Šumavský rozcestník: Kralovice

Kralovice

detailní info

kategorie: města a obce / města a obce
lokalita: plzeňsko
GPS: 49°58'51.032"N, 13°29'14.775"E

popis

Kralovice jsou poprvé zmiňovány v písemných pramenech v roce 1183, kdy je kníže Bedřich jako po otci zděděnou ves s trhem a soudnictvím věnoval nedalekému cisterciáckému klášteru v Plasích jako trhovou ves s tvrzí ležící na křižovatce obchodních cest mezi Žatcem, Prahou, Plzní a Chebem. Z roku 1250 pochází první zmínka o zdejším farním kostele. Plaský opat Gotfried vysadil roku 1400 Kralovice právem zákupním a stanovil poplatky z 50 vyměřených lánů polí. V čele městečka stálo 12 konšelů, které na návrh obce jmenoval do funkce plaský opat. V roce 1425 zapsal Kralovice král Zikmund bratřím Hanuši a Benešovi z Kolovrat. Ti si majetek rozdělili a od roku 1432 patřila jedna polovina městečka k hradu Krašovu, druhá k Libštejnu. Krašovská část se v roce 1480 vrátila k plaskému klášteru. V létech 1531 a 1543 získal libštejnskou i krašovskou část Florián Gryspek. Městečko mělo opět jediného majitele a stalo se součástí panství kaceřovského. Zásluhou Gryspekovou získaly Kralovice řadu významných výsad, z nichž nejdůležitější bylo vysazení na město a udělení městského znaku v roce 1547. Po bitvě na Bílé hoře bylo Gryspekům panství zkonfiskováno a roku 1623 se Kralovice opět vrátily do majetku plaského kláštera. Během třicetileté války byla zničena polovina domů - ještě v roce 1650 bylo 52 spálených, v 53 obydlených žilo 253 obyvatel. V roce 1794 bylo plaské panství přiděleno do kraje plzeňského (dříve náleželo do kraje rakovnického). V Kralovicích byl zřízen regulovaný magistrát, prvním purkmistrem byl zvolen Antonín Klobása. Plaský klášter byl roku 1785 zrušen a panství včetně Kralovic přešlo do správy náboženského fondu, od kterého je roku 1826 koupil kníže Metternich. V roce 1845 bylo město postiženo rozsáhlým požárem, který téměř zničil domy na náměstí a v přilehlých ulicích. Rekonstrukce trvala řadu let a výrazně změnila vzhled středu města. Po zrušení patrimoniální správy se Kralovice staly sídlem okresních úřadů - do politického okresu kralovického náležely soudní okresy kralovický a manětínský. Působila zde řada spolků, z nichž nejvýznamnější byly tělocvičná jednota Sokol a sbor dobrovolných hasičů. Byla postavena řada veřejných budov (přístavba radnice, škola, městská spořitelna, obecní nájemní bytové domy, vojenská kasárna, evangelický kostel, okresní hospodářská záložna), vodovod, elektrická rozvodná síť, rekonstruovány ulice, postupně zřizována kanalizace. Po 2. světové válce byly Kralovice ještě krátkou dobu sídlem okresního národního výboru, počátkem roku 1949 však byly okresní úřady přestěhovány do Plas. Ve druhé polovině minulého století tedy již veřejné budovy - s výjimkou novostavby základní školy - nepřibývaly, město se rozšiřovalo hlavně bytovou zástavbou soukromou i státní, výstavbou areálu zemědělského družstva a drobných podniků v severovýchodní části. Ze jména lze vyvozovat, že Kralovice byly založeny Hedčany odběhlými od svých soukmenovců jako ves lidí králových na pozemcích českého panovníka Vladislava II. Kralovice v lat. textech Crelowicz, Chralowicz, Kralowicz; německý název Kralowitz.