Šumava: sušicko
šumavská poloha: mapy.cz
informace přináší šumavské ubytování: apartmány Stará Pošta, Hartmanice
Edvard Beneš (28.května 1884, Kožlany – 3.září 1948, Sezimovo Ústí) byl druhý československý prezident v letech 1935–1948 (resp. v letech 1935–1938, v období druhé republiky a okupace v letech 1938–1945 byl v exilu, v letech 1940–1945 jako prezident v exilu, dále prezidentem v letech 1945–1948). Byl jedním z vůdců prvního československého odboje a představitel československého odboje během druhé světové války. Byl častým hostem u bankéře, spolumajitele Melantrichu na zámku Kundratice u doktora Haška. Doktor Hašek byl finančním poradcem Benešovi předcházejícího prezidenta Masaryka a prezidentem české burzy, popravený nacisty v době okupace. Pro Šumavu jsou významné také tzv. Benešovy dekrety, což byly právní předpisy s mocí zákona v londýnském prozatímním státním zřízení, přijímané československou vládou v exilu po slyšení státní rady. Dekrety byly náhradním řešením po dobu neexistence parlamentu. Prezident republiky Edvard Beneš dekrety zpravidla pouze podepisoval. Na některých, nebo jejich částech, se ale aktivně účastnil. Paragrafové znění vytvářel aparát londýnského exilu a posléze vlády v Praze a v politickém zadání se projevovaly i ostatní proudy zastoupené v londýnské a zejména košické vládě (tedy moskevském exilu, zejména KSČ). Jedním z dekretů je i poválečný o odsunu německého obyvatelstva, konfiskace jeho majetku. Zajímavé je i jeho osobní prohlášení z roku 1947: „Vážení spoluobčané! V nedávné době jsem podepsal historicky významné dokumenty pro naši Československou republiku, tj. dekrety presidenta ČSR. Tyto dokumenty nám dávají naději, že se již nebudou opakovat tragické události let 1938-39. Vědom si neblahých zkušenosti našeho národa, zejména z druhé světové války, zanechávám Vám odkaz, ve kterém Vás varuji před možnými pozdějšími požadavky na znovu osídlení našeho pohraničí sudetskými Němci, kteří byli po právu, na základě mých dekretů z naši republiky odsunuti. Může se stát, že mé dekrety, vydané z rozhodnutí vítězných mocností druhé světové války, budou postupem času prohlašovány za neplatné. Může se stát, tak jako v minulosti, že se najdou „tak zvaní čeští vlastenci\", kteří se budou sudetským Němcům za jejich odsun omlouvat a že budou nakloněni otázce jejich návratu. Nenechte se oklamat a návratu nedopusťte. Hitlerové odcházejí, avšak snaha o ovládnutí Evropy Německem zůstává. Mohou se najít vlastizrádci, kteří budou opět usilovat i o odtržení Slovenska od České republiky. Bylo by to pošlapání odkazu našeho prvního presidenta ČSR T. G. Masaryka a jeho spoluzakladatele M. R. Štefánika. Vedlo by to k zániku obou našich národů. Nezapomeňte, že mé dekrety se týkají i potrestání vlastizrádců a že mají trvalou platnost a potrestejte všechny vlastizrádce, ať je to kdokoliv a v kterékoliv době.“ Vzhledem k tomu, že první významná, zaznamenaná a pro Čechy vítězná bitva na Šumavě byla již v roce 1040, jeví se text jako tisíci léty ověřená pravda.
Šumava je snad nejkrásnějším a nejnavštěvovanějším místem pro zimní i letní dovolenou, rekreaci, sportovní vyžití v Česku. Jestliže plánujete rekreaci s rodinou, s dětmi, s přáteli nebo jen se psem, Šumava nabízí pro každého něco. Přijdou si na své cyklisti, vodáci, v zimě lyžaři a bruslaři. Rozsáhlá síť cyklotras se v zimě mění na běžkařské stopy (Bílá stopa), čekají na vás perfektně upravené sjezdovky: Lipno Kramolín, Špičák, Zadov-Churáňov, Železná Ruda, německý bavorský Velký Javor nebo Mitterdorf - Philippsreut, hornorakouský Sternstein či Hochficht), nebo nějaké menší ski areály v klidnějších lokalitách: Hartmanice, Hojsova Stráž, Horní Vltavice, Kubova Huť, Kvilda, Nezdice na Šumavě, Nové Hutě, Javorník na Šumavě, Javorná na Šumavě, Přimda. Pokud si chcete zabruslit, můžete na obrovské ploše zamrzlého Lipna nebo na některé s umělých ploch. Levné ubytování najdete ve všech turistických centrech jako - Železná Ruda, Špičák, Sušice, Kvilda, Lipno, Hartmanice a další. Využít můžete nejen hotely, chaty, penziony, ale i kempy, zajistit si můžete apartmány nebo ubytování v soukromí. Šumava to není jen pobyt na horách, ale i překrásná města jako Český Krumlov, Kašperské Hory, Prachatice, Sušice kde penziony nabízejí ubytování přímo v centru měst. Šumava to je záruka, že dovolená, rekreace, víkend nebo Silvestr na horách budou bohatě naplněné okamžiky. Stačí si jen vybrat ubytování na Šumavě na našich stránkách http://www.sumava.cz/ a vaše dovolená může začít!
