Šumava.cz

Pietní místo Lety u Písku - památník obětem romského holocaustu – stojí v místech, kde byl pracovní tábor Lety, internační tábor za druhé světové války zřízený na okraji stejnojmenné obce v dnešním okrese Písek, od 10. července 1942 byl určený internaci cikánů. Na jeho místě byl v padesátých letech 20. století vybudován velkokapacitní vepřín, v 90. letech pak pietní památník u zdi vepřína. Památník byl vystavěn v místě bývalého vězeňského hřbitova u cikánského tábora, do kterého byly za fašistické okupace násilně umístěny rodiny většiny českých Romů. Nařízením ministra vnitra protektorátní vlády Josefa Ježka ze dne 15. července 1940, které bylo vydáno na základě vládního nařízení č. 72 o kárných pracovních táborech ze dne 2. března 1939 (vydaného ještě před obsazením republiky). Stavba začala 17. července, 27. července dal ke zřízení tábora dodatečné svolení říšský protektor Konstantin von Neurath. Tábory podléhaly kriminálním ústřednám v Praze a v Brně, velitelem Letů byl jmenován četník Josef Janovský, personál sestával z českých četníků a úředníků a z dozorců rekrutovaných z přilehlých obcí, kteří práci v táboře dostali rozkazem. Vězni do tábora přicházeli z výkonu trestu. Pracovali na dopravních stavbách, na polích a v lese. Do konce roku 1940 prošlo táborem 233 osob. V roce 1941 fungoval tábor bez větších změn. Do tábora bylo přivezeno 537 osob, z nichž bylo 45 romského původu. Později k Letům přibyl tábor v Hodoníně (u Kunštátu). Zpočátku tu byl pracovní a později sběrný tábor, který byl v srpnu 1942 změněn na tábor pro Romy. V období 1942-1943 byl letský tábor vězením pro "Cikány, cikánské míšence a osoby žijící po cikánsku". V nelidských podmínkách zde čekala smrt na 326 mužů, žen a dětí. Dalších 540 vězňů bylo posláno za smrtí do vyhlazovacího tábora Auschwitz - Birkenau. Dne 24. června 1942 nařídil protektorátní ministr vnitra Richard Bienert provedení soupisu českých a moravských Cikánů (na základě soupisu potulných cikánů, provedeného již mezi 1. červencem 1928 a 15. srpnem 1929) a jejich deportaci do táborů v Letech a Hodoníně. Soupis a deportace proběhly počátkem srpna 1942. Zaměření tábora se tedy změnilo, ze 113 vězňů evidovaných v červenci 1942 v táboře zůstalo 20 vězňů, převážně romských mužů, kteří se okamžitě stali vězni cikánského tábora, aby byli nápomocni při rekonstrukci tábora pro nově příchozí z deportací. Táborem prošlo za dobu jeho existence od srpna 1942 do května 1943 více než 1300 Romů, z nichž více než čtvrtina nepřežila a je pochována v místech současného památníku a na hřbitově v Mirovicích. Vězni, kteří přežili, byli deportováni do vyhlazovacího tábora v Osvětimi. V prosinci 1942 rozhodla berlínská vláda postavit Cikány na stejnou úroveň s Židy a 16. prosince 1942 Heinrich Himmler nařídil jejich deportaci do vyhlazovacího tábora Osvětim - Březinka. Prvních 94 dospělých bylo deportováno do Osvětimi již 3. prosince, další deportace zdržela tyfová epidemie. Na zásah Jiřího Letova z protektorátního ministerstva vnitra a německých policejních orgánů byl Josef Janovský pro neudržitelnost poměrů v táboře odvolán a nahrazen Štefanem Blahynkou z tábora v Hodoníně. Další deportace do Osvětimi - Březinky proběhly v březnu až květnu 1943, kde byla většina deportovaných v noci z 2. na 3. srpna 1944 povražděna. Zbylých asi 200 osob bylo z Letů propuštěno či přemístěno do jiných zařízení. 6. srpna 1943 byl tábor Lety oficiálně uzavřen. Genocida českých a moravských Romů a Sinti byla pravděpodobně nejdůsledněji provedenou genocidou 2. světové války. Z internovaných v Letech ji přežilo asi 300 osob. Internací v Letech prošlo celkem 1 309 registrovaných osob, dalších více než 1300 osob prošlo táborem v Hodoníně u Kunštátu. V Letech zemřelo nejméně 326 osob, v Hodoníně 194, z toho část v důsledku tyfové epidemie. Ze 30 v táboře narozených dětí nepřežilo žádné. V 70. Letech minulého století byla v těsném sousedství a na části bývalého tábora zřízena velkovýkrmna vepřů, několikrát větší než byl tábor, přičemž pozemek velkovýkrmny zahrnuje většinu bývalého tábora a její budovy stojí na jeho menší části. Historii tábora náhodně objevil v roce 1992 americký genealog Paul Polansky a vyvolal bouřlivou diskusi. Po té došlo k odhalení památníku za účasti prezidenta Václava Havla dne 13. května 1995 a vyplacení malého odškodného dosud žijícím obětem. Památník byl v roce 1998 prohlášen kulturní památkou a v roce 2009 převzal správu památníku Památník Lidice. V roce 2010 byla provedena rekonstrukce a rozšíření památníku - byly vybudovány přístupové cesty, parkoviště pro autobusy a osobní vozy, lavičky, infotabule, model tábora a dřevěné boudy dle původní technické fotodokumentace, ve kterých je umístěna stálá expozice. V červenci 2013 vyzval Výbor OSN pro lidská práva Českou republiku, aby uzavřela vepřín, který se v 70. letech postavil na místě bývalého sběrného tábora pro Romy.