první Čech, který navštívil metropoli Inků Cuzco, byl František Boryně – Malonice zajímavosti ze Šumavy
nejvýše položený rybník v Čechách - Olšina zajímavosti ze Šumavy
přední evropská seismologická stanice v počtu záznamů – štola Kristýna zajímavosti ze Šumavy
jedno z nejstarších slovanských osídlení na našem území - Tasnovice zajímavosti ze Šumavy
rozlohou 648 ha největší rybník na světě - rybník Rožmberk zajímavosti ze Šumavy
Guinnessova kniha rekordů: v duté lípě bylo 51 osob - lípa Jana Gurreho, Římov zajímavosti ze Šumavy
nejstarší kostel v Bavorsku - kostel Naší milé Paní u Staré kaple, Řezno zajímavosti ze Šumavy

Orličtí vrazi, Žďákovský most

detailní info

kategorie: kultura a památky / krimi
lokalita: písecko
GPS: 49°30'15.898"N, 14°11'1.055"E Zobrazit na mapy.cz

popis

Orličtí vrazi je přezdívka pěti českých sériových vrahů, kteří v letech 1991 – 1993 zavraždili prokazatelně pět lidí (o dalších se spekuluje), vesměs podnikatelů a to za účelem peněžního zisku. Vrazi své oběti většinou ukrývali do sudů, do nichž nalili louh a shodili do orlické přehrady. Autorem tohoto nápadu byl Vladimír Kuna. Jeden člen gangu spáchal další vraždu samostatně a o jednu se také pokusil, protože chtěl získat byt oběti, ta však šťastnou náhodou přežila. Organizátorem gangu byl Karel „Karlos“ Kopáč (3.června 1960 - 15.dubna 2004), který se před sametovou revolucí se vyučil frézařem a jednou byl soudně trestán za krádež. Po revoluci pracoval jako vrátný a vyhazovač v nočních podnicích. Jeho zájmem byla bojová umění. Začátkem roku 1990 vstoupil do URNA (Útvaru rychlého nasazení), odkud však po pár měsících odešel, údajně pro malý plat a nízkou úroveň výcviku. Po odchodu pracoval jako překupník zbraní, nejčastěji obchodoval se samopaly "Škorpion" a granáty. K vykonávání vražd se dobrovolně přihlásil Ludvík "Pacient" Černý (25.května 1965). Ten se před revolucí vyučil zedníkem a působil také jako vekslák. V roce 1985 byl trestán pro trestný čin krádeže. Po revoluci často navštěvoval solária, posilovny a v jedné z nich se seznámil s Kopáčem a Kunou. Měl rodinu a díky milému obličeji mu známí přezdívali „Milísek“. Dalším členem byl Vladimír Kuna (21. června 1964), který byl přítelem Karla Kopáče již od dětství a v dospělosti spolu navštěvovali posilovnu v Praze-Podolí. Ve svém sklepě si zřídil posilovnu, kde přechovával zbraně, mezi nimi i protitankové střely RPG… Posledními členy gangu byli Petr Chodounský a Kopáčova sestra Irena Meierová. Její manžel se stal jednou z obětí. V roce 1991 se Kopáč seznámil s podnikatelem Alešem Katovským, kterému začal dělat bodyguarda, získal si jeho důvěru a Černý přišel s nápadem, jak se podnikatele zbavit a jeho peníze si přivlastnit. Dne 5. dubna 1991 odjeli Kopáč a Katovský do Rudné. Tam již čekal Černý jako zájemce o valuty. Katovskému sdělil, že u sebe nemá potřebnou částku ke směně a požádal ho o odvoz. Při cestě pak Černý ze zadního sedadla střelil řídícího Katovského do hlavy. Auto se stalo neovladatelným a hrozila srážka s autobusem. Nakonec se jim však podařilo zastavit, Kopáč a Černý přijeli na skládku, tam tělo zabalili do role pletiva, uložili do kufru auta a odjeli na Žďákovský most pod přehradou Orlík, odkud pak tělo shodili do vody. Vraždou si přišli na 800 tisíc Kč, které si mezi sebe rozdělili. Auto pak Černý prodal v autobazaru, což byla jedna z chyb, protože se v něm později odhalili stopy krve. K druhé vraždě došlo 9. ledna 1992, vraždy se tentokrát zúčastnil i Vladimír Kuna. Tehdy chtěl číšník a přistěhovalec z Jugoslávie, Leorent Lipoveci, koupit zbraň. Obchod se odehrál v Kunově sklepě. Lipoveci tušil zradu a na schůzku se vyzbrojil nožem. Když se podíval do kufru se zbraněmi, střelil ho Černý do hlavy. Kopáč ani Kuna výstřel neočekávali a lekli se. Černý na jejich reakci vyskočil, zakmital nohama a vykřikl: "To jsem ale čtverák!" Kopáč později vypověděl, že výkřik se mu líbil, a že od té doby mu začal říkat Pacient (narážel na psychiatrickou léčebnu). Vraždou si Kopáč, Černý a Kuna přišli tentokrát jen na 30 tisíc Kčs. Tehdy přišel Kuna na nápad zbavit se mrtvoly v sudu s pomocí louhu a ten si již předem připravil. Kopáč tomu moc nevěřil, ale Kuna přesto mrtvého do sudu nacpal, nasypal na něho louh (to byl pro změnu Černého nápad), zalil vodou a sud zavařil. Všichni tři muži poté naložili sud do vypůjčené Avie a odjeli ke Žďákovskému mostu, kde ho, stejně jako Katovského, shodili do vody. Další obětí se stal Vlastimil Hodr, starožitník, kterého zabil Černý sám. Muže zastřelil ve dne na