Andreas Hartauer (28.listopadu 1839, Stachovská huť, Stachauer Hütte - 18.ledna1915, Pölten, Niederösterreich) byl skladatel světoznámé Písně šumavské zvané šumavská hymna. Andreas se narodil 28. listopadu 1839 na Stachovské huti (Stará huť nad Kůsovem nebo také Voldřichova) jako syn sklářského dělníka a pocházel z osmi dětí. Jeho matka, rozená Gattermayerová pocházela ze slavného sklářského rodu Gattermayerů (např. měšťan Nového Města pražského, skelmistr Vavřinec Gattermayer koupil od Mansfeldů roku 1749 prášilské panství, kde postavil dvě hutě; za zmínku stojí též, že Stachovskou huť založil roku 1788 známý stašský rychtář(1773 - 1778) Matěj Grabmüller (1724 - 1804), zvaný Bláha, jenž měl za ženu dceru bývalého huťmistra Kristiána Gattermayera z Pockovy hutě). Mládí prožil na Zlaté Studni, kde bydlel vedle hospody a odtud chodil do školy na Horskou Kvildu. Vyučil se v lenorské sklárně, po vyučení šel jako většina tehdejších tovaryšů vandrem. Usadil se až v Janově Boru u České Lípy, kde pracovalo i několik sklářů z Lenory. Tam se také oženil s prostou chalupnickou holku Andulku. Manželství bylo bezdětné. Odstěhoval do Sankt Pölten v Rakousku a byl tak šikovný, že se brzy vypracoval, zřídil si dílnu na malování skla, obchodoval s porcelánem, a koupil si tam na Daniel-Grand-Strasse dům č.p. 50. S Annou se rozešel a oženil se podruhé s dcerou svého bratra Rudolfa. Annu vystřídala Berta. Rád hrával na citeru a kytaru a zpívával s Juliem Plechingerem, jehož otec byl malířem skla ve Vimperku. Za svého působení v severních Čechách složil verše a podílel se i na melodii písně Tief drin in Böhmerwald (snad první český text pochází od Karla Weise z doby, kdy pracoval ve Staších na svém rozsáhlém díle Český jih a Šumava v písni. Nově například přebásnil samizdatový básník Ondřej Fibich, roč. 1954). Zato o originále a okolnostech původu písně Tief drinn im Böhmerwald víme skoro všechno. Vznikla prý daleko od Šumavy v severočeském Sloupu (Bürgstein) v roce 1870, melodie byla převzata od štýrského lidového skladatele Jakoba Eduarda Schmölzera, na níž se původně zpíval text počínající Dort ist die Heimat mein, zpívaný prý ke konci století zejména řemeslnickými tovaryši a vojáky. Nápěv prý však Hartauer sám nesložil, podílel se na něm s Plechingrem Karel Hoschna, syn učitele z Vimperka, který naposled učil v Kunžvartě. Mocně jim také pomáhal Maxmilián Schmidt z Lipky na Šumavě, který měl největší podíl na jejím rozšíření po okolí, i dalekém světě. O rozšíření a propagaci Hartauerovy písně se zasloužil především bavorský autor Maxmilian Schmidt, zvaný Waldschmidt (1832 - 1919) svou knihou Am goldenen Steig. Existuje i kniha o písni samé. Napsal ji Rudolf Kubitschek, jmenuje se Tief drin im Böhmerwald. Das Lied der Böhmerwäldler a vyšla roku 1937 v Plzni. V roce 1900 byla píseň již zlidovělá. Jeho píseň se zpívala už i v Americe, nesla se Šumavou, podhůřím, i po celé zemi. Později byl Hartauer majitelem huti v St. Pöltenu v Dolním Rakousku, kde také 18. ledna 1915 zemřel. Nad Lenorou mu stojí pomník, na kterém je nápis v němčině: „Dem Andenken des Glassmachers Andreas Hartauer der der Welt das Lied Tief drin im Bőhmerwald geschenkt hat“ a na samostatně stojícím kameni před pomníkem umístěna deska s českým nápisem: „Tento pomník byl postaven skláři Ondřejovi Hartauerovi, skladateli světoznámé Písně šumavské“. Pomník tu stojí na památku na památku skláře Andrease Hartauera, který daroval světu píseň Tam v krásné Šumavě (Tief drin im Bőhmerwald) a jeho odhalení se konalo dne 25.července 1937. V předvečer slavnosti byla pražským rozhlasem vysílána hra Rudolfa Kubitscheka s názvem Tief drin im Bőhmerwald. Slavnostním řečníkem při odhalení byl Rudolf Kubitschek. Odhalení se zúčastnil velký počet lidí z okolí a došlo zde k setkání řady spolků a kapel z celé Šumavy. Po slavnostním odhalení a Kubitschekově projevu následoval zpěv písně Tief drim im Böhmerwald. Poděkování všem za pomoc při realizaci pomníku přednesl lenorský sklář pan Franz Urmann. Celá slavnost pak byla zakončena zasedáním v místní německé tělocvičně. Podle závěrečného vyúčtování slavnosti byl celkový příjem 23 526 korun. Z výdajů si největší částku vyžádala realizace pomníku 13850 korun, další výdaje pak 18 428 korun. Čistá částka, která tedy zůstala byla ve výši 5 100 korun. První kroky k vybudování tohoto pomníku byly podniknuty v roce 1936, kde se prof. Rudolf Kubitschek (tehdejší profesor plzeňské německé reálky), obrátil na majitele sklárny Wilhelma Kralika s písemnou žádostí o zajištění možnosti zřízení pomníku. Po jeho souhlase pak byl ustanoven přípravný výbor, jehož předsedou byl zvolen právě prof. Rudolf Kubitschek. Dne 4.června 1937 vydala Státní policejní expositura ve Vimperku písemné povolení ke stavbě památníku a to v katastrálním území Schattawa (Zátoň) na pozemku č. kat. 286/7. Toto místo se v lidové místní mluvě označovalo "Beim Kreuzwaidl" (U Křížového lesíka). Byla organizována velká dobrovolná sbírka na výstavbu pomníku, která se setkala s nevšedním zájmem nejenom v okolí Lenory, ale prakticky v celých Čechách. Významnou měrou přispěli rovněž bývalí krajané ze zámoří a mezi nimi především bývalí šumaváci z Brazílie. Návrh pomníku pocházel od Ernsta Blumentritta z Českých Budějovic a vlastní kamenické práce provedl kamenický mistr z Vimperka Kurt Leiprt.
kategorie: obchody
/ čerpací stanice
lokalita: volarsko
GPS: 48°56'6.637"N, 13°45'55.930"E
