Hliniště je malá vesnice, část městyse Strážný v okrese Prachatice v Jihočeském kraji. Leží v údolí říčky Řasnice, Při silnici I/4 mezi Horní Vltavicí a Strážným (směr hraniční přechod Rakousko). Nedaleko leží přírodní rezervace Hliniště.
Vlastní parkoviště, restaurace, úschovna kol nebo lyží, herna (kulečník, šipky).
bar
bezbariérový pokoj bezbariérový přístup domácím zvířatům vstup povolen garáž gril internet, wifi konferenční centrum krb nekuřácký objekt ohniště parkoviště otevřené parkoviště uzavřené společenská místnost úschovna cenných předmětů zahrada s posezenímVelké 2L se spchou a WC s možností až dvou přistýlek, jeden apartmán pro až 5 osob (ložnice s dvěma lůžky, obývací pokoj s BTV).
vybavení pokojů: balkón CD přehrávač DVD přehrávač internet, wifi koupelna s vanou koupelna se sprchou lednice minibar pračka satelit televize trezor WC na pokoji apartmány 2L apartmány 3L apartmány 4L apartmány 5L apartmány 6L 1L 2L 3L 4L 5L 6L přistýlka stravování restaurace jídelna snídaně obědy večere restaurace v objektu, možnost ubytování bez stravy vlastní vaření společné vlastní vaření na pokoji lednice mikrovlnná trouba myčka nádobí nádobí sporák toustovač trouba konvice bazén venkovní bazén vnitřní fitcentrum ping-pong sauna solárium squash šipky tělocvična tenisový kurt úschovna kol úschovna zimní výbavy vysoušeče obuvi wellness whirpool brouzdaliště dětská postýlka dětská židle dětské hřiště dětský bazén dětský koutek hlídání dětí houpačka pískoviště prolézačky skluzavka dětský vlek trampolína salónek zasedací místnost kongresový sál bussiness centrum dataprojektor flipchart konferenční set pódium šatna v sezóně pouze týdenní pobyty ubytování celoročně / provoz v zimní sezoně kauce Vánoce SilvestrNově postavený penzion má vlastní parkoviště, úschovnu kol a lyží, jídelnu, bar, zahradu, letní terasu s venkovním posazením, ohniště, whirpool pro 5 osob.
bar bezbariérový pokoj bezbariérový přístup domácím zvířatům vstup povolen garáž gril internet, wifi konferenční centrum krb nekuřácký objekt ohniště parkoviště otevřené parkoviště uzavřené společenská místnost úschovna cenných předmětů zahrada s posezenímVšechny pokoje jsou prostorné a mají vlastní sociální zařízení.
vybavení pokojů: balkón CD přehrávač DVD přehrávač internet, wifi koupelna s vanou koupelna se sprchou lednice minibar pračka satelit televize trezor WC na pokoji apartmány 2L apartmány 3L apartmány 4L apartmány 5L apartmány 6L 1L 2L 3L 4L 5L 6L přistýlka stravování restaurace jídelna snídaně obědy večere restaurace v objektu, možnost ubytování bez stravy vlastní vaření společné vlastní vaření na pokoji lednice mikrovlnná trouba myčka nádobí nádobí sporák toustovač trouba konviceTuristika, cykloturistika, běžky.
možnosti v objektu: bazén venkovní bazén vnitřní fitcentrum ping-pong sauna solárium squash šipky tělocvična tenisový kurt úschovna kol úschovna zimní výbavy vysoušeče obuvi wellness whirpoolDětem nabízíme velkou zahradu
vybavenost pro děti v objektu: brouzdaliště dětská postýlka dětská židle dětské hřiště dětský bazén dětský koutek hlídání dětí houpačka pískoviště prolézačky skluzavka dětský vlek trampolína salónek zasedací místnost kongresový sál bussiness centrum dataprojektor flipchart konferenční set pódium šatna v sezóně pouze týdenní pobyty ubytování celoročně / provoz v zimní sezoně kauce Vánoce Silvestr
Klima šumavských hor je úměrné nadmořské výšce, srážky jsou nepatrně vyšší, stálejší sněhová pokrývka bývá v polohách nad 900 m n. m. Průměrné roční teploty se pohybují od 5 °C v 1 000 m n. m. do 2,5 °C v polohách nad 1 300 m n. m. Roční srážky téměř všude přesahují 1 000 mm, v centrálních částech se pohybují až okolo 1 500 mm. Sněhová pokrývka bývá vysoká hlavně v polohách nad 1 100 m n. m., níže dosahuje v průměru 80 cm. Hřebenové oblasti a vysoko položená údolí mají sníh 5 - 6 měsíců v roce s maximy přes 1,5 m! V zimě jsou na Šumavě velmi dobré podmínky pro lyžování. Mnoho desítek kilometrů upravených běžeckých stop, spousty sjezdových tratí, rekreační chalupy a chaty, penziony, apartmány, hotely – to je tvář zimní Šumavy. Samozřejmě že i ostatní roční období jsou na Šumavě krásně. Síť turistických a cyklistických tras s informačními panely jsou ideálním předpokladem pro rodinnou dovolenou od jara do podzimu. Pro pěší turisty je připravena řada naučných stezek, pro milovníky architektury k vidění řada památkových rezervací, pro milovníky historie nespočet památek (kulturních, církevních, technických) . Šumava je ideálním místem pro Vaši levnou českou dovolenou. Mnoho informací přináší nejstarší šumavský net šumava.cz - http://www.sumava.cz/. K poznávání Šumavy a těchto technických památek jsou Vám k dispozici k levnému a kvalitnímu ubytování autokempy, kempy, horské chaty a chaty, prastaré chalupy, ubytování v soukromí, penziony a hotely, hotelové komplexy, apartmány. K výbavě běžně patří zahrady s posezením, úschovny kol a lyží, parkoviště, vybavení pro rodiny s dětmi. K vnitřnímu vybavení společenské místnosti, restaurace, bary pro společné posezení.
