Šumavský rozcestník: Dietrichová Marlene

Dietrichová Marlene

detailní info

kategorie: vojenské / vojáci
lokalita: plzeňsko
GPS: 49°34'22.066"N, 13°19'47.078"E

popis

Marlene Dietrichová (27.prosince 1901, Berlín Schöneberg – 6.května 1992, Paříž) občanským jménem Maria Magdalene Dietrich, provdaná Sieberová, byla německo-americká herečka a zpěvačka německého původu. Marlene Dietrich patřila bez pochyby k největším hvězdám, které kdy na stříbrném plátně zářily. Pro světovou kinematografii ji objevil hrabě Alexander Joseph Kolowrat-Krakovský, kterou společně s další pozdější světovou hvězdou Willim Frostem angažoval do filmu Café Electric.
Díky svému manželovi, sudetskému Němci Rudolfu Sieberovi rodákovi z Ústecka, vlastnila československý pas. Československé státní občanství a domovská příslušnost v Ústí nad Labem ale dělala z manželů německé národnosti v Německu (kde si již budovali slibnou filmovou kariéru) cizince, což jim přinášelo mnohá omezení. Rozhodli se proto v roce 1925 zažádat o německé občanství. Po nástupu Hitlera k moci toho ale litovali a chtěli se vrátit nazpět do Čech. Československému státu se to ale úplně nezdálo… A tak manželé v roce 1933 díku Československému občanství hladce přesídlili do USA, což božská Marlene naší zemi nikdy nezapomněla. To, že měla slavná hvězda k Československu opravdu vřelý vztah, dokazuje i fakt, že manželovi rodiče před válkou v domku v ústeckém Střekově opakovaně navštívila. Vystoupila tehdy také ve zcela zaplněném ústeckém divadle. V USA v roce 1939 získala americké státní občanství.
Legendární byly také její nohy, které nedávaly spát mnoha mužům, ale také ženám. Její náručí prošli takové osobnosti jako Erich Maria Remarque, Franc Sinatra, Jean Gabin, ale i John, F. Kennedy nebo Edith Piaf. Šlechtic s českými kořeny, ale také zakladatel rakouského filmového průmyslu Alexander Kolowrat si na své smrtelné posteli přál „ještě jednou vidět nohy Marlene Dietrich.“ Byla prostě skutečnou femme fatale.
Jako dobrovolnice v řadách americké armády, s propůjčenou hodností kapitánky a členkou styčného výsadku, dorazila Marlene Dietrichová do Československa na samém konci druhé světové války po boku generála Pattona, který jí daroval revolver. Herečka za války vystupovala u spojeneckých útvarů a také působila jako příležitostná tlumočnice z němčiny do angličtiny. Jen týden po kapitulaci Německa, 15. května 1945, se tato „blonďatá Venuše,“ jak ji také přezdívali, neváhala vydat s partou asi deseti amerických vojáků v otevřeném džípu do městečka Přeštice, Dolní Lukavice, Plzně a dále do Ústí nad Labem, jen aby zkontrolovala, zda je Rudiho rodina v pořádku. A to v té době již vyžadovalo slušnou dávku odvahy. Herečka později zjistila, že její tchán s tchýní skončili v rámci odsunu Němců z československého pohraničí v jednom z východoněmeckých utečeneckých táborů. Marlene si je tam vyzvedla a odvezla k sobě do USA, kde v té době již žila. Do Ústí nad Labem už se s manželem nikdy nepodívala, i když v 60. letech pořádala velké kabaretní turné v sousedním Německu. Němci ji tam však k jejímu zklamání bouřlivě vypískali. I dvacet let po válce v nich byla stále ještě zakořeněná Goebbelsova propaganda. Viděli v ní prostě hollywoodskou děvku a zrádkyni národa. „Já ale nebojovala proti Němcům, ale proti nacistům,“ zdůrazňovala vždy slavná herečka, která se v tomto směru svým názorům nikdy nezpronevěřila, a to na rozdíl od některých svých kolegyň a kolegů.
Ráno 5. května 1945 se muži 2. pěší divize Americké amrády v několika postupových proudech vydali směrem na Plzeň. Ještě ten den osvobodili Domažlice, Kdyni a mnohé další české obce. Divize si razila cestu na západočeskou metropoli i následující den, přičemž osvobozovala další města a vesnice, avšak Plzeň samotnou nakonec osvobodila 16. americká obrněná divize. Do města pak Indiáni dorazili o den později. Po dohodě se Sověty zde svůj postup zastavili. Tyto vojáky 2. pěší divize Marlene Dietrich přivítala na lodi USS Monticello po jejich návratu do vlasti dne 20. července 1945.