popis objektu:
Pět metrů vysoký pranýř na frymburském náměstí na sobě nese letopočet 1651. I když se jedná zřejmě o stavbu ještě staršího data. V německé kronice Frymburka se u letopočtu 1651 píše, že na pranýř byl umístěn požární zvonec… O tom, že ve Frymburku byl pranýř již v roce 1648 nepřímo vypovídá další zápis ve frymburské kronice vypovídající o třicetileté válce: " Když švédská vojska pustošila zdejší krajinu, tak zakopali frymburští na tajných místech cennější kusy bytového zařízení. Některé ženy ukryly svoje cennější šactvo na půdě opuštěného výtoňského kostela s důvěřivým vědomím, že tam budou v bezpečí. Jak byly ale překvapeny, když po několika dnech tyto šaty vydražovali Švédové ve Frymburku na náměstí u pranýře. Jednu po druhé bylo slyšet - to je moje sukně." Je ověřeno, že Švédové byli naposledy ve Frymburku a v okolí od 9. května do 20. září 1648. Hlavním velitelem v kraji byl generál Arfwed Wirttenberger, který si zřídil své velitelství v Zátesu a odtud posílal jednotlivé houfy do kraje, kde plenili, pálili a ničili. Za oběť švédským nájezdům zřejmě padl nejen kostel svatého Bartoloměje ve Frymburku, ale i pranýř na frymburském náměstí. Pranýř v té doby byl ale nejspíš dřevěný, neboť po třicetileté válce byly například dřevěné pranýře ve Schlägru, kam Frymburk patřil a v nedaleké Dolní Vltavici. Požární zvonec pravděpodobně pochází z tehdy vypáleného frymburského kostela sv. Bartoloměje. Po třicetileté válce se pranýře velmi rozšířily, bývali u nich připoutáváni provinilci a jejich "ozdoba" říkala, proč jsou na pranýři. Tak například hašteřivé ženy mívali náhubek a opakovaně padlé dívky slaměný věneček. Teprve za císaře Josefa II. bylo pranýřování zakázáno.
