Šumava.cz

Pohorská Ves (dříve Terčí Ves) je nejvýše položenou obcí v Novohradských horách. Obec se nachází v okrese Český Krumlov, její jižní a východní hranice tvoří současně hranici ČR a Rakouska. Na jejím katastru najdeme také nejvyšší vrchol české části pohoří - Kamenec (1 072 m n. m.). Obcí protéká Pohořský potok, na východě katastru (u Pohoří na Šumavě) Lužnice, při jižní hranici potom Malše. Pod vrcholem Myslivna (1 040 m n. m.) pramení říčka Černá. Na území obce jsou 2 ze 3 tisícimetrových vrcholů české části Novohradských hor. V roce 1769 byla založena na pozemcích lužického dvora malá dřevařská víska. Zakladatel Johann Buqoy ji pojmenoval na počest své manželky, hraběnky Therese, s níž se oženil roku 1765. Zpočátku se jednalo o malé sídlo s názvem Theresiendörfl beim Luschnitzer Hof (Terčina vesnička u Lužického dvora). Původně osadu tvořily jen dva domky, další byly vybudovány až po rozmáhající se plavbě dřeva. Když panství nechalo postavit hospodu počet obyvatel se ještě zvýšil. Víska se rozvíjela i nadále, přispělo k tomu nepochybně i založení kostela a malé školy. V roce 1810 tudy procestoval císař František I. V roce 1838 byla na katastru obce vyhlášena naše nejstarší přírodní rezervace – Žofínský prales. V roce 1890 se tu zastavil rakouský arcivévoda Franz Ferdinand ď Este. Počátkem 20.století stoupl počet domů na 22 a počet obyvatel na 185, převážně německé národnosti. V roce 1894 byl zřízen poštovní úřad a tři roky poté byla otevřena Raiffeisenka. Za první republiky nacházeli ve vsi obživu obchodník s dobytkem, obchodník s dřívím, čtyři hostince, kramář, pánský krejčí, obuvník, tři pekaři, výčep piva, řezník, dva obchody se smíšeným zbožím, stavitelská firma, dvě trafiky, a k tomu úvěrní ústav pro farní obec Terčí Ves. Po válce a nuceném odsunu obyvatel byla oblast osidlována ve velké míře rumunskými Slováky. Osada vzhledem k pozdnímu založení a své malé rozloze neměla zprvu obecní úřad a podléhala Lužnici. Obcí se stala až v padesátých letech 20. století, kdy byla zároveň přejmenována z Terčí na Pohorskou Ves. V 70. letech se do obce postupně přistěhovalo relativně velké množství Romů, kteří zde pracovali v dřevozpracujícím průmyslu. Od 70. let se také dále rozšiřovalo hraniční pásmo, jehož vnitrozemský okraj se od Pohoří na Šumavě posunul až na okraj zástavby Pohorské Vsi. Ještě v létě 1989 byly běžné kontroly dokladů v autobusech do Pohorské Vsi Pohraniční stráží. V roce 1981 byla obec Pohorská Ves sloučena s Benešovem nad Černou, ale 1. července 1990 se vyloučily vsi Lužnice, Pohorská Ves, a Pohoří na Šumavě a utvořily nově obec. V roce 1992 byla vyznačena červená turistická značka směrem na Dolní Dvořiště a dále k Vltavě. Pamětihodnosti: kostel svatého Linharta, pomník padlým 1. světové války, Žofínský prales - nejstarší přírodní rezervace ve střední Evropě, vyhlášená majitelem panství Buquoyem 28. srpna 1838 na ploše 40 ha (později rozšířeno na 102 ha). Cenný prales není veřejnosti přístupný. Německý název Theresiendorf.