Ukázka z knihy Mlhy na Blatech Karla Klostermanna:
Bylo znát, že je rozechvěn, ale jen na okamžik. Pak usedl za stůl, pojedl večeři, a nepromluviv slova, šel poklidit v maštali, načež ulehl. Už ležel na své posteli, když pacholek k němu přistoupil a zašeptal:
„Vojto, spíš?"
„Dej mi pokoj!" odbyl ho nevrle hoch.
Pacholkovi se zdálo, že z očí hříbkových vyšlehl zelenavý, fosforeskující svit. Měl na jazyku otázku, ale zadržel ji zpět, tou měrou jej překvapil tento pohled hochův. Odešel mlčky na své lože. Vojta sebou ani nepohnul, ticho bylo, jen tu a tam kůň zafrkal nebo zadusal.
Venku valily se němé mlhy; zpočátku jen hustě mžil drobný déšť, ale k půlnoci se spustil strašný liják, jehož příval vztekle bušil do poloslepých okének maštale.
Pacholek se vzpřímil na svém loži a poslouchal; hříbek ležel jako mrtvý, ani dechu jeho nebylo slyšet.
„Ten kluk spí!" zabroukal čeledín, „on jediný na celém statku spí!"
Ba, mýlil se! Hříbek spal právě tak málo jako kdo jiný na statku; ležel jen a přemýšlel. Snad poprvé v jeho životě ozývalo se v jeho nitru něco jako svědomí, něco jako strach před následky toho, co učinil...
A v sednici, v bytě hospodářově, jen dopola svlečena, choulila se selka na svém loži, štkajíc a plačíc ve strašných duševních mukách.
„Bože, můj Bože, mne trestej za moje hříchy, ale nad dětmi se smiluj, chraň je a opatruj!" drala se jí z hrdla dušená modlitba.
Hospodář, střídavě přecházeje blikavým světlem lampičky mdle ozářenou světnicí a posedávaje na židlích, na lavici, na posteli, neplakal, nevzdychal, nemluvil, leda tu a tam pronesl kratičké slovo rezignované útěchy:
„Jakáž pomoc! Člověku je souzeno trpět a reptat nemá! Dá Bůh, i tomuto bude konec!"
„Mé dítě! Mé ubohé dítě!" zalkala matka.
Stanul před šťkající ženou, jeho těžká, tvrdá ruka se položila na její rámě.
„Upokoj se přece a přestaň plakat," jal se jí domlouvat; „už jsem ti řekl, že dojdu zítra na Hlubokou a nabídnu soudu kauci, aby ho propustili a na svobodě vyšetřovali. Za dva, za tři dni snad se vrátí..."
„Ale ta hanba, ta strašná hanba! Že mu vzal peníze, ten člověk ho nařkl..."
„V tom je to; proto ho vzali do vazby. Jinak by ho byli prostě obeslali. Ale ta hanba bude krátká. Kdopak by uvěřil?..."
„Krátká, pravda... ale přece se nesmyje ani za deset let! Můj Bože, můj Bože dobrotivý a spravedlivý! Ty ztrestáš vinu toho, kdo uvalil na nás a na moje dítě tuhle strašnou hanbu..."
„Mlč a nesvolávej boží trest na nikoho! Už se stalo, že nevinní byli i na hrdle trestáni a museli to snésti..."
Zaburácel venku vítr, snášel se prudký liják, jako by vodopád se lil se střechy, vztekle šuměl a hrčel příval.
Tu Potužák odstoupil od lože plačící ženy, k oknu se přiblížil, ven se zadíval.
„Ještě tohle!" zasténal. „Ustrň se, Bože náš, nad naší těžkou prací! Před samými žněmi tohle! Úroda polehne, zle bude, zle!..."