Šumava.cz

Tušť je vesnice, část města Suchdol nad Lužnicí v okrese Jindřichův Hradec. Koncem května 1945 se Vitorazskem (do kterého Tušť náleží) revoluční gardy pod vedením Vladimíra Hobzy. Jejich představa byla, že vyčistí toto území od zrádců v jejich očích- českých obyvatelstva, které zde zůstalo i po Mnichovu v roce 1938. Gardy zdě spáchaly  řadu zločinů a křivd. Vše vyvrcholilo popravou 14 obyvatel Tušti v noci na 25. května 1945. Jejím iniciátorem byl učitel Václav Maxa, vykonavatelem pozdější agent StB František Říha. Oběti masakru, jejichž povětšinou česká příjmení hovoří za vše, připomíná pomník ve vsi. Vitorazsko na horním toku řeky Lužnice je specifickou oblastí. Ve 12. a 13. století oblast Vitorazska patřila střídavě k českému území Přemyslovců a rakouských knížat, nejčastěji z rodu Kuenringů. Oba rody byly dokonce spojeny příbuzenským svazkem. Alžběta, dcera českého krále Přemysla Otakara II., se roku 1275 provdala za rakouského zemského maršálka Jindřicha V. z Kuenringu. Král Václav II. oblast Vitorazska trvale ztratil v roce 1296. Od té doby až do roku 1919 bylo Vitorazsko součástí Dolního Rakouska. Po skončení první světové války nový Československý stát začal uplatňovat nárok na území mimo historické hranice tam, kde se udržoval český živel. Šlo mimojiné také o Vitorazsko. Po sepsání Saint-Germainské smlouvy mezi státy Dohody a Rakouskem byla však jen část Vitorazska přičleněna k Československu, konkrétně do politického okresu Třeboň. Do oblasti patřily obce Halámky, Krabonoš, Kunšach, Německé, Rapšach, Tušť, Dolní Velenice, Nová Ves nad Lužnicí (Erdweis), Česká Cejle a Josefov. Dvě poslední obce byly spojeny v město České Velenice. Dnes pro tuto oblast o rozloze 113 čtverečních kilometrů, která po připojení k ČSR 31. července 1920 měla asi deset tisíc obyvatel, používáme název České Vitorazsko. Rakušané pojmenování Vitorazsko neznají, oblast nazývají Waldviertl. Německý název Schwarzbach.