Šumava: klatovsko
šumavská poloha: mapy.cz
informace přináší šumavské ubytování: apartmány Rudík, Železná Ruda
Černá věž stojící v jihozápadním rohu na náměstí v Klatovech a je zdaleka viditelnou dominantou města. Stavbu věže zadalo prosperující královské město roku 1547 italskému staviteli Antoniu de Salovi a jeho úkolem bylo postavit věž nejenom pro obranné účely, ale i jako doklad moci a bohatství města. Antonius de Sala vytvořil plány, které předpokládaly, že k věži bude později přiléhat budova radnice. Kamenná věž byla dostavěna roku 1557. Měla 6 pater, v prvním z nich se nacházela mučírna, a byla zakončena střechou krytou měděným plechem. Pod ní bydlel věžný, jehož úkolem bylo mj. ohlašovat troubením čas. Ve druhé polovině 16. století byla v těsném sousedství postavena nejdříve renesanční radnice (dokončena roku 1559), později jezuitská kolej a kostel. V roce 1583 byl na věž zavěšen zvon (odlitý zvonařem Martinem Jindrou) později pojmenován Bartoloměj. Při opravě roku 1727 byl vyměněn krov Černé věže a na dvě báně byly nasazeny pozlacené korouhvičky. Roku 1758 město zachvátil velký požár, při němž se roztavil původní zvon, věž byla ožehnuta a pro její černou barvu se jí začalo říkat Černá věž. Roku 1760 byl nahrazen zvon novým z dílny zvonolijce P. A. Jacominiho. Ačkoliv praskl při zvonění roku 1938, r. 1940 byl opraven, znovu zavěšen a na věži visí dodnes. Roku 1872 shodila vichřice původní báň, která dopadla na náměstí, a proto byla osazena nová jehlanová střecha se čtyřmi menšími věžičkami v rozích. Pod ní jsou umístěny ze čtyř stran černé čtvercové ciferníky věžních hodin se zlatými číslicemi. Celková výška věže dosahuje 81,6 metrů. Ve spodní části věže se nachází orloj, jejž navrhl prof. Ferdinand Vaněk. Poslední opravy byly provedeny v 60. a 70. letech 20. století. Skokem z věže skončilo svůj život i 8 sebevrahů, jako první byl student Antonín Dobízl v roce 1884. V minulém století jen jedna žena (v roce 1940) a v novém století 30. října 2010 kolem 14.hodiny mladá žena, která přijela z Liberce. Dívka přelezla vyhlídkový ochoz ve výšce asi 60 metrů a skočila dolů. Zula si boty, přelezla přes ochoz věže a bez vyčkávání a beze slov se vrhla z věže dolů, nedopadla na stranu náměstí, ale zvolila skok do uličky kde je vchod do věže. Dne 22. května 2014 ji následovala devětadvacetiletá žena…
Národní park Šumava vznikl v březnu 1991 vyjmutím nejcennějších lokalit z Chráněné krajinné oblasti Šumava. Rozprostírá se na území Plzeňského a Jihočeského kraje při jihozápadní hranici s Německem a Rakouskem. Se svojí rozlohou 69 030 ha je největším národním parkem v ČR. Za svoji atraktivitu vděčí Národní park kromě jiného i dlouholeté existenci Pohraničního pásma nazývaného železnou oponou, která na několik desetiletí zastavila působení člověka v hraničních oblastech a dala tak prostor přirozenému vývoji krajiny. Uprostřed Evropy vznikl unikátní přírodní celek, jehož hodnoty si bezesporu zaslouží ochranu. Oblast Šumavy a Bavorského lesa tvoří společně jeden z nejrozsáhlejších lesních komplexů ve střední Evropě. Území NP leží v nadmořské výšce od 600 m n. m. (údolí Otavy u Rejštejna) do 1378 m n. m. (Plechý). Podle stupně ochrany přírody je NP rozdělen do tří zón: I. zóna - přísná přírodní (13% z celkové plochy), zahrnuje nejcennější části, území je ponecháno přirozenému vývoji bez vlivu člověka, platí zde zákaz vstupu mimo vyznačené trasy. II. zóna - řízená přírodní (83% z celkové plochy), člověkem převážně pozměněné lesní a zemědělské ekosystémy. III. zóna - okrajová (4% z celkové plochy), území značně pozměněné člověkem, osídlené nebo hospodářsky kultivované oblasti zejména obce, jejich okolí a zemědělské plochy. Vzácné lokality NP z hlediska ochrany rostlin a živočichů (15 000 ha) jsou navíc zahrnuty do šesti klidových území, ve kterých se lze pohybovat pouze po vyznačených turistických stezkách. Pro poznávání Šumavy, dovolenou, relaxaci, wellnes, sport, využijte nabídky ubytování pro každého. Od luxusních hotelů pro vyznavače pohodlí, přes moderní apartmány nebo stylové penziony pro milovníky romantiky. Prohlédněte si nabízené penziony, chalupy, chaty, horské chaty, hotely a vyberte si způsob ubytování, který vám nejvíce vyhovuje. I přesto, že se typu ubytování liší podle povahy, lokality, jedno mají společné - příjemné prostředí, kvalitní služby, příznivé ceny a ochotný personál. Vyberte si ze široké nabídky ubytování, v němž můžete vždy počítat s pohodlím, které vám zařízení poskytnou. Velké oblibě se těší na Šumavě zejména penziony, které tvoří páteř turistického zázemí a levného ubytování na Šumavě.
