Šumava: klatovsko
šumavská poloha: mapy.cz
informace přináší šumavské ubytování: apartmány Rudík, Železná Ruda
Hans Multerer (27.února 1892, Pláně u Všerub - 23.července 1945, Nýrsko) byl německý spisovatel. Hans se narodil Franzi a Marii Multererovým, majitelům hostince v Pláních u Všerub č. p. 5. Do školy docházel až do Červeného Dřeva, kde byl ředitelem jeho příbuzný Johann Klima. Ovšem ovlivnil jej učitele - významný regionální spisovatel a badatel Josef Blau, což životní dráhu Hanse Multerera velmi ovlivnilo. Dále studoval na reálném gymnáziu nejprve v Českých Budějovicích, maturitu složil v Praze. Vrátil se do rodného kraje a usadil se v Nýrsku (až do roku 1925) a později často měnil působiště i zaměstnání – např. sloužil i jako voják. Už v Nýrsku se ale věnoval především psaní divadelních her, novinových článků, básní. Sbírat lidové písně, organizoval ochotnický soubor v Nýrsku a vystupoval s ním nejen na scéně nýrského Lesního divadla, ale také na mnoha zájezdových představeních po celém českém západním pohraničí. Jeho hra „Setba a žeň" se hrála na mnoha scénách i kamenných divadel včetně Národního divadla v Praze a stejně tak populárními se stala Multererova „Selská kázání", rozhlasové promluvy, v nichž se výrazně odrážela autorova znalost místního folkloru. Pracoval i pro pražský německý, a později rovněž bavorský rozhlas. Smrtelně jej poznamenalo zranění, které utrpěl při ostřelování města americkou armádou na samém konci války. Střely zasáhly sousedství jeho domu č. p. 214. Pohřben je na hřbitově poblíž kostela sv. Tomáše v Nýrsku, zrušeném v osmdesátých létech a částečně obnoveném po Sametové revoluci.
Šumava je jedním z nejstarších pohoří Evropy, tvoří ji horniny předprvohorního až prvohorního původu (žuly, ruly, svory, migmatity, granulity, vápence). Po plochých šumavských hřbetech probíhá hlavní evropské rozvodí mezi Severním a Černým mořem. Šumavské pohoří je prameništěm několika významných řek - Vltavy, Otavy, Úhlavy, Blanice, Volyňky odtékajících do Severního moře a Řezné, Ilzu, Grosse Mühl do Černého moře. Specifickým a atraktivním jevem jsou na Šumavě přirozená ledovcová jezera (5 na české straně a 3 na německé), která se vyskytují v nadmořské výšce kolem 1000 m. V oblasti Šumavy se průměrné roční teploty pohybují v závislosti na nadmořské výšce od 6 °C (v 750 m n. m.) do 3 °C (ve 1200 – 1300 m n. m.). Výjimku ovšem tvoří některé inverzní lokality - např. údolí Vltavy od Horní Vltavice až k Lipnu a lokality v oblasti Plání (Jezerní slať, Horská Kvilda, slatě jihozápadně od Modravy) . Průměrná roční teplota oblasti Jezerní slatě tak činí pouhé 2 °C! Absolutní šumavské teplotní minimum činí -41,6 °C (Jezerní slať roku 1987) a maximum činilo 36,8 °C (ve Vyšším Brodě v roce 1983). Relativní vlhkost vzduchu se pohybuje v průměru kolem 80 %. Po celý rok převládá západní až jihozápadní směr větru. V nejvíce exponovaných místech vrcholů hor na hraničním hřebenu (Březník) dosahují roční úhrny srážek až 1600 mm. Nejnižší úhrn srážek 800 - 900 mm mají severovýchodní okraje pohoří. Šumava je díky tomu jedním z nejoblíbenějších turistických a rekreačních cílů Čech. Její kouty jsou protkány více než pětisty kilometry značených turistických stezek a cyklotras. Pro milovníky vodních sportů je zde mnoho možností surfingu, raftingu a jachtingu a pro ty, které vyhledávají spíše zimní sporty, zase nespočet lyžařských středisek (Železná Ruda, Špičák, Velký Javor, Zadov, Churáňov, Nová Huť, Kvilda, Lipno) a tras pro běžecké lyžování (Bílá stopa). Na své si zde bez pochyby přijdou i vášniví houbaři či sportovní nadšenci. Ubytovat se můžete v celé škále ubytovacích kapacit podle potřeb a cenových rozsahů od kempů, privátů, apartmánů, penzionů, rodinných hotelů, pronájmu chat a chalup od levných po luxusní hotely.
Ukázka z knihy Mlhy na Blatech Karla Klostermanna:
„To jsem neřekla já, tatínku," obrátivši se k němu a spustivši ruce; „chraň mě Bůh, abych vám takovéhle slovo řekla..."
Viděl, že krev se jí řinula z úst a z nosu, i bílá košilka, jež kryla její ňadra, byla všecka krví potřísněná. Poranila se pádem.
„Ty nebo jiná!... Jste všecky stejné!..."
„Zapomněla jsem se, tatínku — spravedlivě mě trestáte! — Ale v tomhle mi křivdíte, to jsem neřekla."
Mluvila klidně, nezaškytla více a pevně se mu do očí dívala.
On přestal ji biti, stalo se mu jí najednou líto.
„Já jsem tě do obličeje neuhodil," pravil tónem naskrze změněným, jako by se omlouval, „to sis udělala, jaks padla. Žes mi jen tuhle hanbu připravila!"
Neodpověděla, odvrátila se od něho, a stírajíc si rukávem krev s obličeje, dala se v pochod pevnými, spěšnými kroky, takže jí v chůzi nestačil a za ní zůstal.
Došli vsi, ona napřed, dobrých sto kroků před ním. Pašice spaly tvrdým snem, nikde človíčka venku, žádné okno nebylo osvětleno. Ticho všude, nic se nehýbalo, leda četní netopýři, kteří, honíce za můrami, neslyšně vzduchem rejdili, a dvojice velkých sov, jež slídíce z výše, občas zahoukly, jako by na sebe volaly. Anka vklouzla dvířkami podle vrat do otcovského statku, přeběhla rychlým krokem dvůr a zmizela v obytném stavení. Když malou minutku po ní otec vkročil, neviděl ji více a jen velký žlutý pes přiběhl kňuče a radostnými skoky pána uvítal.
„Ty jediný mě máš tady rád, Vořechu!" pravil tento tlumeným hlasem, hladě mourovatou hlavu zvířete. „Buď tu a hlídej! Však ty bys ho sem nebyl pustil, toho knížecího lajdáka! Proto moje dítě za ním vyšlo!..."
Postál chvíli prostřed dvora a poohlédl se, jak byl zvyklý činit, kdykoli se v noci domů vrátil, načež šel zvolna k maštali, jejíž dvéře otevřel a dovnitř se podíval. Neviděl ničeho, v černou tmoucí tmu zaběhl pohled jeho, ale hříbata i koně, jeden po druhém, lehounce zaržáli, osmeronásobný řehot.
Zavřel zase dvéře a zamířil k stodole, jejíž vrata také pootevřel. Zavrzala, zaskřípěla těžká vrata, zapadla bouchajíc za ním, když vešel. Šáral se potmě prázdným mlatem, otevřel i zadní vrata, vedoucí na humna, kde stálo několik starých ovocných stromů. Zde stanul zase, zalomil rukama a usedl pak do trávy pod vetchou hruškou, jejíž koruna jej pokryla svým černým stínem... A starý člověk zaplakal...