popis objektu:
Zbytku smrku (pařez) zakryté stříškou doprovázenou informační tabulí, jako součást Naučné stezky „Stožecký prales a skála“. Tento smrk byl před 15 tety, v roce 1988, vyvrácen větrem. Letokruhy v jeho pařezu dávají, že na tomto místě rostl 188 let To znamená, že před 203 lety, v roce 1800, de započal svůj život. Byl to pravděpodobně mladý smrček z podrostu posledního pralesa, který zde, v tehdejším revíru Stožec (Tusset), do té doby rostl. Stal se jedním z těch, které utvořily spolu s buky, jedlemi a javory první generaci po pralese. Porosty tohoto typu se vzácně dochovaly, i když pouze ve zbytcích, nedaleko pod stožeckou skálou a v blízkosti vrcholu Stožce. Dnes tvoří I. zóny NP Šumava, i letokruhy tohoto stromu "zapisují" léta 1800 až 1988. Jsou to přinejmenším více než dva dlouhé lidské životy. Je to dost času na převratné události ve světě i "běžné události v regionu", i když na šířku letokruhů nemají vliv, jsou pomyslně "zapsány v paměti stromu". Tak jako gramofonové matrice, magnetický pásek či paměť počítače dokážou provždy zaznamenávat hudbu, slova, myšlenky i obrazy, tak i stromy ve svém dřevě, letotekruzích zachycují proměny přírody, proměny klimatu za staletí, u dlouhověkých za tisíciletí. Jejich záznam je pro danou lokalitu, místo věrný a nezkreslený. Bohužel neumíme v nich zatím číst, jako zatím neumíme přečíst některé písmo starověkého člověka. Letokruhy jsou vrstvy dřeva vytvořené na obvodě kmene během vegetačního období. Každý letokruh má dvě části: zjara se tvoří z velkých tenkostěnných buněk jarní dřevo, je světlejší; přibližně od poloviny června se z tlustostěnných buněk začne tvořit letní dřevo, je tmavší. Právě toto střídání vrstev a odlišného zabarvení umožňuje spočítání letokruhů a u živého stromu tedy i zjištění věku. Dřevo je výsledkem organických, chemických pochodů za účasti slunce, vody a minerálních látek. Obohacuje nás svou krásou, vůní teplem i po smrti stromu. Stromy, umírajíce vstoje, si nikdy nestěžují a my lidé toto přijímáme až příliš samozřejmě jako konečně všechno, o čem rozhodneme, že nám bude sloužit. V polohách nad 800 m se u smrků zhruba od devadesáti roků začne tvořit velmi vzácné dřevo ozvučné neboli rezonanční. Na Šumavě vyniká smetanovou žlutí, je pravidelné struktury, rovnovlákné, velmi pružné a snadno štípatelné. Ta část dřeva v kmeni, kde je rezonanční dřevo, tedy partie směrem k obvodu kmene, musí být naprosto zdravá, bez suků, bez křemenitosti, odlupčivosti a pryskyřičných dutin. Na výrobu houslí se požaduje dřevo s pravidelnými, uzoučkými letokruhy do šířky 2 mm. Na Šumavě se rezonanční dřevo častěji vyskytuje v pralesovitých zbytcích, v lesích první generace po pralese. Jsou zde pro jeho tvorbu příznivé podmínky (půda, závětří, pomalý růst), ale co je nejdůležitější, dochovaly se zde původní ekotypy smrku, které vznikly přirozenou obnovou. Nejlepší ozvučné dřevo je z porostů starých 200 - 250 let z oblasti Boubína.
