sklání, bylo jí, jako by stála na slizké šikmé ploše, po níž ji strhne jakás příšerná, neodolatelná síla. Zavrávorala, zakymácela se; levá ruka pevně sevřela sukně, jež křečovitě držela, pravá máchnula do prázdného vzduchu, hledajíc maně předmět, o nějž by se zachytila; z hrdla se vydral pronikavý výkřik. Byla by upadla dopředu, kdyby náhodou nohy se nebyly zachytily o nějaký trs vodních travin, pod rmutnou hladinou skrytý. Skočila nazpět, z vody vybředla; všecka se chvějíc leknutím a hrůzou, spustila sukně, rukama zalomila.
„Pomoc mi, Bože! Všichni svatí při mně stůjte!" zalkala.
Vtom někdo odzadu ji uchopil za rameno, svalnaté rámě se položilo na její plece.
„Och ty bláhová!" ozval se úsměšně, téměř posupně Vojtův hlas při jejím uchu, „čeho ses bála? Zcela dobře bys byla přešla, ani lem sukní bys byla nesmočila!"
Zavířilo se jí v hlavě samou radostí, v slzách se usmívala, ramenem jeho šíji ovinula.
„Buď pochválen Pánbůh, který tě poslal!" zašeptaly rty.
„Je k smíchu, že se bojíš," jal se ji kárat, „taková kurážná holka! Kdyby to byl Václav, nedivil bych se, ale ty, jdižiž!"
Pustil ji, poodstoupil.
„Ach Vojto, bylo mi, jako bych se řítila do bezedné propasti.. ."
Dal se znovu do posupného smíchu.