Ukázka z knihy Mlhy na Blatech Karla Klostermanna:
Potužák se ulekl těchto slov, ale přemohl se, nedal toho na sobě znáti. Celou noc tehda nespal, rozjímaje, jak by věci přišel opatrně na kloub. Pozoroval hocha, zaváděl s ním různé hovory, pátral na všecky strany, ale ničeho se nedo-pátral. Žena má pravdu, říkal si: leknutí, hrůza a strach jím otřásly, ale aby se pominul rozumem, toho přece nebude. Do takových konců docházejí toliko lidé, kteří zahálejí. Neustálá práce ho vyhojí, po nějakém čase zapomene...
Neklamal se v jednom: strach a hrůza lehly na ducha ubohého Václava, avšak nikoli strach a hrůza, které měl za sebou, nýbrž děs, jenž z těch časů neustával ho mučiti a jenž mu pocházel od hříbka Vojty. Cítil-li se dříve poután k tomuto hochu jakousi tajnou, nevysvětlitelnou kouzelnou mocí, jíž nebyl s to odolávati, děsil se ho nyní čím dále tím více, a přece neměl dosti síly, aby se od něho odtrhnul, ač pouta mu byla nyní zjevná. Jeho ustrašená obrazotvornost zavlékala ho bez ustání v ono místo hrůzy a hanby, kam se byl dostal na pouhé lživé udání onoho pěšáka a z něhož, jak se mu zdálo, jen božím zázrakem vyvázl. Co konal Vojta, muselo neodvratně dojiti svého konce na onom místě, a on sám se pokládal do jisté míry za jeho spoluviníka, poněvadž nejenže o skutcích jeho měl vědomost, ale že i cítil, že by se marně vzpouzel, kdyby Vojta chtěl, aby bral na nich činnou účast. Cítil také, že Vojta si s ním pohrával nic jinak než jako rybář s rybkou, která již visí na udici. Ten zajisté na něho téměř nepromluvil ústy, ale zraky jeho mluvily, jako jedem napuštěné střely do duše se mu zabodávaly. Kromě toho mu nemohlo ujiti, že jeho sestra je úplně ve vleku tohoto strašného člověka. Jeho svědomí se ozývalo, bouřilo se, domlouvalo mu, aby upozornil otce, matku — ale kdeže by se byl odvážil!... Nejvíce se bál nocí. Uléhávaje večer očekával pokaždé, že Vojta se připlíží k němu a že bude něco od něho žádat, něco strašného, příšerného.. . Žádat? — To to, poručí mu, pohrozí, a jemu nezbude než to vykonat. Věděl předem, že by se marně bránil, že poslechnout! musí! Často probděl celou noc v smrtelných úzkostech, zíral upřeně do tmy, napínal sluch, při každém šelestu se zachvěl... Než, Vojta nepřišel, ani jednou se neobjevil u jeho lůžka, a čím déle trvalo toto neustálé očekávání, tím trapnější byly představy, které jej mučily, tím úporněji přemítal o plánech a úmyslech, jež Vojta po jeho soudu kul. Někdy by byl přísahal, že zaslechl šramot, že spatřil přebíhající stín; pak nepochyboval, že hříbek se plíží ven svým neslyšným krokem nočního dravce, a jeho myšlenky přelétaly k Apoleně. Ta jistě a neomylně se krade ze své komůrky, schází se s Vojtou — v sadě u rybníčka, ve stodole, v polích... bouřil se, zlost a hnus ho jímaly, šeredné obrazy v rámech černé noční tmy vyvstávaly v jeho rozhárané, horečně zmítané fantazii... pěsti jeho se zatínaly, pudilo ho to ven, ale neměl síly, nohy byly strnulé, v žilách krev se proměnila v olovo a na ucho zazněl hlas — přelud sluchový — ostrý a třeskutý jako údery kladiva na kovovou desku: „Lež! Lež! Lež! Ty blázne! To je osud!..." Jindy se chtěl pomodlit, Boha poprosit, aby ho zbavil těchto strašných muk: rty jeho jektaly slova, avšak rozptýlené myšlenky se k slovům nevázaly, a než se nadál, tkvěl před očima zase obraz za obrazem, šeredný, oplzlý... a za těmi obrazy vzápětí rmutné přívaly hanby a... vězení... vězení, posměch... peklo...
