popis objektu:
Železniční nádraží Černý Kříž (německy Schwarzes Kreutz) je uzel, který vznikl v místě, kde až do roku 1910 stála jen hájenka. V roce 1910 výstavbou železniční trati vznikl právě v tomto místě železniční uzel podle osady pojmenovaný U černého kříže a od roku 1924 Černý Kříž. Stanice Černý Kříž leží na železniční trati České Budějovice - Volary/Nové Údolí. Staniční budova byla stavěna podle projektu z roku 1892 používaného při stavbě místních drah po celých Čechách (stejný projekt byl použit pro stavbu nádraží např. ve Volarech, Lenoře, Prachaticích, Volyni). Trať značené pro cestující číslem 194 Volary - České Budějovice, odbočka Rožnov - Černý Kříž – Volary / Nové Údolí (Haidmühle) je původní mezinárodní tratí. Vede přes České Budějovice, odbočka Rožnov, Černý Kříž, ve kterém se rozděluje na dva směry Volary nebo Nové Údolí. Jde o jednokolejnou regionální trať. Provoz na Úseku do Kájova byl zahájen v roce 1891, do Nové Pece v roce 1892 a do Volar v roce 1910. Úsek do Nového Údolí vedl na státní hranici a dál do Haidmühle a Pasova, kde v důsledku politického uspořádání Evropy po 2. sv.válce byl provoz v roce 1951 zastaven. Musíme se na trať dívat právě z tohoto směru, kdy při příjezdu z bavorska se rozdělila na dva směry – České Budějovice a Volary (kde se dál dělí na Vimperk nebo Prachatice). Ve třicátých letech minulého století byl na nádraží již zaveden nepřetržitý provoz. Do Černého kříže začaly zajížděly i rychlíky, ale i jiné vlaky s pohnutým osudem, například transport uprchlíků z Uher, kteří zde byli v červnu 1945 zastaveni pouhých 8 kilometrů od bavorských hranic, aby se 24. července vydali na zpáteční cestu. Zajímavostí je 510 vagónů se senem, vypravených z tohoto nádraží za vyjímečného sucha v roce 1947 na pomoc strádajícímu vnitrozemí. Ve roce 1947 byla nádražní budova opatřena vodovodem. Ovšem o rok později uvízla v hraničním pásmu. Rokem 1951 provoz na Černém Kříži upadá postupně natolik, že v Novém Údolí je trať přerušena a po 25 letech mizí hned 18 kilometrů kolejí na bavorské straně. Proto tuhá zima v roce 1952 na Černém Kříži, kdy napadlo tolik sněhu, že jeho odklízení trvalo vojsku a odklízecímu vlaku celé tři dny už provozu nevadila. Lokomotivy se v závějích ztrácely a pouze dvojice parních lokomotiv se sněhovým pluhem sem dokázala prorazit cestu. Dnes je část trati za Novým Údolím muzejní. Připomíná , že na úseku Stožec - Nové Údolí nebyla v od roku 1977 do roku 1990 provozována osobní doprava. V roce 1958 byla trať u Lipna přeložena v důsledku stavby přehrady a původní trať je částečně pod vodou. Stavba trati do Nového Údolí započala na podzim roku 1910 od Černého Kříže přes Stožec k celnici v Haidmühle a pokračovala do Pasova. Po zbudování železné opony byla trať do Bavorska byla fyzicky přerušena, když bylo několik desítek metrů kolejí na české straně vytrháno. Železniční trať z Černého Kříže zůstala sice zachována, ale osobní vlaky od 70. let končily jízdu nuceně ve Stožci, za nímž byla trať přehrazena vraty a zatarasena výkolejkou, a do Nového Údolí jezdily jen kontrolované manipulační vlaky se dřevem. Proto byl na německé straně 18 km dlouhý úsek železnice z Haidmühle do Jandelsbrunnu v roce 1974 rozebrán. Provoz osobních vlaků do Nového Údolí byl na české straně obnoven 30. června 1990 a v roce 1994 byl založen spolek Pošumavská jížní dráha, který symbolicky obnovil koleje až přímo na státní hranici 105 m dlouhá rarita - nejkratší mezinárodní železnice na světě. Je zde i muzeum, které je umístěno v historickém chladícím vagonu z 20. let 19. století. V letní sezóně a při různých příležitostech se můžete po trati svést replikou parní lokomotivy zvané s nadsázkou "Gigant", která byla vyrobena Zdeňkem Liberdou z Kubovy Hutě. Získáte speciální pamětní jízdenku a razítko. Děti si mohou zazvonit na lokomotivní zvonec a rozhodnout se zda chtějí využít k cestě za hraniční čáru rychlík či osobní vlak, který zastaví i na "zastávce U břízy". Zkusí si i červenou čepici výpravčího a pravou píšťalu vlakvůdce. Muzeum představuje písemné, obrazové i trojrozměrné památky, připomínající život v Novém Údolí a v jeho okolí, a dále pak představuje návštěvníkům podivuhodný svět pošumavských lokálek. Expozice je koncipována jako časová linie od doby budování zdejších tratí, přes předválečný zlatý věk, okupaci, osvobození, dobu komunistické diktatury a hraničního pásma až po současnost. Mnohé dokumenty a fotografie jsou unikáty, které nebyly dosud publikovány.