Ukázka z knihy Mlhy na Blatech Karla Klostermanna:
Krušnej nechal ženu mluvit, obíraje se svými myšlenkami. Věděl dobře, že odpor její by rostl a mohutněl každou jeho odpovědí. Když pak se ho přímo tázala, hodlá-li se opříti zamýšlenému dělení čili nic, odtušil klidně:
„Copak se mne ptáš? Dojde-li k dělení, bude děliti obec; s tou si to sprav." Rozzlobila se.
„Cože? — Obec, povídáš? — Jsem tak hloupá, že bych nevěděla, co je obec? Obec, toť jste vy, a vy dělit nebudete, o to se postarám."
Krušnej pokrčil ramenoma:
„Nač se rozčiluješ? Máš pravdu, obec jsme my všichni, ale žádný z nás pro sebe. Až obec řekne: Blata se rozdělí, postav se proti obci a řekni: ,Ne, vy necháte věc při starém, dělit se nebude.' — Uhlídáš, že obec se neopováží A opováží-li se přece, nezbude než se podrobit, kdybys křičela desetkrát víc a silněji."
„Na tvou pomoc arci nečekám, ty nimro! — Ale proto si s obcí promluvím přece, a rozděh-li Blata, ať mi potom vybaví holky. K císaři pánu kdybych měla dojít, najdu si právo. To jim řekni všem a nejdříve tomu moudrému mudrlantovi tam v Plástovicích."
„Buď bez starosti, vyřídím mu tvůj vzkaz. Je jisto, až uslyší, ulekne se a přidá věna Apoleně, abys našim holkám mohla koupit peřiny."
„Ty se mi směješ, ty hloupý Kubo Nebo jste se snad
spolu umluvili, že našemu Jakubovi dceru nedá, jen za cenu rozdělení Blat?"
„To jsme zrovna neumluvili, ale možná dost, že Jouza to jinak neudělá. Ale to je tobě přece jedno: ty mu najdeš jinou nevěstu s osmi tisíci. U nás takových roste jako hřibů v lese po vlažičce."
„Nech si svoje úštěpky..."
„Zkrátka a moudře: Ty si i beztak pomůžeš a rozdělení
Blat zamezíš, ale na tvém místě bych prozatím nedělal zbytečného rámusu, aby se kmotr nezalekl ani nepohněval. Blata se nebudou dělit ani dnes, ani zítra, ale mohlo by se stát, že by Potužák našel pro svou dceru ženicha, který by se mu aspoň tak dobře hodil jako náš Jakub. Dělej si teď, co chceš." Krušná se poněkud zarazila.
„Nevídáno!" zabručela mnohem dušeněji, „tu je toho, Apolena Potužákovic! Na naší straně, v Podeřišti, ve Vítě-jicích, v Lažišti jsou taky bohaté nevěsty. Potom, což tu není ve Lhotě Kuchař..."
„Ano, má dvě dcery, každá dostane pět tisíc..."
„...VeZliviBlahout..."
„... Pravda, dá věna čtyři tisíce..."
„... A pár koňů k tomu. Možná že by dal i pět tisíc..."
„Ovšem, i jiní se ještě najdou. Ale zatím přece snad abychom zůstali při Potužákovi, když dá osm tisíc."
„Dobře, ale Blata se dělit nebudou."
„Nu, nebudou, když nechceš. Já jenom myslím, abys o tom zbytečně nemluvila." -
Krušná skutečně přestala mluvit o dělení Blat a jen na Potužáka si zatoužila.
„Je to kus mudrlanta, tenhle!" ulevila si, ukazujíc rukou směrem k Plástovicům. „Pořád ho vidím a slyším, jak se čertil na našeho Ferdu. Udělal by dobře, kdyby metl před svým prahem. Má taky dětí, má toho kluka Vaška, který mu třeba jednou vyvede něco horšího než to naše ubohé dítě, ten Ferda! To toho je, že chtěl zítra k obědu rybu, když přišel po dlouhém čase domů. To se přece rozumí, že se mu musí vyhovět, je třeba ho trochu uctít. Však se ví, jaký to je zlotřilec, ten Vojta, jeho hříbek! Ten snad chytá jen žáby v potoce, aj ? Knížecí není ten potok, ale jeho! Chtěla bych vědět, kolik štik už z něho vytáhl. Ty ovšem nejsou kradené jako ti kapři, jež člověk poctivě koupí od Pavlíčka..."
„No, už toho nech..."
Nemohla toho nechat tak hned, dlouho ještě mluvila, věc rozvláčela. —
Jedva Potužák přišel domů, přivalila se hanba za okolností, již krejčí vylíčil na statku jeho svaka ve Zbudově.
Když bral se cestou z Pašic domů, prchly mlhy, jasno bylo; když četník odváděl jeho syna, obviněného z těžkého zločinu, nové mlhy se hnaly od západu, hustší, dusivější těch, jež prchly, šedými perutěmi letěly za odváděným, za urvaným od krbu rodinného. Zahalily Blata i ves kraj ve chmurné stíny své a těžce lehly na srdce rodičů.
„Já jsem se ničím neprovinil," pravil Václav, opouštěje rodný práh; „já toho člověka neznám, jen jsem ho viděl, jak se sbíral a vlasy jeho byly krví slepené."
„To se ukáže," odvětil četník, „jen pojďte a nezdržujte mě! Kdyby vaše svědomí bylo čisté, nebyl byste před ním utíkal."
„Bůh suď!" pravil otec. „Jdi!" -
Asi hodinu po zatknutí Václava vrátil se Vojta z Blat. Když slyšel zvěst, trhl sebou. „Není možná," pravil, „Václav onoho člověka neuhodil, tím méně obral."