benzinové pumpě ranou do hlavy a okradl o zlaté pečetě, které měl u sebe. Spolu s Kunou a Kopáčem tělo rozřezali, protože byl Hodr mohutný a do sudu se vcelku nevešel. Sud opět zavařili a shodili z mostu do orlické přehrady. Další obětí vrahů se stala Kunova matka Anna Medková, která vlastnila sadomasochistický salon. Černý jí dne 7. února 1992 poslal balíček se směsí semtexu, tritolu a šroubů, který jí po otevření explodoval v rukou. Kuna plánoval udusit matku v nemocnici polštářem, ovšem nebylo to třeba, neboť ta o 5 dní později zemřela. Vraždou si vrazi vydělali 1,6 milionu Kčs. Vraždu Afrima Kryezia provedl Černý bez vědomí a podílu zbylých členů gangu 1. června 1993, a proto není do Orlických vražd běžně zahrnována. Černého si na tohoto kosovského Albánce najala skupina jugoslávských překupníků drog. Černý si na něho za bílého dne počkal před domem v centru Liberce a usmrtil ho 9 výstřely ze samopalu do hlavy. Z místa činu potom v klidu pěšky odešel a za akci inkasoval 200 000 Kč. Pátou obětí gangu byl švagr Karla Kopáče - Jaroslav Meier. Ludvík Černý, Irena Meierová (manželka oběti) a její milenec Petr Chodounský se koncem roku 1992 dohodli na jeho vraždě. Meierová se ho chtěla zbavit, protože s ním nechtěla žít, ovšem měla zájem o jeho majetek. Kopáč byl proti a před sestrou pouze předstíral zájem na Meireově vraždě. Dokonce jí slíbil, že sám obstará vraha a zaplatí mu, pokud mu Meierová dovolí ručit jejich domem za bankovní půjčku. Nájemného vraha sehrál Kopáčův známý, kterému Meierová odevzdala obálku s penězi, kterou jí dal Kopáč, jenže v ní byli pouze nastříhané noviny. Poté co Kopáč nedodržel slib a vraždu nezařídil, obrátili se Meierová s Chodounským přímo na Černého. Vraždu Jaroslava Meiera provedl 6. července 1993 v jeho bytě čtyřmi ranami ze samopalu Škorpion, který mu dodal Kopáč. Zisk z vraždy byl 100 000 Kč. 7. ledna 1994 jeli Kuna a Kopáč (byl řidič) v autě a naboural. Oba muži byli převezeni do nemocnice - Kuna vyvázl bez větších potíží, ovšem Kopáč utrpěl zranění páteře po kterém zůstal upoután na invalidní vozík. Od té doby se na žádných akcích gangu nepodílel. V roce 1993 získali kriminalisté z podsvětí neověřenou informaci o podnikatelích, kterými se Černý chlubil. Prvním důkazem byl nález stop krve na sedadle vozidla, které Černý prodal v autobazaru a objevila se informace o pohřebišti podnikatelů na dně nějaké přehrady. Policie začala bezvýsledně pátrat na Slapech. Při prověřování Černého byly zajištěny záznamy z půjčovny aut, které nejenom prokázaly, že si vypůjčil Avii v době některých vražd, ale podle najetých kilometrů byl za pravděpodobné místo, kde se vrazi zbavovali těl, označen Orlík! Prozkoumávání dna bylo zahájeno 10. července 1995 báňskými potápěči. Po několika dnech byly nalezeny dva sudy s lidskými ostatky a tělo zabalené v pletivu. Když se o odhalení těl v přehradě dozvěděl z televize Kopáč, rozhodl se, že spáchá sebevraždu. Napřed ale přivolal policii a po tříhodinovém vyjednávání byl zneškodněn. Při zatýkání se střelil do rozkroku. Kopáč nejdříve odmítal spolupracovat, ovšem poté co se od vyšetřovatelů dozvěděl, že Černý zapírá a ostatní členové gangu se snaží všechnu vinu svalit na něj, se Kopáč písemně doznal a toto přiznání se stalo hlavním důkazem případu. Dne 18. dubna 1997, po devíti zasedáních, padly konečné rozsudky - Ludvík Černý a Vladimír Kuna byli odsouzeni na doživotí, Karel Kopáč byl odsouzen na 21 let, Petr Chodounský na 14 let za podvody a Irena Meierová na 12 let. Odvolací soud nakonec Kunovi snížil trest na 25 let a Meierové na 10 let, ostatním tresty potvrdil. Jediný, kdo se s rozsudkem nesmířil, byl Karel Kopáč, který spáchal 15. dubna 2004 v kuřimské věznici sebevraždu (oběsil se na šňůrce od pyžama). Když 29. října 2000 uprchl z věznice Mírov Jiří Kajínek, Ludvík Černý mu údajně doporučil, aby se skrýval v jeho bytě u manželky Marie. Kajínek se zde skutečně skrýval 40 dní, než ho policie dostihla. Při této příležitosti se také zjistilo, že Ludvík Černý padělal nájemní smlouvu a jeho manželka a syn byli vystěhováni.

Orličtí vrazi, Žďákovský most na mapě

místa v okolí

pomník padlých WWI, Staré Sedlo, Orlík nad Vltavou

pomník padlých WWI, Staré Sedlo, Orlík nad Vltavou

kategorie: vojenské / pomníky
lokalita: písecko
GPS: 49°30'14.318"N, 14°10'8.539"E

zobrazit více
hřbitov Staré Sedlo, Orlík nad Vltavou

hřbitov Staré Sedlo, Orlík nad Vltavou

kategorie: kultura a památky / hřbitovy
lokalita: písecko
GPS: 49°30'14.782"N, 14°10'8.244"E

zobrazit více

další místa v okolí