Šumava.cz

Ludvík Očenášek (4. srpna 1872, Kříše – 10. srpna 1949, Dražeň) byl český konstruktér a vynálezce, který významně přispěl především k rozvoji raketové techniky. Narodil se v Kříši u Břas na Plzeňsku. Očenášek, který nesporně patří ke světové špičce průkopníků raketové techniky, se vyučil mechanikem, později vystudoval při zaměstnání střední průmyslovou školu v Praze. V roce 1898 založil mechanickou dílnu pro své pokusy. Vedle elektrických mašinek si už v roce 1898 vlastnoručně postavil první monocykl u nás. V roce 1905 zkonstruoval hvězdicový rotační motor pro pohon létajících strojů a v letech 1910-11 navrhl a zkonstruoval i své originální letadlo - jednoplošník, s nímž se pokoušel v Plzni létat. Také zkonstruoval a postavil největší letadlo v Rakousku-Uhersku, první let ale provedl bez jeho vědomí mechanik a po havárii zbyl nepoškozený pouze motor, který byl darován českému letci Čihákovi. V roce 1915 předal francouzské rozvědce své plány na raketové torpédo. Za 1. světové války se jako aktivní sokolský funkcionář zapojil do protirakouského odboje, a i tady dokázal uplatnit své technické schopnosti - zabýval se špionáží a realizoval několik odposlechů přímo na telefonním vedení nepřítele. Na jaře 1918 se mu podařilo objevit tajnou vládní telefonní linku spojující Vídeň s Berlínem. Po zbytek války ji odposlouchával a získané informace předával odbojové organizaci Maffie, usilující o zřízení samostatného československého státu. V roce 1928 se proslavil raketovými pokusy - v té době ještě neznal práce K. E. Ciolkovského, byl však inspirován pracemi R. H. Goddarda, M. Valiera a H. Obertha, který dokonce Očenáška navštívil v Praze. Dne 2. března 1930 v Praze na Bílé hoře vypustil osm raket do výšky 2000 m, jednalo se o jedno- i dvoustupňové rakety poháněné tuhými pohonnými látkami. Byly to první československé rakety, jejichž délka byla kolem půl metru. V zahraničním tisku (v silvestrovském vydání) se dokonce objevily zprávy, že připravuje let na Měsíc v raketovém letadle pro devítičlennou posádku. Konstruktér dostal několik set nabídek od různých zájemců, kteří se chtěli takového letu zúčastnit. Mezi nimi například Sally G. Z Pensylvánie, která tehdy do Prahy napsala: "Měřím 5 stop a 4 palce, vážím 138 liber, jsem blondýnka, umím polsky a anglicky. Pracuji jako ošetřovatelka, je mi dvacet a chci s vámi letět na Měsíc". Prováděl se svými raketami několikakilometrové přelety mezi bývalými lomy poblíž řeky Sázavy na Benešovsku. Zkonstruoval člun s reaktivním pohonem a prováděl s ním pokusné plavby na řece Berounce a Vltavě. Poslední jeho konstrukcí byla série pokusů s padákovým systémem, ale dokumentace se nedochovala. Období druhé světové války prožil v anonymitě, neboť byl již znám svými pokusy s raketami a odmítl se podílet na zbrojním programu Třetí říše. Vyvíjel a úspěšně vyzkoušel protitankovou raketu, jejíž plány poslal prostřednictvím odboje do Londýna, cestou se ale ztratily. V květnu 1945 se zúčastnil bojů na pražských barikádách, kde byl těžce raněn. To mu bylo již 73 roků. Po uzdravení pracoval dál, v roce 1949 přihlásil na Pražském jarním veletrhu do soutěže novinek sedm svých návrhů a získal tři ceny za stroje pro farmaceutický průmysl. Uvažoval také o využití raket pro dopravu pošty na velké vzdálenosti… V závěru svého života byl pronásledován komunistickým režimem, s nímž odmítl spolupracovat. Více záznamů o jeho činnosti lze nalézt v muzeu raketové techniky v USA, o jeho životě byl natočen výukový film pro střední školy, který obsahuje velké množství dobových materiálů. Od roku 2012 je po něm pojmenována základní škola v Dolní Bělé, do níž Očenášek chodil. V té době se však škola nacházela v místě dnešního obecního úřadu, nesoucí dnes pamětní desku s Očenáškovým jménem. Škola byla na ZŠ a MŠ Ludvíka Očenáška přejmenována k výročí od 60 let jejího založení a 140 let od narození Očenáška.