Jinak Apolena. Ta zajisté, všecka jsouc ve vleku Vojtově, nejen se mu nevzpírala, neboulila se, ba, s rozkoší se mu poddávala; přijímajíc jeho názory, duše její splývala víc a více s duší jeho. Co on chtěl, bylo i její vůlí, jeho tužby jejími se staly. Václav se nemýlil tuše, že jeho sestra mívá schůzky s Vojtou; skoro každé noci se s ním scházela na různých místech, nejvíce v sadě u rybníčku. Podobalo se, že se od něho přiučila vší oné kočičí dovednosti, s jakouž uměl zata-jovati a skrývati své noční výpravy a všeliké svoje konání. Nikdo nikdy ji nepřistihl, nikdo neměl potuchy, že ti dva se spolu scházejí, ač začasté více než polovici jasných nocí spolu trávili. Zasvěcena do jeho konání, obdivovala se mu a s obdivem svým se mu netajila, naslouchala nadšeně jeho řečem, milovala jej vší svou bytostí. Není pochyby, že kvůli němu by se byla všeho ostatního na světě odřekla, rodiče opustila, hanbě a bídě by se byla vydala. Nadcházely chvíle, čím dál tím častěji se opakovaly, kde divoká, nezřízená vášeň se v něm probouzela, objímal, líbal ji jako šílený, nevzpírala se mu, ale v rozhodném okamžiku, kde užuž podléhala jako tam na Blatech, na břehu potoka, v nejosudnější den svého života, vydralo se jí z úst slovo prosby, oddané, plné důvěry v jeho velkodušnost, jako by spásu hledalo u něho před sebou samou. A podivná věc! — Tato její prosba nebyla nikdy marnou. Její odpor by byl přemohl lehce, její prosbě neodolal. Zůstala neporušenou. Po této stránce obavy jejího bratra se nesplnily.
„Máš pravdu," říkával, „třeba počkat! Ale my to nevydržíme, povídám ti, nevydržíme..."
Všecek se chvíval, odvracel se od ní, někdy se i stalo, že od ní utekl, a ona pak marně čekala, že se vrátí.
Jindy, po nějaké přestávce, počínal rázem moudře mluviti, po svém ovšem, o svých starostech, tužbách, plánech do budoucnosti. A pak zase, zčistajasna, bez jakéhokoli přechodu, vracel se k projevům své lásky.
„Mám tě proto tak rád," říkával, „že mi věříš. Řekl jsem ti, aby ses nebála, že bych ti ublížil. A já ti neublížím, raději bych zemřel. Kdo ví, budeš-li kdy má — avšak víš, jak to myslím, celá má, jako bys byla má žena. Mou ženou být nemůžeš — kdeže by tě mi dali ? Aspoň teď ne. Možná za deset let jednou, možná za dvacet. Až něčím budu, něčím velkým, větším než je Lochmout. Cesta je dlouhá. Ale ty mi věříš, ty neodstoupíš ode mne. Řekni mi to, výslovně mi to pověz, já vím, že slovu dostojíš..."
Tu ona pak:
„Můj zlatý Vojto, můj milý, rozmilý! To víš, že budu tvá. Tys mi nade všecko na světě. Pánbůh dá, že se dočkáme bez hříchu..." — Vlahá srpnová noc po horkém dni. V sadě u rybníčku seděli ještě, ač půlnoc dávno minula, k sobě se tulili. Předcházel výbuch jeho vášně, slovem ho zase uprosila. Chtěl utéci, ale ona jej zadržela.
„Zůstaň!" žadonila; „je mi teskno bez tebe, jen s tebou žiju. Proč chceš odejiti ? — Vždyť se nic zlého nestalo a také se nic nestane."
„Nestane! Nestane ? Ty to víš ?" odpověděl prudce.
„Jak bych nevěděla ? Vždyť bys nebyl ty, můj Vojta, kdybys na mou prosbu nedal. Hleď, já se tě nebojím, a ty by ses bál mne, ty, který se ničeho na světě nebojíš ?"
„Tebe se nebojím, Apoleno, ale tobě ublížit se bojím. Toť jediný strach, který mám. Už jsem si myslel, že by bylo lépe, kdyby Václav byl s námi. Člověk by odolal... Ale s Václavem nic není, z toho bude sedlák a nic víc. Však dobře víš, ten je z jiného dřeva než ty. Moje řeč je, že ho tam měli podržet, v tom vězení, nebo dopravit do kriminálu do Budějovic. Tam by se byl seznámil aspoň s lidmi, kteří se nebojí, a ti by mu byli napravili hlavu."
„Máš pravdu," přisvědčila, „s Václavem nic není, ale ty zůstaň, my ho nepotřebujeme."
